Akce Klikovy vrchy 2006

Akce Klikovy vrchy patří do kategorie UAC. Datum: 2006-09-24.

Nejdelší varianta má délku 80.00 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky

Historie: 2003 :: 2004 :: 2005

• Kolíkáč – Asi nejhezčí závod UACu
  
  

  "Klikáče" jsem si nechtěl nechat ujít, myslím, že to je jeden z nejhezčích závodů UACu a vždy jsem měl ze závodu "silný" zážitek A nejinak tomu bylo i letos, po Králi se na mě nějak moc navalilo práce, a tak o nějakém vyklusávajícím ježdění přes týden se mi mohlo jen zdát, v sobotu jsem lupnul Černolice, ze samotné jízdy jsem měl velmi špatné pocity, nejelo si mi vůbec dobře, ale nakonec výsledný čas nebyl nejhorší a znamenal dokonce malinké zlepšení oproti minulému roku. A když jsem viděl jak Diablo přilítl jen 20 sekund za mnou, věřil jsem, že v neděli nám to spolu klapne a Klikovy vrchy zvládneme ve vzájemné spolupráci, jelikož na UACu jsem měl tento rok cíl pomáhat Šlapkám, které bojují za ostatní v celkovém pořadí jako registrovaní.
  Ráno se scházím u Tančícího domu s pobledlým Čáďou, který je po noční, pak nabíráme v Rudné Diabla, který také vypadá všelijak, jelikož v noci bojoval se svým zubem. Na startu samé známé tváře, Igor, Hynault, Kolbabáci, Mirek a i fandící Miki. Po startu se jede ve velkém balíku až po první brdek před Rynholcem, kde se to začíná trhat, a tvoří se skupinka Diablo, Jarda Hanzl z CKKV a ještě dva borci, za chvíli se přicucává Hynault a Mirek, který po sobotním MTB maratónu, kde jel krev, dnes spíše vyklusává a užívá si. Fouká vítr a tak skupinka je velmi důležitá, pravidelně střídáme, Diablo nás furt buzeruje, ať zpomalíme Na brdku z Městečka nahoru začínáme ztrácet na naší skupinku, s Mirkem se staráme o Diabla, který navzdory prožité noci, bojuje, a ani nereaguje na moje rádoby vtipné poznámky. Konečně nahoře, silou vůle sjíždíme skupinku před námi, kde je i skvěle jedoucí Hynault, Diabla do ní doslova dotlačíme. Začíná mi být jasné, že Leontýn nemůžeme uviset, a tak zase naopak Diabla klidním já, aby byl na rovinách schován v závětří a šetřil síly. Při sjezdu do Roztok s Diablem odbočujeme omylem na starý most, kde nás vítá zaparkovaný bagr, takže smykem brzdíme a otáčíme to na ten správný, bohužel skupinka je v čudu a tak výživné stoupání si užíváme s Mirkem ve trojičce. Diablo cedí krev, ale dnes mu to prostě nejede, a tak v prostřední části kopce nás sjedou dva borci, za které Diabla "zahákneme" a svezeme se s nimi i v prudkém sjezdu do Zbečna. A je tu Sýkořičák, můj oblíbený kopec - jmenovec , letos je tu pekelné vedro, znovu jenom ve třech, dvojice nám ujela, Diablo ždímá poslední zbytky sil, chvílemi má záchvat, jde ze sedla a šíleným spurtem ujede asi 50m a pak znovu bezmocně svěšuje nohy ... konečně nahoře, teď je potřeba za to vzít, ale vítr nás sráží zpět, Diablo po chvíli také odpadá, to není dobré, za chvíli určitě přilítne zezadu nějaká nadupaná skupinka, hlavně aby v ní nebyl "zrádce Kladna" , jeho letošní spurty jsou vyhlášené ...
  A před Žilinou je to tady, Lu ještě s jednou dívčinou, Pavel Chyský a Petr Okruhlica z CKKV a další. No mají neskutečnou radost, že nás sjeli... tak teď se připravit na spurt, to bude maso. Snad poprvé v životě cítím, že na ten dnešní spurt mám, přece jenom jsem jel volněji a síly jsou ušetřeny. S Diablem taktizujeme, ale nakonec to za nás vyřeší Koubík, který nastupuje asi 400m před cílem, rychle za něj, to je pocit, rvu to ze sedla co to dá, ještě kousek, řídítka vpřed, kolikrát jsme to viděl v televizi, ale Koubík je silný soupeř a nakonec snad jen o půl předního kola je přede mnou ...

  
  
  
• Hynault – Kolbabí léto a Kolíkáčovy vrchy
  
  

  Kolbabí léto* a Kolíkáčovy** vrchy.
  
  *)mimochodem opravdu nádherná Igorovina).
  
  **)jeho veselé halekání se neslo nad křivoklátskými chotáry, že to tam bylo opravdu Kolíkáčovo(nikoliv Krakonošovo ani nikoho jiného).
  
  Vzhledem k mé letošní bídné účasti na závodech i na tréninku nenacházím omluvu abych nejel Klikovy vrchy, takže vyrážím a registruji se jako jeden z posledních "za5min 12". Je jasné, že rozjezd bude jako vždy špatný a tajně doufám v první trhání balíku až na Bukové, ale již ve Strašecí je vše jinak a jsem rád, že se vezu alespoň s Kolíkáčem,Diablem a Mirkem(tomu se omlouvám,že jsem ho nepoznal v jeho "královském dresu") v tu chvíli první skupině odpadlíků.
  
  První ze třech rozhodujících vrchů-Buková: s dobrým sjezdařem Čandou získáváme v klesání na dno Městečka malý náskok, který ostatní v kopci snadno smazávají, jen Diablo s domestiky trochu zaostává. Ale slyším Kolíkáčovy výkřiky a smích a říkám si:já tady dřu a oni tam snad mají mejdan. Pokusím se trochu zbrzdit(brzdím dobře, brzdím rád) čelo naší grupy, leč marně, ostatní si jedou své tempo. Na vrcholu se mírně zpomaluje(to vítám) a dojíždí nás halekající obětavý Kolíkáč s ostatními. Po tradičním utrpení při rozjezdových kilometrech chytám druhý dech teprve po sjezdu do Roztok, takže Leontýn už tak nebolí. Je nás pět-no rychlost není závratná(přesto v půli kopce není za námi daleko nikdo),ale po sjezdu do Smečna jsme s Jar.Hanzlem jen dva. Hned v rozvíjejícím se Sýkořickém stoupání Jaroslav odpadá a dotahuje se jen Polabský buditel Vavák(jistě potomek národního buditele a jak zakrátko zjistím, stane se i mým buditelem). Ve větrném úseku jej rád pouštím na špici. V rovince nad Sýkořicemi ještě dvakrát vystřídám, ale zjišťuji, že mi dochází a začínám viset. Drtivé buditelovo tempo mne burcuje k odevzdání zbytku sil, neboť "kdo neuvisí, je ztracen"(cyklistická obdoba známého "opustíš-li mne, zahyneš"). Před Žilinou dojíždíme skupinu vicemistra Starka se 3 zdatnými jezdci, ale za vsí jsme zase jen dva. Až do cíle už ani jednou nevystřídám, buditel jede i proti větru jako motorka a deset metrů před cílovou čarou mi nabízí první pozici, což s díky odmítám(vzít to-musel bych se stydět do konce života).
  
  Pořadatelé zaslouží pochvalu. Organizačně náročný podnik dobře zajistili na každé křižovatce a nesetkal jsem se s problémem(snad jen se zmatenými automobilisty, kteří v Městečku nechápali, proč je ten organizátor posílá na Bukovou, když chtějí na Křivoklát. On však směroval nás.).Je to závod v nádherném terénu- mohl by to být takový středočeský komorní "králíček Šumavy"- a musím přiznat, že takové závody preferuji před masovkami typu Mamut apod.