Akce Klikovy vrchy 2016

Akce Klikovy vrchy patří do kategorie UAC. Datum: 2016-09-18.

Nejdelší varianta má délku 65.00 km.

:: Propozice :: Celkové výsledky :: Diskuze :: Foto

Historie: 2003 :: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015

• Dreamer – Správný závoďák nebrzdí
  
  

  Moje premierova ucast na zavode UAC Klikovy Vrchy je za mnou a jako temer vzdy byl skutecny scenar uplne jiny, nez jsem si pred zavodem predstavoval. Hlavni motivaci jet tento zavod bylo pomoci klukum z teamu nabrat nejake body do teamove souteze UAC, ja osobne bych si klidne dovedl predstavit vikend bez zavodu. Tomu jsem tak prizpusobil i vikendovy program, obohaceny patecni svatbou kamarada, patecne sobotni trance akci v Radosti FX do rannich hodin a vse zavrsene sobotnim odpolednim posezenim se znamymi z meho lonskeho pobytu ze San Franciska v kavarne. Tento necyklisticky vikendovy program byl opravdu povedeny, jen kdyz se to secetlo, tak se mi v nedeli rano moc nechtelo vstavat a prepinat do zavodniho stavu, ale modra obloha nad Prahou vypadala vcelku optimisticky.
  
  Po 9h me nabira Kolikac s Profesorem, jen tak mimochodem rikam klukum ze vyjimecne nejedu rovnou v tretrach, ale mam i boty na prezuti, nebot cekam preci jen trochu mokro v lesich. Nacez jen tak mimochodem Profesor pronese ze si zapomnel tretry doma. Kolikac trochu znervozni, ale i extra zajizdku zvladame a do Bratronic dojizdime vcas. Ja delsi jizdu autem vyuzivam k polospanku, ale to uz jsme v Bratronicich a chte nechte musim vstavat i ja. Venku je docela chladno, nechavam tak moiru pod dresem, navleky na ruce, celenku pod prilbu. Jdeme se s Kolikacem trochu rozjet, ale zacina prset a tak to je takove rozjeti na 5km, ale az tak to neresim, protoze jak jsem psal, tohle neni zavod, ktery by mel mit pro me velkou dulezitost.
  
  Coz se ale zmeni, jak odstartujeme, hlava se jako vzdy najednou prepne a mne se chce zavodit. Po startu je kratsi sjezd, drzim se pekne vepredu, ale na konci sjezdu vidim jak McHammer brzdi mozna az moc, tak jdu pred nej a pak se hned zacne jet ostre do prvniho brdku. Ve skupine se propadam, ale jsem bezpecne v baliku. Je nas tu kolem 40-50, takze si rikam ze i na konci baliku to bude v pohode. Asi by to v pohode i bylo, ale zacina prset a vjizdime do mist, kde kratce pred nasim prujezdem prselo vydatne. Za chvili je tak mokro vsude, nejdriv lituji ze jsem si nevzal neopren navleky ktere mam v tasce v aute, ale tohle se nedalo predpokladat. Navic za chvili je tak mokro a stale prsi, ze by to bylo jedno. Aspon si tak gratuluji ze jsem si namazal ruce hrejivkou, jakoby v predtuse co bude. A ono je, prichazi prvni delsi sjezd a ja s hruzou zjistuji, ze mi kolo nebrzdi. Ale ne ze by jako nebrzdilo, tak jak je na mokru normalni, mne nebrzdi doslova. Konec paky se dotyka beranu, az pak zacne kolo zpomalovat, ale ty prvni 3-4 vteriny kdy je zmacknu a nic se nedeje, jsou hrozne. V hlave se mi promita, ze jsem si chtel lanka pritahnout uz nekdy pred 14 dny, ale pak jsem na to nejak zapomnel a v suchu to jeste nejak brzdilo. No nic, moje chyba, snazim se otocit alespon dorazovym sroubem, ale moc to za jizdy nejde a efekt je nulovy.
  
  Po tom prvnim sjezdu mam tak diru na celni balik asi 100m a jedu na doraz abych si to jeste sjel. Spolecne s Rihou z Kolokramu to nakonec sjedeme, ale hodne to bolelo. Balik pak zvolni a docvakne se jeste rada dalsich lidi a pred sjezdem do Mestecka je nas tak kolem 30ti. Do sjezdu, o kterem vim ze bude dulezity najizdim nekde v pulce baliku, jenze scenar se opakuje. McHammer taky jede sjezd hodne opatrne, mam ho na dohled i na kostkach, vidim jak mu tam kolo tancuje, ale ja musim jet s nohou vycvaklou z pedalu pro jistotu a ztracim jeste vic, pritom se ty sjezdy nejezdi uplne nadoraz a ja bych se ani nebal, dokonce jsem si pred startem trochu upustil kola, ale na ty brzdy, na ty jsem uplne zapomnel. Mozna jsem byl moc zhyckany hezkym pocasim, nebo takovou Giant Ligou, kde brzdy vlastne nejsou potreba. Pycha predchazi pad, alespon v mem pripade to nastesti dopadlo bez padu. V najezdu do dalsiho kopce mam tak opet 100m diru na Michala, ale verim ze si to treba jeste sjedu. Porad je mokro, je mi zima, ale aspon prestava prset. V kopci zase predjizdim dost lidi, nahore se dame dohromady asi 5 lidi se Suvadou nebo Thumou. Balik porad vidime, ale uz to nevypada moc dobre na dojeti. Odbocka doleva na hlavni a pak uz balik nevidime. Silnice alespon trochu osychaji a uz neprsi.
  
  Nasleduje dalsi sjezd, kde mi zbytek nasi skupiny opet odjizdi a to docela vyrazne. Sice uz jsem se naucil s nebrzdicimi brzdami trochu lepe brzdit (mackam je nadoraz s predstihem), ale porad ztracim. Nasleduje dalsi dlouhy kopec, trochu se mi vybavuje z jednoho Vrchare, jinak ale trat detailne neznam. Opet dojizdim nasi skupinu, jeste nahore vidim skupinku s McHammerem. Pak se objevi zavadeci auto druheho baliku, predjede nas, ale zatim celo nikde. Naopak dojizdim Ludka Ambruze, pred par roky celkoveho viteze SUAC. Jedeme spolu, z kopce radeji za nim, ale silnice uz jsou napul suche, tak tolik neztracim. Pak nas dojede celo druheho baliku, Kos, Svoboda, Prucha, Janousek. Beda se mi zepta co tu delam, rikam ze mi kolo nebrzdi, ale je mi jasne ze si Beda mysli ze se jenom vymlouvam a proste jsem dneska marnej. Dari se mi s nimi drzet, pak odpada Ambruz. Zaroven ale na horizontu dalsiho kopce odjizdi Kos + Svoboda, cekam ze si to Liba s Bedou sjedou, ale nemaji se k tomu. Tim padem jedeme dal ve trech, dojedeme dalsi dva borce z prvniho baliku a do cile tak mirime v peti lidech. Tady uz me zavodeni zase konecne bavi, je skoro sucho, kolo funguje. Ale to uz se blizi cil, berou za to ti dva z prvniho baliku, jeste se za nimi zmacknu, ale ve spurtu me predjedou.
  
  Na zacatku jsem psal, ze scenar byl uplne jiny nez jsem cekal. Tim jsem myslel hlavne to, ze jsem sice cekal, ze muze byt trochu mokro, ale rozhodne jsem necekal takovy dest a tak mokre silnice plne louzi, listi a naplavenin, vse korunovane mym podcenenim technickeho stavu kola. To dohromady utvorilo uplne jiny pribeh, ktery ale beru s nadhledem a jako potvrzeni, ze i kdyz mate v necem spoustu let zkusenosti, porad se najdou situace, kdy se naucite neco noveho! Klikovy Vrchy byly jinak vlastne hodne pekny zavod a vim ze to pisu skoro porad, ale i dneska jsem si to opet uzil!

  
  
  
• Kolíkáč – Chtějí si nás vylisovat na mošt!
  
  

  Ležím v horké vaně a koukám na páru, jak stoupá k bodovkám v podhledu. Je konec. Můj letošní konec závodní sezóny. Safra toto uteklo. Vzpomínám, takhle jsem taky ležel, když jsem se domotal v lednu domů z Litoměřic nebo z Peruce. Ale to jsem měl v hlavě tu pozitivní vlnu, že to za chvíli přijde. Teď jen divné prázdno, jak je to zase daleko. Umývám ten černý nános z nohou a znovu a znovu se mi v hlavě převíjí Klikáče. To se to povedlo. Už jsem v to nedoufal. Když je ze závodu spokojenost, tak si říkám, jak je to všechno vlastně jednoduché… Klikám na Kolbabovu prohlídku trati a chci si to uložit v písemné formě pro dlouhé zimní večery…
  Čekám vodu, tak blatníček a hliníkový ráfky s contíkama. To by nemělo zklamat. Projet si tam a zpět cílový brdek a jde se na to. Ve Lhotě už to pěkně cáká. Držím TOP 10, nechci dnes žádné komplikace. Za Žilinou se už pěkně jede. Střídat na špici Kubánce nebo Košíka to je pro mě svátek. Ve škarpě povzbuzuje Pantáta, ale jsem zrovna u středu silnice, tak nemám možnost jej pozdravit, je mi to líto. Na kruhák k Lánům už regulérně leje, ale ani to nevnímám. Blíží se Myší díra tak hezky dopředu. Ono se řekne, sjezdy opatrně, tam se nezávodí, tam se nerozhoduje. Ale když je za sjezdem hned kopec, tak je potřeba být vepředu, když nejste výkonnostní démon. Ale stejně jedu připosraně, navíc, když protisměr je plný aut. Pěkný trychtýř jsme zvládli a hurá do červených čísel. Kapr najíždí jako první, pak tempo určuje Košík s Kubáncem. Zatím se zahřívají, a mně se jede bez problémů.
  Jak ale uvidíme na obzoru sv. Alžbětu, tak Košík nastupuje. A Kubánec jde po něm. Začíná peklo na zemi! Rvu tam velkou placku a mydlím to ve vodní apokalypse za nimi. Pravá směr Nový Dům. Roztáčí se hvězdný kolotoč a ty wado, já jsem jeho součástí! A Kapr taky! Neskutečný, nesdělitelný chvíle! Hvězdy amatérské cyklistiky alias Kubánec-Kolokrám, Košík-Sparta, Líba a Vitouš-Lawi, Béda Průcha a k tomu dvě Šlapky! Potoky vody, spadané listí, polámané větvě a rozjeté jablka. Chtějí si nás vylisovat na mošt! Okamžiky, kdy se člověk ocitá v jiném světě, plně soustředěn za zadním kolem jezdce před sebou, nepovolit ani milimetr odstupu, na sekundové špici do toho pustit svoje maximum, trhnout loktem na znamení střídání a zase se stěhovat do zavětří. Umí tohle nějaký jiný sport?
  Míjíme našeho Profesora. Levá směr Městečko, jsem slušně na šrot, hltám z bidonu výbušnou směs, mám to až na bradě. Ještě že jsem si natlačil gel do bidonu, do zadní kapsy si nejsem schopen dosáhnout. Jsem slušně na plech, safra, co budu dělat na Bukovou? Nevěřícně koukám, že zezadu přiletěl Jeff se Standou Vohníkem. To tedy smekám, moc pěkný borci! Trochu začínám šetřit, a vlaju na ocase. Jeff hlásí průměr 40km/h. Klikatý sjezd zakončený kostkami je tu. Cože sis říkal před závodem? Dole v Městečku být pěkně vepředu. Contíky drží a brzdy brzdí, tak sjezd bez problémů ve skupině. Vidět Vitouše, jak bravurně „cvičí v rytme“ na kostkách.
  Ostrá pravá a hned za to vzít. Přejezd přeletím a na Bukovou najíždím za zadním kolem Líby. A Líba hákuje astrální duo Kubánec-Košík! Teď zapnout motorek a jet s nimi. Ale to už bych chtěl moc. Nejdříve mě míjí Beda, vyvstane sice vzpomínka na Rampušáka 2015, když jsem ho předjížděl v posledním kopci, ale to byla úplně jiná situace. Teď odpadám, na Vitouše to nestačí, a ani na nezlomného Kapra! Tak to tedy ne, musím s bráchou! Ale nejde to, on ten blázen snad chce jet furt s nimi! Jeff a Standa jdou přese mě, tady už házím háček a trpím a trpím. Nej kvarteto začíná mizet, Vitouš již na ně má mezeru a my se blížíme ke Kaprovi. Ale pěkně mě to bolí, Jeff jede famózně, rachitický Standa si jen lebedí. Vršek Bukové a naskakuje mi ďoura. Znovu brada plná slin. Je konec? Ty wado Kolíku, Tvůj poslední match sezóny, zvedni ten zadek! Velká tam je, zadek se zvedá, dojeli Kapra a tak trochu zvolnili a umožnili mě dál pokračovat v této parádní společnosti.
  Řvu směrem na Vitouše, ke kterému se pomalu přibližujeme: „Nechte ho vyvětrat!“ Opojné chvíle přebíjí nějaké problémy, které bych měl mít zákonitě z těch předcházejících šrotů. Musím se srovnat, Leontýn a Sýkořičák, musím dát s nimi! Ale ještě je tu pro mě obávaný sjezd do Roztok, kde mi to většinou šeredně ujíždí. Ale dnes? Pohádka, pěkně si vlézt na špic a jak mi pak zpětně říkal Kapr, ještě si udělat náskok ve sjezdu. To jsou zase stavy beztíže! Trefit ten správný most a bez okolků začít drtit Sklady. Borci mě dojeli, tak si je uklidnit hláškou: „Jeďme v klidu, ať dojedeme pospolu!“ Ale Vitouš zahlásí: „Nevidím žádný důvod!“ Prostě skvělá atmosféra, tyhle okamžiky zase budou motorem, když se budu hnát za kilometry v Polabí… Nohy z nebes, bouchám Kaprovi na záda, tohle brácho nemá chybu, je to sen, to jsou emoce! Bez problémů zdolán Leontýn a ve sjezdu do Zbečna se zjevuje oranžový přízrak. Náš Čespa! Mám strach, že přitáhl nějakou grupu, ale je jen sám. Pak z fotek zjišťujeme, jak jel kousek za námi, jako ohař za svojí kořistí. Hezkýýý!
  V točce do Zbečna si trochu zasmykuji na štěrku, ale pak již přes Berounku znovu do kopce, do Sýkořičáku. A tam v serpentýně stojí Pantáta, pořádně zařvat oslavný chorál a plácnout si s ním dlaní. Už zase pomalu šlape a žije Muziku tvrdí Jeff, táhne si nás jako kačer kačenky, krásné tempo, nikdo nenastupuje a tak nahoře můžeme znovu roztočit kolotoč. Už to ale nemá takové grády, v hlavě mě bliká, že vlastně jedu o bronz v C, ale jsou tu hodně vypečení soupeři. Standovi došly ranní cukry, jel to jen prý na vodu, takže v kolotoči dělá trochu zmatek. No hlavně si teď nelíznout. Cíl se blíží, do Lhoty znovu Jeff jede tempo. Ještě mini sjezd, můstek a rozuzlení se blíží. Čespa nastupuje, Vitouš jde po něm, Jeff si také tvoří minináskok. Já se nějak soustředil na Standu a na Kapra, tady se rozhoduje o zlatu v D, tak třeba bych mohl být nápomocen. Standa ze sebe doluje poslední zbytky cukru, skáču mu do háku a blížíme se k Jeffovi. Škoda, škoda, cílová lajna je až příliš brzy, Standu ještě dám, ale Jeff je o pár metrů přede mnou, Kapr bere stříbro…
  Za cílovou lajnou objetí s Kaprem a Čespou, teď se neřeší nějaké body, watty, tepy, průměry. V hlavách si jen nasdílet ty opojné okamžiky, které nám zase připravila ta naše společná cyklistická milenka.

  
  
  
• Radim – Klikovy vrchy (UAC) aneb nesmíme se vody bát
  
  

  Report (www.sokolveltez.cz)