Akce Klikovy vrchy 2023

Akce Klikovy vrchy patří do kategorie UAC. Datum: 2023-09-17.

Nejdelší varianta má délku 77.00 km.

:: Propozice :: Celkové výsledky :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2003 :: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020 :: 2021 :: 2022

• Luke – Zlepšení i s výbuchem
  
  

  V týdnu až moc práce a tak jsem si aspoň docela odpočal od kola. Překvapivě se pak ve čtvrtek cítím docela dobře v intenzitách, tak to nechám uležet a uvidíme co Klikáče. Docela se i na ten šrot těším, je pěkně, vlastně furt léto. Až zbytečný vedro, ale co už. Podělit se s Žábou o starťák, cestu a všechny ty předzávodní stavy. Vše jde hladce, trocha rozjetí a stavím se na start.
  Vyrážíme vcelku výletně, první brdek nebolí, druhý v Novém Domě taky ne, trochu se tu procedím, ale sotva do půlky, protože je nás víc než obvykle. Pak nic moc neřeším, až s blížícím se sjezdem se posouvám vpřed. Jirka Baier se cpe až na čelo, čehož rád využiju. V Městečku na druhém fleku, skoro ideál. Přes přejezd už se ale valí borci jako Nežerka a já stojím jak patník u škarpy. Zakládám tam hodně ambiciózní watty, ale moc platný to není. 20 lidí je fuč, ale pak se tam přeci je odpadá a já se zas k někomu pomalu blížím. Když už sotva dejchám, tak mě ještě zablokujou doprovodný auta, jedno z boku, druhý zepředu. No myslím si o nich pěkný věci. Jako chápu, že když já ty dva gely na 2h závod uvezu a při defektu by mě stejně grupa ujela, tak asi na to nemám ten správnej pohled, ale proč ten řidič prostě neuhne, když vidí, že zrovna teď jedu rychlejc, to nechápu.
  No dojedu dvojičku (Lukáš Vejvar a Adam Kubelka) a skoro dvacet minut se pěkně gumujeme, než dojedeme do grupy před náma. (kde jsem ale možná mohl bejt, kdybych neřešil nejedoucí auta, že jo... - trojička před námi, tam totiž dolítla mnohem rychlejc)
  No mám docela dost a začíná houpání směr Berounka, kde to teda úplně zadarmo není, těch horizontů je tam dost. Baví mě to ale jako pokaždé, takže si ty nástupy ani moc neuvědomuju. Ve Skryjích ale náraz do zdi a konec. Děsně sem vytuhl a začal výletovat, přišlo mi, že nemá cenu se větrat sám, tak koukám furt za sebe a celkem dlouho nic. Přitom jsem měl pocit, že za mnou bude určitě skupina s Jirkou Baierem a pod, ale místo toho přifrčelo čelo druhýho balíku (Horváth, Průcha, Slaník, Šlajchrt a Malíř) a Tomáš Kindl z balíku č.1. Svezu se až do Zbečna a v posledním kopci mám v plánu tyhle zkusit hákovat a zbavit se Tomáše. Jenže místo toho během chvíle přichází křeče. Jak může mít sakra někdo křeče po 2.hodinách? No mám co dělat abych nezastavil, kroutím se na tom, nepěkná věc. Au, au. Oťas řikal, že se to musí přervat silou, ale to teda nedávám. Sakra. Srovnám se po chvíli, naštěstí můžu aspoň jet. Otočím se a tam Žába a další borci. Hm, to by bylo pěkný, nemít zkřečovaný nohy. Sunou se kolem, je tu i Technik dobře zabudovanej. Stejně mi to nedá a zkusím zahákovat. Zatím dobrý, takže visím. Dokonce si obhodím pár lidí, když to začne odpadat, ale za chvíli se silnice rovná a zase je to pohromadě. Tempo určuje hlavně Žába, bohužel, mě už zas pocukávaj nohy, takže se zas kroutím, ale visím. Sakra teď už to bude rovina, tak musím. Hoši už taktizujou před spurtem, já spurtovat rozhodně nechci, ale ani se moc plést do boje jiných kategorií. Ale když to zkouší Jarda Rendl, tak za ním dojíždím, třeba bych mohl překvapit Tomáše, nebo pomoct, aby to nemusel sjíždět Žába? To si asi každý může vyložit po svém. Žábu to docela vyprovokovalo k akci, ale já mám vždy jen chvilku výkonu, než mě zase sejmou křeče. Pak už se jde na spurta, já to teda zkouším taky, ale po 150m zas konec v křečích, i těch 150m mi ale udělalo dost náskoku na to jedno plusový místo v mojí kategorii. Ale nedojížděl jsem teda v moc důstojným stavu, no. Za to se mi ale dost líbila ta první hodina, kde jsem se totálně sundal. A vlastně i ten zbytek. Dokonce i na o 2km delší trati (jinak ale stejná), lepší čas jak loni, takže se asi bičovat nepůjdu. Super to bylo, vlastně jako vždy. Díky Kolbabáci!

  
  
  
• Žába – Nádherné závodění
  
  

  Předloni jsem si v hlavě nakreslil strašáka v podobě nebezpečného sjezdu do Městečka a brutálního rozřazováku z Městečka. A ten bubák mě v závodě totálně zašlapal do země. Pravda, že následná vyjíždka božskou Křivoklátskou krajinou ve skupině odpadlíků byl super zážitek a jen škoda prohraného spurtu s Čespou. Loni jsem si lízal rány a Klikáče byly mimo závodní sezónu.
  
  Letos ke zlatému hřebu sezóny přistupuji s respektem, ale ne zrovna systematicky. V pátek mi uhranul krásný letní den a v sobotu při rozjetí zatraceně bolely nohy. Nechutnající rozjetí bývá dobré znamení, ale tohle nechutnalo trochu jinak. No, zítra uvidíme. Zítra ráno píšu Lukovi, jestli náhodou nepojede přes Pankrác, náramně by se mi hodilo na někoho navalit masivní starťák. 

Pokec v autě funguje a já se opravdu těším. Je krásné dopoledne, po krátkém rozjetí se řadíme na start a hurá do zahřívacího kopečka. Nacvakávám se až na 3. pokus, procedil jsem se tak do půlky obrovského balíku. Takže zahřívací kopeček docela pálí, ale sunu se pěkně dopředu. Ale i tak daleko předemnou mizí trojice a hákuje se za pořadatelské auto.
  
  Původní plán přilepit se Technikovi na zadní kolo a nechat se dovést ke kolejním na nárazníku zaváděcího auta padá. Letí se v lajně, nejdřív to drží Čespa, pak dokonce kolega Grep. Ale nikomu se dopředu moc nechce a tak se tam zanedlouho objevuji já. Vážím, zda bude lepší spálit trochu energie na špici a mít volnou cestu do Městečka a bezpečáka z Městečka, nebo se zašít jako Technik a doufat, že to v kopci zalepí čerstvé nohy.
  
  Nechci blbnout ve sjezdu a tak se snažím dojet mizející zaváděcí auto a za ním nalepenou trojici. Podél lajny se nasouvá pár lidí ke špici, ale střídat se jim nechce. Uhájil jsem dobrý výhled do sjezdu a na koleje dojíždím druhý. David na začátku stoupání diktuje tempo a mě se líbí. Je to tedy ukrutný mega doraz a říkám si, jestli vážně mám jet 500W v mírnější části. Ale asi mám, protože únik už se rozdrobil, prvního míjíme a brousíme si pedály na další dva. Dřu jak vůl, kopec přiostřuje a já pořád visím vepředu na 3. - 4. pozici, druhý z úniku je za mnou. Kopec zmírňuje a já najednou určuji tempo. Mozek bez cukru, nemyslím, valím hranu a ploužím se za posledním z úniku. Kopec už zmírňuje, dojíždím ho a parkuji se do háku. Nechci moc ubírat, protože by mi mohlo dojít jak moc to vlastně bolí.
  
  Za kopcem se připojí druhá skupinka a v 15 lidech a neobratně rozjíždíme kolotoč na následující houpavou pasáž. Normálně bych se kochal českou zahrádkou. Kdyby se strašně nevalilo. Miluji přelety krátkých brdků a svištění kol na klesavých rovinkách. Krása střídá nádheru, netřeba koukat po krajině. Marně si snažím vzpomenout kdy přijde nějaký přísnější kopeček a tak se držím raději vepředu, kdyby náhodou vykoukla stojka za zatáčkou.
  
  Skryje určuje tempo Jarda, nekazí si poledne a jedeme pěkně rovnoměrně. Čekám kdy z toho někdo nastoupí. Mě se do toho ještě nechce, ale někoho to určitě napadne. Několik zrychlení přichází, ztratíme pár korálků, ale nic víc. Až v klesavé části uprostřed kopce se to stalo.
  
  Závod rozhoduje cizí spadlý řetěz. Tomáš ochotně pomáhá a tlačí soupeře do zad. Zařídí pěkné rozptýlení druhé poloviny balíku a hlavně překáží přes celou cestu. Než se situace vyjasnila, nastupuje trojice a na rovině je nikdo nesjíždí. S neomluvitelným zpožděním se natlačím dopředu, tady si nechci nechat ujet vlak. Ztráta 200 metrů se moc nezmenšuje, mávnutí o vystřídání vyšumí do prázdna. Zato zezadu letí dvojice a míjí mě nekonečně rychle. S prázdnýma nohama nechytám hák a je to v háji. Ve strašně natažené lajně každý za své prohráváme boj o zlato už v půlce závodu.
  
  Broumy se asi nejedou, jindy těžké strmé stoupání zalepilo to 12 minut tempa občas přerušeným trochou intenzity. Zbytek skupiny evidentně dozávodil a touží jen o přepravu do cíle. Alespoň si užívám sjezd do Zbečna. V posledním kopci už se trochu jede, ale ztrácíme asi jen nabrané korálky z první vlny. Dojíždíme ve stoje hopsajícího Luka, doufám, že se chytil do skupiny. Jak mají všichni natažené držky, tak rádio nehleslo celou hodinu a půl. Krátké klesání a závěrečnou třetinu kopce diktuji tempo. Nechci aby mi tu někdo kazil náladu nastupováním. Nikdo nenastoupil a asi jsem odpáral Davida, protože Jarda pookřál a vidí se v dresu mistra UAC.
  
  Na kopci přemýšlím co se závěrečnými 8 kilometry. Zašít se k Technikovi a doufat, že se nějakým zázrakem vzpamatuji? Blbost, jen mi vytuhnou nohy a dojde mi jak moc to dneska bolelo. Jarda je při chuti a chce to rozhýbat, aby nás náhodou David zase nedojel. Skáču mu do háku, poodjíždíme, ale ne daleko. Najednou se objevuje Luke a letí z balíku. Skáču za něj a chvíli si zvykám na tempo, vystřídám a snažím se jet podlahu. Ve spurtu to mám jasně prohrané, tak třeba bude balík línej zvednout zadek. Jenže není.
  
  2,5 km před cílem Rozjíždí Luke mohutný nástup před celkem nepřipraveným balíkem. Letím půl kilometru v lehkém klesání šedesátkou, fakt se snažím, teče mi slina, stejně se najde dost bláznů a nenechají nás zmizet.
  
  Jsem totálně vyždímaný, v tomhle stavu nemám ani na rozjetí spurtu pro Technika. Jedu zepředu, předjíždějí mě spurteři, ždímám ze sebe poslední kapku wattů, přejíždím nápis 100 metrů a konec. Cílová čára je nekonečně daleko, já jsem na 5% cílové vlnce zralý na malou placku.
  
  Bylo to masakrální, nádherné závodění, nataženou držku rovnám až domu a dojem trvá doteď.

  
  
  
• Radim – Klikovy vrchy aneb celkem ostrý křest nového stroje
  
  

  Report na www.sokolveltez.cz

  
  
  
• Technik – Se Žábou v první grupě
  
  

  Klikáče byly jedním z mých předsezónních cílů… Krásnej závod a já ho letos mohl jet počtvrtý.
  Vzpomínky na loňskej ročník jsou čerstvý. Nad městečkem 25 sekund na skupinu, ve který bych bejval chtěl bejt. Pak podlaha v háku za Honzou Píchou. Aby mě když grupu sjedem na rozdíl od Honzy, odpojilo doprovodný auto. Au.
  Letos jsem věděl, že těch 25 sekund bych dát mohl. Lidí na startu bylo ale letos výrazně víc než loni, takže byla trochu záhada, jak se ten kopec z městečka pojede.
  Z přemýšlení nad Městečkem mě probral hned start. Z Brejlu to na můj vkus vystřelilo až moc rychle. Už se to přeze mě začíná valit, ale zachraňuje mě horizont. Tohle mi na klidu nepřidalo. Navíc i přes moje nedokysličení vidím, že 3 lidi včetně Tomáše Cupla vystřelili do úniku. Tak tam bych určitě bejt nemohl. Tak to jsem hodně marnej.
  Najednou se přiřítí Čespa a jede se. I Žába si do tempa chce říct svoje. Já hlavně pošetřit nebo v tom městečku zase zůstanu. Soustředim se na to bejt na dohled špice a na sjezd se posunout alespoň do TOP5. To se povedlo. Stačilo jen sledovat Žábu, kterej to tentokrát kontroloval úplně ze předu.
  Z městečka rozjíždím svoje tempo, zkusim 380W a uvidim. Jet cizí tempo se mi totiž už párkrát hodně nevyplatilo. Kupodivu se to přeze mě moc nevalí. Hned dojíždíme 3 úniky. Tak teď to vydržet těch 5apůl minuty. V poslední čtvrtině už to začíná pěkně kousat. Koukám kolem sebe. Lidi ve skupině jedou jakoby se nechumelilo, Žábu to snad ani nezadejchalo. Za mnou nikdo, ale tohle už fakt nepustim. Přehoupnu se přes první horizont v čase o 26 s lepším než vloni. Další 4 minuty už jen uviset mírný stoupání průměr cca 3%, nakonec doprava na hlavní a jsem tam. Cíl splněn! Všechno ostatní je bonus!
  Následuje houpavá krajina. Musím se trochu vzpamatovat, zkusim se zašít, ale začíná se točit. Nic jdeme na to. Párkát to protočit, jednou málem zavézt balík mimo trať, ale naštěstí mě včas okřikli. Jsou tu Skyje. Kopec není tak hroznej. Po chvilce se ve vesnici narovná, pak zas na pár set metrů utáhne a zbytek už je hákovej. Jede se snesitelně. Strava teď ukazuje 324W. To by mě vloni popravilo, ale alpský tréninky jsou alpský tréninky. Takže to tentokrát vyjedu bezbolestně. Cítím se líp a líp. Bohužel všichni zaváháme, když kupkolákovi spadne řetěz. Tomáš ho chvíli tlačí, my koukáme jak pomoct. Když se vzpamatujeme, 3 lidi maj 50 metrů fóra a nezdá se, že by čekali. Chvíli blbě čumíme, na čož se nemůže dívat Žába a vleze na špic. Jede tempo, pak najednou vystřelí Šlajchrt se Slaníkem. Zase blbě čumíme, místo, abychom hákovali. Já furt nechápu, že tohle může rozhodnout závod a nějak si pořád myslim, že se počká a sjede se to. Prdlajs. Kluci si to krásně dolepí, za ními to zkouší Jirka Voráček. Toho ale už po chvíli sjedeme. Pak se jede hodně hodně divně. Většinou jede Jirka Voráček, ale zdá se mi, že je na špici strašně dlouho, pak odstřídá, ale nejde dozadu. Já tam nevlezl snad ani na chvíli. Žádná ucelená spolupráce. Chybí tu někdo jako Luke nebo Kolíkáč, ktarej by to vořval a sešikoval. Tak takhle je fakt nesjedem… Nesjeli.
  Po takovym jalovym sjíždění se domotáme do Roztok. Nabíráme Luka. Jó škoda, že to nebylo dřív, ten by nám to zorganizoval. Na špic už se nikomu nechce, tak si tam dokonce na chvíli vlezu. Z Křivoklátu do cíle už je jen čistá taktika… Když jdu na špic a zpomalím na 20, tak mě stejně nikdo nepředjede. V tom nás dolítne zas Luke a pošle to tam tak, že háka chytá jen Žába. Chvíli to už vypadá, že odletí, ale kdepak. Ostatní maj našetřeno. Za chvíli zatáčka do cíle a jsme zase pohromadě. Jedeme roztažený po celý šířce a čeká se na první nástup. Rozjede to Jarda Redl, za ním v háku Jirka Voráček, Jakub Želina, Tomáš Cupl. Já hned chytnu díru a nějak to furt nemůžu dolepit. Až když jsme na 200m, Kuba vadne, takže jdu přes něj a dotáhnu to na zadní kolo Tomáše Cupla. Na víc tam není.
  Na tyhle konce by to chtělo v týmu trochu přípravu. Ale já jsem spokojenej, byť tam tenokrát možná bylo na víc, ale kdybych se chtěl na někoho zlobit, tak jedině snad na sebe., že jsme v rozhodujícím momentu závodu jel připosraně.
  Takže díky všem a doufám, že to zase příští rok zopakujeme!