Pro mě poslední match sezóny, trocha otazníků co na sebe, nakonec po vzoru většiny ostatních beru návleky na ruce a vestu, ale asi to byla chyba, šlo to i v té nejlehčí sestavě. Bratronická náves nabitá jmény, dokážu ještě v sobě najít trochu bojovnosti? Překulím se s nejlepšími do Roztok, pod Leontýnský smrťák, kde asi již nebudu mít šanci na TOP vrchaře?
Začátek mi nechali, pěkně v klidu si to užít na špici, na horizontu před Bělčí do toho již začne bušit Čespa a pěkně rychlá lajna si to valí skrz Běleč. Ďolík a bočák před odbočkou na Lány, první selekce, ale jedu si v levé škarpě, kde to je bezvětrné a zadarmo. Čespa stále operuje na špici, trochu mu pomoci a pak to rozjede Pistachio, tady to má najeté, vždyť jedeme po jeho tréninkové hroudě
A tak si naše zjevení roku užívá pár minutek slávy v úniku.
Lánský kruhák a Myší díra na obzoru, dopředu ,dopředu, ty točky tam budou o hubu. Jsem v TOP 10, ale zezadu se hrne další vlna, a v jedné zatáčce auto v protisměru a borec to smykuje, aby ho netrefil. Uff děsivý pohled mám zase pár metrů před sebou, zadní kolo mi taky smykuje, nechci ho trefit, až půjde k zemi. Skoro zázrakem se nic nestalo, ale moc odvahy do sjezdů mi to nepřidalo, ba naopak.
Stoupání k Alžbětě mě připravuje krásné chvíle, tak pro mě vzácné v této sezóně, dokážu bezbolestně plout s těmi nejlepšími až na horizont. Uáá parádní pocity, mydlíme to v lajně, která je už hodně očesaná směr Pustověty. Trochu hltnout z bidonu, ukotvit to, když jde Čespa do úniku, dostat kartáč od Roberta Kleinera, na co si to tady hrajeme a pak se již soustředit na další důležitý sjezd. Jsem tragéd, brzda v mozku až moc vysílá impulsy do prstů, které mačkají páky a hoblují korkové špalíky. A tak obligátní ďoura a pekelný nástup, abych si to sjel. Jsem na ocásku, vlajeme tam s Pepou Vejvodou, ale naštěstí se nejede takové peklo jako před rokem, i když 2- 3 momenty tam mám, kdy již pomalu svěšuji nohy.
Aáááá povedlo se, jsem s nimi, vtlačit do sebe gel, zapít a letět zběsilým tempem k dalšímu sjezdu do Roztok. A znovu jedu tragedii, nenacpal jsem se dopředu a kopu si tak hrob. Za každou točkou mi naskakuje větší a větší mezera, za mnou nikdo, to na mostě nebude vůbec, ale vůbec dobré. A taky že jo, minimálně s 50 metrovou ztrátou najíždím na pověstné stoupání, vedle mě Evžen Šmatlák, který se zvedá a jede je stíhat. Asi jsem ho měl háknout, a možná jsem se mohl vézt do cíle na vlně euforie. Ale to jsou jen kdyby, jedu si svoje bezbolestné tempo, Pepa Vejvoda na dostřel a Evžen si to opravdu dojel. Kuwa, snad se někdo vysype, to není možné, že všichni odvisí peklo Míry Kakače
No konečně, Robert Kleiner, tak to je můj magnet, hurá k němu. A daří se, nohy jedou bez problémů, krásně se dýchá, škoda, škoda, že jsem to vzdal v tom sjezdu. Jdu přes Roberta, padáme do Zbečna a Pepa Vejvoda svěsil a čeká na nás. Tak to je hvězdná dvojka, věřím, že s nimi do cíle to by již mělo klapnout. V točce před Zbečnem stojí u svodidel potlučený Kraťas ze SWEEPu, proč se nerozhoduje v kopci nahoru, ale v těch pro mě děsivých sjezdech?
Sýkořičák, v dáli zahlédneme groupe Jeffr, ale je jich asi 6 kusů, moc šancí na sjetí tomu nedávám. A když nahoře na kopci zahlásí Pepa, že už toho má dost a chce si to jen dojet do cíle, Robert se do střídání taky moc nehrne, tak je to stvrzené. Točíme se do cíle, sil a chuti mám dost, chci si užít i cílový spurt. A tak když jde Pepa na značce 1km do nástupu, skáču mu do háku, Robert zaostal, ale ještě se to mírně zvedá, znovu sedáme a sjíždíme se. Na hranici 200m, znovu Pepa za to bere, znovu se přisaji a nechám se dovléct do cíle.
Ale jo, na tu moji letošní bídu musím být spokojen, a navíc jak Pepa v cíli prohlásil, ty moje sjezdy, to je katastrofa.Aspoň trochu vítězného vlnění nasát od zlatého Kapra a pak se vézt ve veselém týmovém autě s historicky prvním orange vítězem UAC Čespou. Bejci, mám Vás rád!
::
Propozice
:: Celkové výsledky
:: Diskuze ::
Foto