Akce Soustředění na Jižní Moravě 2015

Akce Soustředění na Jižní Moravě patří do kategorie Soustředění. Datum: 2015-03-23.

23.03 - 29.03.2015 v lokalitě Nový Šaldorf - Znojmo :: Diskuze :: Foto 1.den :: Foto 2.den :: Foto 3.den :: Foto 4.den :: Foto 5.den :: Foto 6.den :: Foto 7.den :: Foto 7a3/4.den

Historie: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014

• Kolíkáč – Víno, vole!
  
  

  Čtvrtek, počasí nic moc, s Camrdou jsme zůstali jen sami dva na cestu do Znojma na kole, ani Bobkova babička se nehlásí … ne, letos to nedáme, auto bude jistota. Ubytování v kutlochu s lehkým odérem, ale nejsme tady na dovolené, vyrážíme na létajících strojích směr Rakousko. Vyrovnané dvojičky, to mě vždy naplňuje, cyklistika je u mě opravdu týmový sport, Quit, Ivča, Tom, Mike, Míra bez kilometrů, ale stejně si to užívají v závětří. Yetti trasuje, asfalt jedna radost, kopce s Camrdou a Mlhošem trochu přitlačit, ve sjezdech obdivovat Yettiho styl a odvahu. Hardegg znovu dojme a i následné stoupání ke kapličce, kde Mlhoš ukáže, že ty dvoukila k něčemu byly. Unavenější do penziónu, ostatní vytočit nohy do Jaroslavic. Večer k Blance na Josefa, zážitky se jen sypou, setkání lidí naladěných na stejné vlně…
  Pátek ranní Čauky Mňauky od Maliny a razíme ke Kosíkům. Vítr nás žene na Mikulov, po cyklostezkách, kde trochu bahna. Camrda, Mlhoš, Malina, Kolíkáč do kopců Pálavy, ostatní ke Kosíkům na růžovku. Malina hned z Mikulova rozjíždí podlahu, ztěžka absorbuji tu intenzitu, ale Mlhošovi a Camrdovi to evidentně nevadí a ještě Malinovi nastupují. To je závodní peklo, Camrda svěšuje, já svěšuji a Mlhoš bere o půl galdy prémii pro sebe. Jsme vysmátí jak kančí ragů, jedeme trochu oklikou až k vodním nádržím Nové Mlýny. A stojka Pavlovem je zase vrchařská symfonie, Camrda neskutečným vzepětím ještě pozlobí, ale finále kopce si užívám již jen se vsetínským rakeťákem. Krásně jsme se zapařili a u Kosíků jen strhnout hadry a vrhnout se na bůček, hořčici, okurky a vše to zalít růžovkou. Žádný diety, jednou za rok je vše dovoleno . Balu ke Kosíkům na samotku a zpět již v povznesené grupě, znovu mě to dojímá, ty oranžový zadky, tolik jich po kupě málo kdy vidět. A Balu srdnatě bojuje až do Jaroslavic, hezký! Vítr proti, trochu jsme se toho bál, ale v tomto skvěle jedoucím vláčku není třeba. Večer bezva ochutnávka se samotným sklepmistrem u Dobrovolného, a asi nej hláška soustřední: „Víno, vole!“
  Sobotní výlet bude zase do Rakous, v ostrém protivětru si to šněrujeme obdobně jako minulý rok na Vratěnín, v kopcích znovu zablbnout, kuwa ten Maliňák je furt nezlomnej . Ve Vranově do kovbojského saloonu na fazole a úderná grupa znovu přes Hardegg, kopec ke kapličce skvěle jedoucí Pája s Pistachiem, ale Jirka to nechce nechat jen tak a v háčku se vyvezu s ním. Pak parádním sjezdem do Retz, kde již neopakuji zaváhání ze čtvrtka a letím s čelem až dolů Večer do rockové hospy na tataráky a chmelový ionťák, pak nákup vína u Dobrovolného a na penzionu rozbor elektronickou tužkou…
  Nedělní vytočení nohou s Camrdou, Mlhošem a Malinou se zvrhlo v bohapustou řežbu o každý centimetr háku, až foto v Laa je trochu uklidnilo a zalezli jsme i na kafíčko na pumpu. Pak tradiční trasou přes Jaroslavice v bočáku, již na pohodu, i když ten největší brdek znovu provokoval Malina, ale chytnul se již jen Mlhoš, já s Camrdou jsme byli přepnuti již do režimu VV. Cestu domů zachránil Camrda, který mě vystřídal před Jihlavou za volantem, jelikož jsem upadl do tvrdého spánku. Potoky vody na předním skle na Vysočině nás utvrdily, že jsme udělali moc, moc dobře, že jsme jeli autem domů a ne kolmo.
  Co dodat? Kdo byl ví, kdo nebyl stejně nepochopí … u mě 4 dny výplachu mozku, kdy člověk myslí jen na kolo a prožívá to se stejně nakopnutými lidmi. Jsem rád, že ta parta stále drží při sobě a i další do ní zapadají. Díky všem, díky organizátorům, nemělo to chybu!

  
  
  
• Pája – Jarní soustředění Morava
  
  

  Pondělí kolem oběda přijíždí Helmuth. Naložíme bagáž, kolo a vyrážíme směr Znojmo.
  Cesta ubíhá hladce, komunikace verbální není problém, ta dopravní už trochu drhla, dorážíme jen s drobným zpožděním, za to s dobrou náladou a natěšení se projet. Času je málo, tak se hodíme do oranžové. Helmuth je punk a jede za cyklokrám. Vyjížďka byla krátká, ale za to slunečná. Balu se vrhá hladově do kopce, asi chce ukázat co je v něm, nebo se prostě tak moc těší, ale mám pocit, že si to tady vybral na pár dní dopředu. Noc byla poněkud hlasitějšího charakteru, ale špunty to jistí.
  Raní zpravodajství na šlapkách sděluje, že noc měla podobný charakter v obou pokojích.
  Vyjíždˇka je již v početné skupině. Dorazil sympaťák Tom a přivezl nám Mlhoše. Taky je s námi už kapitán přes oříšky a animátor večerního programu Pistachio. Počasí je na jedničku, třešničkou je návštěva Kosíka (poprvé). Víno do džbánu, džbán na stůl a do nás tlačenkovou polívku k tomu. Zpátky to sviští a já prvně za svou kariéru co jsem na špici slyším MÓC (tady jsem morálně selhal, zaradovalo se mi ego :)) Víno na cestu zpátky prostě hřeje. Večer Balu předvedl svůj um v rychlousínání, ještě ani vlákno zhasnuté žárovky nestačilo vyhasnout a Balu už řezal dříví :). Já nasazuji špunty, Pistachio si dělá špunty z toaletního papíru. Matrace kvalitnímu spánku nepřidá a tak mne zbytek noci společnost dělá gauč na chodbě s fotobuňkou... Den třetí se nám na trase v rakousku stane věc, co nás potěšila asi všechny. Při pokusu udělat foto stojí Mlhoš na odbočce z hlavní do leva, načež přijíždí auto a my čekáme uřvaného magora, že co se tu máme co motat. K našemu překvapení z auta vystoupí sympatický pán, který nás cvakne před místní Hasičárnou a vesele nám kyne na pozdrav. Dáme si sjezd kolem Harddegu i s fotem, abychom si kopec následně mohli zase vyšlápnout.Quita který dorazil kolem půlnoci předchozího dne, a nahlodal nám morálku a nadšení do nadcházející sezóny ubezpečujeme, že stovka to nebude a že to ani nebude o moc víc než slibovaných 70, Kousne se a kopec na harddeg vyjede jak nic. Skupina se dělí, já zůstávám v balíku s Mlhošem, Yettim, Pistachiem a Helmuthem. Helmuth se asi ráno díval na předpověď protože to otočil před Laa a do Znojma jel po větru. Za to já žebrám po Mlhošovi tyčinku (tímto ješto jedno díky), a přemýšlím jestli nevyhniju. Cesta z Laa je proti neskutečnému větru. Snažím se schovat, jsem ale jak vlajka na stožáru a najít si místo bolí. Kouknu na Pistachia, a ten kleje velmi podobně, což mi trochu zvedá náladu, trpě s někým není jako trpět sám :) To co ale předvádí Mlhoš na špici, si zaslouží kompliment. Jede jak brus, jako by nechápal, že existuje fyzika ! V závěru jsem ale rád, protože pauza a foto na pumpě se čtvrtým fešákem z "billbordu" mě staví na nohy. Večer je standardní, bramboráčky nejsou, rýže není. Těstoviny a polévka taky ne. Hlavně, že mají toho zrzka... (Nemyslím sebe, ale Josefa - místní pivo).Čtvrtý den nás doplní sestava Mike, Míra, Ivča, el prezidento a Camrda.
  Čtvrtý den se rozjede oranžový vláček směrem do Rakouska, sbíráme nadšené pohledy kolemjdoucích na které Yettimu píská rybička. Konec vyjížďky zpestřuje sjezd. Před penzionem se ještě jede část z nás vyjet, tempo však vyjetí úplně neodpovídá a špice do kopce s Camrdou, začíná být poněkud dlouhá. Páteho dne dorazí Malina, špice se jede v sestavě Milana Camrda a je poněkud ostrá asi jako když se dva kamarádi sejdou, ostrej je i Quit který jim to kamarádsky vysvětlí. Na tento den jsme objednaný u Kosíka, že se stavíme na jídlo. Když nám prostřou bůček s okurkou a hořčicí, v místnosti se zračí poněkud zvláštní pohledy na servírované talíře, po chvíli se však ozývají otázky jestli by nebyl křen, takže všechno dobrý :).Cesta zpátky mi dělá vyloženě radost, s Pistachiem na špici nám to pěkně odsejpá a já odmítám střídat, zapomínám na občasnou bolest v koleni a taky na žrádlo pro koně. Po bůčku je celkem dlouhá pauza k dalšímu jídlo. Ve sklepě u Dobrovolných nám dají 15 vzorků, než dostanem něco najíst. Já už od 5. vzorku mám problém s nohama nicméně úsedek se zdá být v pořádku, co jsem si dovezl chutná :) Den šestý je pro mě největší cyklo zážitek a to opět v kopci na harddeg, tady začalo drobné stupňování a hecování a vydrželo nám až do sjezdu z kopce do Retzu, střídání z kopce má grády, málá mezera a já už nemám převodu abych to dotáhl, šlapu na kašpárka s kadencí přes 100. V tu chvíli asi nemám daleko k infarktu, ale díru jsem dotáhnul. Koncem sjezdu se ještě zvrhne špurt k ceduli, pálení ve stehnech ještě něpřestalo,ale jak to pojmenoval Pistachio, tahle cyklistika má koule ! Má recht, cejtím jak se mi jede každý den lépe, a to i přesto že únava si vybírá svou daň, ale jakmile tělo pochopí, že se jede a já se dostatečně zahřeju snažím se držet krok v kopcích, a něco ze sebe vydat i navíc. Sedmý den je den odjezdu, tomu však předchází příjemná sešlost, pokec s prima lidma, který si z nepochopitelného důvodu libují v tom, si dřít týden zadek na kole nejen o víkendu ale i dovolené. Speciální poděkování Yettimu, který se staral o trasy, Ivče za zařízení celé téhle akce a všem kteří se zůčastnili. Příští rok chci jet zas, stálo to za to.
  a Víno vole !