Akce Král Šumavy 2019

Akce Král Šumavy patří do kategorie Marathon cup. Datum: 2019-08-24.

Nejdelší varianta má délku 27.50 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Výsledky :: Foto :: Relive :: Flyby

Historie: 2000 :: 2001 :: 2002 :: 2003 :: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018

• Dreamer – Král Šumavy - defekt, mráz i pódium
  
  

  Kral Sumavy silnicni maratonska klasika, ktera se i letos navzdory boji urady nakonec opet uskutecnila, byt jeste dva dny pred zavodem doslo ke zmene merenych useku. Pocasi hlasi luxusni, jen odpoledne mozna bourka, ale to uz budeme jiste v cili, nebo aspon na Panciri nekteri z nas. Ale ted je rano, prijizdim v pul osme do Klatov, jaky luxus proti Krusnotonu, kde clovek vstaval v hluboke noci. Zdravim se s teamem, citim se dobre, jo dneska by to mohlo vyjit na bednu v kategorii, i kdyz hlavne si jedu uzit blizici se zaver sezony v krasne krajine Sumavy. Na startu je tentokrat o neco vetsi konkurence, diky tomu, ze je zavod soucasti maratonske serie. Zdravime se s ostatnimi, zazni legendarni song od Manowar a v osm hodin jdeme na to.
  
  Uvodni km vedou po uzke cyklostezce do Besin, v baliku docela nervozita na to ze se jedou "jen" merene useky, ale tim ze prvni je jiz po 14km, takze casu na rozjeti moc neni. Jede se mi ale dobre a radeji se dostavam na k celu baliku, abych nahodou nezaspal najezd nejvetsich favoritu, bylo by dobre haknout se jich, protoze prvni kopec je v zacatku hakovy a kus vede dokonce z kopce. Nojo, ale prichazi asi 8. km a slysim sykot uchazejiciho plaste, nebezpecne blizko mym usim. Asi 10vt si namlouvam, ze ja to nejsem, chvili to vypada nadejne, ale ano, jsem to ja, jediny z celeho nekolikasetclenneho baliku chytam defekt takhle po startu. Vsichni odjizdi, smutek, frustrace. Zastavuje hodny Konik a pomaha mi s defektem. Mam jen lepeni, dusi jsem ani nebral, vzdyt ja nemel defekt na zavode par let. Trochu laborujeme s pumpickou, pak hledam spadle zaplaty v trave, no proste vymena defektu zabrala tak 15-20min. Jeste jednou Koniku diky! Jedu pak sam, sice me dojede mala skupinka opozdilcu ze startu, ale v prvnim brdku jeste pred Besinami jim ujizdim.
  
  Nehodlam ale nic vzdavat, vzdyt tady rozhoduji ctyri merene useky, mezi nimi je jedno jak rychle jedete, tedy v ramci casoveho limitu. Prvni usek z Nemilkova tak hodlam pojmout naplno jako casovku do kopce, predstavuji si, jak kolem me jedou vsichni ti z baliku, s kterymi bych jinak jel. Takze sice jedu naplno, ale je mi jasne ze tady asi ztratim tak 2 minuty. Par lidi predjedu, ale nikdo s kym bych si pomohl. Nakonec je to podle vysledku 1,5 minuty ztrata na celo, coz jsem samozrejme nevedel, ale ted zpetne to docela potesi. Po sjezdu ze Zamysli je necekane mala obcerstvovacka, coz me az tak nezajima, piti mam dost, ale hlavne tam maji velkou pumpu. Ze 3 baru jsem tak na 8 barech a doufam, ze dalsi defekt uz nebude. Do Petrovic u Susice se jede po dalsi cyklostezce, jako je to tu krasne, ale dneska za tyhle objizdky nejsem uplne rad, kdyz se mi jedna stala osudnou. Do Susice se svezu chvili za rozlozitym klukem, ale ten pak zahne na kratkou trasu, takze zase jedu sam. Za Susici dojedu ctyri kluky a pred Simanovem dojedeme jeste dalsi skupinku. Prichazi druhy mereny usek na Simanov, ktery puvodne nebyl v planu. Opet se mackam, predjizdim Vitka Ticheho, pote Strejdu, Rice. Drzi se me do pulky kluk na vytunenem Canyonu, jo takovy si si chci taky koupit. Prichazi nejprudsi usek, ale nakonec jsem nahore driv nez bych cekal. Pocitove dobre, vysledkove nakonec ztrata minutu na skupinu kde bych byl, kdybych nejel sam.
  
  Nahore na nic necekam, v hlave je touha dojet kluky z teamu, at hlavne nejedu cely okruh sam, ale vnitrne jsem na to pripraven. Aspon ze je hezke pocasi, snazim se zustat pozitivni a brat to jak to je. Zahy prichazi treti usek na Javornik. Dlouhy kopec, poctivy, spravedlivy. Davam gel, energy tabletu, dopijim druhy bidon, stavim pred usekem na WC a jdu na to. V uvodu se me snazi jeden kluk drzet, ale zahy jedu opet sam. Predstavuji si, jak jsem tu jel pred rokem a hakoval J. Voracka a spol a jake mam vlastne stesti ze tu muzu jet, zatimco Jirka leci zraneni. Takze jede se mi dobre, jo dneska forma docela je, ale v horni casti kde se to trochu narovna a dalo by se hakovat, neni koho hakovat. I tak tam davam vse v ramci moznosti a usek odjedu se cti. Nakonec dalsi minuty ztraty na celo, ale na Standu Prokese uz jen 20vt, ten si tady asi vystoupil pod vrcholem. Po prujezdu je bufet a co nevidim, je tam plno orange barvy a to Kolikac, Kapr a HonzaB. Jsem v takovem opojeni, ze mam nutkani nestavet a jet "nastvane" rovnou dal, ale rozum prevazi emoce a samozrejme stavim. Doplnuji vodu, beru tvarohovy satecek a rohlik se syrem a svet zacina byt opet o neco vice slunickovy.
  
  Kluci na me cekaji, hlasi ze "elita" se Standou, P. Vejvodou a P. Kopacem je tak 10 min pred nami. Tak ty uz sjizdet nebudu, to je jasne. 70km casovky na samotku v zemi nikoho je za mnou, konecne si uzivam te tymove spolecnosti, ktera ma v pripade Krale o to vetsi vyznam, tim ze jsem mistni a ze se ted jezdi merene useky. Dalsi nas totiz ceka az zadlouho po dalsich 70km v Hartmanicich. Povidam si s kluky, sjizdime do Rejstejna a mirime v poklidnem tempu nahoru na Zhuri a Kvildu. 19x jako pri Everestingu to dneska jezdit nebudeme, jednou bohate staci. Kvilde se vyhneme po hezke cyklostezce (tahle uz je proverena, tu mam rad) a mirime pres Modravu na dalsi bufet v Srni. Tam nasleduje tradicni doplneni jidla i piti, tady by clovek mohl jist do vecera. Je horko, dusno, radeji tak nedavam ani sekanou, ani skvarky, citim ze nakonec ty predchozi useky jsem nejel az tak pomalu, tak kdo vi, treba jeste jedu o bednu. Pokracujeme dal, projedeme Prasily a mirime do Hartmanic. Prichazi posledni, clenity usek 7.5km dlouhy. Uvod je ve sjezdu, tak opatrne. Kluci se me drzi, ale jak prijdou prvni vetsi brdky, jsem najednou sam, ani Risa Lobl tu neni, pritom na zacatku mi prislo, ze trochu taktizoval a chtel do useku najet s mensi sekerou. Ja uz ale neresim ostatni, ale jen sam sebe. Citim kluky za sebou a to me take motivuje. Jedu jak to jde a jde to pocitove hodne dobre. U eko statku me zbrzdi auto napric silnici, ale jinak kopec vyletim v moc hezkem tempu, tepove jsem mozna nejvys ze vsech dnesnich useku. Kluci prijizdi za mnou po asi 3 minutach.
  
  Zbyva poresit jak dal. HonzaB uz toho ma docela dost a nechce jet na Pancir a hlasi neco jako ze se omlouva, ze tady uz mrznu pri cekani na nej, ale ze na vic nema. Tohle je hlaska dne, venku 30st a ja pry mrznu! Kapr se odpojuje, ale nakonec my s Kolikacem a Honzou mirime na Pancir, joo! Jedeme rozumne, takze Pancir zdarne zdolame. Odmenou je nam krasny vyhled, spolecne foto a v dalce nad Modravou tmave mraky a hrmeni. Zeby nakonec bourka prisla? Kdo vi, my uz ale sjizdime na Spicak a po luxusnim sjezdu z Hojsovky jsme doma v Nyrsku. Pak uz jen tocime na Klatovy po rovine, ale v mirnem protivetru, takze tady uz to taky docela boli. Do Klatov dojizdime v pul pate, pres 200km jsme dali, je to tam! Cas akorat, vyhlaseni je v pet hodin a jak se dozvidam, moje usili nakonec stacilo na treti misto v kategorii a 11. celkove! Asi kdybych jel s celem baliku, mohl jsem byt druhy, nebo mozna bojovat i o prvni misto v kategorii, ale na asi se nehraje. Zase bych nejspis vubec nejel s kluky z teamu a to by me taky mrzelo! Nejde mit vsechno a nakonec jak ja rikam, co se ma stat, to se stane. Kral Sumavy se i tento rok nakonec povedl a zkusil jsem si zavod z jineho pohledu, abych zjistil, ze se vyplati nevzdavat se, i kdyz to vypada beznadejne. Tak zase ahoj za rok pri Krali, legenda je tu stale s nami!

  
  
  
• RiC – Návrat Krále
  
  

  Bezva den se Strejdou a Šumavou.
  Něco ke snídani

  
  
  
• Strejda – Král je Král a má byt těžký
  
  

  V posledních letech jsem jezdil Krále ve společností Kolbaby a občas i Fousáče. Zřejmě proto to vždycky byla taková pohodová vyjížďka, proložená tempovými úseky. Letošní skupina A v sestavě s RiCem a Vítem Tichým (vt) slibovala svižnější tempo.
  Týden před maratonem mám perfektně nastudovaná všechna stoupaní, délka, procento na každém kilometru, přibližně vím, kde a jak mam zabrat. Jenže ouha! Všechno je jinak, trasa bude delší, měřené úseky úplně jinde, ani se mi nechce zkoumat, jaký to bude, prostě nechávám tomu volný průběh, ať to dopadne, jak to dopadne. Stejně cítím, že letos forma je už na poklesu, tak chci spíše užít Šumavu, něž se soustřeďovat na nějaký výsledek. Počasí jíž po kolikáté za sebou je luxusní, už si ani nepamatují, kdy jsme naposledy tu zažili déšť, zimu, nebo vítr. Přesun termínu na konec srpna bylo velmi šťastné rozhodnutí. Ubytovaní – nejluxusnější z celé sezóny, večerní tiskovka v perfektní a kupodivu úplně prázdné pizzerie. Ráno snídaní v klidu, žádný spěch, na start stačí vyrazit v 7:45. Tak to všechno má byt, takhle se mi to líbí. Doteď nechápu závodníky, co raději vstanou v 4 ráno a ve spěchu jedou na start z Prahy. Maraton si přece má užít se vším všude, je to svátek amatérské cyklistiky, nemělo by se to omezovat pouze na závodní výkon. Ale to je samozřejmě věc názoru.
  Skupina A nám celou cestu spolupracovala jako hodinky. Čekal jsem, že Vít se s námi znudí a přece jen odjede s nějakou rychlejší skupinkou, ale ne, byl pořad s námi a tahal čím dál víc. Tempo bylo akorát takové, že jsem pořad balancoval na vratkém pomezí mezí požitkem a utrpením. RiCovi naopak forma čím dál víc roste, takže dneska jsem byl nejslabším článkem.
  Měřené úseky:
  1. Vůbec se mi nejede dobře. Nemohu najít své tempo, tak nakonec zvolňují a nahoře mám velkou ztrátu na RiCe.
  2. Šimanov. To samé. Dneska mi to prostě nejde. Vyjedu to, vylámu závěrečnou stojku. Kdyby to byla součást maratonu – byl bych spokojený, ale na rychlostní měřený úsek je to slabota.
  3. Javorník. Tak tenhle kopec je akorát na mne ušitý. Dlouhý, rovnoměrný, ne moc prudký. Konečně si chytím správný rytmus a jede se mi dobře.
  Pak přichází 75 km tranzitního přejezdu. Ke skupině se nám připojí mladík (bohužel nevím, jak se jmenuje), v kopcích je o dost rychlejší, ale tranzitní tempo se mu libí, tak jede pořad s námi a i zapojuje do střídání. Na bufetu v Srní nás vitá osobně Lubor Tesař, podporuje, fandí, podává jonťak a vodu. Tomu říkám cyklistické srdce.
  4. Vůbec nevím, co nás čeká, začíná to sjezdem, dneska se sjezdů nějak nebojím a nakonec na to doplácím. Nevejdu do zatáčky a už se valím v bahně a štěrku. S prostředníčku mí visí kus kůži, krev se mícha s bahnem, ale co je horší, slyším, jak syčí přední kolo. RiC se kamarádsky zastavuje (měřený úsek ne měřený úsek) a pomáhá s opravou defektu. Nasednu na kolo, nic mne neomezuje, ale ani se mi nechce dávat nějaký výkon. Prostě se ten poslední úsek jen protrápím. Taky jsem trošku překvapený těmi nekonečnými stojkami. Vědět to předem – nasadil bych jinou kazetu.
  Pak už RiC a Vít mne berou do péče a až do Klatov mne opatřují jako miminko. Za což jsem jim oběma velmi vděčný. Byť to na mne, zvolnil bych a dojel v klidu, ale kluci dostali chuť na svižnou jízdu, a pod 40 nám rychlost klesala jen výjimečně.
  Nakonec čistý průměr za celý den 24.5 km/hod. Což na 186 km a 3000 převýšení celkem dobrý výkon. Zničený jsem snad víc, než po Krušnotonu. Ale kdo říkal, že Král má byt procházkou růžovou zahradou? Král je Král, a vždy byl těžký. A tak to má byt.
  

  
  
  
• Radim – Král Šumavy ROAD aneb když se jede po paměti a ne dle propozic
  
  

  Konec srpna patří tradičně silničnímu Králi Šumavy, který se poslední čtyři roky jezdí jako volná vyjížďka se čtyřmi měřenými úseky, což mi celkem vyhovuje. Mezi úseky se jede volně, povídá se, pak si občas někde pustíme stopky a jede se chvíli krev, a pak zase volně, na bufetech si může v klidu člověk zastavit a bez časového presu se naládovat vším, co mu přijde pod ruku, to můžu! Tak jako loni jsem vzal vyvětrat opět svoji dvojku TREK 1500 z roku 2003, jednak mi to tu na ní loni moc pěkně jelo a Krále to kolo jelo už nesčíslněkrát, navíc jednice po zmoklém Krušnotonu, následném umytí a promazání dost nepříjemně křupala, zkrátka ještě jsem ji neměl úplně poladěnou, tak jsem to vyřešil takto.
  
  Letošní Král byl zajímavý tím, že pořadatelé byli nuceni změnit trať asi den nebo dva předem. Na Svojších prý nějací chalupáři s trvalým pobytem v Praze podali odpor k rozhodnuti správy NP, že prý jim, v NP Šumava nebudou jezdit nějací smradlaví cyklisti přímo pod okny, a pořadatelé vzhledem k tomu, že než by rozhodnutí o rozkladu proběhlo, bylo by dávno po termínu závodu, raději změnili trať. Na dlouhé trase se tak vypustil měřený úsek na Svojše, místo něj byl operativně zařazen Šimanov, a na Starou Huť se jelo od Hartmanic přes Busil. Změn sice pochopitelné, ale o tomto všem jsem se já už nedozvěděl. Jelikož jsem přijel jako obvykle dost pozdě, na prezentaci jsem pouze vzal igelitku s věcmi, vyhrabal z ní číslo a čip, a rychle se chystal na cestu, studovat změněné propozice už rozhodně nebyl čas. Letos jsem snad poprvé stihl start v městských sadech, sice jsem byl dost vzadu, ale odstartoval jsem společně s hlavním polem. Pak jsem ale zjistil, že na úzké cyklostezce, po které se mělo jet do Běšin, to není v takovém davu nic moc, navíc jsem několikrát varovně zívl (budík jsem měl na 4:35, tak se ani nebylo moc co divit), tedy jsem to vyhodnotil tak, že si udělám rychlou odbočku na státovku a na benzince si dám něco na probuzení. Tak jsem učinil, ale když jsem se pak v Běšinách připojil zpět na trasu, byl jsem se na samotném chvostu pole. Ještě jsem si říkal, že by bylo dobrý se napít, z jedné lahve možná trochu i něco vylít a dojít si na malou, abych do prvního plánovaného měřeného úseku byl co nejlehčí. Než to jsem to však stačil nějak začít realizovat, tak za přejezdem u nádraží Nemilkov najednou koberec a píp! Co to bylo, že by měřený úsek? Tady přece být ještě neměl. Koukám po ostatních, jak jsou na tom, ale v tomto zadním voji startovního pole opravdu těžko od pohledu říct, zda to ti lidi jedou na čas, nebo ne, na pohled to vypadá, že jedou pořád stejně výletně, jako předtím, prostě žádná změna. Pro jistotu trochu zvyšuju tempo, ale spíš tak propagačně, žádná ostrá jízda to ještě není, pak dojedu jednoho, kterej vypadá, že do toho přece jen šlape trochu víc, tak se ho ptám, jestli je to už měřenej úsek, a prej že jo! To jsou teda věci! Jsme prakticky na horizontu nad Nemilkovem, silnice se tu láme z kopce, je tu ostrá rychlá a dost nepřehledná zatáčka, tak to jsem tedy nepochopil, proč je to měřený už odspodu od kolejí, ten původní kopec od křižovatky na Velhartice by přece úplně bohatě stačil, takhle to tu ještě hodně lidí v honbě za lepším časem může položit. Nikdo tu ale neleží, tak asi dobrý. Z kopce obecně nějak neumím jen na výkon, i když šlapu dál vytrvale, tak tepy mi tak o 10 padají dolů a předjíždí mě ten chlapík, kterýho jsem se před chvílí dotazoval. Na křižovatce pak překvapivě nezatáčí do kopce nad Zámyšl, ale jede dál rovně na Hlavňovice, volám na něj „Vpravooooo!“, ale neslyší a valí to dál někam do pryč. Já zatáčím správně do pokračování měřeného úseku, tenhle kopec mi celkem vyhovuje, jezdil se i v dobách, kdy byl Král ještě klasický maraton s hromadným startem, jel se už i jako měřený úsek, je to tu poměrně plynulý, ne příliš prudký, dá se tu držet konstantní tempo a předjíždím tady hodně lidí, tak 15, možná 20 určitě, zatímco mě jenom jeden. Tady by mi to šlo, škoda toho začátku, kdy jsem dost dlouho nemohl uvěřit, že už je to opravdu na čas, a pak taky toho sjezdu, kterej ten vrchařský výkon dost degradoval. Příště bych to tedy klidně dal až od křižovatky, to předtím tam bylo celkem zbytečný.
  
  Nahoře se potkávám se Strejdou, ptá se na kluky ze Záluží, jestli jsem se někde nepředjel, ale nepředjel, a já je hledám taky, takže jsou někde před námi, moc se zde tedy nezdržuji a jedu dál. Strejda s RiCem mě dojíždí, sjezd přes Zámyšl jedu s nimi, ale dole v Hlavňovicích je neplánovaně picí bufet, oni zde staví, já mám obě lahve skoro plné, neb ani tu jednu jsem vylít nestačil, jak jsem prve plánoval, tak jedu chvilku sólo, pak v Petrovicích dojíždím nějakou skupinku z krátké, do Sušice jedu s nimi, ale tam všichni uhýbají a jsem zase sám, Tak dávám močící pauzu, chvilku čekám, a pak si naskakuji do skupinky tří jezdců, se kterými se transportujeme až pod Javorník. Do kopce jim vždy trochu odjedu, pak mě zase dojedou a pokračujme chvíli společně až pod další kopec. Jak mám v hlavě dle původních propozic Javorník, ani mě nenapadne se v Rozsedlech dívat po šipkách, a projedu vesnicí rovně směr na Strašín. Jsem zrovna na čele a ostatní jedou za mnou, čímž je, aniž bych si toho byl ovšem vědom, dostávám mimo trasu. Přijíždíme na druhý měřený úsek, tedy vlastně já si myslím, že je druhý, ale ve skutečnosti už je třetí. Trochu se divím, že tu už nejsou žádní jiní jezdci, ale ono je to tím, že tu ještě nejsou, protože si zrovna dávají do těla na Šimanově. To ovšem v tuto chvíli ještě nevím, tak odstartuji, jakoby se nechumelilo, a je to asi dobře, jedu si pěkně svoje tempo, nohy i Javorník ho akceptují, a celkem by to šlo, ale pak si všimnu, že se ke mně začíná přibližovat nějaká skupinka, a jsou to samí elitní vrchaři – Pepa Vejvoda, Standa Prokeš, dva jezdci z Kooeprativy, jede jim to moc pěkně, dokonce se jich na oční kontakt tak na 100 m zachytím, je to zrovna v jedné z mírnějších pasáží, ale jak se to zase trochu víc přizvedne, okamžitě je mi jasné, že je zase musím pustit. Ale trochu mi pomohli, pár sekund k dobru to bude. Hlavně mi ale není jasný, kde se tu vzali, resp. jak to, že jsem se vůbec ocitl před nimi. Na Javorníku na bufetu se to vysvětluje, je to tím Šimanovem, který tam byl operativně na poslední chvíli zařazen, a my ho minuli. Přijíždí Kolíkáč s Kaprem, tak se jim svěřuji, jak jsem to posral, Kapr mi radí se na Šimanov vrátit, ale mně se moc nechce. Pak se dozvídám, že byl zrušený i úsek Svojše - Zhůří, a že další měřený úsek je si až za 70 km Hartmanice-Stará Huť, do toho přijíždí dva z těch jezdců, co jsem je přímo pod Javorník zatáhl, a říkají, že se bavili s časomírou, a že se prý můžeme vrátit, a že nám to bez problémů změří a nebudeme tak (snad) ve výsledcích DNF. Tak jo, rozhodnuto, a ve třech se vracíme.
  
  Cestou z Javorníku dolů míjíme spoustu lidí, co se drápou nahoru, i kluky se Záluží, ale sotva je stačím pozdravit. V Rozsedlech na začátku kopce na Šimanov jsme úplně poslední, ještě kontrolujeme šipku, no byla tam, ale byla dost blbě vidět a hlavně bylo i dost těžké určit, kam vlastně ukazuje, klidně by to mohl být i ten směr po hlavní, kterým jsme jeli. Na koberci nám to pípne, a máme odstartováno. Jsem z té naší trojice v kopci nejsilnější a za chvíli jedu úplně sám. Tenhle kopec taky dobře znám, ale na rozdíl od Javorníku nebo Zámyšle mi moc nechutná, je to několik prudších úseků proložených mírnějšími pasážemi, chvilku je to i z kopce po úzké asfaltce, pak ostrá pravá a finále s prudším nájezdem, pak chvilkovým povolením a následnou stojkou ke křižovatce. Ta stojka není dlouhá, tak 300 m, ale sklon je tu určitě přes 20%, jako na maratonu mi to až tak nikdy nevadilo, ale jet na čas jenom tohle je celkem prasárna. Nahoře mi stopky ukazují čas něco přes 13 min a já vůbec nevím, jestli je to moc nebo málo. Nahoře čekám na své dva souputníky, jsou to startovní číslo 60 - Aleš Synek (VSK Vsetín) na červeném Cannondalu a 49 - Jan Sellner (Praha), když už jsem je proti své i jejich vůli napřed poslal na špatnou trasu, tak už to teď spolu nějak objedeme. Se vsetínským Valachem Alešem se v kopcích dobře povídá, jezdí Beskyda, Mamuta, na otočku ze Vsetína na Dlouhé Stráně apod., tak nám cesta na Kašperky docela ubíhá. Honza se do debaty moc nezapojuje, je zjevně rád, že nám vůbec do kopce stačí, ale drží se dobře. Z Kašperek to bereme dolů okolo čističky a hotelu, je tu lepší asfalt, než tou spojkou přímo na Rejštejn. Dole chvilku čekáme na Aleše, prý chytil hned nahoře vosu a dostal od ní žihadlo, ale prý v pohodě. Pak se rozhodujeme, jak dál, a protože jsme na trati široko daleko poslední, rozhodujeme se vynechat krásný úsek přes Zhůří, kde ale letos není žádný měřený úsek, a pokračujeme přímo přes Čeňkárnu na Srní na druhý a poslední dnešní bufet. Když se k němu blížíme, akorát přijíždí čelní skupinka s Pepou Vejvodou, kousek za nimi Kolíkáč s Kaprem, takže jsme tu stejně, jako na Javorníku. No je jasný, že tihle by nám normálně ujeli, takže trochu jsme na tom mém kufrování vydělali, přinejmenším vzdálenostně, protože co to nastoupených metrů si myslím, že Svojše-Zhůří a sedlo Kašperky + Srní z Čeňkárny zase nebude takovej vejškovej rozdíl. Na bufetu tak máme spoustu času, čas nás najednou vůbec netlačí, naopak já tlačím do sebe, na co přijdu – asi čtyři kousky sekaný s cibulí a chlebem, dva koláčky, nějaký ten ionťák, dokonce i jednoho chlazenýho Birella a chleba se škvarkovou pomazánkou. Joj, tak takovéhle hody bych si nechal líbit, na normálním maratonu na to není moc čas, ale tady … tady to nemá chybu! Volám klukům ze Záluží, jak jsou daleko, ale Standa to nebere, tak se rozhoduji pokračovat dál s Alešem a Janem, když už jsme to dotáhli až sem.
  
  Na Prášily jedeme v klidu, vesnici tentokrát objíždíme po kostkách po stezce, ale jsou nějaký dlouhý a zase o rok víc drncavý, tak příště asi raději přes ves. Druhý úsek pavé (ten rozbitější) za vsí už je naštěstí dobou minulou a je tu teď krásný nový asfalt, hned to jede o poznání lépe. V houpacích na Skelnou nás dojede zezadu skupinka, jeden jde hned na čelo a začíná nám bez skrupulí pěkně natahovat držku. Poslední přizvednutí před křižovatkou už mu v háku vydržíme jen já a Aleš, ostatní včetně jeho kolegů ztrácí, tak na křižovatce čekáme a dál už naštěstí nechá jet nás ostatní, takže tempo se vrací do rozumných mezí. Z Roviny do Hartmanic je silnice opravená takovým tím nejhorším možným způsobem – živičným nástřikem a je to nějaké čerstvé, neb nánosy kamínků dosahují mnohdy až 2 cm výšky, ve kterých má úzký silniční plášť co dělat. Snažíme se proto držet ve vyježděných kolejích od aut, které už jsou relativně čisté, ale v každé zatáčce to che dávat fakt bacha. Naštěstí v té nejrychlejší letovočivé pod Dobrou Vodou kamínky jako zázrakem nejsou, ale jinak to tu bylo dost o ústa. Přijíždíme shora do Hartmanic, resp. ani do nich nepřijíždíme, jen se jich lehce dotkneme ze západní strany po zemědělské asfaltce, a už je tu poslední měřený úsek přes Busil na Starou Huť. Jelo se to tu už před třemi lety, ale to se startovalo až dole pod Hartmanicemi, dnes to máme o něco kratší a také o něco méně výškových metrů. Začíná se do kopce, vyjíždím z té naší skupiny jako třetí, a na prvním horizontu jsem už první, předjel jsem i toho chlápka s fousiskem pod bradou, co nám to tak pěkně roztopil před Skelnou. Pak se silnice zlomí dolů do Pekla, je to takový ne moc přehledný sjezd po úzké hrbolaté lesní asfaltce, nic moc, navíc dole v ostré pravé zatáčce samozřejmě jako na zavolanou Volkswagen proti, ale nějak jsme se tam ještě vešli. Na mapě je v tomto místě zmínka o příběhu „Messerschmitt v Pekle“ Ztracená Šumava - Messerschmitt v Pekle, tak s tím jsem tam naštěstí už nepotkal. Krátce poté to začíná stoupat pod Karlov, a to tak, že docela prudce. Následují úseky, které jsou takové všelijaké, mírnější a dolů skloněné pasáže okolo přírodní rezervace Žežulka, mezitím se to párkrát zvedne, člověk kolikrát neví, zda tam má na kratší prudší výjezdy nechat velkou, no nechávám ji tam, ale kolikrát mám na horní hraně pocit, že se zastavím, pak přes Busil se to zase rozjede, člověk tam má skoro nejtěžší převod a za pár sekund už naopak zoufale loví ten úplně nejlehčí, protože ten závěr v lese, ten je opravdu drsnej. Na té rovnější pasáži mě předjel fousáč zase zpátky, věřím, že v tady v těch stojkách bych ho ještě mohl zaříznout, ale i když ho vidím, jak se kus přede mnou na kole zmítá a kývá, tak jsem na tom podobně a už ho nedám. Škoda, nicméně čas jsem tady oproti lidem, co byli v pořadí okolo mě, zajel docela slušnej, tak asi jsem to úplně neflákal. Na Staré Huti pak chvilku čekám na své dva souputníky, obdivuji Alešovy nové pláště Pirelli (prý jsou vynikající a ještě lepší, než Conti GP 4000S), a pokračujeme společně přes Keply, zatímco skupina okolo fousatého discobola pokračuje přes bývalé Zhůří na Starý Brunst na státovku. My pokračujeme z Keplů v protisměru prvního měřeného úseku na Nemilkov (na křižovatce, zrovna když se chystáme odbočit doleva, tak nás akorát začne předjíždět auto, ale je to auto bez řidiče, tak se tomu ani moc nedivíme) a dále přes Úloh do Běšin, a dál už po státovce až do Klatov, cestou ještě nabereme dva jezdce, tak přijíždíme v pěti a dobré náladě, v cíli gulášek a Birell, já ještě trochu sekané, co mezitím přivezli zpět z bufetů, na závěr dva kopečky zmrzliny, a protože se obloha nad Klatovy začíná nějak mračit (radar na mobilu dokonce ukazuje, že už jsme v zeleném poli), tak raději ani nečekám na konec vyhlášení a odjíždím rychle k autu se přichystat na odjezd.
  
  Porovnání s minulými časy tentokrát moc nebylo, vlastně jen Javorník zůstal z té původní skupiny měřených úseků stejný, jinak byly na všech ostatních úsecích nějaké změny:
  
  MÚ1 0:24:30 h, nový úsek (Nemilkov ČD-křižovatka nad Zámyšlí)
  MÚ2 0:26:49 h, loni 0:26:44 h , 2017: 0:29:09 h, 2016: 0:30:12 h (Lazny-Javorník)
  MÚ3 0:13:09 h, nový úsek (Rozsedly-Šimanov)
  MÚ4 0:23:57 h, nový úsek (Hartmanice-Stará Huť)
  
  V součtu měřených úseků to pak dělalo 1:28:27 h, což stačilo na 36. místo ze 73 absolutně (loni 22. z 58), čili trochu zhoršení, ale za mě celkem spokojenost, vzhledem k těm okolnostem to bylo docela fajn. Celkově zvítězil Jiří Reeh (Klatovy) časem 1:08:12 h před Michalem Smolkou (IN-LIFE cycling team) a Jaroslavem Hradeckým (SportRaces Isaac Team).
  
  Cestou zpátky jsem si ještě odskočil na Kuchař na KPO tréninkovou tour, když už jsem jel tím autem okolo, aktuální etapa tam byla jen do úterka, jindy bych se tam už asi nedostal, a když jsem cítil, že nohy po Králi nejsou ještě úplně ztuhlý a jel jsem po D5 víceméně okolo, tak jsem si řekl, proč ne? Čili to byl vlastně takový měřený úsek číslo 5.