Akce Praha-Doksy 2015

Akce Praha-Doksy patří do kategorie CKKV Hobby Cup. Datum: 2015-05-28.

Nejdelší varianta má délku 79.00 km.

:: Propozice :: Plakát :: Mapa a profil :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto :: Report VLK

Historie: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014

• Helmuth – the look
  
  

  Začalo to, že v deset dopoledne jsem chytnul strašnýho starťáka z toho Kolíkáčova vytrvalýho marketingu a taky že mělo přijet celý KPC. Na startu Pantáta hlásí „uviset Helmutha“ a KPC, že jedou týmově. Nervy co tím myslej, ale když jsem u Vitany vylít z balíku, tak tam nebyli. Už v údolí jsem měl dost, příliš dobrá skupina s Šmajdou a Karlem Šejnou. Zničilo mě, že jsem musel střídat, což jsem původně neměl neplánovaný. Na Romanově přišel propad do další skupiny, kterou mi na záda přivezl Pantáta. Ze sedla, švihem, the look jak z TdF, navrch s bonusem huba od ucha k uchu: „Nazdááár Helmuthe!“ Podlomila se mi kolena. Někde u Týna jsem se vytrousil i z téhle skupiny, kde Pantáta ne čele furt křepčil a já vzadu vlál. Konec na samotku bez flákání, umíral jsem strachy, že mě KPC vláček docvakne. Tyhle looky bych už nesnesl. Před cílem jsem se uklidnil, zvlášť když jsem míjel lepícího Pantátu. Hulákal jsem na něj: „Historie se neptá!“ Ještě teď se stydím. Na vláček KPC v cíli 10 min = rozhodně úspěšný závod.
  

  
  
  
• Dreamer – Svěží letní odpoledne v Doksech
  
  

  Ja vim, Doksy se sice jezdi v kalendarnim jaru, ale letos vyslo pocasi tak pekne, ze pocity asi vsech ucastniku byly veskrze letni. I kdyz den predem byla velka zima a jeste ve ctvrtek rano bylo zatazeno a moc to nevypadalo. Ale po obede se vse zmenilo, svitilo slunce, teplota sla ke 20st, takze proc sedet doma, kdyz se jede tahle klasika? Beru pul den dovolene, a pred 14h uz si to s Kolikacem a Czendou smerujeme sumavskym centrum Prahy smerem k mistu startu. Po ceste nabirame jeste Paju. Uz pri rozjezdu citim ze navzdory na me hodne dlouhemu odpocinku (samozrejme na kole jsem byl kazdy den, az ted zjistuju ze v kvetnu jsem nevynechal jediny den bez kola nebo behu) se necitim uplne svezi, tak uvidime na co to bude stacit.
  
  Pocasi stale krasne, na startu ale moc lidi neni, takze neni problem jet pekne na spici. Jedu nekde do 10. mista, prede mnou Bobek, tempo za zavadecim autem nastavuje Lawi + J. Jezek, vidim i spartana V. Jonase, tohle budou urcite dnesni favoriti. S vetrem v zadech preletime koleje, nastupuje Sparta + nekdo a lehce odjizdi. Gumuju se za nim a koncim presne mezi uprchliky a balikem. To neni dobra strategie, kdyz ted prijde kopec v Cecelicich s najezdem na hlavni. Cekam tedy na balik, zasivam se, ale mam toho dost a bojim se ze odpadnu. Ale kopec se jede rozumne a balik i na hlavni cita porad 30-40 lidi.
  
  Odbocka doleva smerujeme k Repinu, dole nas vyleka auto v protismeru a pak uz prijde kopec. Uz jsem si ho moc nepamatoval a tak do nej najizdim docela vzadu ve skupine a to je chyba. Nahore za to berou favoriti a asi 7lidi odjizdi. Postupne se nas sjizdi mensi balik 15 lidi a nahanime skupinu pred nama. Moc se nam to nedari, ale nakonec pred sjezdem do Kokorinskeho udoli je dostihneme, aspon ze tak! Udoli se pak v prvni pulce vubec nejede, jen tak kondicne kolem 35kmh, takze stiham pit, jist.
  
  Pak se uz blizi Romanov a atmosfera houstne. Prvni stovky metru vsichni spurtuji na velkou a ja se tak propadam. Pak samozrejme kopec pokracuje, vsichni shazuji na malou a ja jdu zase dopredu. Vepredu opet asi stejne 7ka jako predtim, uz jsme skoro nahore, vidim J. Jezka, vidim ten konec celni grupy 50, 40, 20m pred sebou, uz si rikam ze je mam, ale pak za to za premii vezmou a vim ze to nesjedu. Predjizdim R. Prochazku, ktery z cela odpadl, za mnou jsou taky s odstupem jednotlivci. Nejde mi nahodit velka placka, presmykac zase zlobi, nakonec ho tam nejak dam. Na kostky najizdim jeste sam, ale nahore uz me dojizdi par lidi, celo uz mizi v nenavratnu. Sjede se nas asi 5 lidi a pekne tocime ale je jasne ze celo uz nesjedeme.
  
  A tak jedeme spolecne az do cile, tohle tempo uz je pro me prijatelne, na malou placku radeji uz neradim. Cil v Tachove je tu driv nez bych cekal, kratky rozbity sjezd me po Kramoline v miry vubec nevyvede a jdeme do spurtu. No do spurtu, nekdo z nasi skupiny nastoupil, vsichni nastoupili za nim, jenom ja chytil mezeru , takze jsem vlastne ani nespurtoval. Ale to byly presne ty nohy, vytrvalost tam dneska byla, kratka intenzita ne a proto mi to ujelo na Romanove a pak i v cili. Vysledek je to i tak pro me krasny! Po zavode cesta s Bobkem +1 zpet do Prahy, takze za cely den asi 170km, malokdy clovek vyzdima pul den dovolene takhle do posledni kapky, jako se to letos povedlo!

  
  
  
• Kolíkáč – Dogzy tragedy
  
  

  Po dvou vítězstvích v minulých letech, kdy se konkurence zalekla deště, jsem letos podlehl bláhové naději, že by se mohl report jmenovat: “Vítej zlatý hattricku!” . To mi již od zimy vtloukal do hlavy Camrda a před Doksy i Kapr s Čespou, kteří jasně řekli: “jedeme na Kolíkáče!” Ó jak těžké udržet pozornost na běžné věci, když poslední květnový čtvrtek se blížil s parádní předpovědí počasí.
  Největším problémem se stalo moje kolo, kdy hliníkové pouzdro šlapacího středu se přestalo mít rádo s uhlíkovými vlákny a naskočil tam parádní vakl. Z této šlamastiky mě velkoryse vytáhl Vitas, který mi zapůjčil svoje SLR02, díky moc! Navíc zpráva, že LAWI prý jede Lidice a já tak podlehl falešné iluzi, že teď už to půjde všechno jako po drátkách . Prostě jako před rokem se na Romanově zvedneme, Čespa s Kaprem mi to odtáhnou a bude vymalováno. Ó jak bláhové, nic se nedá zopakovat, a v cyklistice platí stále dokola pokora, pokora, pokora. Ve čtvrtek ráno skype-tiskovka s Kaprem, a nemilá zpráva Líba jede! Aha, ono to tak jednoduché asi nebude. Ale oranžová lavina, která se začala valit do Třeboradic, mě zase úplně pohltila, navíc nejenom 14 mrkví na startu, ale z toho i 7 kusů v chatkách, jo dnes to musí klapnout! Ale v hlavě vzadu stejně hlodal červ pochybnosti, ale že to bude taková tragedy…
  Start sice až před Všetaty, do té doby jen manifestační jízda, ale nic se nesmí ponechat náhodě, hezky vepředu s Kaprem a lososovým Čespou. To nikdy neomrzí, policejní maják umravňuje provoz, a Šlapky na špici tradičně spouštějí klapky tohoto velkofilmu, letos již 33. dílu. Kolo pode mnou jen řehtá, nohy se bezbolestně točí, a v hlavě jasné rozhodnutí, na velkou až pod Romanov! A tak Čečelice, ani nájezd na boleslavskou nejsou žádný problém, napít se, protočit se vepředu a ve sjezdu pod Řepín se ocitnout na špici, takhle jsem to přesně chtěl! Nalítávám na první figuře do bájného Řepína do první točky, jde přese mě Líba a za ním jako stín Kapr. Přisát se za toto duo a vzpomenout na Klikáče před rokem, kdy nám Líba připravil pekelné chvíle. Přichází esíčko uprostřed vesnice, Kapr shazuje na malou, já se začínám mlátit ze strany na stranu a s hrůzou vidím, jak na špici letí s úsměvem Čespa a mele nás jak maso na sekanou. Ta velká začíná moc a moc bolet, žádná lehkost, horizont strašně daleko, soupeři se valí přede mě a v hlavě panika, kámo, dnes to tam není! Žaludek se proměnil v pálivý kotel, sliny samovolně tečou po bradě, ruce odumřely, nohy se pomalu zastavují, ty wado, já snad s nimi ani nedojedu pod Romanov!
  Naštěstí nahoře se trochu zvolnilo, Čespa se pro mě vrací s nabídkou zadního přítlaku, já jen zběsile na něj řvu, že mi stačí, když mě potáhne špic nazpět do skupiny. Dolítli jsme si je zpět, ale stále se nemůžu srovnat, pořádně nadechnout, potřebuji teď regenerovat a ne si furt dávat jako howado. Cucnout gelu, Kaprovi se svěřit, že jsem marnej, skvělého Jenču povzbudit a sdělit mu, co ho čeká a je tu Romanov.
  Najíždím s Kaprem zase na špici do tohoto epického kopce, to jediné se povedlo… Čespa se pak na tu mojí tragédii nemůže dívat a tak potlačí, aby pak s lehkostí přeletěl celou grupu a zahlásil: “nebojte, nahoře počkám!” To je neskutečný, jaké monstrum z něj vyrostlo! A já se motám, motám nahoru, přede mnou asi 6 borců - Kapr, Jenča, Pepa Vejvoda, Petr Dix a 3 příchozí, no a někde v dáli kam už nedohlédnu, i rodící se rozhodující únik Čespy a Líby. Nakloněná rovina k prémii, tady mi to v minulých letech dávalo křídla, letos, jak kdybych si vezl na zádech 20-ti kilový baťoh, do toho Vitas z dodávky si mě vychutnává: “dávej, dávej, to si musíš sjet!“ Mobilizuji poslední síly, přeci pod dohledem této legendy Doks nesvěsím nohy, gumuji se nahoru v červených číslech, a stává se malý zázrak, do Mšena sjíždím ve skupině i s Kaprem a Jenčou!
  A kostky! Nechat velkou a přeletět to s nimi. Prd, na velkou to nedám, musím shodit, do toho znovu Vitas: “musíš tam být s nimi, hned pak za to vezmou!” Ty wole Tome, vždyť já to všechno vím, jak jsou kostky důležité, ale letos to je marnost nad marnost! Krutá chvíle je tu, Kolíkáči, odjíždí to! Neskutečně frustrující pohled za kostkami, mizející grupa, sice jsem to ještě úplně nevzdal, ale už je to hodně jalové. Letím sjezdem, Vitas mě předjíždí a parkuje za skupinou, ještě je šance je docvaknout, před Lobečí přeletím Quita s Hraboshem a Radimem Skálou z 1. balíku, ale je to labutí píseň. V serpentině se nohy zastavily, předjíždí mě Jeff s Běhounkem, ale nejsem schopen hákovat a v magnetu do Nosálova mi oběma nohama projedou křeče až ke konečkům prstů.
  Jáuuuúúú, to vypadá na pád do škarpy Míjí mě Quit s Radimem, to musel být pro ně pohled Pomalounku, polehounku roztáčím ty kůly, co trčí ze mě dolů, naštěstí jsem nemusel vycvaknout. Sparťan Viktor Krýda mi nabízí, že to již dojedeme spolu, nejsem proti, když ho uhákuji. A v tom marasmu se před námi zjevuje Quit, který měl problém v čespově zatáčce a Radim mu odjel. Hlavou projíždí myšlenka, cílem za ramena s Quitem, to snad bude malá náplast na letošní průšvih. Viktor nám odjíždí, ale já už dnes vzdal veškeré závodění, s Quitem prostřídáme, povzbudíme se a naplno si užíváme té máchovské krajiny a idyly. Ale za námi se blíží další zásek do mé pošramocené duše, Pistachio heleká, ty wado, Kolíkáči, co se stalo? Bejku, moc Ti to přeji, za to všechno co kolu dáváš, i za ty pistácie na stole a zapiš si to do svého deníčku, dal jsi Kolíkáče! V cíli skvělé zprávy, máme na Doksech historicky prvního vítěze balíku díky Čespovi, Kapr bere zlato, Jenča stříbro. Kluci jeli jste famózně, díky Čespovi za podporu všeho druhu, ale jste letos jinde, nic se nedá opakovat…
  Užít si vše na plný ceres, i ty prohry k tomu hold patří, i to že nám zavřeli tachovské Sluneční hodiny, nemůže pokazit party na terase. Že museli zhasínat v sále a zavírat tradiční mříž od baru, to snad ani nemusím psát. Byl to mejdan s bolavou ranní hlavou, ale pumpa a jízda ve veselém pomerančovém vláčku tomu dala zapomenout. Díky za další skvělý ročník, díky všem, kteří vzdali hold této cyklistické legendě!
  

  
  
  
• Pája – Nádherná záležitost tyhlety Dogzy
  
  

  Parádní čtvrtek, krásnej závod, trasa luxusní a počasí na jedničku. Sice jsem neměl nohy z nebes a s výkonem jsem rozhodně nebyl spokojenej ALE ! Už chápu co myslel Kolíkáč, tím že Doksy bez přespání nejsou Doksy. Týmový oranžový duch na vyhlášení tleskal a burácel v téměř každé kategorii. Ve chvíli, kdy už jsem si myslel, že je po všem zaujat vlastním řízkem s bramborem slyším své jméno. V prvním okamžiku jsem se lekl, že jsem něco prokaučoval a nakonec se dovídám, že jsem dojel 33. v prvním balíku a tak k jubileu 33. roku pořádání závodu jsem si došel pro dárek a z tašky na mě mrkal Svijanský máz. (Letos bych si měl asi vsadit sportku). Pak jsme hráli hromádky, ale trochu jinak s pistacií, ve kterých jednoznačne vyhrál Kapr. Večerní události byly příjemnně společenské, a já si užíval že se můžu vozit ve společnosti skvělých cyklistů a lidí. Ranní výlet byla deluxe záležitost, obsluha benziny asi už viděla hodně, ale když v cca 7 ráno dovnitř vlítlo 8 cyklistů napříč několika věkovýma kategoriemi v oranžovém s batohy na zádech a dali si ranní kávu s noblesou jim vlastní asi si říkala co je to za zjevení. Ráno cesta ubíhala ve výtečné náladě krásnou krajinou Kokořínska. Ranní paprsky lehtaly naše smysly a my se vezli zlehka směrem do ruchu našich všedních záležitostí. Krásná cyklistická meditace.
  Nádherná záležitost tyhlety Dogzy

  
  
  
• Quit – Šlapka celým tělem i duchem
  
  

  Po pěti letech znovu na Doksech, luxusní počasí, čas sice o 7 minut horší než osobák, ale to připisuju i pomalému rozjezdu letos až za Kostelec.
  Zpočátku obrovské zahlcení, vysoké tepy, pak jsem se srovnal a Řepín jsem vyjel s pocitem Contadora. Romanov už bolel, kostky v Mšeně už byly na krev a posledních 10 km v absolutním vyčerpání, ale s mistrem Kolíkáčem po boku - díky Roberte za obrovskou pomoc, kterou jsi mi byl. Poprvé v životě párty v Doksech až do jedné v noci s Velikány šlapek, pak nocleh se zlatým lososovým Čespou, který na mě dýchnul kouzlo šampina a ráno spanilá jízda zpět do Prahy, kterou jsem přežil bez problémů. Už jsem zase Šlapka celým tělem i duchem. Díky kluci, mám vás rád. Obrovská gratulace našim MISTRÚM...

  
  
  
• Radim – Praha – Doksy (CKKV/UAC) aneb když do závodu promluví horečka předzávodní noci
  
  

  Report (www.sokolveltez.cz)