Akce Klikovy vrchy 2012

Akce Klikovy vrchy patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2012-09-16.

:: Propozice :: Přihláška :: Seznam přihlášených :: Virtuální prohlídka :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto

Historie: 2003 :: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011

• Kolíkáč – Klikův nezávod
  
  

  Znovu a znovu zažívat to, co jsem už tolikrát prožil, ta ranní cesta na start vylidněnou Prahou, skouknout z Jiráskova mostu Pražský hrad a hnát svoje koně směr Zličín po Plzeňský, jo letos i s HonzouB, takhle jsme spolu i v červnu jeli na Křivoklát, bože, jak to uteklo! Technik, Diablo, Bigmig, staří kumpáni, kteří bez kola taky nemůžou být, jízda v orange vláčku do Velké Dobré, hláška stíhá hlášku, na povrch vyplouvají příběhy, které jsme na Klikáčích zažili, a i jména Kotě, Iceman, Šemík, Soused, Honza a další a další, jo, je na co vzpomínat.
  Nezávod přilákal nakonec hodně lidiček, a že se nepojede výlet, je jasné, když člověk zahlédne Vencu Néžu, Vitase nebo Míru Kakače. Začátek je zahřívací, špici si užívá Fousáč, Strejda, Diablo, taky se snažím jet vepředu, Víťa Novák tu je, zkusím zavzpomínat na naši královskou krasojízdu... A za Žehrovicemi už se vlevo mihne motorka značky Néža, za ním jeho týmový kolega Michal Somr, Míra Kakač, jo, tak hup jim do háku. Magnet se docela jede a nahoře se otočím a je nás 7! Ještě tu je Jakub Želina, Víťa a hlavně orange Technik, to je skvělý! Týmový hráč vždy dodává energii, hezky točíme, Technik pěkně technicky špici jen prochází, říkám mu, musíš vydržet do Městečka a na Bukovou tam necháme všechno Lány, kruháč, stále v pěkné spolupráci, jede se mi parádně, to ranní rozjetí má něco do sebe... Ani myší díra nám nedělá větší problémy, naštěstí Néža jede týmově na Michala, takže se nejede až taková kaše a nahoře se pěkně rovnáme do dobře promazané lajny. S Technikem si užíváme letu mezi rakeťáky, já mu slibuji, že jestli s nimi vydržím déle a odpadnu sám, tak na něj čekám, mě ty časovky tak nebaví Rovina nad Městečko a pak opatrně vykroutit sjezd, ostrá pravá a jde se na to ... krotím Néžu a spol., ještě tento kopec by to chtělo s nimi vydržet, to se mi zatím tady nikdy nepovedlo. A vypadá to dobře, stále se jede tempově bez nástupů, Víťa hlásí, že tento kopec v oblibě taky moc nemá, a tak je spokojen, že se nejede totál podlaha. Blíží se vršek, ale bohužel Technik odpadá, ale stejně je to bourák, s tím co má letos najeto, jede skvěle! Je mi ho líto, ještě na něj zařvu a povzbudím, vím, jak to tady dokáže bolet, protože kopec se ještě utahuje hnusným nenápadným magnetem, kde docvaknutí je většinou již nemožné. Cyklistika je prostě spravedlivá, jak by řekl spisovatel Léňa, mě se jelo ještě v pohodě, ale taky mám letos dvojnásobek kilometrů než Technik. Ale vím, že na mě taky dojde, až za to kluci vezmou, už moc wattů ze sebe více nevymáčknu . Parádním sjezdem do Roztok, ještě si užít společnosti na čele nezávodu, aby se motorka Néža zvedla a v klidu si odjela, na toto nikdo nereaguje, to se prostě nedá. Ale bohužel pro mě je ještě hůře, tempo tria Víťa, Míra a Jakub je taky pro mě nepřijatelné, ty nejprudší úseky mě ubíjí, snažím se dát dohromady s Michalem Somrem, ten blázen má ještě v hlavě, že bychom to nabušené trio pak sjeli, z čehož ho hned zrazuji, jo kamaráde, ty nám dají ve finále pěkných pár minut. Ale teď nejsou daleko, ale Leontýn je zrádný, lehčí úseky jsou vystřídány pořádnými procentovými zabijáky a nahoře je už nevidíme. Ale s Michalem jsme se dali pěkně dohromady, říkám mu, že nemá cenu si nastupovat, je potřeba teď vzorně spolupracovat, zezadu se určitě ženou dravci, čekající na kořist. Slítneme do Zbečna, tady si ještě zahraju nebezpečnou hru v protisměru, kdy za přejezdem málem trefím auto , ale pak již stoupáme na Sýkořičák, Michal jede pěkně, průběžně se otáčíme, ale v dáli liduprázdno, jo mělo by to klapnout. A navíc následující placku k cíli, roztočí můj parťák svoje vysoké ráfky a nepustí mě na špic! Asi dvakrát ho alibisticky vystřídám, aby se napil, ale jinak hraju druhé housle (a docela rád ). Též mu říkám, ať se nebojí, že spurtovat určitě nebudu, když mi to takhle odtáhne. Ale ve Velké Dobré do mě hučí, ať mu nekazím radost a zkusím to, no tak jo, zvednout zadek a vypustit zbytkovou energii do pedálů...
  Paráda to byla, závod nezávod, důležité je, že jsme se sešli, a dle časů jak tak koukám, málokdo jel časovku a užil si tu naši milovanou hromadnou silniční cyklistiku! ( I když Vitas jel na MTB ) Takže díky CFC, díky Kolbabákům, za rok se těším!

  
  
  
• Technik – Klikovy Vrchy okem Technika - V.C.S.M.D.S.N.S.
  
  

  Sedím si takhle při nedělním ránu na rámu kola u výlezu z metra stanice Zličín. Široko daleko žádná pohledná slečna. Ospalou atmosféru prořízne oranžový dres prezidenta: „Techniku jedem!“ Mihne se kolem se sobě vlastním entusiasmem. Tomu se dneska po staru zahryzneš do zadnice a nepustíš, pomyslím si, když nemotorně sedlám svoje naleštěný žihadlo. Vyrážíme směr Velká Dobrá. Já, Kolíkáč a HonzaB. V Hájku nabíráme Bigmiga a maskovaného Diabla alias Froomeiho.
  Na strat dnešní vyjížďky se řadí přibližně 40 párů různě ochlupených nohou. První kilometry jedeme rozumným tempem spořádaně ve dvojicích alá Koloděje. Kdo že se to cedí balíkem, aby se vzápětí raketově a pouze na několik okamžiků vyšvihl na špic? Froomieho vířivé pohyby strhují pozornost většiny z nás. Možná právě proto a/nebo z úplně jiného důvodu přichází po odbočení z hlavní výrazné zvýšení tempa v režii atomových kol. Kde je ta nastřelená oranžová zadnice? Samozřejmě hákuje čelo. Zvedám tu svoji o něco méně nastřelenou zadnici a přisávám se ke Kolíkovi jako nemluvně k matčině prsu. Příští minuty si pamatuji jen matně. Visím silou vůle, pak naštěstí atomový pohon odstřídává a roztáčí se kolotoč. K mému úžasu zjišťuju, že je nás už jenom sedm. Podobně jako lze dělit živočichy na obratlovce a bezobratlé, je možné naše cyklouskupení dělit na rakeťáky a větráky, a to v poměru 6:1. Přesto si let nádhernou přírodou strašně užívám. Chce se mi výskat, i když je mi jasné, že se budu s touto vybranou společností brzy loučit. Nejdřív myslím, že to přijde už v brdku za Klíčavským potokem, ale tam díky mohutné Kolíkově týmové podpoře visím. Ten chlap je snad nevyčerpatelný akumulátor. Odkud sakra tu energii bere. Jeho týmový duch a chuť obětovat se pro druhé snad nezná mezí. V kopci za Městečkem, kde mi to definitivně odjíždí, ještě stihne povzbuzovat a slibuje, že pokud by odpadl, bude čekat a pojedeme spolu. To by se chudák načekal. Studování mapy před odbočkou na Velkou Bukovou trvá desítky vteřin. Ve sjezdu do Roztok míjím muže v tmavě zelené kápi. Je to pocestný? Není to pocestný? Nevím, ale šesti svištících chrtů by si všimnout snad musel. „Ano, před chviličkou tudy projeli a pekelně to smažili!“ odvětí na moji otázku, zda si nevšiml několika diverzantů na velocipedech. Kopec na Leontýn jednu poprvé v životě. Čumim jak píchlá duše, když vidím ten šílený sklon. Kousek pod horizontem za sebou zahlédnu siluetu vrchaře v dresu CSK Markus. V tu chvíli ještě netuším, že modrý dres Petra Michala, je vlastně modrý z nebes, bo bez něj bych možná ještě teď bloudil v Křivoklátských hvozdech. Po tom co minu odbočku na Zbečno si totiž všímám, že moje modré z nebe odbočuje a jsem schopen se těch pár desítek metrů vrátit a vychutnat sjezd do Zbečna v Petrově společnosti. V nestřeženém okamžiku se ještě přiřítí Jirka Dobrovodský z Livestrongu a jsme 3. Sýkořičák tentokrát uvisím díky ocelovému háku za Jirkou a zpět na Žilinu, Doksy a Velkou Dobrou už letíme povětšinou za Petrem a Jirkou. Moje špice spočívají v tom, našetřit dostatek sil na to, abych po odstřídání dokázal chytit háka. Vzpomínám si na naší fotbalovou partičku, která již dobrých 25, či snad 30 let šije každé úterý v krčské sokolovně. Ano jsem to já, ten, kdo vždy po fotbálku a hospodě posilněn alkoholem vychcaně usedá do vozu svého druha, aby byl bezplatně odvezen před dveře svého příbytku. Podobně to platí o mojí přítomnosti ve skupince cyklistů mířící do cíle ve Velké Dobré. Vlastně se jenom vezu. V naší fotbalové hantýrce jedince takto se projevující označujeme zkratkou V.C.S.M.D.S.N.S., tedy Vychcan Co Se Musí Dycky S Někym Svézt. A aby toho vychcanství nebylo málo. Domu mě veze Bigmig, Kolíkáč a HonzaB. Díky kulišáci !!