Akce Klikovy vrchy 2025

Akce Klikovy vrchy patří do kategorie UAC. Datum: 2025-09-21.

:: Propozice :: Prohlídka trati :: Garmin :: Celkové výsledky :: Diskuze :: Flyby

Historie: 2003 :: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020 :: 2021 :: 2022 :: 2023 :: 2024

• Kolíkáč – Když se něco dělá s láskou, je to hned znát!
  
  

  Klikáče. V týdnu klikat na historii v naší nekonečné kronice a vybavovat si všechny ty vzpomínky. Tohle prostě nejde vynechat. V úterý a ve čtvrtek se parádně zmastit rychlými průlety v Posázaví. Moc sebevědomí mi to nepřineslo. V pátek a sobotu zase s e-manželkou jen tak motat nohama a nasávat babí léto v krásné české krajině a popíjet chmelový mok pod každým slunečníkem, co potkáme. Dovrší to večerní vinné slavnosti na Mělníku. Jo život je tak barevný!
  V neděli si přivstat a začít si holit nohy a tlamu. Nechci tahat ani o chlup více do těch brdků kolem Berounky. S posvátnou úctou leštit retro kolo, ať tam není ani miligram nečistoty. V autě se Žábou se přepnout jen do světa cvrlikajících cvrčků. Snad se to zase podaří a zažiju závodní poblouznění.
  No sešlo se to pěkně, konkurence veliká, navíc start okoření první lajna juniorů a moje nezacvaknutí. Tohle nechceš, gumuji si tlamu na konci první grupy. Ještě, že ji mám oholenou. Alžběta a točím to doprava v pěně hlavního balíku směr Nový dům. Uff, ale hezky to štíplo. Teď se to chce nacpat dopředu a sjezd do Městečka absolvovat v přední linii. Ale odvaha mě nepustí, stejně tak narvaná silnice od krajnice ke krajnici. Stejně v tom kopci shořím jako papír. Ostrá pravá, přejezd a jdeme na to.
  Bolavých a nikdy snad nekončících 10 minut. Na horizontu pomůže zadní přítlak Čespy, díky kámo! Cítím se provinile, ale hlavě to pomohlo. Rovnáme se do grupy a sjíždíme pomalu, ale jistě, skupinu před sebou, kde koncová světla dělá Luke a mává ručičkou. Sjezd k Berounce v točkách nějaký karambol, prý to klouže. Kolem Rozvědčíka v pokecu s legendou Vitoušem alias Víťou Mužíkem. Táhne nám to Pícha s Peterou, safra, tohle uviset by byl sen. Skryje k Suché jedli, ale ukazují, že na ně nemám. Ještě si v koloně aut doskakují do druhé větší grupy. Včetně Milana Millera, jo s ním jsem taky dříve jezdil …
  Mám tu ale Vencu Cafourka, i když není z mé kategorie, tak s ním bych chtěl dojet. Bohužel Luke se loučí, zlaté nohy nechal včera u Kalicha. Žábova ségra jede neskutečný bomby a furt neúnavně tahá naši skupinu. Já jistím ocas s Vitoušem a vzpomínkami na časy minulé. Chvílemi se zdá, že bychom mohli doskočit do té velké grupy před námi, ale je to vždy jen spíše optický klam, když oni jsou v kopci a my letíme po rovině. Bidonuji a rvu do sebe zadní kapsy, ten poslední kopec ze Zbečna chci vyjet důstojně. A nejlépe s Vencou!
  Ale ještě je tu magnet k Leontýnské křižovatce, ten mě tedy taky pěkně štípne. Legendární sjezd na Masarykův most a utáhneme tretry. Michal Vyhnálek, Venca Cafourek a Daniel Kůta odskočili a mně to vůbec nechutná. Ale po chvíli se nohy roztočily a mám je furt na dohled. Tenhle kopec mi nějak sedí, není tak prudký a jé letím do odskočeného tria. Tyhle pocity miluji. Jsem u nich a valíme dál. Sjeli jsme našeho Aldu, ale nezalovil. Před námi dvojička, točíme kolotoč, ještě je musíme sjet, vždyť jsme ve čtyřech!
  Blíží se cíl, zvolňujeme a bohužel ty dva už nedáme. Na 500 metrech do cíle se kluci zvednou a já jsem dobře nulovej. No nic, spurter ze mě už niky nebude Ale stejně jsem si to moc a moc zase užil, nádherná trať, děkujeme moc Kolbabovcům, když se něco dělá s láskou, je to hned znát!
  

  
  
  
• Luke – Vyjížďka s Pogim
  
  

  Takovej ten pocit, když se člověk ráno vzbudí a řiká si, dnes ne. Naštěstí jsem ale zaháčkovanej, takže šup do auta a v Sojo vyzvednout Kapra. Přes Prahu proletíme a hurá směr Nový Dům. Tam VIP parkoviště hned u prezentace. Bohužel tu nemaj koblihy, tak nemůžu zopakovat včerejší recept. Krom toho nějak úplně zapomenu jíst a pít (a snídani jsem odbyl s tím, že to doženu).
  Bylo nebylo, rozjetí nerozjetí a už se řadíme na start. Nikdo moc nechce pokecat, ale mě stejně nenapadne něco aspoň sníst.
  Start. Nezacvaknu napoprvé, napodruhé, ani napotřetí. Naštěstí se jede jen 480W, takže čupr pohoda... V půlce brdku Žába, tak aspoň vím, že nejsem úplně ztracen a pak se tam zabuduji. K odbočce už pohoda, valí se Nový Dům, Čespa čeří vodu, klasika, první nástupy, tady se teda nezvedám. Sjede se to, nacpu se víc na čelo a místo vyjebávek prostě založím lajnu a najednou to jde a prostě se rozumně jede a nikdo se nám tam neloktuje. To ale samo platí jen chvíli, než se přiblíží sjezd S. Najednou kolem navráno jak když se rozkřikne, že se tu nalejvá bez kontroly občanek. Jsem drze vyloktován z prostředku balíku a abych si nepřeložil, musím se vyvézt ven. To samozřejmě dopálilo borce, kterej mě to pak v 60ce v zatáčce musel vysvětlovat - sorry neslyšel jsem, a sorry neudělal jsem to schválně, ale když si to odpracuješ na špici, tak máš přece jen trochu právo tam bejt, ne?
  Nicméně přes přejez asi 10 tej, hlavně živej, drtím tam krásnejch 390W, ale borcům co se ženou kolem je to jedno. Chjo, takhle mi kazit náladu. Vyjedu kopec v podstatě tak jak jsem chtěl. Před Beránkem a Millerem, super tahouni, dochází mi, že jsem to po... (neudělal dobře) s jídlem, tak valím gel, ale nejedem. Do sjezdu zezadu, měl jsem to hecnout, ale spíš koukám dozadu a vidím Kolíkáče, tak mu nechci odvézt skupinu do háje. No to se taky nepovedlo, přitom balík byl vidět. Místo toho jedem sjezd rovně na brzdách a když nás upozorní na kluzkou silnici zastavujem úplně. Zezadu přijede nejel Kolíkáč, ale i většina startovního pole, mám pocit, že je tu i paní co prodává klobási v cíli.
  V zásadě restart závodu s tím, že čelo je fuč. Nějak neprotestuju, ale asi jsem nějak vychladl, nebo vypnul hlavu. Nejede se a jen poslouchám jak si lidi povídaj, dvojičky, nuda, koukám po krajině, přepínám na wobjíždění. Přejedeme most ve Skryjích a začíná další pořádný kopec. Nějak sem si to plánoval, ale neplánovaně to děsně bolí i když nic nejedu. Ambiciózní skupina odjíždí, no tam jsem měl být, ale nějak jsem nezačal závodit, zůstávám ve skupině s Kolíkáčem když se ozve "moc". To už bylo moc na mě a odmítám pokračovat i v téhle grupě. Čau a nazdar.
  Hlava prostě byla jinde, nemám ambici bodů, nebo času, takže pár odpadlíků nechávám bez povšimnutí. Sem asi starej na to dělat věci co mě neba. A dnes mě to neba, chci se jen projet. Navíc na pěkný trati s pohlídanejma křižovatkama. Šinu si to nahoru a kochám se. Fakt hezký to tu je. Pod vrcholem mě nabírá skupina, tak si testnu kolik jedou. A moc nejedou, takže pro mě dnes ideál. Hezky se svezem a když přijde řada na mě, tak ukážu, že i nějaký nohy ještě mám. Pak potkat asi 3x defekt, ale zrovna jsem na špici a jedem 50, takže nestavím i když jsem zrovna v náladě, kdy bych zastavil rád. Pak na horizontu nějaká babička s bidonem a fandí. A za chvíli zleva letí směr trasa borec jak Pogačar. To už přemýšlím jestli nemám úpal.
  Glosuju Tadeje do skupiny, zakládám na další špic. Za chvíli jedu asi 50 když mě Pogi přefrčí a prej jedem. Tvl já fakt mám úpal. Borec se kroutí, jak kdyby fakt je zrovna 800W někde před Jonasem, ale vyladěnej je na max. Kolo, boty, ponožky, komplet dres, helma. Tomu řikám styl. Rázem letíme 55, pak to začne být trochu do kopce a už to není takovej kámoš jako před chvíli. Když se otočím, co na to zbytek grupy, zjistím, že sem tam sám. A Tadej chce střídat. Tím se odkopal a prozdradil. No přestřídám mu, ale snažím se to spíš brzdit. Nakonec nás zbytek dojede, ale Tadej chce zas na špic. Bohužel s tím děsně trhá a na "moc" taky nereaguje. Nakonec to odpojím a všichni jsou rádi.
  Jedem dál, někoho ztrácíme a někoho zas nabíráme. Já samo nejím a nepiju protože výletuju, přitom se chvílema jede. No dneska všechno špatně. A ve sjezdu do Roztok dojíždíme Tadeje. Ten to zas začne pálit když může, ale radši se ho rychle zbavím, přeci jen do sjezdu radši sám. Z Roztok už nemám absolutně chuť něco dělat, spíš se najíst, ale překvapivě naše grupa jede tak, že tam furt jsem. Pak dojeme někoho z mladšího balíku (deprese, sem starej!), tváří se, že umře a pak nastoupí. Luke je v háji, takže jede jen, když ho někdo naštve, tak mu skupinu pěkně dovezu na záda. Pak jsem nějak přehnal tempo a odjel, což jsem rozhodně neměl v plánu a nechtěl, takže čekám. Z původní grupy už jsme jen dva, ale nabrali jsme zase další, docela se točí, nikdo s tím nevybíhá, takže se nemusím naštvávat a tudíž se mi nechce jet. Točím abych nebyl za ocasa a přemýšlím, kde odpadnout, aby mi to do cíle a k autu dalo 10 minut vyjetí.
  Jenže se tu zas zjevil Tadej. Chci si ušetřit špice, tak jen volám "pusťte tam Tadeje", borec chápe, na druhej pokus nás i za hákne a valí. Jako 45 je určitě lepší, než tu jet 40. Ale je to fake, zase chce střídat. Když to pak svezu do Novýho Domu a na začátku brdku mě přežehlí v nástupu Tadej a zbytek grupy, je to přesně ten čas začít cool down.
  Dojet si pípnout do cíle, říct Aldovi ať nežere tolik těch jablek, pak se u auta převlíknout, narvat do sebe místo gelů půlkilovou klobásu a spokojeně s Kaprem valit domů. No dobrý to bylo, ne že ne. A závodit a vyhrávat zas zkusím třeba příště, nebo za rok, nebo prostě až se mi bude chtít. Čus!
  PS: Je mi trochu blbý nepochválit organizaci, trasu, nasazení kluků z Kladna (CFC), ale když oni to dělaj skvěle už tak dlouho, že jsem to všechno už napsal loni, předloni, předpředloni... tak snad je pochvalou hojná účast, a i účast má i když se mi vlastně třeba závodit nechce. Díky moc!

  
  
  
• Žába – Bez práce nejsou Klikáče
  
  

  Krásné nedělní ráno, u snídaně se kochám rozpouštějícími se mlhami na obzoru a začínám vyhlížet Kolíkáčovu deku z kovovým zipem. Nerozhodnutý jestli verano nebo brios beru pro jistotu tašku se vším a tradá směr Nový Dům.
  
  Je vedro, aero rukávky musím sundat, ale Kolíkáč ve Veranu nevypadá zrovna komfortně. Takže Brios a tradá na krátké rozjetí a na start. Druhý balík je narvaný, nervózní a natěšení junioři, neporazitelní soupeři, známé i neznámé tváře. Prostě paráda. Trochu nervózně sleduji, jak se postupně nořím do hlouby startovního pole, tak se natlačím alespoň před Kolíkáče ... a na konec jsem to já, kdo se nenacvakne a zdržuje.
  
  Po startu se jede nesmyslněji než jindy. Studené nohy trpí, ale jsem stále v krásném háku, daleko od nástupů, prostě jsem nešlápl nic navíc. Nahoře mě Luke a ségra donutí popojet k čelu a jede se. Snažím se být v pozici, kdy mě nikdo nezavře, kdyby se náhodou nastoupilo a zároveň se nechci nechat vyplivnout na špic moc brzo. Za lesíkem drtí špic Čespa a pak Luke. Toho přestřídám a čekám, že se poveze za mnou a do sjezdu najedeme z čela. Ale Luke někam vymizel a do sjezdu mě předjíždí Šrarjer a Malíř, ideální situace.
  
  Koleje přejíždím 2. a jedu Malířovo tempo, převalí nás chumel juniorů, ale mě to nechává chladným a nejdu přes 550W. Ani nemám na cyklopočítači obrazovku s délkou kopce, prostě se nejede nic co bych nedal tak dlouho jak bude potřeba. V mírné části se nezvolňuje, ještě že jsem dobře zabudovaný ve skupině. Na horizontu je nás 10 (5 juniorů, 4 M40 a 1 M50) a pokračuje se pryč. Nikdo další nás nesjíždí. To by se nemusela opakovat selekce na každém hrbolu.
  
  
  Hodně různorodá skupina nijak zvlášť nespolupracuje. Sice se valí, ale střídání drhne, nechávají se díry a 3x nechá skupina odjet špic. Když vidím z první ruky, jak Šrajer dělá vrátného a nechává díru, tak se ozvu. Následuje hádka a naschvály zbytek závodu. Skoro každou mou špic nechává odjet. Nikdo nás zezadu nedojel a já slespoň mohl jet na špici odpočinek a nikdo mi nemohl říct, že netočím. Přitom Šrajer když zrovna nekurví tempo, tak tam sází masakrální dlouhé špice a evidentně je o třídu lepší než zbytek skupiny. Nechápu, ale což.
  
  
  Ve sjedu u Bukové je rušno, hromadný pád v prvním balíku, prý to klouže a tak sjezdím jako s hnojem. Nic mi neklouzalo, ale lepší zůstat kolama dolu. Podél řeky běží před zaváděcím autem pes, už čekám že nás dovalí skupiny zezadu. Týřovice se jedou rychle, ale nezávodí se. To přichází až za mostem do Skryjí. Začátek kopce se letí mimo mé možnosti. Cedím se a už odpadám mezi korálky. Naštěstí se ve vesnici zvolnilo a tak dojíždím zpět do skupiny a cpu se dopředu. Táhlou část kopce jede hratelné tempo Horváth (neskutečné ho vidět takhle dlouho na špici). A pak přestává prdel a Šrajer natahuje lajnu. Nahoře je mi na zvracení, ale jsem tam.
  
  Broumy a Karlov ani neštípnou. Alespoň tak mi to přišlo, dokud jsem nezačal koumat jestli mi přibržďují kotouče, drhne řetěz, nebo nemám defekt. Prostě tempové rovinky strašně bolí a vůbec to nejede. Lepení nástupů kolem Leontýnu je brutální. Tady mi dochází, že se pod kopcem loučím.
  
  Ze Zbečna vyjíždím s taktikou, že se neodepíšu hned v první serpentině a zkusím to zalepit v mírnější části kopce. Za mnou zůstává jen 14letý Kohout, který slušně poprosil o hák. Ještě že tam byl, parádně mě to nakoplo a jel jsem co zbylo v nohou celý kopec. Bohužel to stačilo jen na spáleného padesátníka Ippoldta. Na rovině za kopcem rozjíždím poslední pokus o dojetí bedny. Ale jsem na to sám. Junior mi statečně odstřídal na 10 sekund, padesátník jen zakoutil hlavou. Po dalších 5 minutách jsem zkusil poprostit o střídání ještě jednou, ale mlaďas bez závětří začal couvat. Tak tedy zpět na špic. Po chvilce mě Ippoldt na půl minutku vystřídal, pomohlo to, díky. I když jsem přes Nový Dům jel 55 a podle FlyBy stáhl polovinu ztráty, bedna byla pryč.
  
  V závěru ještě zvedám zadek do spurtu, načasování asi dobré, ale nohy prázdné. No, krásný závod, super organizace a parádní zajištění křižovatek. Tentokrát jsem neodpadl předčasně ani na výkonnost ani na závodní chyby. Ze Zbečna to chtělo lepší nohy nebo větší štěstí na sjížděcí skupinu.

  
  
  
• Alda – Klasicky mrtvý konec
  
  

  Tento závod pro mě začal o den dříve, jelikož jsem žil v přesvědčení, že se jede v sobotu. Takže ráno umýt kolo, klasický předzávodní stres, na metro a ze Zličína tam dojet na kole. Měl jsem trochu zpoždění a dojíždím k hospodě v 10:30, z propozic vím, že registrace je do 10:40. Tak si říkám, že už se rozhodli, že to zavřou a jsou všichni na startu…. Dojedu ke startu a ta nikdo, to mi už bylo divný, tak se podívám do kalendáře a tam vidím, že se závod jede v neděli. Zanadávám si a jedu zpátky na metro, aspoň jsem se rozjel a natrénoval trasu příjezdu a vím, že to ráno chtělo vyrazit o půl hodiny dříve…
  
  V neděli dtto to samé, akorát už nemýt kolo a vyrazit o půl hodiny dříve a všechno už bylo tak, jak mělo. Na startu pokec se šlapkama co dorazili, mírné rozjetí a hurá na start. Z profilu jsem měl respekt a nedokázal jsem si úplně představit, jestli to bude jenom těžké anebo fakt těžké. Odstartováno, držím se přední skupiny, sjezd do Městečka byl dobrý a jsem zhruba v půlce balíku, začalo se stoupat a já věděl, že kdybych si docvaknul čelo, asi nějakých 15 m a jel s nimi, tak bych shořel. Zkušenost mi velí se tomuto kroku vyvarovat. Zůstávám tedy ve skupině, co neakceptuje toto tempo. Následuje sjezd v serpentýnách k Roztokům, kde sem měl díky bohu odstup při sjezdu a rychlý reakce. To, co sem viděl, sem vždycky viděl jenom v televizi a říkal si, že tohle bych zažít nechtěl. Pád asi 5 lidí, já to tak tak dobrzdil. Dodřený lidi a to co nechali na silnici jsme přesunuli ke krajnici a po kladné odpovědi jestli jsou všichni ok jsem jel dál. Ještě zastavuju a píšu do skupiny, že to tu klouže ať si daj bacha. Lidi co mají garmin totiž mají spojený zprávy s počítačem. Pokračovali jsme dva, do doby, než nás sjelo čelo druhého balíku. Zrovna jsme stoupali, když se vedle mě objevil Žába a povzbudil mě „hop hop“. Zaháknul jsem to a valilo se. Bylo to skvělý, rovinky se přeletěly, kopce jsem uvysel, ale pořád se mi jelo dobře. V jednu chvíli balík zpomalil až tak moc, že jsem jen na dotočení nohou dojel Žábu, který zrovna jel špic ptal se ho, jestli nechce odjet. Po přečtení jeho reportu vím o co šlo. Zanedlouho se mi však v táhlém kopci ozvaly nohy, chvíli jsem to zkoušel, ale když se přidalo, bylo to už na mě moc. To, co následovalo byl mírný příchod velice tvrdého nárazu do zdi. Posledních 10 km jsem viděl defacto dvojmo, v kopci mě přejížděli lidi krokem, ať s nima jedu, ale já nebyl schopnej ničeho, chtěl jsem jen dojet do cíle. Když mě dojížděl Kolíkáč a hecoval, zkusil jsem zabrat, ale to, co jsem ze sebe vymáčkl, nebylo ani zrychlení. Dojel jsem do cíle zpráskanej jak pes, doufal jsem, že tohle už mám za sebou a z takových stavů jsem se vyjezdil a vyjedl, ale asi ne. Dorazil jsem za pásku, skácel se do příkopu a jedl spadaná jablka co tam vedle mě ležela, jedno bylo nahnilé, ale to mi v tu chvíli nevadilo. Zanedlouho přijel Luk, co mi vnuknul do hlavy myšlenku z jablek na pivo a po dalších 5 minutách jsem se rozhodl si pro něj dojet. Asi hlava chtěla, ale forma hodně nikde a takhle to dopadá no.
  
  Krásný závod, ale pro mě těžký, je skvělý být součástí oranžový party. To závodění je pestřejší, už to není jen samotářské zajetí závodu. Super organizace, super lidi, příští rok napeču formu a porvu se s trasou bez ostudy a vynechám jablka, ze kterých mi bylo akorát šoufl! Celkově jsem ale s výkonem spokojen, na první rok dobrý, těším se na další. Tímto závodem končí série UAC, kterou jsem si dal jako cíl letos celou vobjet a začíná podzim letošní sezóny. Co bude dál, je navíc.
  

  
  
  
• Radim – Klikovy Vrchy, aneb krásy babího léta
  
  

  Report (www.sokolveltez.cz)