Akce Král Šumavy 2018

Akce Král Šumavy patří do kategorie Silniční maraton. Datum: 2018-08-25.

Nejdelší varianta má délku 180.00 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Výsledky :: Foto :: Relive :: Flyby

Historie: 2000 :: 2001 :: 2002 :: 2003 :: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017

• Dreamer – Den plny zazitku na Krali!
  
  

  Po narocne dovolene v Dolomitech jsem od letosniho Krale radeji nic necekal a snad poprve jsem si rikal, ze kdyby treba prselo a byla zima, tak bych po dlouhe dobe mozna ani nejel a nemel z toho vycitky svedomi. V patek se porad citim nic moc, ale jelikoz se predpoved pocasi vylepsuje, nevaham a v sobotu rano vyrazim na Krale. Cestou autem (preci jen po ose jsem to letos nedal) prosvita ranni slunce a je sucho, ale jak bylo predpovidano, je pomerne chladno. Na parkovisti prebiram startovni balicek od Kapra (diky!) a bavime se co na sebe. Volim nakonec dlouhou moiru, navleky na ruce a kolena a vestu. Jo a jeste cepici a takove polozimni rukavice. Jak se ukaze, byla to dobra volba, protoze nakonec mi rano bylo nejtepleji.
  
  Kolikac dorazi z Pancire trochu opozdene, ale nakonec stihame i teamove foto, kde je Konik, Strejda a dalsi. Na startovnim prostoru uz zni Manowar a v 8h jdeme na to, jako jiz tradicne. Jasne, ta prava tradice je nahore na namesti, ale i z tohohle startu v parku a merenych useku misto plneho zavodu se vlastne stava pekna tradice. Uvod po cyklostezce se natahuje, radeji se dostavam nekam dopredu. Konecne vidim me soupere, J. Benese, J. Voracka a zahy i J. Horkeho a Magdu. Se vsemi si fajn kratce popovidame, ujistime se ze jsme unaveni, nastydli a to uz se po brdkovitem useku do Strazova blizi prvni mereny usek.
  
  Sundavam prebytecne obleceni, nasleduje pipnuti na koberci a prvni atak borce z CEZ Tabor. Ten zahy s H. Benesem, J. Horkym odjizdi. Na tohle fakt nemam a nemel bych ani kdybych byl v top forme. Takze si jedu svoje maximum a zahy vidim ze i J. Voracek chyta na celo mensi diru. Kdyz se zlomi uvodni stojka na mirnejsi pasaz, skoro se na Jirku dotahnu, ale porad mi kousek chybi. Jedu ale svoje maximum, vic neni kde brat. Zahy me doskoci nejaky Spartan, z ktereho se vyklube Pepa Vejvoda, ktereho jsem dodnes neznal. Jede skvele a doskoci si i Jirku V. Mne na konci useku v prudke casti dojede jeste par lidi, popravde mi to moc nechutna a na konci jsem tak celkove mozna desaty, ale jsou tam borci i z kratke trasy. Proti lonsku jsem o cca 30 vterin pomalejsi, ale celkove jsou casy vsech pomalejsi, takze to vlastne na uvod nebylo vubec spatne, zvlastne kdyz se jelo takove brutalni tempo diky J. Horkemu a dalsim mladikum z kratke trasy.
  
  Nahore se trochu srovnat a vyrazit pres Javornou na druhy usek. Zatim je teplo, ale i tak se snazim vic jist, jen pit zatim moc potreba neni. Za Hartmanicemi se rozloucim s rodinou Horkych, kteri miri na kratkou. Verim ze si to uziji i tam a vsichni se uvidime v cili. V Susici se pridava Risa Lobl. Druhy usek na Javornik je tu, sice po startu blbe zacvaknu pedal, coz me stoji trochu vic usili docvaknout se na celo, ale dari se. Je tu i Kolikac s Kaprem a uvodni tretinu kopce jedeme spolu, to je parada! Kolikac stejne jako na Krusnotonu hyri aktivitou i v prejezdu mezi useky, je videt, ze letos mu druha pulka sezony opravdu vysla. Pak ovsem nastoupi J. Voracek s H. Benesem a P. Vejvodou. Ti dva se trhnou, Jirka chytne trochu diru a ja visim kousek za nim. Pak me dojede do te doby neznamy borec, z ktereho se vyklube Lubomir Franc s Feso Petrvald. To je tusim nekde u Ostravy, neni divu, ze jej nikdo nezname. Ale tim lepe, cim vice konkurence na Krale dorazi, tim je to zajimavejsi. Lubomir jede az moc, a tak me sice na kratko dotahne k Jirkovi, ale zahy mi odjizdeji a nakonec odjizdi i Jirkovi. Ja se naopak na konci Javorniku skoro dotahnu na Jirku a usek za nim projizdim pouze 4 vteriny pozadu. Coz me nabudi a za odmenu si na obcerstvovacce dam nasup energie v podobe satecku s tvarohem, marmeladou a dojde i na rohlik se syrem.
  
  Je ale pomerne zima a tak se tu zdrzujeme o neco mene nez pred rokem. Navic nas ceka klicovy usek na Zhuri. Tam nakonec najizdime trochu rozdelene, H. Benes + L. Franc osamocene, Kolikac s R. Loblem taktez a pak ja s J. Vorackem a zahy nas docvakne P. Vejvoda. Tepy mi uz moc nahoru nelezou, ale snazim se jet proste co to jde, bez ohledu na koukani na computer. To se ukazuje jako dobra volba, dojizdime Kolikace a Risu, Jirka odpada, Pepa se drzi takticky za mnou (ostatne nema kam chvatat). V druhe pulce uz jsem jen ja s Pepou, dari se mi drzet pekne tempo az nahoru a tak je z toho nakonec hezky vykon. Na H. Benese jsem ztratil jen pul minutky, minuly rok to bylo na H. Benese minutu a pul, na Lubomira jsem dokonce par vterin najel, takze skoda ze jsme kopec nejeli spolecne, ale treba by to dopadlo uplne jinak. J. Voracek o minutu za mnou, cimz mazu cca 50vt ztratu z prvniho useku a asi jdu virtualne o par vterin pred nej. Na Kvilde se zima zakusuje do tela vic a vic, Kolikac ceka na Kapra a my tak s Pepou a Jirkou jedeme radeji sami do Srni. Na Antyglu nas malem slozi auto, ktere nepochopitelne odboci na parkoviste jakobychom vubec nejeli proti. Jedu na cele a mame co delat abychom to ustali, snazim se co nejmene brzdit, i tak mi Pepa drcne do kola, ale nastesti bez padu.
  
  Konecne dalsi obcerstveni a hura, kluci z cela tu cekaji a dorazi i Kolikac s Kaprem. Opet hostina v podobe satecku, chleba se skvarky a syroveho rohliku, snad jen tu sekanou si letos nedam. Jedeme vstric poslednimu useku, vsem je zima, mne tedy opravdu poradna. Za Prasily frezuji dalsi usek a tak kus jedeme po nem, kus po cyklostezce. Na posledni usek uz ani nesundavam cepici a navleky na nohy, takova je mi zima a tak se na usek fakt tesim, ze se aspon zahreji. Jirka Voracek za to hned vezme, zbytek se veze za mnou a je to na me docvaknout ho. Pak za to vezmou H. Benese s Lubomirem a poodjizdi. Jirka opet ztraci a na konci odjizdim i ja Pepovi. No nedivim se, uz pred Srni toho zacinal mit dost, jak nam hlasil. I tak velky respekt, jaky vykon dnes podal! Zezadu periferne vidim ze se par kluku dotahuje, tak tam dam posledni zbytky sil a v euforii projedu mericim kobercem.
  
  Pro nekoho tady Kral skoncil, ale ne tak pro me. Jako je tradici, rychle to otacim a proti lonsku na nikoho ani necekam a mirim rovnou na Gerlovku a Pancir. Dopredu jsem se radeji ptal a protoze bylo jasne, ze nikoho nezlakam, nebylo na co cekat. Jede se mi skvele, cesta ubiha, jedu si svem vlastnim svete a jsem zahy pod Pancirem. Sice trochu zacina pokapavat, ale silnice jsou porad suche. Kdyz to takhle vydrzi i pri sjezdu z Hojskovky, verim, ze to dam suchou nohou. Cerne mraky nad prehradou ale nevesti nic dobreho. I tak volim jeste zajizdku po cyklostezce podel prehrady a vzpominam na par let nazpet, kdy jsme tu jeli s Kolikacem, Kaprem, Turistou a dalsimi. Ted tu zacinam pekne moknout a presne v Nyrsku, par set metru od baraku, silnice pekne nahazuje a delaji se louze. Rikam si jestli se nemam zastavit doma, ale ne, co bych tam delal, jedu prece zavod! Bojuji s pocasim a to se vyplaci, v Janovicich uz neprsi a silnice osychaji, aby v Klatovech bylo uplne sucho. Zato mi Garmin zacina hlasit 3% baterie, aha, ja ho zapomnel nabit po poslednim svihu v Dolomitech. Rychle projet cilovou branou, odevzdat cip a natocit posledni km abych mel tedy tech 222, coz je takove sympaticke cislo a letos jsme takovych svihu moc nedal. Pak uz rychle k auto a rychle sundat mokre tretry, vymenit ponozky, preparkovat na namesti a byt zmrzly, pockat necelou pulhodinku na vyhlaseni vysledku.
  
  Nakonec je z toho krasne pate celkove misto a treti v kategorii. Na vitezneho H. Benese jsem pred rokem ztratil ctyri minuty, letos tri, takze se da hovorit o zlepseni, nebo alespon o udrzeni standardu. Ochotny Konik mi pujci bundu, protoze fakt klepu zuby. Zahy je ale vyhlaseni, po delsi dobe zase na bedne, to vzdy potesi. Tu bere i Kapr, R. Lobl. rodina Horkych, vsem take nalezi velka gratulace. I letosni Kral se zapsal svym nezamenitelnym pismem nejen do meho srdce. Presne o tom to je, prozit neco, co se vymyka beznym dnum a to se na letosnim Krali zas povedlo!

  
  
  
• Strejda – Snad konecne forma
  
  

  Letosni Kral se jede po uplne stejne trase, jako minuly rocnik, ma to vyhody: zaprvé, mohu porovnávat casy a zjistit, jak jsem na tom oproti roku minulemu. Zadruhe, uz mam zaznamenane ty rychlostni useky a tak se mohu na to aspoň moralne pripravit. A tak v tydnu před Kralem vytahuji lonske záznamy z Polaru a vytrarim tabulku všech stoupani a tu lepim na horni ramovou trubku. Rozpis je docela podrobny a vypada takhle:
  
  20 6,7 5,2% 27:23,0
  0,25 0,0%
  1,2 7,3%
  3,3 5,1%
  0,5 3,4%
  0,83 10 až 18%
  0,7 -1,0%
  76 8,4 4,6% 33:57,0
  1,5 3,6%
  3,7 6,0%
  3,1 3,4%
  103 9,1 5,8% 43:35,0
  7,3 7,0%
  1,9 2,2%
  155 2,7 4,3% 10:52,0
  0,6 1,7
  1,5 8,1%
  0,6 -2,3%
  
  Nemusite to luštit, je to docela neprehledne, ale je tam všechno, co si mohu představit: na kterem kilometru to prijde, delka, prumerny sklon, lonsky cas, a pak podrobny rozpis sklonu. A to poslední je obzvlast dulezite, pac před začátkem každého useku to mohu ještě jednou prohlednout a rozlozit sily tak, abych v te neprudsi casti to vydrzel, a az se to zlomi, tak ještě mel sily to rozjet naplno.
  Ubytovani nam zase zaridil Konik a musim ric, je je nejluxusnejisi za celou sezonu. Vecerni tiskovka vypada, jako dvou fazovy trenink: nejdříve U Srnada, ale odtud nas docela rychle vyhodili. Tak se premestujeme do pizzerky U hradeb, a je rozhodne mnohem lepsi: mají tam lepsi pivo, dobře jidlo a milou obsluhu a to vse za nižší ceny. Tak dohodnuto, ze za rok jdeme rovnou tam.
  Start mame kousek od penzionku, není důvod se nejak stresovat, spi se mne dobře, a rano v klidku se suneme na start. Letos jedeme ve trech, s Kolbabou a Pantatou. Pantata jede vyborne, je videt, ze si toho po tech par letech nucene pauzy poradne uziva, spechat není kam, Sumava je nadherna, proste si to uzivame. Na první stoupani si akorát rozepnu vestu a vysucnu gel. Nevim, zda letos na Sukacce bude piti, tak pro jistotu nechavam vodu v obou bidonech (nu, byla to chyba, tahal jsem kilo navíc). Jedu presne podle svých predstav, vic ze sebe asi nevymáčknu. Nicneme nahore mam oprati lonsku ztratu 17 sekund. Trosku mne to zaskočilo, ale co s tim nadelas, zrejme postupne výkonnost ztracim. Kolbaba zase letos jede mnohem lip, a tak cekam nahore jen chvilku. A Pantata je taky tady. Suneme se dal po uzkych klikatých silničkách. Rozdeleni trati, a pak s Kolbabou litujeme, ze Pantata nejel dlouhou, urcite by to zvladl. Zas nemusi všechno prijit hned, třeba za rok uz se na to odvazi.
  Před stoupanim na Javornik sundavam vestu, bude to dlouhy. Ani nevim, zda se mi jede dobře nebo spatne, dostavam se do stavu, kdy zacinam tvrde trpet. Normalne takove stavy nesnasim a zvolnuji, Ale dnes to snad dotahnu az na vrchol, aniz bych zvolnil. Tabulka pomaha, dobře vim, ze posledních 3 km mají jen 3%, a to se da rozjet poradne. Nahore jsem docela vyzdimany, ale nechce se mi ani verit vlastním ocim: oproti lonsku jsem stáhnul 2 minuty a ctvrť. Ze bych takhle loni flakal? Člověka to nabudi, třeba celkove to nebude az tak spatny. A je tu před nami hlavni stoupani dne, do toho musim dat všechno. A zrejme taky davam, za cilovym kobecem mne chytaji krece kupodivu do chodidel, ale pak uz i do všech ostatních svalu nohou. Tak s timhle jsem nepocital, na konci sezony, v chladnem počasí a krece? Zrejme jsem ze sebe dal opravdu všechno. Nicmene, oproti lonsku stahuji dalších 1 minutu 35 sekund. Ale jede se mi uz dost spatne. Nastesti do posledního useku je tu přes 40 km, snad se to nejak srovna. Jedeme v klidu, trosku kecame, svorne si shodneme, ze moc nam tu chybi Fousac, snad za rok se tu zase vrati. Na budetu v Srni vyškemrám magnezium, a muj stav se pomalu lepsi, alespoň krece mne opousteji. Na Vysoky hrbet uz ze sebe nemohu dostat nejaky rozumny vykon. Navíc tu fouka proti, za paskou eviduji ztratu 17 sekund. Zamrzi to, ale v celkovem souctu prece jsem se polepsil o 3:14, a to není malo. Takze sezona nebyla marna, aspoň jeden poradny vrchol jsem si vytvoril. Dojezd si nejvic uziva Kolbaba: tahne jako o život, navíc cestou nabíráme do haku damu, coz ho ještě vic nabudi, a skoro tam letíme. Priznam se, ze v cili se necitim dobře. Takove stavy vždy mivam, když na mne leze nemoc a zacina se horecka. Nepousti to mne ani cestou domu ani v noci. Az další odpoledne se to srovna. Zrejme jsem ze sebe dal opravdu všechno, ceho jsem byl schopny.
  Tak Kral stal za to. Dekuji Mirkovi za ubytovani, Kolababovi a Pantatovi za společnost. Trojice Dreamer, Kapr, Kolikac nam udelala perfektni prezentaci , sama bedna, Blahopreji! Jsem moc rad navratu Pantaty, uz jsem se dohodli, ze letos jedeme spolu Klikace. A verim, ze za rok na Krali uvidíme i Fousace.
  

  
  
  
• Kolíkáč – Vzpomínky plynou hlavou
  
  

  Můj 19. Král v řadě. Už jen kvůli tomu chci jet. Pro mě magický týden s trojbojem Posázaví-Zlaťák-Krušnoton zanechal na mé tělesné schránce docela velké stopy. Zadní lýtkový sval pobolívá a do toho jsem to ještě přitvrdil dvěma pěšími výlety s manželkou po krásné Šumavě. Pěkná to změna, ta pěší chůze, tělo na to není vůbec připravené a dává mi to pěkně sežrat. Snažím se to zachraňovat saunou a párou, ale stejně do Klatov ráno přijíždím jen v nějaké wobjížděcí náladě…
  Kaprovic za mě vyřídili prezenci a číslo mi připíná obětavá Jana, která taky všechno dokumentuje. Díky, díky! Ikonické královské postavičky se znovu vracejí na místo činu, Kolbaba, Pantáta, Strejda, Koník, Dreamer, Kapr a další známé tváře… Balík je to nevelký, se slzou v oku vzpomínám na narvané klatovské náměstí a pak na večerní Družbu, kde jsem si tak sliboval, že třeba někdy… ale stále nepřestávám věřit, že se to zase překlopí…
  Takhle pohodička k prvnímu měřenému úseku, i když to málem vedle mě lehne. Pozdravit se s Frištenským a v mysli slyšet jeho navždy uložený výkřik: „Šlapky jedééém!“, který se rozléhal před pár lety pod Černou věží. A orange posluchačů bylo hodně přes dvě desítky. Ale konec nostalgie, jsme tady na úvodním kopci a rozjíždí se pěkná sekaná!
  TOP vrchaři mizí, snažím se usídlit ve své váhové kategorii, ten prostřední pozvolnější úsek chce jet v nějaké skupině. A podařilo se, Pepa Vejvoda je sice nad moje síly, ale chytám se jedné dvojičky, která mě veze na dohled oranžové postavičce, ve které tuším našeho Snílka. A opravdu, závěrečné rampy nás ještě více opticky přiblíží. Tak to snad nebude úplný propadák, pěkně jsem se rozdýchal a další kopce snad budou radostnější.
  Spojili jsme se v pěknou grupu, kde nechybí největší favorité a směřujeme k Javorníku. Pokecat s Kaprem, s Pepou Vejvodou a jde se na to. Tady musíme zastavit, zapisují se čísla, není tu koberec. Ale startujeme pohromadě, žádné rozestupy, tak aspoň na chvíli ucítit vůni hromadného matche. Spodní část jet společně s Dreamerem a Kaprem, jóó to je zase nezapomenutelné, ale pak už nastupuje Vory a začínáme se trhat. Mým spolubojovníkem se stává Marek Schejbal, se kterým strávím povětšinu kopce, až v závěru mu odjíždím, ten nový asfalt láká ke kosmickým rychlostem na velkou, ale to bych na to musel mít nohy .
  Bufet si dopřávám plnými doušky, chci si tak vynahradit vše, o co jsem přišel na Krušnotonu Dál jedu s Kaprem a s nešlapkou Ríšou Löblem. Před Kašperkami si doskakujeme do čelní grupy s Dreamerem. Zhůří bych se chtěl s borci zase chvíli svézt, vždyť kvůli tomu jsme se dnes sešli, jezdit na samotku, to tady můžu vždycky.
  Takže na nic nečekám a najíždím na Zhůří s menším náskokem, spodní část si dát podle sebe a pak mě dojedou a zkusit to s nimi. Ale po chvíli se můj plán hatí, když mě dojíždí Ríša. Hop mu do háčku a slušně za ním trpět. Jo, je pěkně vyladěn! A před cedulí Svojše je tu exkluzivní dvojka v podobě Snílka a Pepy Vejvody!
  Teď to dostalo ty správné grády, Pepovi prý už nejdou tepy a Snílek má v nohou Dolomity, takže mi umožňují se s nimi svézt. Bolí to, ale visím. Parádní chvíle! Ríša chytá díru, ale pak si nás zase doskakuje. Přichází nejprudší část kopce a těch mých 10 kilo navrch oproti nim začínám podezřele cítit. Dreamer s Pepou odjíždí, já ještě marně zkouším Ríšu. Náhorní planinu už se motám, místo abych letěl za někým v lajně Hold časovkář ze mě nikdy nebude… potřebuji prostě ten stres v kopci, abych se zmáčknul, když mi odjíždí skupina…
  Vydýchat se a společně s bráchou si užít Kvildu a Modravu. Luxusní asfalt, počasí také překvapivě dobré, jen se začíná trochu hlásit pan Hlaďák. Nějak to rychle utíká, kopce přibývají a moc jsem toho zatím nedoplnil. Takže bufet Srní přijde vhod, dnes bych tady strávil snad i hodinu, ale všichni okolo mě furt někam spěchají…
  Na Prášily ve velké grupě, vyhnout se opravovaným úsekům po cyklostezce a najet do posledního kopce s plným břichem sekané ze Srní. Jo, to není dobrá volba! Nejede se mi už vůbec dobře, noha bolí, až poslední nakloněná rovina před horizontem mě vyhecuje, abych si docvakl Marka a zkusili si společně zaspurtovat z kopce na cílovou lajnu.
  Dreamer mizí na Pancíř, já už chci lavičku na náměstí. S Kaprem a Vorym si užíváme závěrečné kilometry a pohled na klatovskou věž, která se pomalu přibližuje. Vzpomínky plynou hlavou, na náměstí pod cílovou bránu tradičně za ruce s bráchou. Aplaudovat nezdolnému pódiovému Kaprovi a Dreamerovi, vyseknout poklonu tradiční dvojce Strejda - Kolbaba, a hlavně Pantátovi a jeho návratu.
  25.ročník Krále za námi a v hlavě zbožný otazník, podaří se za rok jen jeden měřený úsek o délce 250 km?

  
  
  
• Radim – Král Šumavy ROAD aneb s takovým zlepšením jsem ani nepočítal
  
  

  Co dělat na konci léta, než se vydat tradičně do Klatov na Krále! Sice už to není klasický hromaďák, ale koneckonců je to zase něco jinýho, a mně toto pojetí volné vyjížďky se čtyřmi měřenými úseky celkem vyhovuje. Duratec byl stále bez přesmykače, takže jsem vzal zavděk opět svou dvojkou TREK 1500 z roku 2003, a musím říci, že jsem byl mile překvapen, jak to jelo. Na stejných segmentech jako loni jsem dosahoval lepších časů, a to prosím ne o sekundy, ale mnohdy o celé minuty a prakticky vše ve svých osobních rekordech, což mi přišlo trochu divné, ale asi mi to prostě sedlo, aneb měl jsem svůj den a jelo mi to, viz mé dosažené časy v jednotlivých erzetách:
  
  MÚ1 0:22:51 h, loni 0:24:11 h (Divišovice-Suché Studánky)
  MÚ2 0:26:44 h , loni 0:29:09 h, předloni 0:30:12 h (Lazny-Javorník)
  MÚ3 0:36:09 h, loni 0:39:06 h, předloni 0:38:05 h (Svojše-Zhůří)
  MÚ4 0:08:50 h, loni 0:08:58 h, předloni 0:09:30 h (Vysoký hřbet-Stará Huť)
  
  V součtu měřených úseků to pak dělalo 1:34:35 h (loni na stejné trase 1:41:26 h), což stačilo na 22. místo z 58 absolutně a 13. z 25 v kategorii. Za mě spokojenost, většinu trasy jsem absolvoval s kamarádem Standou Hnízdilem z CK Záluží, tak jsme mimo měřené segmenty docela pokecali a bylo to prostě fajn. Jen mě zpětně trochu mrzí, že v závěru jsem z „objektivních“ důvodů nedotáhl celkový denní nájezd přes 200 km, ale zastavil se na 194,2 km, tož škoda, bylo to blízko (i tak nejvíc v sezoně), tak snad příště.
  
  Celkově zvítězil Jan Beneš (Symbio+ CE.Energy) časem 1:15:10 h před Josefem Vejvodou (Sparta Praha) a Petrem Novotným (Agro Kolín).