Akce Praha-Doksy 2016

Akce Praha-Doksy patří do kategorie UAC. Datum: 2016-05-26.

Nejdelší varianta má délku 79.00 km.

:: Propozice :: Plakát :: Mapa a profil :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto :: Video :: Report VLK :: Report Říhoš

Historie: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015

• Dreamer – Praha - Doksy, rychlik ktery nestavi
  
  

  Praha - Doksy je pro me jediny zavod v roce v pracovnim tydnu, ktereho se v poslednich letech ucastnim, pokud tedy neprsi nebo nesnezi. Letos byla predpoved hodne dobra, teplota kolem 22st, ojedinele prehanky. Jedina vec co me mrzi je ze zrovna na dnesek vyslo v praci nekolik dulezitych schuzek a prezentaci kde bych take chtel byt, tak alespon poverim kolegy aby pozorne poslouchali a beru si na odpoledne muj prvni letosni pul den dovolene. Davame jako pred rokem sraz s Kolikacem a Czendou a jedeme pres sirsi centrum Prahy smer sever k teplarne v Treboraticich, kde je start. Cesta Prahou je presne jako pred rokem plna aut, semaforu a smradlavych aut, ale snazim se z toho delat srandu a rikam ze tohle je jednoznacne nejhorsi usek na kole za cely rok, takze pro letosek mame splneno. Podobnou dopravu jsem sice zazival i pri mem pobytu v San Franciscu, ale tam auta tolik nezapachaly, mame se od Ameriky jeste co ucit. Probirame s Czendou jeho nove kolo, krasny Specialized v edici Petera Sagana, myslim ze udelal dobre kdyz vymenil ten lonsky cinsky model za proverenou znacku. Prekvapive na nas spadne par destovych kapek, ale letos jsem rozhodnuty ze meteorarar kontrolovat nebudu, at se deje co se deje.
  
  Na startu jsme vcas, prezentace, 300 kc startovne, levna ta cyklistika uplne neni, ale co dneska je. Merici cip se mi za pobaveni Cespy dari stahovaci paskou pripnout na vidlici tak sikovne ze ji mam i za dratem predniho kola, nastesti to nahradni paska spravi. Jeste kratke rozjeti a start je tu rychle jako vzdy. Je docela horko, na cestu zpet mam vestu a navleky, oboje davam pod dres. Startujeme a jdu spis nekam dopredu v baliku. Jedeme za policejnim autem, takze to je pohoda. Ostry start tradicne po cca 15km za kolejemi, ale jeste nez tam dojedeme, mame tu nekolik zpestreni. Prvnim je nechutny asi 1km usek po vyfrezovane silnici kde se kazdy modli aby netrefil diru a nemel defekt. Tim druhym je dopravni nehoda s kamionem blokujicim celou silnici v Kostelci nad Labem, takze se cely balik musi zastavit, otocit, nechat projet policejni aute a objet nehodu postrannimi ulicemi. Nastesti nas to zbrzdi jen o par minut a tak nehrozi ze by nas dojel druhy balik nad 40let, startujici 10 minut po nas.
  
  Zavory na prejezdu jsou nastesti nahore a hned na nich se zacne naostro zavodit. Jsou tu prvni nastupy a brzy jsme na prvnim kritickem miste, v kratkem stoupani v Cecelicich. Hlidam si aby mi to neujelo a dari se, ale zase to hrozne bolelo a rozhodne jsem to v prstem v nose na cele baliku nevyjel. Je tu se mnou i pekne jedouci Hulis, balik se kazdopadne zmensil na nejakych 30 lidi. Udrzet se pres Bysice a v najezdu na hlavni a pak konecne prijde sance si trochu oddechnout. Odjet zkousi Petr Benes + 1, ale sjizdime je. Hodne aktivne jede Vita Novak, je tu i Michal Plesnik takze konkurence jako hrom i kdyz treba Jirka Jezek nebo Lawi a Sparta letos zda se chybi, byt tedy jeden Spartan tu je. Na Repine mi to pred rokem malem ujelo, letos se bud nejede, nebo mam lepsi nohy a jsem v celni skupine docela v pohode. Sjezd do Kokorinskeho udoli taky bez problemu az na par protijedoucich aut, ale jelikoz jsem do sjezdu najizdel z cela, tak muzu jet bezpecne. V udoli opet zkousi odjet Petr Benes, prestavam to sledovat a jdu na konec baliku. Tam si davam Powerbar tycinku, ale trochu se mi rozlepila a tak mi trva nez se zbavim obalu a mezitim se v baliku nastoupi a hned mam diru. To si nadavam, protoze misto abych se vezl zadarmo v haku, tak si to zase musim sjizdet. Nastesti je to jenom jednou, pak uz si to hlidam. Doposud se mi jede docela dobre, jen v tech uvodnich nastupech a brdcich jsem se moc necitil.
  
  Na Romanov se mi dari najet luxusne z druhe pozice za nekym z BMC, tak jeste zkusim nastoupit, ale brzy jdou ostatni preze me. I tak je dobre ze jsem tam najel zepredu mam se kam propadat. Propadam se ale nejak moc a zahy jsem zase na chvostu baliku ktery se deli na mensi skupinky. Vrchol se blizi, jedu na maximum a rikam si jestli mi to letos ujede jako pred rokem nebo ne. U premie se jeste zmacknu, jeste se podari shodit na tezsi prevod a z poslednich sil se zahakuju za neci kolo prede mnou. Pak rychle na velkou a je tu kratky sjezd. Jsem rad ze se to povedlo a jsem zpet v hlavnim baliku. Ten je vsak hodne natazeny a tak do ostre leve a kostkoveho kopce za Romanovem najizdim z konce natazeneho hada. Coz v kombinaci s tim ze si pred odbockou ve sjezdu jeste pribrzdim, znamena jedine. Moje radost mela kratkeho trvani, protoze na kostkach mi to zase odjizdi. At delam co delam, at se na kole kroutim jak chci, tech nejlepsich asi 15 lidi mi proste odjizdi. Va vrcholu dira, prede mnou kus dvojice, pred nimi balik, za mnou jeden borec. Sjizdime se s tim jednim a snazime se jet. Borec jede rychleji z kopce, ja po rovine a do kopce. V jednom mu tak ujizdim a dari se mi sjet dvojici pred nami. Sjezdy tady davam radeji opatrne a i tak mam v jednom co delat, abych nevyletel ze silnici, protoze je tam sterk, asi po nedavnych bourkach.
  
  Dotahne se i zavodnik za mnou a tak jedeme ve ctyrech. Pred nami nikdo, za nami nikdo. Cil se blizi, sice poctive stridame, ale citim ze by se mohlo jet lepe. A tak jeste pred tim rozbitym sjezdem zkusim nastoupit v mirnem kopci a vida, jeden borec odpadl a jsem tak uz jenom tri. Rozbity sjezd take uspesne zdolan a blizi se finis. Kluci mi spis jedou v haku, kdyz vidi ze jsem na tom dobre. Jeden z nich je Premek Kuchar, toho znam podle jmena, ten dalsi je z Dexteru. asi 1km pred cilem nastoupi Premek, ale jeste se sjedeme. Pak nastoupim ja a odpada Dexter. Tak jsme uz jenom ve dvou. Premek jede takticky za mnou a tak jde do spurtu preze me. Ja tam nechavam tezsi prevod a tak dojedu tesne za nim, mozna kdybych jeste prehodil na lehci, tak bych ho predjel.
  
  Ale to uz je detail, mam velkou radost ze jsem z nasi skupiny odparal dva soupere. Sice me hned po dojeti lehce mrzi ze jsem si nechal celo ujet na kostkach po Romanove, ale ja to do te zatacky proste neumim poslat naplno, i kdyz tam stoji poradatel. A i kdybych to tam poslal, lepsi nohy dneska nebyly a nejspis by mi to tam ujelo tak jako tak, jinak bych Romanov vyjel lepe, cimz nerikam ze jsem ho vyjel spatne, ale na ty nejlepsi to nestacilo. Pocity z vykonu mam za dnesek urcite dobre! Byl to zase paradni zavodni den, ta trasa, ten ctvrtecni termin, to jarni pocasi a ta krajina kolem, to cele ma jedinecnou atmosferu, jakou umi nabidnout pouze zavod Praha - Doksy. Neni divu ze se letos jel uz 34. rocnik a prejme si ze tradice zustane zachovana i pro dalsi roky!

  
  
  
• Kolíkáč – Kuwa drát!
  
  

  Pro mě jeden z TOP závodů sezóny, neskutečná tradice, tolik mi Doksy v minulosti přenesly radosti, a někdy i smutku. Jak to dopadne letos? Ve středu zajet na zahradní party do Sojovic na brífink s Trenérem Staříků a naladit se na čtvrteční oslavu silniční cyklistiky. Risknout nechat galdy a kola z vesmírného materiálu, pršet by nemělo. Ve středu večer ještě namontovat kamerové zařízení na řídítka, ať tu atmosféru taky zaznamenáme pro příští generace, oholit kopyta a trochu toho naspat navíc, aby se celý ten mejdan zvládl se ctí. Čtvrteční dopoledne se již na nic jiného nedá myslet, každou zatáčku, každé zvednutí sklonu si prohnat mozkovnou, zlehka se najíst a pak jen pít a pít, bude teplo
  S Dreamerem a Czendou stejně jako před rokem proskákat v mračnech aut k teplárně. To jsou paradoxy, ten hluk a shon velkoměsta za chvíli vyměníme za cyklistický ráj. Parkoviště před teplárnou letos žije, kontrolujeme konkurenci a je to opravdu nabušené. Jsou tu i legendy Doks, lidi co na jiných závodech nepotkáte. Dlouhá fronta na prezentaci značí, že to snad CKKV trochu dostane do kladných hodnot a vyrovnají se ty deštivé ročníky. Ale stejně ten boj s úřady se nedá ničím zaplatit, VLKu díky, díky moc!
  Oblečení se letos neřeší, krátký-krátký, ještě svlíkám Pumpičku z vesty, snad mi pak v průběhu blahořečil. Pavel Trachta na startu, kolik jsme toho na Doksech zažili, vzpomínky se jen linou. Jízda za zaváděcím autem se mi zdá letos trošku nervóznější, přece jenom to natěšení borců nešlo moc regulovat rychlostí 30km/h., kterou auto jelo. Asi to chtělo jet rychleji, aby to bylo plynulejší. Vzadu to dost cukalo, a probít se dopředu nebylo až tak snadné, ale před Kostelcem jsem již naštěstí v TOP10. Zvuk policejního majáčku umravňuje auta v protisměru, železniční přejezd se blíží, zapnout kameru, dotáhnout tretry a jde se na to!
  Junior vystřelil, já hned za ním, za chvíli vedle mě zdravící Líba, Vitouš, Košík, Robert Skřeček, lišák Paudera, Pepa Vejvoda … a hlavně naši Kapr s Čespou. Začalo se hodně zhurta, hlavně se nepropadat dozadu, čečelický trychtýř a mladoboleslavská jsou základní kameny. Ve Všetatech jsem ani nezahlédl fandícího Orlíka, jsem plně soustředěn na zadní kola jezdců přede mnou. Ostrá točka v Čečelicích, už jsem dávno shodil na malou a točím a točím. A Šlapkám se daří, s Kaprem a Čespou máme skvělý výhled na horizont před sjezdem k přejezdu, ta vyčištěná silnice a jen zaváděcí auto, je to sen!
  Líba se prosmekne zprava, tak za něj a koleje přeletět, snad kola vydrží. Byšické pavé promasíruje svaly a na hlavní silnici se zabudovat do lajny a bušit do toho co to dá. Povedlo se! Kritická místa, kde malé zaváhaní může znamenat dalekosáhlé následky, jsme překonali. Ale není moc času na bidon, ani na zadní kapsy, junior stále nastupuje a provokuje největší esa. Točíme levá, richtung Řepín! Teď je chvilka loknout z bidonu a do sjezdu se snažit nezaostat, no ale moc vepředu tedy nejsem
  Nalítneme do Řepína, naštěstí se tempo uklidňuje, ještě zařvu dopředu "V klidu!!!", snad Čespa vyslyší naše prosby a nezačne to očesávat již na Řepíně. Zase pěkně na malou, hezky kopýtka roztancovat před mýtickým kopcem na konci údolí. Jsem v TOP5, Čespa mě chválí, já chválím jeho za přijatelné tempo a roztáčíme špice směr Nebužely. Cítím se nebesky, Řepín se podařil, nohy jedou, s oranžovým Kaprem a Čespou operujeme na špici 34.ročníku této legendy, co více si přát! Ale bohužel vůbec netuším, jak se vše během chvíle změní!
  Najíždíme na hlavní u Nebužel, hlasitě děkuji regulovčíkům, když v tom rána! To snad není možný, přední kolo se začíná vlnit, kuwa drát! Ztrácím kontakt se skupinou, roztahuji brzdy a v hlavě to šrotuje. Co teď? To přeci nemůžu dojet do Tachova, za Mšenem ty rozdrbaný úseky, plné děr, co ve sjezdech, jak to ubrzdím, co zpáteční cesta domů, co když rupnou další dráty? Vzpomenu na Sázaváka, kdy to nakonec šlo dojet, ještě se zvedám a docvakávám grupu. Za námi doprovodná auta, mávám rukou, třeba nějaké přijede a bude mít přední kolo. Ale po výměně to již těžko sjedu. Ale stejně žádné nepřijíždí… Do háje, tak jsem se těšil na Romanov, tak mě Řepín navnadil a teď tohle. Závod Doksy 2016 pro mě skončil, teď je to jen přeprava do cíle, a kdo ví, jak ta dopadne. Chce se mi brečet!
  Sjíždíme do údolí, nálada na bodu mrazu, furt si sjíždím díru, nechci se mezi ně motat, abych to náhodou neshodil. Gel, tyčinka, bidon, vlaju na ocase, jako bych k nim ani nepatřil. A docela se stále jede, Romanov se blíží, teď by to chtělo se pěkně protáhnout dopředu, ale já jsem stále vzadu a vlním se, vlním Ještě zahlédnu, jak pár lidí si dělá náskok před majestátným brdkem, a pak se začnu i já motat nahoru. Košík, Bryxík, Líba, Čespa a Vitouš zmizeli, na dohled mám Kapra s Pauderou, asi by to šlo si je doskočit, ale nějak stále mám v hlavě, že je to dnes vše zbytečné, že stejně budu stát za chvíli někde ve škarpě s nepojízdným kolem. Ale vršek začíná bolet, ani tam nenarvu velkou, a vytočím to zlehka na horizont, a pak si nechám celou tvořící se grupu přeletět přes sebe, ať je v tom sjezdu neohrozím.
  Kostky pěkně tahají za lýtka, a zase díra, s juniorem si to pak úspěšně sjíždíme. Kapra s Pauderou ještě zahlédneme před Lobečí, ale pak nám již úspěšně mizí. Znovu vlaju na ocase, v každém sjezdu jedu s hrůzou, kdy se kousne předek, a znovu si sjíždím díry, které se vytvoří. Rozšvihané úseky se zvládly, já to snad s nimi dojedu do cíle... Zdravím regulovčíka Bobka ve Žďáru a pak se už jen pohoupat k cíli a začít nasávat radost od Šlapek, kterým se to povedlo lépe než mě.
  Sprchy, terasa, chatka naštěstí umí léčit všechny bolístky, zapomíná se na to smutné, vždyť dojet z Prahy do Doks poslední květnový čtvrtek vždy stojí za to!!
  PS
  Při zpáteční cestě v pátek na Černém Mostě rána a zadní kolo drhne o rám, prokletý kola, kuwa dráty!

  
  
  
• Čespa – Milované baťůžkování…
  
  

  Milované baťůžkování……parto, miluji Vás, ale musím konstatovat, že se nacházíme v období, kdy se potkáváme jen na závodech a v lepším případě na Mlhošových trojbrdcích. K pivu si nesedneme a pokud prohodíme nějaký pohled,tak tepem přez stopade a řeč je značně nesrozumitelná…..Doba zimních nájezdů je pryč a mě to batůžkování prostě chybí. Mýt takhle cíl, třeba Ještěd, Peruc,Sadská, Želivka atd v batůžku housku,foták,vodu,nářadí a náhradní plášt, nikam se nehnat a kochat se krajinou, nechávat se ofoukávat jarními větry a přijímat první sluneční paprsky, tak to mi chybí. Ale je tu Velký čtvrtek v květnu, svátek všech zasvěcených, zase si naplňuji vysněný batůžek a přikládám i kartáček, neboť teď to bude delší výlet i s přespáním, ano čtete dobře, po dlouhé době výlet s přespáním a jedou dvouhodinovou intenzitou. Hurá,batůžek nahozen na hrb a já si roztáčím nohy směr teplárna. Je tu plno,což značí,že tento závod má každý vrytý pod kůži a případná absence je neomluvitelná. Poohlížím se po Jarušce,která v loni slibovala, že už nebude řídit zavádějící auto,ale administrativu ještě obstará, nevidím jí,škoda, byla součástí tohoto velkého dne. Dokončit registraci, přimontovat čip a sledovat Dreamra, jak se snaží elektrikářskou páskou připnout svůj čip, je to podívaná,neboť na to jde zrcadlově a nikdy se nepotká zoubkatá strana do zámku a když se mu to konečně podaří,tak se ho ptám,jestli to má správně, že já to mám uchycené pouze za vidlici a u něj vidím, že si to protáhl i přez drát….hihi, štípačky udělají cvak a na druhý pokus se už daří……Pak se několikrát vyčůrat a postavit se na start. Neřeším pozici, neboť první kilometry se jedou za zaváděcím autem a tak si užívám chvostu balíku v obklopení žen, jsou tu snad všechny a jedna hezčí než druhá, Alena se ptá na Strejdu a Candovka mudruje nad vyfrézovaným asfaltem, uklidňují jí slovy, neboj,za rok bude novej……. A tak až za Kostelec,kde začínám byt nervní z pozice, najíždím do protisměru, samozřejmě,že pouze na přerušované čáře a vydávám se ku špici, zaslechnu zatroubení a nějak se začne zvedat rychlost, co teď??? Zvedám zadek , přitápím a už jsem u špice, kde je zrovna odjetej junior což mi vyhovuje, mohu takhle zalepit díru a nikdo nebude proti, pak už začíná klasické točení na špici o které se snažíme střídavě v cca 6 lidech a junior,který to veme vždy po svém a rozhodí kolotoč, neva, stačí když tu jsem. V prvním větším brdku se snažím balík brzdit,tak aby nám nevypadli oranžový kuličky,což se daří a i nástup Dextraka nebyl zas tak dramatiký, ale po brdku se začíná zrychlovat, začíná mě to bavit a s Líbou točíme špic s rychlosti rovnu našemu věku, užívám si to. Než bys napočítal do pěti, tak jsme v Kokořínském údolí, kde se stále jede,ale už se také začíná taktizovat před Romanovem, využívá toho junior +1, který netuší a lehce nám odjíždí, nechává mě to chladným a i balík na to nereaguje. Po krátké chvilce se trhá Spartan(Michal Koš), kterého jsem doposud neznal a tak byli v cca 300m uniku a jediné, co jsem si připouštěl bylo,že se už nezopakuje loňský rok, neboť si kluky z uniku na hoře sjedem, což se nenaplnilo, dva předjíždíme v jedné třetině Romanova a Michala jsme s Líbou docvakli na horizontu,cože, jen ve třech??? …tak rychle zregenerovat a šup na kostky, ty ještě přetrpět a pryč od balíku, daří se, ještě zahlídnu za sebou v dáli Vitouše, Michal nepolevuje a tak není shopen si nás docvaknout. Točíme se, jede se nádherně, jenže ve sjezdu do údolí potkáváme skupinu z prvního balíku, zatáčky a rozbitá silnice zapříčiňují roztržení naší trojice a toho využívá Líba, který byl vepředu. Přeskakuje balík jako první, mě a Michalovi to ještě nějakou dobu trvá a když máme kluky konečně za sebou,tak vysokoškolský profesor Líba má už pár desítek metrů náskok. Je mu asi jasné, že je to jeho šance a začíná závod. K nám se namotal jeden z prvního balíku,který nechodí na špic,ale zůstává zablokovaný mezi mnou a Michalem Košem, což nám znemožňuje točit kolotoč, pijavici seřvu, ten zalejzá dozadu a my můžeme už jen koukat na odjetého Líbu. Snažíme se, ale spíš jsme oba už rezignovali a přemýšlíme nad závěrečnou taktikou která s každým metrem vzrůstá a tak se taktiky stává nervozita, načasovat spurt, z první a nebo druhé pozice, Michal Koš- to jméno jsem už zaregistroval,ale na MTBčku, co tu dělá?, no nic, cíl na dohled, jdu na to, jdu na to tak vehementně,že s každým přišlápnutím slyším drhnutí od zadního kola a v hlavě si myslím, že prohýbám záplety a ty drhnou o špalky, neřeším a šlapu,šlapu,dupu,funím a je tu cíl,jsem tu a to na druhém místě. Mám neskutečnou radost a první kam mířím je Líba, poblahopřát a rychle najít ten můj batůžek v autě,neboť teď teprve začíná ten správný terasový mejdan a o tom jak se pije pivo, co dělá Kolíkáč když nesedí na kole, co zůstává po Pistáchiovi na stole, jak se spí s Mlhošem v chatce, v kolik se snídá na benzínce psát nebudu,to si musíte za rok zažít……………………….P.S. to drhnutí nebylo o špalky,ale vyrval jsem upínáku,kolo se vychýlilo a drhlo o vzpěry, asi se budu muset nad sebou zamyslet…..v Rokycanech jsem přetrhl řetěz a teď vytrhl upínák……..kuwa,co to je……

  
  
  
• Radim – Praha – Doksy (CKKV/UAC) aneb pravá jarní klasika
  
  

  Report (www.sokolveltez.cz)