Akce Soustředění na Jižní Moravě 2014

Akce Soustředění na Jižní Moravě patří do kategorie Soustředění. Datum: 2014-04-01.

01.04 - 06.04.2014 v lokalitě Nový Šaldorf - Znojmo :: Diskuze :: Foto

Historie: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013

• Camrda – Oranžová divočina
  
  

  6:40 zvoní budík, probouzím se z neobvykle hlubokého spánku. Aha 7:45 kruhák, pomyšlení zabolí. Pořád mi přijde divné, jak je byt ráno podezřele tichý… Jo, včera večer jsem všechny odvezl na prázdniny za Prahu. Ploužím se do kuchyně, kde najdu 2 krajíce Sázavského chleba, k tomu 10 deka Vysočiny a balení sýru Šumava… Cože? Šumava? Proč Šumava? Měly být Znojemský okurky! Doufám, že se spletla jen manželka a Bobek bude držet všechno pevně v rukou.
  
  Je to tak. Něco po deváté už s kanonýry Kolíkáčem a Icemanem u Penny v Kostelci postáváme a čekáme na Bobka, který za chvíli doráží s Kaprem a p. Šturcem. Úsměv a odhodlání v tvářích všech působí neskutečně euforicky, a to máme za sebou jen prvních pár km.
  Společně vyrážíme i s p. Šturcem, který se od nás před Janovicemi odpojuje, abychom se pak od Kapra dozvěděli, jak to vlastně všechno bylo. Na cca 80 km se loučíme i s Kaprem, byť jsme se ho k cestě do Znojma snažili přesvědčit sebevíc.
  
  Cesta ubíhá nádherně, silničky na Vysočině jsou až tak moc pěkný, že přemýšlíme, jak by se z této cesty dala uspořádat naše pravidelná Jarní Klasika. I přesto, že Vysočina není nic moc dietního, tak od stého km se už nemohu dočkat kuřete (ahoj Honzo, škoda, že jsi nejel) s rýží, které pro nás chystá Bobkova babička. Nezklamala, to, že vaří už pěknejch pár let bylo znát a my si parádně pošmákli.
  
  Vyrážíme vstříc setkání se zbytkem party, které je nadosah. Pár kopců a koho to na horizontu nevidíme. Rakeťák s trikolorou a několik oranžových cyklistů, tak to je pecka. Vítačka, plácnutí rukou a hurá směr Šaldorf. Po cestě už probíráme, co všechno se přihodilo od úterního večera, přičemž špice většinou táhne prý od úterka obvyklá dvojice Ivča s Malinou (Ivča to má letos na 53x11 prostě v kapse).
  Bezproblémovou cestu do vinařství zkazí jen můj defekt zadního kola ve Znojmě. 5 cm dlouhému drátu se evidentně nelíbil můj skoro nový Contík GP 4000s a probodl ho až k ráfku (tímto zdravím Sala), a zůstal z něj trčet.
  
  Rychlooprava s pomocí Icemana a Kolíkáče prý trvala něco okolo 10ti min (Kolíkáč má určitě cinklý stopky…) a i přesto, že jsme byli opravdu je několik minut od cíle, tak všichni svorně počkali (tímto zdravím Astrala, byť jsme se ještě nesetkali, hodně jsem již o Tobě slyšel, prostě živoucí legenda...).
  
  Pokoj sdílím s Kolíkáčem a Icemanem. To že to byla v podstatě jedna salva smíchu, asi nemusím nikomu vyprávět, ale vnímal jsem i neskutečnou solidaritu Kolíkáče, když jsem zjistil, že jsem si doma zapomněl některé kousky civilního oblečení (ještě jednou díky).
  První, zahřívací večer probíhá v klidu, po večeři, pár pivech, se seznamujeme u skleničky vína ve společenské místnosti, atmosféra jen kvete.
  
  Je pátek ráno, scházíme se v cyklistickém, a koho nevidím. Objevuje se Diablo ve společnosti sympatické, zahraniční cyklistky vynikajících sportovních kvalit. Vyrážíme, tempo ze začátku rozumné, cyklostezky kvalitní (ocenění Yettimu za výběr nejen této trasy). To, že je to defakto placka oceňuju, protože čtvrtečních 230 km s 3 000 výškových metrů mi dalo celkem zabrat. Na špicích se točíme pravidelně a poctivě se k tomu staví také zahraničí.
  
  Tato kompenzace všem evidentně prospěla, takže cestou zpět se na špici trvale usazuje odpočatý Malina, kterému zkušeně sekunduje Bobek. To je let! Koloděje jak vyšitý, balík ztichnul, ale protože se jedou roviny, uviset se to dá. Dostáváme se před Znojmo, kde je už cítit finiš a balík se trhá. Růžky začíná vystrkovat Kolíkáč, Mlhoš, Aky, ale Malina točí takovej šrot, že na větru takhle rychle nikdo nedokáže jet více než pár metrů. Těsně před cedulí Malina zvolní, já jdu na čelo a zkouším jet podlahu, pár serpentýn sjezdu a cedule, za mnou Bobek, mávnu na něj rukou a zkouším urvat zbytek, přelítne mě Malina, ale třetí flek se taky počítá. To byla divočina, myslím si, ale po pátečním večeru, tohle slovo dostává zcela jiný rozměr.
  
  Nejdříve skvělá večeře od autorů Ivči a Bobka, potom tataráček a pár piveček v hospůdce, abychom se nastartovali pro vínečko a výbuchy smíchu do 3:00 am v podání Maliny, Kolíkáče, Quita, Mlhoše, Icemane a dalších. Když jsme domazali středy oranžovou vazelínou, odešli jsme na pokoj důkladně domazat vínem ten zbytek. Ráno se na manželský probouzím s Malinou, který má po probuzení evidentně problém identifikovat, kde to vlastně je a jak se tam dostal.
  
  Nedá se nic dělat, když už jsme tady, na kolo musíme. Ráno nasedám nejistě a první kilometry polykám ztěžka (pozn. nepolykám jen ty kilometry). Je pravda, že sem tam lituju, že si takhle krásnou trasu a terén v Rakousku a Vranovsku nemohu vychutnat v lepším zdravotním rozpoložení, ale každá mince má 2 strany (další poklona Yettimu za výběr trasy). Sem tam taky lituju, že když se jezdí kopce, nemůžu být vepředu. Dalších 130 km v parádní krajině a více jak 1700 m nastoupáno.
  Večer už jen vytáčíme nohy na ochutnávce vín ve sklípku a posilňujeme se obloženými mísami ve společenské místnosti. Vzhledem k velkému vyčerpání nejen z kilometrových objemů se do postele dostávám už těsně před půlnocí.
  
  Ráno už jen smutné loučení s veselou partou a krásnými silnicemi. Na soustředění jsem se těšil a čekal jsem, že to bude dobrý, ale v tomto případě skutečnost převýšila očekávání o 1000%. Jestli jsem v reportu na někoho zapomněl, tak ať mi promine, protože natahovat to ještě víc, byla by z toho bible. Všichni kdo tam byli, tvořili jeden řetěz neopakovatelných a skvělých zážitků, za kterej DÍKY.