Akce Soustředění na Jižní Moravě 2016

Akce Soustředění na Jižní Moravě patří do kategorie Soustředění. Datum: 2016-03-29.

29.03. - 03.04.2016 v lokalitě Ubytování Dyje :: Diskuze :: Foto:1.den :: Foto:2.den :: Foto:3.den :: Foto:4.den :: Foto:5.den :: Foto:6.den

Historie: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015

• Pája – Týden nabitý od rána do večera
  
  

  Byl to zase týden nabitý od rána do večera. Tohle ve mě snad chvíli zůstane, doufám že sem začnou padat reporty a by se to lépe připomnělo a pomohlo to překonat tvrdý návrat z "profi" režimu do standardu. To bylo zase hlášek, veselých večerů a rudých řiťí.
  Já jsem svou bilanci najetých kilometrů zvládl během soustředění zdvojnásobit a zase se do toho trochu dostal. V sobotu už jsem měl roupy a chtěl si urvat jeden kopec, pak mi Yetti ukázal profil a já si vezu jen skalp z brdku, pro mě ale důležitej a vůbec mi nevadí, že další v pořadí měl v nohách 230 km z cesty Praha - Znojmo. Byl to možná poslední den na kole na soustředění, tak jsem se chtěl zmáčknout. Večer po tom luxusní sauna v Laa (a tam se dějou věci), následně trochu rozpačitá jízda na večeři. Už jsem byl z té sauny pěkně vytahanej předtím jsme si s Kocourem dali ještě pár bazenů, předchozí 4 dny si vzali taky své. Silnice tam byla samá díra a bylo to na můj stav dost daleko, byla tma a přes cestu pobíhala lesní zvěř. Pak to ale přišlo, naprostá bomba v podobě gurmánského zážitku a veškeré obavy jestli to za to stálo byly ty tam, stálo ! Yetti díky za tip. Ráno už bylo poněkud smutnější, začínám si uvědomovat, že přichází návrat do skutečného života, ale házím to za hlavu. Má být lépe jak v sobotu a ještě o něco tepleji. Vyprovodíme ty blázny co mají místo mozku převodník (to je kompliment), dáme si snídani a v oproti předcházejícím dnům nezvykle nepočetné skupince vyrážíme naposledy udělat oranžovou šmouhu do Znojemské krajiny. Jedeme kompenzečně. Celou dobu je dobrá nálada, užíváme sluníčka a společný chvíle. Na Hardeggu jedem až k bráně, kde Helmuth vybalí anglicky na paní pokladní, jestli by nás mohla vyfotit, zdá se že mu úplně nerozumí a tak se česky ptá jestli chceme vyfotit... Byla to česká, sympatická pokladní, která jak někdo poznamenal moc hezky voní, to jí zřejmě dostalo do rozpaků, protože si nakonec klekla a nechala si udělat...............................................fotku s námi.Ve spocených smradlavých hadrech. Každopádně některým členům naší skupiny to vlilo do žil čistou krevní konzervu a kopec z Hardeggu vylítli jak nic. Pak nás čekal jeden moc pěknej sjezd do Retzu , kde jsem za to za kolejema vzal. Moje avízo, že za to za kolejema vezme zřejmě nějak ušlo zbytku, tak jsem to roztančil sám, trochu jsem si myslel na to, že bychom mohli hecnout loňskej KOM, ve stehnech to ale už pálilo a na computeru jen 56, v tu chvíli mě zachraňuje Leoš, který jde přeze mě a vidím, že se chytli i ostatní přestávám pochybovat a snažím se je chytit, povedlo se. Za zadu na mě řve Quiťák, že mě zabije. Rychlé střídání, už jdu zase na řadu, na novej KOM to nevypadá, ale je to poslední intezitka a pořádnej sjezd, zvednu ještě jednou zadek a dupu co to dá. Na ceduli to je ale daleko a jdou přeze mě i ostatní včetně Quita, kterýmu se to nakonec taky líbilo, soudě podle toho že žiju. Nakonec bere tuhle prémii celkem lišácky, v duchu jen mi to rozjeďtě a až se vyblbnete nechte to na nás zkušených, Helmuth. V Retzu se poplácáme po zadách. Trochu natěšenej a zvědavej se těším jak to dopadlo. Snad i ten Tom vypadá, že si udělá profil na stravě. Nepadlo to tam, KOM of the YEAR má společně Helmuth s Leošem. Pak už jen rychle převléct, dát poslední společné jídlo, kde zhodnotíme uplynulý týden. Na jednou sedím v autě valím to po D1 a je mi trochu smutno. Teď se mi to, ale při psaní všechno vrací, Camrda a jeho točení klikama, Quit a jeho chlorela na lačno, pořád dobře naladěnej Tom a jeho kouzlení v kuchyni, Kocour a jeho Bloody Mary (alias krvavá prdel), Turista a jeho turistické tempo..., Kolíkáč s nezaměnitelným smíchem, Yetti jak optimalizuje trasy, špice s Leošem, Balu je prostě Balu, Nick, který si na nic nestěžuje sedí, mlčí točí nohama a to má najeto možná ještě míň jak já. S Profesorem a Pirátem jsme si toho moc říct nestihli, ale velkej obdiv draci, pěkně jste si to práskli. Helmuth má KOM a specifickej smysl pro humor, kterej mě pořád baví. Nerad bych zapomněl na duo vlčáků, kterým to lítá a je radost mít je na špici, teším se s Váma do Roudnice! Pepíno je taky ďábel, jeho kategorie má podle mě letos už vítěze. Prostě díky celé bandě, užil jsem si to a napříště rovnou hlasuju pro ubytování u Dyje. Snad jsem na nikoho nezapomněl. Ještě jednou díky bylo to super.

  
  
  
• Kolíkáč – 31.3. - jak jsme utekli z domovů
  
  

  Posunuji myší ten zeleno žlutý ocas na radaru, ale prostě Karel to blbě odhadl, ani v 8,30h. nebude sucho. Mlhoš se ještě telefonicky ujišťuje, jestli do toho jdeme, vidina jara ve Zbraslavicích nás žene na kruhák. Veselá pětka ve složení Pirát, Profesor, Camrda, Mlhoš a Kolíkáč si začne cákat do ksichtu. Ze shora nic nepadá, ale silnice nahazuje, v dáli na východě prosvítá slunce, je to jako cesta do ráje. Moderní technologie nás usazují v Říčanech do zastávky a ze shora se spouští další příval blahodárné kapaliny.
  O animační program se postará Pirát, který nás důkladně seznamuje se svým technickým stavem kola. Ty brďo to nedá! Chce jet furt na velkou, jelikož přesmyk je v chatrném stavu, hlavně vyrezlé a zlomené bowdeny u řídítek. Vůbec chudák neví do čeho jde, asi jen koukl na mapu, viděl, že jedeme na mapě furt dolů a že tam tedy žádné kopce nebudou. Zeleno žlutý ocas se přehnal a kutnohorská plná vody testuje naše nervové soustavy. Pytlíky po návleky plní svůj účel i zimní čapáky, které jsem ještě v zoufalství natáhl těsně před odjezdem. A na Janovice již první suché fleky na silnici, cesta do oranžového ráje může začít. Sudějov, Piráta jsme konečně donutili shodit na malou, já vzpomínám na Mosty a na obkladače Bonza. To je pane trasa, kterou mě více jak před 10 lety ukázal Bigmig, to jsou výhledy.
  Zbraslavická lavička, vedro, čapáky omotat kolem pasu a pytlíky narvat do koše. Letíme do Ledče, neskutečně si to začínáme užívat, ten ranní průplach se pomalu zapomíná. Pirát srdnatě bojuje se svým 8 kilovým baťohem, na kopcích se čeká a roviny mydlíme ve vzorném seskupení. Před HavlBrodem nás předjíždí fekální vůz, s Camrdou skáčeme do háku a užíváme si těch sraček co veze . Chvilkové závodní opojení, je to jak jízda v balíku, na strave bodujeme. Hlad a žízeň nás žene k pumpě v Brodě, s Camrdou hlásíme klukům co nás čeká teď za kopce. Mlhoš SMSkuje se znojemskou částí, úderné trio nám prý jede naproti. Při výjezdu Pirát defektí, a pak trochu kufrujeme, ale pak se již zakusujeme do toho správného kopce, který jsme jeli s Bobkem za jeho babičkou.
  Polná se svým rybníkem, zámečkem a kostkovým náměstím, kde po průjezdu úzkou uličkou hurónský řev! Pistachio, Vlčák a Turista jsou tu! Objímáme se radostí a mydlíme to směr Kamenice. Máváme pomyslně babičce a koušeme se do představců v těch 12° stojkách. Čas se krátí, představa jízdy za tmy mě pokládá ruku na Piráta a posílám do něj pár wattů. Hned se kopce jedou rychleji, Pirát dře na dno svých sil. S tlačením se postupně přidávají všichni, parádní pocit sounáležitosti. Do Třebíče švýcarský úsek s bezchybným asfaltem. Slunce vše ozařuje, kolo je radost! Na konci Třebíče stodola s bufetem, euforická nálada, vtípky a výbuchy smíchu. Svět patří nám a našim okřídleným strojům. Utekli jsme z domovů a užíváme si svobody, kdy bude v hlavě jen kolo, kolo, kolo!
  Znojmo je ale ještě strašně daleko! Vleče se to, i když je to již převážně z kopce. Ale nakonec jsme se dočkali, po 19 hodině přistáváme u našeho dočasného sídla. Dojemné vítaní, jak když přijel Číňan do Prahy, Kocourův skvělý support věcí z Prahy až na pokoj, připadám si jak profík. A do toho Yettiho čočkovka, svijanský máz a Pájou zařízená pizza z blízké restaurace. Tohle je ráj! Banda lidí, se kterými si člověk tak rozumí! Pokoj s Camrdou, Kocourem, Pirátem a Profesorem se proměnil v jedno veliké varieté, nekontrolované výbuchy smíchu a vodopády hlášek. Vše stvrzujeme popůlnoční studentskou pečetí a pytlem gumových medvídků na klouby, kde nám na pozadí hraje zvířecí televize Mňau...

  
  
  
• Kocour – TV Mňau uvádí: Soustředění 2016 (1. část)
  
  

  Na valné hromadě Vinohradských šlapek jsem si udělal jasno, chci-li mít na triatlonech větší pohodu, pokud mám udržet v tréninku ostatní šlapky na dohled, jestli chci shodit nějaké to kilo, musím začít víc jezdit a míň žrát. Tak začněme tím prvním.
  
  Jarní soustředění má okolo sebe jakousi magickou auru a já si hodlal vyzkoušet, jestli bude působit i na mě. A klidně předběhnu - bylo to tak.
  Doma domluvené volno na konec týdne, plán sednout 3x na kolo a ujet co to dá, prej jsou to rovinky a pohodička. Ve skupině jsem sice už zapomněl jezdit a na těch třech závodech co jsem absolvoval, jsem vždycky plápolal a odpadal, ale co. Nějak bylo, nějak bude.
  Na kolo jsem sednul poprvé od října 2015 rovných deset dní před soustředěním a nebylo to příjemné posezení, nějak se mi těch 2x30km zajídalo. Každopádně kašlu na bolení v krku, přebírám příruční zavazadla od Kolíkáče, Camrdy, Piráta a Profesora a ve čtvrtek ráno i se zaspáním dorážím po 9h do Dyje.
  
  ČTVRTEK: dojezd vozem, obsadit pokoj, vybalit, naladit TV kanály (TV LEO nejde, ale TV MŇAU má výborný signál!), převlíknout a vyrazit na první opravdový švih směr Třebíč a v svištět v ústrety jmenovaným klukům, kteří jeli z Prahy kolmo. Měl jsem tu čest zažít, naštěstí ne na vlastní kůži, rekordní defekt a to, když turista mocně ušel asi po 20m od penzionu. Ale vše proběhlo v poklidu, Vlčáci počkali, a že prej si nás docvaknou za 20 minut. Příjemné tempo udává Leoš s Tomem a my s Quitem plkáme a mě je vám tak krááásně! Po chvilce vytrácíme Balua, ale prej to nevadí, hákne se za Turistu s Vlčákama nebo pojede po vlastní ose. V Třebíči jsme nato tata, je krásně, sluníme se na u řeky Jihlavy, popíjíme pěnivé moky, koketujeme s dámskou obsluhou restaurace „KokotPit“ (kdyby tak Angelina Jolie věděla, že si děláme srandu z jejího muže). Mimochodem, docela probklém sehnat funkční a otevřenou zahrádku  Mezitím se dozvídáme, že kluci jsou ještě daleko a pomalu vyrážíme domů. Sobecké to snad není, protože jsme ty nejodhodlanější poslali na pomoc směr Polná. Mě teda bohužel začíná dost nesnesitelně bolet zadel, ale spoléhám na to, že to přejde, že to zasednu. Posledních 15km je pro mě už malinko morál, prostě nejsem zvyklej, ale nějak to dokroutím a jsem šťastnej. S pájou se domlouváme na bazén, jako regeneraci, žel je zavřený. Večer už v kompletní sestavě (přijel i Pepíno s manželkou) volná zábava, pivo – víno – super čočková polévka od Yettiho a po půlnoci estráda na pokoji č. 6. (viz fotogalerie).
  
  PÁTEK: svěží a na pohodu vstáváme a v 10:30 vyjíždíme přes Hevlín, Laa směr Mikulov. S Kolíkáčem na špici a já zapínám ON mému rádiu Jerevan, vysílá se rozhlasová hra: „Kocoura bolí prdel a všichni se to musí dozvědět!“ Zpětně se omlouvám, ale na takovejhle masakr fakt nejsem zvyklej! Tatarák, pavián, prostě hustokrutopřísnej pocit zažívala moje kancelářská sedýnka …. Sem tam se staví na malou a já mám do toho velkou chuť přestat šlapat, je to pro mě překvapivě únavné. V Laa nás dožene 40km/h Balu a na chvilku se usadí s Turistou na špici, pak si vystoupí a nevidí tak můj konec. Totiž někde za Pottenhofenem mě na třetím brdku došlo a rázem z toho byla 20-50-100-250m ztráta. Prostě The End, nevěděl jsem, že je Mikulov na dohled a chtěl to dokonce otočit, naštěstí se pro mě vrátil Kolíkáč s Camrdou a i přes mé drškování mě dotáhli zpátky do balíku. V Mikulově jsme se rozdělili na chrty kopcovité a šlapky co chtějí být brzo v Perné u Kosíka. Tam jsme se krásně ohřáli, polívku z pipiny si dali, víno popili, Kolíkáčovi, který na kopcích všechny ostatní obložil pogratulovali a oslavné choráli pěli (Ano čtete správně Camrda byl obložen). Potom už přes Moravu do Dyje, ale pro mě to byl znovu očistec, protože nikdy jsem ještě nedal dva dny po sobě více než 100km a Moravská premiéra byla sice slastná, ale zároveň bolestná. Nicméně s odstupem času jsem strašně rád, že jsem mohl vidět všechnu tu cyklistiku, která v balíku probíhala. Večer degustace vín, krkovička a pak společenský koncert, kde se u taktovky střídali Kolíkáč, Mlhoš a Camrda. Its My Life v podání prezidenta je nezapomenutelné. Já po anglicky mizím za dětským pudrem na pokoj a ošetřený uléhám do pelechu. Pak si pamatuji útržkovitě, jak mě Kolíkáč tahá za nohu z postele, že jdeme pařit. Přemlouvaní neuniknou i kluci z pokoje Pirát a Profesor, víno teče proudem a v noci pak prezidentské dávení hned za hlavou, ale pomoct nedokážu. …. Pokračování příště
  

  
  
  
• Kolíkáč – 1.4. - jak jsme ztrestali Pálavu
  
  

  Páteční ráno, Kocour nás hostí snídaní, do konce pobytu totiž nejsme s Camrdou schopni dojet ani na nákup. Očistit svoje koně od čtvrteční ranní pohromy, s Leošem a Kocourem vylévám vodu z rámu, mažeme si sedlovky a zadky, dnes do toho zase šlápneme. Mega výprava se dává do pohybu, Quit zařídil bufet u Kosíka na Pálavě!
  Oranžové naganské foto na rakouské hranici u památníku a po parádním asfaltu a v krutém bočáku to mydlíme do Laa. Obdiv borcům, co na tom moc neseděli, vítr z levoboku krásně vyselektoval dvojičky, nalevo objížděči republiky, napravo normální Šlapky . Je pod mrakem, ale voda nebude, škoda jen, že nesvítí. Vychutnáváme starobylé náměstí v Laa, místní koukají s údivem na to pomerančové obsazení. Nečekaně se zjevuje i Balu, který to dal nějakou zkratkou na samotku.
  Yetti naviguje, výjezd z Laa po parádní cyklostezce, v dáli Pálava, první vlnění krajiny vyvolává i nekontrolovatelné vlnění v nohách rachitických vrchařů. Tak se to trošku zvrhlo, ale po chvíli se zklidňujeme a kontrolujeme stavy, s Camrdou počkáme a děláme mašinku pro mňoukajícího Kocoura. V Mikulově dělení, většina hurá za Kosíkem, pětice Camrda, Turista, Pája, Pepíno a já do kopců, na Pavlov. Obhlédnout vlnobití na novomlýnských nádržích a kopec je tu.
  Nohy z nebes, nalítáváme tam s Camrdou jak smyslů zbavení! Ale tuším, že letos je Karel hodně dobře vyladěn a na Pavlově to potvrzuje. Jde přese mě a stěží hákuji. Procenta neubývají, už mi naskočila asi 2 metrová díra a tuším svůj konec. Křižovatka na návsi, trochu zpomalil a dovolil mě se znovu přisát. Ale kopec nekončí, ještě to bude tvrdé, tepy nejdou přes 170, asi stárnu anebo jsem zataženej. Zkus toho našeho kolouška, vydoluj ze sebe ještě nějakou sílu! A jde to, zrychluji a odpovědí je mi zrychlený dech Camrdy, dobře Kolíkáči! Parádní pocity, které dokáže přinést ten náš koníček. Drtíme Pavlov, jak kdyby to bylo mistrovství vesmíru. Camrda mě nehákuje, odstup se zvětšuje. Ale horizont ještě není tak blízko, nesmím polevit, točte se kopýtka, točte! Ohlížím se, je stále na dohled, on je schopný se ještě zvednout a spurtovat, jak ho znám... Ztěžka vydýcháváme tuhle intenzitu, ale zařízl jsem Camrdu, přání z Valné hromady splněno! A k tomu bonus na Strave v podobě skalpu Kapra a Honzise.
  Hurá ke Kosíkovi za naší bandou, tam parádní vývar, kde plavou kusy masa, a k tomu červené krvinky přímo do žíly. To je pane bufet! Báječná atmosféra doplněna společnou fotkou. A znovu do sedel, čeká nás rychta proti větru domů. Cestou ještě na rychlý zapečený housky s párkem a sýrem a letět pak nadpozemskou rychlostí v háku za Camrdou a Mlhošem. Jůůva, jak opojné! Znovu jedeme jako jeden muž, výkřiky móóóc, se udržuje optimální rychlost pro všechny. Znovu a znovu mě to naplňuje, tohle je koncert jak v Rudolfinu.
  A večer ochutnávka s přírodní kotletou. Regenerace jak má být. Hodnotíme jako vinní znalci 8 druhů vín. Ty nejlepší si pak odvezeme domů. Dnes je ale ztrestáme všechny. Některým to nestačí a navštěvují místní sklípek a vrací se s plnou náručí. Oranžová divočina vrcholí, už dávno jsem zapomněl na zásady správného pití vína, prokládat to čistou vodou. Duo Camrda Mlhoš znovu na špici a já ztěžka odpadám. Pěkně mě obložili. Navštěvuje nás Dr. Alban. Ještě dlouho mě v uších zní jeho It's My Life! Musím si vystoupit. Tuhle kaši moje tělo prostě nepobralo. To bude sobotní ráno, a což teprve ten švih …
  

  
  
  
• RiC – Moravská Palma
  
  

  Trochu divný název ukazuje na teplé kraje, kam na jaře míří spousta cyklistů najet nějaké kilometry. Pro mě (a nejen pro mě) je symbolem najíždění Jižní Morava. Před mnoha lety přišel s myšlenkou objemových soustředění Jura. Já měl štěstí, že jsem byl u toho.
  
  Letos je to už nevím pokolikáté, kdy na silnicích Jižní Moravy prohání orange balík.
  
  Celý report

  
  
  
• Kocour – TV Mňau pokračuje: Soustředění 2016 (2. část)
  
  

  
  SOBOTA: po půlnoci se tedy dějí věci, z dolní místnosti se ozývá bujaré veselí a návštěvy rakeťáků Kolíkáče a Camrdy na pokoji číslo 6 se nesou ve znamení: pojďte tančit, máme před sebou víkend a Pálava teče proudéééém. Pan prezident do toho šel fakt naplno! Ne jinak duo CaMlhoš
  Ráno škemráme o kafe a sčítáme energetické ztráty, Robert si prý v noci vyzkoušel dvojboj a cítil se jako za mlada 
  Ale to by nebyly šlapky, aby to poznamenalo dnešní švih, v plánu je pár kopečků okolo Česko-Rakouské hranice. Moje pozadí se necítí vůbec dobře a já stejně tak cítím, že se bolest posunula ještě o pár levelů jinam. Na doporučení beru dvoje kaťata a říkám si, že dnes budu mlčet a řvát budu jenom ve své hlavě. A tak se taky děje. Jsem přesvědčen, že dám 30km se skupinou a pak to otočím.
  Při výšlapu z Retzu přes „jetelný kopec“ do Hofernu jsem po debatě s Yettim a hlavně Quitem přesvědčen, ať to objedu s nimi. A dlužno říct, že to bylo moje nejlepší rozhodnutí. Od té doby (a dost možná díky těm energetickým gumovým bonbonům zn. PB) se mi najednou točí perfektně. Zadel prostě pořádně zasednu a vtlačím do jiné dimenze. Užívám si cyklistiky ve skupině. Silnice jsou parádní. Drtí se nástupy, heká a zpívá se vůkol. Zmíněný povrch pozemních komunikací mě nutí sjíždět případné díry poměrně v pohodě a včerejší krize je totálně zapomenuta. Na tyhle pocity jsem už zapomněl, ale jsou tu a já si je užívám každým otočením pastorku. Zpátky do Čech se snažím trochu přitlačit, ale v kopci odjíždí Helmuth a Piráta taky nedám, ale je to vono, je to tam, nějaká síla tam ještě kupodivu je.
  Dále se fotíme se u Vranovské přehrady, kde mě vítr málem odfoukne kolo, v povinné pauze si dopřáváme polévku, pivečko, kávičky, dortíky, ale třeba i plnohodnotný pozdní oběd a míříme zpět do Znojma. Je to trochu řehole v tom protivětru a tak se střídáme na špici ve dvojicích všichni. Naposledy Kolíkáč s Leošem, které hecuji, ať nás dovezou až k baráku a oni to taky ty hovaďáci udělají, v protivětru to jeli pro nás asi 6km, hustokrutopřísný.
  V penzionu rychlý brífink a ve dvou auťácích míří několik vyvolených do Laa, do aquaparku a do sauny za parádním relaxem. Sauny jsme vystřídali asi čtyři. Nikterak vulgárně jsme nechali mužské oko potěšit díky přítomnosti několika 5ti hvězdičkových gazelek. Povinné vážení ukázalo vo čem to je a kdo si sebou co nosí. Já-Kocour pomalu atakoval 80, Kolíkáč s Camrdou a Mlhošem nad 75, Quit 78 a Pája nestojí za řeč . Quit je v sauně obtěžován rakušákem, naštěstí jenom slovně, ale musí si 3x vyslechnout „olalala Du bist so groß“, na to závistivý Kolíkáč tluče osuškou do rozpálených lavic a volá: „Kdo má tady největší funkci!“ Prostě si to užíváme a to není konec. Čeká nás famózní vícechodová večeře a pak spočítání pobytného, chlastovného, degustačního, prostě vše co musíme v neděli srovnat a poslední slastný spánek před odjezdovým dnem, ale i tak jsme v peřinách až tak okolo 1h.
  
  SOBOTA: je to takové narychlo, Camrda, Mlhoš, Kolíkáč Profesor a Pirát se balí, společně s Turistou mi dávají věci do auta a vyrážejí směr Havlíčkův Brod, respektive Prahu (Camrdo, kdybys nemohl, mysli na dvorce z Laa!) Já si jdu zaběhat a trochu mě mrzí, že to bude bez plánovaného krátkého švihu na Hardegg, kteří absolvují ostatní, ale rodinné povinnosti mají bohužel přednost. Cestou domu nakoupit mošty a přidat je ke krabici plné vín, výborné domácí kozí rohy ze Znojma a pak přes poledne frnk na D1. Za 140 minut jsem doma, hážu věci do pračky, zjišťuji, kde je manželka s dětma – prej daleko a přijedou až odpoledne. Aha! Takže honem do smradlavejch kalhot, narvat do kapsy pumpičku a banán a honem ještě něco natočit. Je to na samotku jiné, ale k volnému tempu připojuji spoustu vzpomínek na nejbáječnější tří denní tréninkový etapák. Navždy ve mně zůstane spousta originálních hlášek, zážitků, které jsem díky téhle báječné partě mohl zažít.
  Díky kluci. Fakt moc díky!