Akce Soustředění na Jižní Moravě 2024

Akce Soustředění na Jižní Moravě patří do kategorie Soustředění. Datum: 2024-04-03.

03.04. - 07.04.2024 v lokalitě Ubytování Dyje :: Diskuze :: Foto 1.den :: Foto 2.den :: Foto 3.den :: Foto 4.den :: Foto 5.den

Historie: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2022 :: 2023

• Dreamer – Tymovy kemp v letnim havu
  
  

  Po peti letech vyrazim opet do Znojma, kdo by odolal kdyz jsem spoustu lidi hodne dlouho nevidel a pocasi slibuje o vikendu prave leto na zacatku dubna! Tytam jsou doby, kdy jsem psal dlouhe reporty, ale neda mi to alespon v par bodech nesepsat cerstve zazitky. Ctvrtecni jizda se nese v duchu zimni bundy, mokre silnice po ranu a prijemne spolecnosti nekolika clenu naseho tymu. Vlastne jsem se trochu divil, ze nas nejelo i vice, ale nekdo uz tam je, nekdo prijede pozdeji a jak nam vsem pribyvaji roky, je to pochopitelne, ze i ty priority se trochu meni. Prvni den byl paradni, nezmokli jsme, postupne se oteplovalo, Nemi na spici tvrdil muziku, Kolikac s HonzouB srseli vtipy a pizza v Telci byla taky luxusni. Prijezd, ubytko, prvni dvoukilo je tam a vecer uz jen druzna zabava v restauraci.
  
  Druhy den vylet do Vidne. Epicka jizda, nikdy jsem tam nebyl, vyhledy z vyhlidky uzasne, vse okorenene dvema vrcharskymi premiemi. S kazdym dnem jsem se vice a vice szival jizdou v baliku, kde jsem byl v pohode do kopce, ale z kopce a na rovinach jsem to nehrotil, takhle se holt na Rouvy nejezdi, takze se dodatecne omlouvam tem, kterym to vadilo. Mozna je to trend, ktery v poslecnich letech na amaterskych CZ zavodech frci, je pravda, ze od covidu jsem kontakt se zavodni realitou ztratil. Trochu jsem podcenil piti, ale dobra vystraha na dalsi dny. Viden za nami i s Kaprem, dalsi dvoukilo, co se pocita a dalsi vecere ve stejne restauraci jako v patek.
  
  Sobotni jizda do Kremse, kde je videt ze uz se zacina na vsech podepisovat unava, v kombinaci se stale vetsim horkem. Strikajici Kanadan do toho, Mlhos je tu, Serghei se stestim ve sjezdu, ktere se ale pozdeji promeni v neopravitelny defekt, ale jeste ze tak. V Kremsi deleni skupin, jedu se Zabou a Kanadanem, kopce odhakuji, na vic neni, ale i tak jsem za tyhle intenzivni vlozky rad, je to takova vsehochut. Paradni kavarna pekarna a jizdu zavrsime vodou v rece spolecne s Bobkem a Kolikacem.
  
  Nedele a finalni epicka jizda zpet domu. Diky pocasi je nas vic nez dost, jizni vitr do zad, vsichni v kratkem namazani opalovacim kremem od hlavy k pate. Doprovodit Bobka k babicce a drzet prumer nad 30kmh, byt s dlouhymi pauzami na piti a jidlo, ale to uz jinak nejde. I tak se mi konec malem stane osudnym i kdyz piju co to jde. Zmrzlina bez skorice me zachrani a preziju tak i posledni rychlostni intervaly ve skupine. Ono to ale jinak neslo, porad jsem cekal, kdy za to tempo nekdo zaplati, ale vsichni to drzeli. Dotocit kilometry tradicne na Modranske a zakoncit jizdu s neskutecnym prumerem pres 30kmh. 860 km za 4 dny ve skvele tymove spolecnosti, co vice si prat? Treba to zase nekdy zopakovat. Vubec to neni o tom kolik kdo najede km, wattu, kdo koho oblozi, ale o tom vyjit na par dni ze sve zazite rutiny, delat veci trochu jinak a byt tolerantni k ostatnim, protoze to cele dohromady dela kazdeho z nas lepsim a vytvari jedinecnou atmosferu!

  
  
  
• Nemi – Cvrčci ztichli
  
  

  Cesta na soustředění tvoří první životní čáru z Prahy až na Moravu. Na kruháči na Jižňáku již čekají Kolíkáč, HonzaB a Dreamer. Brzké vstávání do zimy, mokra a ranní dopravní špičky ve čtvrtek ráno budí nejednu existenciální otázku. Po skoro půl roce sedám na svoji silničku a zjišťuji, že mám sedlo nepohodlně vysoko. Kdesi za Vlašimí mi Dreamer půjčí imbus, zkusím korekci BG fitu o 6 mm níže a jede se mi lépe. S každým dalším kilometrem teplota stoupá, silnice schne a sluneční paprsky všechny pochybnosti definitivně rozhánějí. S větrem v zádech se jede snadno, na Vysočině krásný asfalt a nulový provoz. Do Jaroměřic nám přijede naproti Nick a před Znojmem nás uvítací orange výbor doveze až do pěkného penzionu v Dyji, kam nám Mlhoš dovezl bagáž.
  
  Druhý den výlet do Vídně se dvěma vrchařskými prémiemi, které suverénně ovládne Dreamer. Cestou zpět jedu v háku za Žábou a nevšimnu si, že trasa odbočila. Omylem se ocitnu ve skupině s Vláďou a Kanaďanem, se kterým si Žába domluvil interválky. Jedu šrot, abych Žábu uvisel. Pak Žába pokyne, ať ho vystřídáme na špici. Na Vláďovo „Ses pos…?“ Žába pořádně přiloží pod kotel. Když dorážíme pod kopec, loučím se s ostatními, protože na tohle už nemám ani nohy, ani moral. Po chvíli to stejně vyhodnotí i Vláďa, se kterým to na pohodu dojedeme na penzion, zatímco Kanaďan statečně nenechá Žábu ujet.
  
  Třetí den výlet do Kremse, který pojímám odpočinkově, hlavně se nedostat do Žábova interválku. V jediné nekonečně se utahující zatáčce si nepěkně ustele Sergei, ale naštěstí bez závažnějších následků, i já se tam v protisměru stojícímu náklaďáku vyhýbám zleva. Jinak se jede na pohodu, a abychom někam dojeli, krásně nás potáhne Bobek.
  
  Poslední den odjezd do Prahy, tentokrát v početnější skupině. Vítr jako zázrakem opět v zádech, takže to letí. Do kopců odpočívám a naopak z kopců to rozjíždím, aby cvrčci ztichli. Vysočina ještě hezčí než první den. V Uhlířských Janovicích nám přijíždí naproti Grep se Žábou, na jehož interválek do Uhříněvsi budeme zase dlouho vzpomínat. Příjezd na kruháč na Jižňáku plný euforie. Skvělá parta, počasí jako v létě, totální cyklistika, během čtyř dnů přes 800 km, co více si přát? Díky všem!

  
  
  
• Kolíkáč – Omamný etapák
  
  

  Před měsícem jsem si poznamenal:
  Čumím do monitoru a chce se mi to vyřvat do světa, ale není sil trefit klapky na klávesnici. Ve středu jsem vůbec nevěřil, ve čtvrtek v Telči jsem hecoval kumpány a zaléval si to semínko o 4 denním etapáku. V pátek po Vídni, už se semínko chytlo, pomazal jsem ho v sobotu Kremskou hořčicí a v neděli vykvetlo v neskutečnou omamnou kytku. Kluci mi z ní balili jednoho jointa za druhým a já hulil a hulil. Tenhle trip si budu navždy pamatovat, psaly se nezapomenutelné odstavce do Orange kroniky, jela se světová cyklistika té nejvyšší jakosti z českého chovu z Vysočiny!!! Klaplo to dokonale, nakonec mně to hodilo 811 km a převýšení 9011 m za 4 dny … počasí letní a především směr větru, čtvrtek a neděle vždy do zad, to byla skvělá podpora … ale ani kousek bych nedal bez vás, moje Šlapky, jsem dojat, jak to furt držíme, díky všem co dorazili, byly to omamné!
  Měsíc utekl jak voda, ale často na soustředění myslím a slibuji si, že si ještě něco více musím poznamenat, jelikož těch zážitků a příhod bylo hodně.
  
  1. etapa – čtvrtek 4.4.2024 – Jižňák – Znojmo – 216 km, 3046 m
  Dálkami vonící kruhák, jako start směr Morava, po kolikáté již? Kvarteto výletníků, kumpáni Dreamer, HonzaB a Nemi slibují, že to bude pro mě náročné. V hlavě černý brouk, jestli vydrží moje tělesná schránka, jestli neprasknou rozvody v mém značně ojetém vehiklu. Je sedmá hodina ranní a míříme proti šíleným kolonám aut, které se šinou do Prahy, silnice oslizlé a nebe zamračené. Konečně Ondřejov a můžeme se opájet silničkami bez provozu a pomalu schnoucím asfaltem. Co je ale velmi příjemné, je směr větru. Je to náš velký pomocník. O tempo se stará především Nemi, ze kterého čiší čirá radost, že může wobjíždět. Až ho někdy musíme krotit, vždyť v nás pomalu uzrává ta výzva v podobě 4 dní v sedle a je potřeba být rozvážný. Bílkovice a JendaB řve nadšením. Vlašim – Pehřimov to je mazec, asfalt bez chyby, magnety s větrem v zádech se zdají tak bezbolestné. Zasloužená pumpa a vzhůru do kopců. Musíme zdolat nejvyšší bod trasy, 700 metrů nad mořem a pak už jen letět do Telče na vyhlášenou pizzu. Slunce vylezlo, žádný grogy a čaje jako v minulých letech, ale pěkně se rozvalit na zahrádku a rozepnut dresy. To jsou chvíle! Letos naproti jede jen Nick, kterého nabíráme v Jaroměřicích. Tělo vydrželo až do Dyje, a tak si mohu užívat velké setkání na penzionu s kamarády, kecat o tom našem koníčku a těšit se na páteční sodovku do Vídně.
  
  2. etapa – pátek 5.4.2024 – Znojmo – Vídeň – Znojmo – 207 km, 1771 m
  Ráno se namazat všemi mastmi a zezdola uslyšet povědomý hlas. Ty wado Kapr! Neodolal, a i s bolavým bokem je tu! Tak to je pecka. Děláme hromadné foto, předpověď lepší jak včera, hlavně tepleji, tak dolů krátký a zašít se do natěšené skupiny. Máme tu neskutečné motory, především značky Žába, u kterého se střídají ti odvážnější. Nejdříve jsem měl v plánu vynechat brdky před Vídní a počkat na grupu u hranolek s colou, ale nakonec si neodpustím obligátní nástup do Dopplerhutte. Nohy jedou, dnes tady nechci nechat kůži zadarmo! Hezky jsme se rozdýchali, jelikož letos si pro nás trasér Luke ještě připravil jednu lahůdku, a to stoupání na Kahlenberg. Ani tady se nechci flákat, a užívám si tak vrchařského opojení na hranici svých aktuálních sil. Odměnou je pak dechberoucí vyhlídka na Vídeň, tohle se prostě povedlo! Padáme k Dunaji, přes cyklostezky a přes ostrov, kde se přes pár lety ztratil Kocour. Burger King nesmí chybět, posíláme tam nahoru pro Profesora vůni fastfoodových čuňáren a taky neomezeného automatu na sladké nápoje. Bidony doplněny, defekty opraveny a řítíme se zpět. Vítr je zase milosrdný a tlačí nás, jo hezky to uběhlo a bylo se na co koukat.
  
  3. etapa – sobota 6.4.2024 – Znojmo – Krems – Znojmo – 165 km, 1566 m
  Dnes to nebude moc odpočinkový den, žádná sauna, dáme si pěkně ostrou kremžskou hořčici! Do Krems po kupě, Sergei nám to zpestří menším karambolem v esovitém sjezdu, Žába svojí kávou na přelidněném náměstí v Krems, kde se nakonec dělíme a znovu pak setkáváme v cukrárně v Hornu s českou obsluhou. Únava vrcholí, ale večerní tiskovky dobíjí baterky. Vidět staré známé kamarády, slyšet tolikrát otřepané historky, kterým se stejně znovu a znovu smějeme jako puberťáci. To, co jsem si ani nedokázal představit, tak se stává skutečností, nehledám nedělní odvoz autem, ale aktivně se zapojuji do diskuze, jestli pojedeme na kole nazpět přes Telč anebo přes střed ČR.
  
  4. etapa – neděle 7.4.2024 – Znojmo – Jižňák – 223 km, 2628 m
  Čtvrteční kumpány ještě doplňuje Sergei, který s námi jede do Třebíče a Bobek, který jede k babičce. Nevěřícně si užíváme zase zadního přítlaku od větru, to snad není ani možné, jak to bylo letos naplánované. Není se na co šetřit, teď už věřím, že to dojedu, a tak se cpu i na špic. Užívám si techniky pod sebou, ty karbonový ráfky fakt jedou! Měl jsme trochu strach z povrchu, ale až na pár výjimek to zase byl luxusní asfalt. V Třebíči cukrárna, v HavlBrodě pumpa a v Sudějove studánka s kouzelnou vodou. Tohle všechno proložit defektem Kanaďana, kterému konečně začalo stříkat mlíko tak, že tam dal duši, fotkou u středu ČR, drtit to přes zapomenutá místa, jako je Hlohov, přes který jsem jezdíval s Bigmigem na Vysočinu v dávnověku. A přitom je to jako včera! V Janovicích přepřaháme za mašinky Žába+Grep, které nás dovlečou na kruhák… Safra to se to zase povedlo, bylo to dobré, všechno! Jste dobrý, všichni!