Akce Praha-Doksy 2024

Akce Praha-Doksy patří do kategorie UAC. Datum: 2024-05-30.

:: Propozice :: Mapa a profil :: Garmin :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto :: Flyby :: Plakát :: Poděkování

Historie: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2018 :: 2019 :: 2020 :: 2021 :: 2022 :: 2023

• Luke – Zase do křoví!
  
  

  A je to tu zas, legenda ožívá. Příprava nevyšla a mále jsem ani nestíhl start, ale to by bylo delší vyprávění než závodní report. Takže střih, start a 30 odvážných, co je mládí ještě neopouští se rozjíždí v prvním balíku ze Všetat směr Doksy. Roztočit trochu nohy a už se řítíme do Čečelic. Takticky z čela, tempo nějaké ostřejší, ale ani se necedím, takže ok. V Byšicích se trochu víc zapracovat a hned plápolat v brdku směr hlavní. Balík nebrzdí, vlastně to není balík, jen tvrdá lajna. Víťa Novák hlásí, že to dnes asi bude bolet, mě už to docela bolí. Už nás není ani dvacet. Lawi řádí na špici, ale chápu, mít na to nohy taky bych chtěl, aby to dělali těžký... Odbočku z hlavní si pohlídat, sjezd pod Řepín a trochu si připomenout na mokrejch spárách v asfaltu, že to může pěkně klouzat. Takže snahu posunout se víc dopředu vzdávám. Stejně najíždím do kopce pěkně v háku, příjemně to letí, kopec utahuje, už to má 5% a Garmin furt ukazuje, že jedeme přes 40 km/h. Tak tomu říkám úlet, nohy hoří, konečná, vystupovat. No to byla letos rychlovka. 22 minut a nazdar. Naštěstí nekončím sám, jen se s tím každý musí trochu srovnat a mě to trvá nejdýl. Ale sám jet nechci, takže si docvaknu Luboše Tomíčka s Honzou Vojtíškem a za chvíli jsme pro dnešek komplet i Martinem Klíchou.
  Nový sjezd do údolí zvládáme a pak jedeme pěkně svižně až pod Romanov. Poctivě točíme, i když osobně bych už klidně výletoval. Scénář, kdy mě to odjede na Řepíně, jsem v hlavě neměl. Za to tam byl plán nechat na Romanově všechno. Ten se sice trochu bije s momentální touhou po výletování, ale jak kluci v kopci přitopí, vcelku rychle si srovnávám priority. A když už je tu tempo na wattové pr, tak se ho snažím držet, trochu odjíždím z grupy. Asi jsem to i trochu přestřelil, takže radši neblbnu a zvolňuju, jestli se to tak u 5 w/kg dá říct... Nahoře je grupa po kupě, já bych zas výletoval, ale automatika velí do sjezdu první, kostky z bezpečí prvního místa. Další sjezdí, pamatuju si vracečku u Skramouše. jak tam vždy někdo padá. Tak se ani necpu na čelo a brzdíme hodně na Martinem. Jemu to klouzne, mě stejně tak, ale vše ustojíme. A to jsme jeli fakt pomalu. Další sjezdy tedy ještě víc na jistotu, přemýšlím, že je škoda, že nejde na garminu poslat do group tracku nebezpečný místo (kdybych tak věděl, jak moc by se to hodilo... ).
  Dál se neděje nic extra, pravidelně točíme, občas i pokecáme, ale furt se jede. Smiřuju se s tím, že to výlet nebude a hlava začala taky konečně závodit. Docela se i cítím na spurta, tak se snažím neplýtvat energií. V brdku za Ždírcem za to bere Martin Klícha a když ho v údolí na hrubým asfaltu dojedeme, cítím jak kolo chce jet. Nohy se reflexivně roztočí a bez přemýšlení prostě jedu pryč. Dva kiláky se úspěšně větrám a jsem sjet 750 metrů před cílem. Naštěstí za to hned nerafli, takže to možná ještě není ztracený, 30 vteřin na vzpamatování se a znovu do plných. Tentokrát směr voňavé tachovské křoví, tolikrát jsem o něm slyšel, tolikrát o něm četl. Využívám moment překvapení a beru to na dlouhej spurt, jestli se 10 w/kg v mém podání dá říct spurt a jestli 20s je dlouhejch. Mě to přišlo dlouhý až až, ale stačilo to. Třetí spurt do křoví, třetí výhra, tak to by šlo, teď ještě zamakat na tom, aby to příště bylo v té správné grupě, kór když příště jedu s dědkama...
  Díky všem šlapkám a především organizačnímu výboru, zvládnuto opět na jedničku. Bylo to boží a bůh je šlapka, jak jinak si vysvětlit to počasí po propršeném dnu. Silnice většinou suchá, na návrat svítilo sluníčko, bylo fakt nádherně.

  
  
  
• Kolíkáč – Poslední květnový čtvrtek!
  
  

  Poslední květnový čtvrtek, budík na 5:30 h., naložit auto všemi věcmi, co jsou potřeba, včetně kola a kombošky, kdyby to časově nevycházelo a já už zůstal ve Všetatech. Navigace Smetanova ulice, Památník Jana Palacha. První orange šipka na zábradlí a na asfalt stříknout magické slovo Start. Zařadit za jedna a šinout si to po ikonické trase. Na každém kilometru na mě vyskakují fragmenty z těch historických bitev. Čečelická vracečka, tady je to furt po hlavní, tak další šipka bude až za přejezdem v Byšicích. Kostky bolí i v autě, a to ani netuším, jak tady budu trpět dnes po 16 h. Na pumpě na boleslavské si předat podstavce pod značky Lukášovi Rezkovi.
  Řepín doleva, tak tam přihodit orange šipku a nechat se ofouknout asi 10 kamióny. V Řepíně na návsi se domluvit telefonicky s Kaprem, kde byla VP v minulých letech, na asfaltu nic nezbylo. Video z minulého roku pomůže, za rok tam musíme dát výraznou ceduli do krajnice. Nebužely a rozmydleným sjezdem do údolí. No tady to teda vypadá. Snad to všichni zvládnou. HP Romanov v ponurém lese, tady nikdy není moc dobře vidět přes mlhu v očích, která se vytvoří po tom utrpení z Ráje. Mšenské kostky a hurá k cíli vlnitou krajinou. Poslední šipka před cílem, vnímat z auta tu krásu vůkol, rozkvetlé červené máky na polích s dominantou Bezdězu. Cílovou lajnu si udělá Kolbaba, já bych to teď nejraději již zatáhl na terasu a počkal na ostatní
  Ale ještě si dám Mělník po trase, kterou snad pojedeme v pátek ráno. U Standy Derfla si vyzvednout ceny pro vítěze a pokecat o Doksech a že by si prý přál Plzeň na terase. Zkusím zařídit, mu ze srandy říkám. Krutý návrat přes Prahu naložit holky doma. Radar zelený a slušně leje. Hladím mobil s přáním, aby se to na odpoledne vylepšilo. Navigace se 3 x mění, jak je Praha ucpaná a jsou nehody, kudla tohle není k žití, já chci zpátky do Ráje a ucítit vůni tachovského křoví!
  A znovu do Všetat, již v plné sestavě. Sokolovna se pomalu chystá na velké cyklistické setkání a voda se stále snáší z nebe. Přijede vůbec někdo? Sestavit stoly, nalepit mapky s trasou a odkazy na výsledky. RFC je tu načas i se svým kouzelným kufrem, vystřiženým jak z Arabely, když z něj vylézal Rumburak. Teď tady z něj vyleze čipová technologie. A již se hrnou první závoďáci a přichází známé tváře. Historky se jen hrnou, třeba ta, že otec jednoho účastníka, tady jezdil zaváděcím autem před 20 lety a dnes jede právě kvůli němu. Zvláštní atmosféra, už snad ani nejsem nervózní, ono to nějak dopadne. Ty probdělé noci, kdy jsem si všechno přehrával furt dokola, aby se něco nepodělalo, jsou zapomenuty. Obětavé Šlapky jsou tu, vše běží jako po drátkách. Silně cítím ty začátky, to nadšení, když se Šlapky zakládaly.
  Start v 15 h. pro ty, co to pojedou trochu déle, ale jsou to vlastně největší borci, moc se v háku a v balíku asi nesvezou. Michal Kokta z CKKV má ještě na helmě čip z minulého roku. Zařizuji mu letošní a on si utahuje sandále na boj s náročnou trasou, Po kolikáté již? Nebe se smilovalo a přestalo pršet a podle radarů do pátečního odpoledne už nebude! Ty wado! Převlékáme se s Kaprem do kombošky, stále tomu nemohu uvěřit, že po tom minulém, zdravotně nemilém roce, si dáme společně Doksy s číslem na zádech.
  Zvoní telefon, Police Mělník, jsme tu. Slíbené motorky nechtěli do mokra brát, tak tu máme nablýskaná auta s majáky. Děkujeme! Ono to snad všechno klapne, Katce klíče od auta a vyslat ji na Řepín. Míša bere foťák, vlajku a s Luckou, hlavní startérkou na start, který je ozářen sluncem. Legenda Míla Šturc to odmávne, já ještě před tím prohodím do megafonu pár úvodních slov k trase.
  1.balík odfrčel přesně v 16 h., zařvat si na jediného našeho zástupce Luka, dááávej! V 2.balíku obsadit první brázdu s Čespou, Žábou a Kaprem. Ten sen se splnil! Start, srdce ve vyschlém krku, studené nerozjeté nohy se nechtějí moc točit. A hned první nástup. Kapr to sjíždět nebude a já taky ne. Sjedou to za nás jiní, vjezd do Čečelic v husté atmosféře loket na loket. Vůbec si nevěřím a házím tam malou, nechci se v půlce zastavit. Začalo peklo, a to jsme ještě nebyli ani v Ráji. Hrne se to přese mě, zadek Kapra a Žábovy ségry je mi magnetem, ale nějak nechce magnetizovat. Díra asi 20 metrů, k přejezdu doraz a za ním tvrdá lajna. Kostky trpím, jak jsem si ráno přál a ztěžka vydýchávám ten úvod. Já snad nedojedu ani na hlavní boleslavskou…
  Naštěstí se trochu zvolnilo a mohu poděkovat Kubáncovi za startovní dýžko. Ale on děkuje mě, že jsme mu vyšli vstříc, když přijel v 15:58h., Doksy miluje a nechtěl by je vynechat, i když už prý nemá nohy. Odbočka Řepín, skvěle ohlídána, majáky před balíkem dělají divy s dopravní situací okolo nás. A teď už to bude mnohem klidnější s provozem. Oslizlý sjezd, nechci riskovat, tak moc vepředu nejedu. Ale úvod Řepína jsme po kupě, počítám tak v 25 lidech. Zapínám magnety Kapr a ségra a modlím se, ať jsem s nimi. Včera jsem se pěkně rouhal, když jsem žádal Žábu o bezpečáka pod Romanov, jelikož jsem si vůbec nepřipouštěl, že bych v Ráji nebyl v čelním balíku. Ale časy se mění!
  Řepínské peklo pořádně přiložilo pod kotel a tuhle nálož moje tělo vůbec nepřijímá. Vlaju na ocase a zoufale hákuji svoje 2 magnety, ale vůbec se to nedaří!! Katka vše dokumentuje a povzbuzuje a hlásí, že VP vyhrál Čespa. Vyjíždíme z Řepína, Kapr odjel se ségrou a já zoufale řvu, ty musíme sjet. Naštěstí se dáváme do kupy a začínáme točit. Ale přibližujeme se hodně pomalu. Nebužely už jsme ale v lajně s nimi, Kocour řve jako o život, díky! Letíme s Kaprem rozbitým sjezdem a u mlýna Kroužek si zařveme s Quitem, tohle dodává neskutečně sil. Myslel jsem, že v údolí se konečně dám trochu do kupy, ale opak je pravdou. Jana (sestra Žáby) nás snad chce zadupat do země, furt aktivně na špici a točíííme!
  Děsím se Romanova, když jsem nedal málem Čečelice, když jsem vypadl na Řepíně, tak co tam probůh budu dělat? Bidonuji a dávám magnesium, nic jiného ani nemám… Ráj, hodit tam zase srabácky malou a točit a točit. Je to šílený, jak mi to nejede! Sestra si nás zase vede, jak husy na provázku. A někteří borci odpadají. Já nesmím! Zvedám zadek a plížím se vpřed. Těch ramp je tu několik, tělo si už trošku naštěstí zvyklo, a tak nakloněnou rovinu k ceduli Romanov hážu velkou podle nejlepších tradic. Janu stejně nedávám, ale jsem v kontaktu a stejně tak cítím za sebou Kapra. Je to sen! Otáčet se nebudu, stejně rozhodnou kostky!
  Na kostkách kotel od místních fanoušků, tak to je nádhera, já furt marnej, každá kostka mě vrací snad o metr zpět, ale jsem s nimi. Hurááá! To už musí klapnout! Jsme v 6 kusech, Milan Miller, Míra Živný, Láďa Zvolský a stále se valí. A je to především zásluha Jany, myslím, že to chlapské ego nikomu nedovolilo, aby nám odjela. Říkám jí, že jede fantasticky a že si zaslouží ten soudek Svijan, ale ona odpovídá, že se jede pro plyšáka Tak jooo! Plácnout si s obětavým HonzouB, který nám to taky umožňuje zažít. Užívám si poslední kilometry s bráchou po boku, tohle je snad pro nás největší odměna, za ty přípravy a starosti s organizací. Tahle jsme si to přáli a průběh závodu a naše aktuální forma tomu tak skvěle nahrála. I když kdo ví, kdyby točil za Řepínem více s Janou kolotoč, tak bychom je možná nedojeli…
  Za ramena? Ano! Tak jo, omamnou vůni cílového tachovského křoví dýcháme v bratrském obětí. Jak to tu dopoledne vypadalo osamoceně, tak teď je to rozzářeno pestrobarevnými dresy a halasem, když se sdělují cílové dojmy. Kapře díky za vše, že tu káru Praha-Doksy táhneme společně dále! Ptal jsi se, jak tohle všechno ještě bude dlouho trvat? Věřím, že ještě chvíli jo!
  Dojet si do poslední zatáčky za Katkou, sundat propocenou kombošku a převléci se na vyhlášení. Fotit a fandit cílovým bojům, ještě jedou krásně velké skupiny závoďáků, to hřeje u srdce, že nás bylo nakonec 111, i přes tu nepřízeň počasí před startem. Jedeme na terasu, připravit vyhlášení, vše ozařuje slunce a na čepu je Plzeň! Stando, doufám, že chutnala Ladí se výsledky a v 19:30 si bere slovo moderátor a skvělý šoumen Kocour. Užívám si ten pohled na narvanou terasu, jak se probírá ten dnešní match a tleská se nejlepším. Jo klaplo to!
  Vychutnávám si svoje prodloužené, jak jinak než bramborové podium, gratuluji Čespovi za vyhranou VP a zlato ve Ctihodných a Kaprovi za stříbro ve Stařících, je skvělé, že i tady jsme byli vidět. A jsme vidět i v pozávodním pokecu, jelikož přespí Čespa, Turista a Oťas, který nás hostí půlnoční třešňovou bublaninou. Tohle k tomu patří, tohle se musí zažít a nemůžete příště jinak, sprcha, chatka a ranní cesta domů, s baťohem a zpocenými zády. Chtěl jsem to takto a ono se to povedlo. Snídaně na pumpě v rozverné náladě a pak přes Mělník do Kostelce s bráchou dotočit poslední minuty letošního velkofilmu Praha-Doksy! Děkuji všem, co nám pomohli a všem co přijeli, už teď se rozechvěle těším na poslední květnový čtvrtek roku 2025!

  
  
  
• Radim – Praha – Doksy aneb šlo to i bez čísla a bez sedlovky
  
  

  Report - www.sokolveltez.cz