Akce Král Šumavy 2013

Akce Král Šumavy patří do kategorie Marathon cup. Datum: 2013-08-31.

Nejdelší varianta má délku 212.00 km.

:: Propozice :: Profil :: Mapa :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto

Historie: 2000 :: 2001 :: 2002 :: 2003 :: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012

• Dreamer – Král Šumavy - natrénováno, chleba se škvarkama ... a zase nic
  
  

  Letosni leto se s pocasim proste vyvedlo, to se musi nechat! Kdo si ted vzpomene na cervnove zaplavy? Kazdy ma v hlave cervencova vedra, ktera trvala i v zacatku srpna a vlastne i ten konec srpna neni vubec spatny a i kdyz uz neni 30st, porad je to jeste takove letni. A protoze kolo miluju, tak jsem bohate vyuzival vsechny volne vikendy k dlouhym deluxe jizdam. Vim ze to same jsem uz psal v reportu ke Krusnostonu, ovsem ted pred Kralem to pisu proto, ze jak bylo hezky a blizi se konec leta, zjsitil jsem ze mam jeste hodne dovolene v praci, takze jsem si tyden pred Kralem chte nechte aspon tyden dovolene vzit musel. A ac jsem pomahal doma kolem baraku a snazil se odpocitat a tedy nejen kolem byt ziv, diky vyse zminovanemu pocasi jsem chte nechte zase najezdil na Sumave asi 850 km a nastoupal 15km, to vse tyden pred Kralemm mysleno v tydnu od 19.8.-25.8. Z historie vim, ze jezdit takovy objem tyden pred zavodem neni nejlepsi napad, ale jinak to neslo a lepsi hrabec v hrsti nez holub na strese, pri zavode se muze stat x veci, koneckoncu kdyz jsem v patek v praci potkal ve vytahu kolegu a rikal mu ze jedu Krale v sobotu tak popral stesti a dodal \"tak hlavne abys nepichnul\". To jsem opravdu potreboval slyset v ten moment
  
  Sobota rano, diky startu v 8 vse v pohode, vim ze horko sice nebude, ale zima taky ne, tak beru jen navleky na ruce. Na startu vsichni, K+K kdyz me vidi sundavaji vesty a moiry (nevim co s nima chteli vyvadet, holt starici ), Jirus salu kolem krku a ze poboliva v krku, do toho Voracek ze na kole vubec nesedel v poslednich x dnech, proste porad stejna pisnicka, nikdo nema natrenovano, je nemocnej, jenom ja trenuju hodne a stejne me pak vsichni porazi. Ale uvidime jak to dopadne dneska!
  
  Na startu je letos vetsi konkurence, par lidi ze SUAC jako Kopac a Lobl, plus par dalsich. Po startu tak aspon nemusime jet na spici, porad je dostatek ostatnich cyklistu, kteri maji chut tahat na spici nebo i poodjizdet. Prvni vaznejsi deleni nastava na Velharticaku a Zamysli kde je nas nahore uz tak asi 20-25. Sjezd ze Zamysle se jede dost ostre, jeste ze jsem si najel dopredu. Ve skupine se drzim v pohode, ale takove to abych si v klidu vyjel na spici a udaval tempo, se nekona, no uvidime jak dal, pevne verim ze moje najety objemy se dneska musi projevit a rozjedu se casem a nejvic sil budu mit na konci. Hartmanice taky v poklidu, sjezd trochu nervozni lidi se predjizdi, proti auta, zavadeci auto zadne .. asi jedine minus letosniho KS ze pred nami nikdo nejel aspon s blinkrama.
  
  Susice a obcerstvovacka Chmelna. Stavime, mocime, doplnuju bidon a beru kousek chleba se skvarkama. U Kapra kontroluju se toho vypil vic, tak se snazim taky pit vic, aby mi nedoslo jako na Krusnotonu. Simanov nam odjizdi 3 lidi na 50m, jedu spic s Kaprem v te prvni casti, vedle uz se objevuje aktivni Kopac, ktery nas pak na uprchliky dotahne v te nejvetsi stojce. Nahoru se taky vyskrabu po boku Kapra, Jirus kousek za nami, Kolikac lehce ztraci. Nicmene Simanov me dost bolel, lehke nohy zrovna 2x nemam. Prijde mi ze se letos jede o poznani rychleji, pozdeji po zavoed pri pohledu do Garmina zjistuji ze je to tak, pod Javornikem jsme letos o cca 5minut drive.
  
  Sjezd pres Nezdice si hlidam celo, dost se to totiz ve sjezdech natahuje, prvni trojice to tam hodne pousti, jeden borec to naopak brzdil. Pod Javornik tak najizdim v celni 5tici, zbytek baliku s Kaprem, Jirusem a Kolikacem si nas musi minutku dotahovat, podle me zbytecny vydaj navic. Javornik se mi moc dobre nejede. Odjizdi nam borec udajne ale jede stredni trasu. Nicmene je mi divne, ze misto abysme ho sjeli, tak nam jeste ujizdi. A pritom mam pocit ze jedu na maximum co jde. Nahore se trochu zvolni, najim se, napiju. PAk prijde usek do KAsperek mirne hupy nahoru dolu. Tam se citim chvili velmi dobre, ale neco podobneho jsem zazil na Krusnotonu kdy nekdy v pulce jsem taky mel pocit ze jsem se konecne rozjel, abych na konci total odpadl :) Tady to zatim melo podobny prubeh, jeste jsem to myslim rikal Kaprovi nebo Kolikacovi.
  
  Sjezd k Rejstejnu a zacina hlavni kopec dne, Zhuri, Kvilda. Tady se stale citim celkem dobre tak jdu na spic s Kopacem. Tahame defakto cely kopec spolu, aleto mi nevadi, protoze tady jede kazdy za svoje. PAk Kopac trochu poodjizdi jeste s jednim, dojede nas Voracek a jsme ve 4 trochu odjeti. Ale rikam jim ze je stejne obcerstvovacka z kopce na Kvilde tak to nema cenu hrotit. Na planine na Zhuri nas navic zbytek skupiny dojede, nicmene uz je nas jenom 8, jak rika Kapr. Odpadl treba Lobl nebo cyklokrosar, ktery byl od zacatku na spici porad. Ale rozdily jsou zaitm male, stavime na Kvilde a zbytek grupy nas dojizdi. Tady doplnuju vodu a beru dalsi chleba se skvarkama, protoze ten prvni na Chmelne mi v zaludku nic spatneho neudelal. mozna jsem si ale mel vzit dva chleby nebo jeste neco jineho, protoze i kdyz nahore neni zadne teplo, ve zvlnenem terenu k Borove Lade mi najednou trochu zacinaji dochazet sily. Nekde tam nahore se to presne zlomilo a vubec nevim cim to je. Pit jsem pil, mozna jsem mohl o neco vic, jist mozna taky o neoc vic, ale proste najednou jedeme brdky k Borove Lade a ja zjistuju ze vubec nechodim na spic, ale jedu vzadu na chvostu a obcas se zbytecne vetram.
  
  Kdyz v Borove Lade najedeme na hlavni a zacneme proti vetru stoupat do Kvildy, citim se opravdu spatne, docela se jede a je nutne stridat. Udrzet se byt jen v haku dost boli, sice hezke ze me chvili snima kamera na spici, ale je mi fakt blbe :) Tenhle stav dobre znam, vic se nutim pit i trochu vzit gelu a tycinky. Vubec si tak neuzivam okolni krajinu, na nejake mluveni taky moc naladu nemam. Nejvyssi bod za Kvildou a zaciname klesat k Modrave. Tady uz je mi jasne ze o prvenstvi letos bojovat nebudu, vitezne myslenky se nekde u Borove Lady zmenily na defenzivni, neztrapnit se a neodpadnout na rodne Sumave nekde v pulce maratonu! Do Srni na obcerstvovacku dojizdime trochu v poklidu, takze beru dalsi chleba se skvarkama, snazim se opet vic pit a jedeme dal. Mam ale hruzu z Vysokeho Hrbetu, kde jsem si planoval asi jako kazdy jak zautocim. No a ted nejsem jeste ani na Prasilkych kostkach a ja mam z toho kopce hruzu, protoze vim ze v soucasnem stavu tam velmi rychle odpadnu.
  
  Kolem Prasil se na chvili rozjedu, takze Prasilske kostky proletim pobliz cela, nejvic sil ma stale Kopac i na kostkach nam poodjizdi. Pak ve zvlneme ternu se zas uklidim na konec baliku a je tu Vysoky Hrbet, kde stale cekam ze odpadnu. Podle predpokladu nastoupi Kopac, chyta se ho Jirus a Kolikac. On to neni kdovijaky nastup, proste staci jet po tech 170km o neco rychleji nez zbytek grupy a vznika mezera. V pulce kopce vidim ze na tyhle 3 nemam, ale Kapr, Voracek a zbytek skupiny je tak do 10m prede mnou takze s tema bych to mohl nahoru zvladnout. Pak odpada i Kolikac. Nahore za to hodne bere Voracek, ja vidim jak mi to tam ujizdi, z poslednich sil hazu o pastorek tezsi prevod a s mlhou pred ocima se prekulim pres Vysoky Hrbet stale s 10m dirou na Kapra, Kolikace a Voracka. Jeste je tam s nami 1-2 lidi. Pak se jede na Stary Brunst pres planinu ktera se taky jmenuje Zhuri, jako to u Kvildy. Lobl s Vorackem se snazi sjet Kopace s Jirusem takze se bohuzel pro me jede porad naplno. Sice jsem prezil Vysoky Hrbet, ale tady bych potreboval tak na 5min zvolnit.
  
  Z poslednich sil to vydrzim na Stary Brunst az do sjezdu k Javorny. Tam si rikam no tak ted si ve sjezdu odpocinu. Ale staci nechat malou diru v serpentine, mezeru nechal i borec ze Spectrum Bike a najednou mame i s Kolikacem zase diru tak 20-30m na skupinku s Kaprem a Vorackem. A to je osudova chyba, jestli jsem si chtel z kopce trochu odpocinout, tak jsem musel byt v haku za nimi a ne mit uplne zbytecnou mezeru! No zoufale se to snazime s Kolikacem jeste nekolik serpentin sjet, v jedne vidime i Jiruse s Kopacem. Ale jak jsem se silama uplne vyzdimany, tak najednou nejsem po serpentine schopny zvednout se a smysluplne na 10vt slapnout do pedalu a sjet si tuhle malou ztratu na skupinku pred nama. Je to ale jedno s druhym, kdyz nejsou sily, tak i sjezd jede clovek jinak, neni tak soustredeny, zataci pomaleji, takze takhle ta mezera vznikla a takova i zustala. Ba co vic, naopak se pomalu ale jiste zvetsovala. Trvalo to tak 4-5 minut sjezdu, kdy za normalnich okolnosti by si clovek prislapnul a dojel si to, ale ted proste ne a ne. Doufal jsem ze Kolikac nebo ten Spectrumak to dojedou a ja se haknu, ale byli na tom asi podobne jako ja. Pak jsme pod Javornou dojeli velky balik ze stredni trasy kde bylo snad 10 slapek, do toho nas predjizdely auta a ztratil jsem prehled kdo je kde. Chvili jsem myslel ze Kapr s Vorackem zustali v teto velke skupine takze kdyz jsem tam po chvili dojel a rikal si no tak hura, dojel jsem to! zjistil jsem ze oranzove je tam opravdu pozehnane, ale Lobl, Voracek a Kapr nikde a ze jsou zase o kus vepredu, tentokrat o nejakych 150-200m!
  
  A to byl muj konec, jeste v jednom mini brdku jsem zkusil nastoupit, ale nohy rekly ze konci! Ta trojice nebo ctverice pred nami uz mizela, me naopak dojel ten mega balik s Ivcou a spol. Coz me prekvapilo, protoze jsem porad mel pocit jak si hrozne davam a jak jedu rychle! Takze kdyz jsem takhle byl dojet a pak mel fazi kdy jsem byl rad ze jsem vubec uvisel i tenhle balik, prislo mi to az komicky a smesny, ze hlava si mysli kdovijak nejedu a pritom jedu uplny nic, tim samozrejme nechci snizovat vykony lidi ze stredni, ale aspon jsem pochopil, proc bylo nerealne sjet tu skupinku pred nami.
  
  Zbytek jsem pak tak nejak prezil v te velke skupine, ktera se pred Klatovama jeste trochu delila, malinko jsem se posunul dopredu, drzel jsem se Specetrumaka. V cili jsem toho mel opravdu dost, pogratuloval jsem Jirusovi, ktery dokazal ze letosni rok se mu opravdu vydaril! Opet se ukazalo ze je uplne jedno jestli na Krale prijede Lawi nebo Cer, atd. narocne to bylo uplne stejne jako ostatni maratony! Maraton jsem si uzil, jen skoda ze pri prubehu jsem to moc nedaval najevo, ale asi kazdy to zna, kdyz to nejede a clovek se trapi, tak mu do reci moc neni.
  
  Takze takovy byl Kral Sumavy 2013, na vic jsem dnes nemel, prubeh podobny jako na Krusnotonu. Proc mi vzdycky od druhe poloviny maratonu dochazeji sily, kdyz vim ze z tech lidi s kteryma jsem jel nikdo snad s vyjimkou Kapra nejezdi tak dlouhe a kopcovate treninky jako ja, na to jsem stale neprisel Ale Stybarovi se pry driv take smali, ze trenuje az moc, takze si z toho ze mi to letos na maratonech nevyslo uplne podle predstav, zase tak tezkou hlavu nedelam a moje vira, ze se to vsechno casem zuroci stale pretrvava a co nevyslo v roce 2013, muze byt uplne jinak v roce 2014!

  
  
  
• Mirek – Královské trápení
  
  

  Král Šumavy- Na startu v první lajně a tak s Mírou zahajujeme dvacátý ročník a úvodní asi tři kilometry jedeme vedle sebe na čele. Pak už zalézáme se schovat a trochu pošetřit síly. Stoupání na Chlístov a pak na Tržek se jede nějak svižněji než loni, zatím tam jsem. Na Velhartičáku ale končím, v půlce kopce si vystupuju, zkoušet jet s nima dál by k ničemu nebylo, tohle není UAC na 80km, stejně bych skončil v dalším kopci na Zámyšli. Takže chvilku sám, na Zámyšl si dojíždím Mišutku+1 po sjezdu někdo dolítne nás a tak asi v sedmi letíme dál. Jede se slušně, nejsou to žádní nazdárkové, každý ví jak střídat, zatím spokojenost. Tak projedeme i kolem prvního bufetu na 55.km, podle fotek jsme první skupina za čelem se ztrátou 4 minutky.
  
  Pak už je tu Šimanov a první varování. Hned jak se to zvedne tak bolest nohou, není absolutně žádná síla a díra 10m. Tak vyjíždím až nahoru, zadarmo to nebylo, dost jsem se tam vytrápil, pak se zase sjíždíme dohromady. Sjezd přes Nezdice jedu opatrně, díry a nebezpečná zatáčka, tak mám dole trochu zásek, doufám že si to sjedu, ale na začátku Javorníku na 70.km to samé jako před Šimanovem. Nemůžu otočit nohama, úplně bez síly. Chvíli s tím bojuju 20m za skupinou a pak to vzdávám. Konec. Poslední dobou jsem furt unavený, málo spím a teď se mi to vrátilo. Javorník teda vyjíždím sám údržbově, snažím se dát dohromady s tím, že se zapojím do další skupiny. Ale měli jsme dost najeto, takže i s mým šnečím tempem jedu sám přes Kašperky až do stoupání na Zhůří.
  
  Na začátku kopce to samé jako na Javorníku, bolest nohou, nevěřím ani, že to vyjedu nahoru. Po dvou kilometrech mě dojíždí jedna skupina, za Svojšema další, nemám šanci se háknout a končím závod. Zhůří jsem jel 46 minut, asi o 10-15 minut pomaleji než jindy Na bufetu na Horské Kvildě dávám Birelly, pak i kávu a čekám na Míru, že to dojedeme společně. Po 25minutové pauze pokračujeme společně dál. Naštestí se nejede úsek přes Zdíkov, ten nemám rád. Tak to v rámci možností dojíždíme přes Kvildu, Modravu do Srní. Tam zase bufet, Birrel, chleba se sádlem a sekanou a přijíždí akorát Strejda s Pantátou.
  
  Strejda vypadá dobře, při rozhovoru na kameru je nadšený, jak jim to jede, tak to nejde jinak, než jet s nimi a pomoci jim to dobojovat do cíle. Po deseti minutách tak vyrážíme společně dál. Ač to podle profilu nevypadá, tak to rozhodně zadarmo není, Strejda s Pantátou jedou perfektně, tak to stojí hooodně sil jim být trochu prospěšný. Takže to společně dojíždíme do cíle a tam jsem dost mrtvej.
  
  V cíli za 8:24, 210,8km, nastoupáno 3256m, průměr 25,1km/h. Čas jízdy 7:50, průměr 26,9km/h, to už vypadá líp 57.flek ze 113 lidí, to ještě jde, v jiných maratonech bych byl s tímhle přístupem poslední Jirus vyhrál, obrovská gratulace jemu i ostatním oranžovým, co s ním jeli. Díky také pořadatelům, v rámci možností to bylo bezvadně zajištěné, jsem rád, že drží i přes veliké problémy s povolováním závodů Krále nad vodou tímto způsobem a taky díky všem cyklistům, co přijeli se zúčastnit. Král je akce od počátků pro úplně všechny výkonnostní kategorie a je dobře, že pořád přitáhne i lidi, pro které je to třeba jediný závod v roce. Účast přes 500 lidí je úžasná.

  
  
  
• Strejda – Vsechno vyslo
  
  

  Letosni sezona se pro mne letos zacala pozde a porad nemohu byt jisty, zda uz jsem tu formu aspon trosku nabral. Ale chtel jsem vsechno podridit letos prave Krali. Nikam jsem nespechal, všechny predchozi marathony jsem jel s rezervou a spise jsem nabiral objemy a treninkove davky.
  Aby bylo jasne, ze jsem nic nepodcenil, v uteri, 4 dni před zavodem, vyrazime s Pantatou na trenink do Krusnych hor. Ale jsme jen dva, a tak ta vyjizdka nam stala o dost vic sil, nez muj lonsky vylet na Zlatak. Nicmene nepripoustim zadne pochybnosti, verim, ze vse klapne.
  Jsem dohodnuty jet s Pantatou. Ostatne vetsinu sezony jezdime spolu. Pantata – vyborny partak. Prece pokud jde o skupinu A, vnitrne vždy pocitam s tim, ze slouzi spise pomalejším jezdcum, zacatecnikum, nebo tem, co nemaji natrénováno, proste tem, co potrebuji pomoc, podporu. A když uz se clovek citi na víc, tak zpravidla skupinu opusti a snazi se pokusit o vlastní lepsi vysledek. Ale prave Pantata myslenku skupiny A prijal za svou a vždy vlasni abmice obetoval ve prospech grupy, ačkoli vždy mel na víc.
  Tak na Krali delame vyjimku z nasich obecnych zvyku a skupinu A nevyhlasujeme. Proste jednou rocne se chceme pokusit o vlastní co nejlepší vysledek. Za cíl si davam vejit pod 9 hodin. Ostatne skupina A je vyhlasena i bez nas, ale jede 160 km. Coz je vyborny, start je spolecny a tak mohli by nas dotahnout pod Zhuri.
  Taky tak podle toho se radime na startu. Zacatek je zase neudrzitelne rychly. Prvnich 45 minut mam prumerny tep 150, coz nemívám ani na UACu. Nekolikrat uvazuji o vystoupeni ze skupiny. Ptam se Pantaty, jak je na tom. Prej zatím dobry. Tak nechávám tomu volny prubeh. Pak prichazi první dlouhe stoupani (Zamyšl?), tempo se trosku uklidni, na vrcholku jsme s Pantatou na cele a rozhodujeme, ze dneska necekame, a mazeme napred. Porad je tu dost zavodniku a nam se dari drzet v haku. Není ani duvod se moc zdrzovat na spici. Proste parada. Na budefu za Susicemi nas dojizdi skupina slapek zase. A zase jedeme spolu. Po Simanovu uz ale jim ujizdime nadobro. Ve stoupani na Javornik u samotneho vrcholku dojizdime dva borce, co vypadaji jako profici. Dresy Radioshack Nissan a Omega Pharma Quick Step, oholehe nohy, krasne kulate kadencni slapani, rovnomerne tempo, do kopce zpomali, po rovince to roztoci, proste jedou presne to, co my, ale bohužel jen 160. Snazim se je premluvit na dlouhou, ale nechtějí, prej letos nemaji najeto. Ale i tak pod Zhuri prijizdime v case 4:02, slibny zacatek.
  Na Zhuri stoupame ve dvou. Kopec je hodne dlouhy, trva nam to rovnych 40 minut, nez se tam nahoru vyskrabeme. Od lonska mam vyzkousene: kazdych 500 m jit ze sedla a jet ve stoje 100 m, pak zase sednut a zase supet. Takova pravidelna změna rytmu pomaha preterpet. Jedeme asi dobře, poněvadž predjizdime cca 6 az 8 zavodniku, nas – nikdo. Prekvapuje mne, ze nahore na bufetu je hodne lidi, tady jsme vzdycky byli sami. Nezdrzujeme se dlouho – vyrazime. Jedeme setrne tempo, a tak nas po cca 15 km dojizdi další tri borce a zase se muzeme hakovat a tempo utesene stoupa. V Modrave mame čas 6:12 a tak tech 9 hodin zacinaji vypadak jako realne. Prepadnout přes Modravu a hura dolu k Antyglu. Skupinka se cestou rozpadá, do bufetu dojizdime ve dvou, zacinam mit trosku strach z te rovinky – nerovinky po hrebenu. Nikdy se mi ještě nejela extra dobře, je to proti vetru, dost vzlnene a k tomu kostky, sily taky docházeji. Ale snazim se nepripustit zadnou ani chvilkovou slabost, vim, ze to je cesta do pekel. Když se mne na bufetu ptaji na kameru, jak se mi jede – hyrim optimismem a pochvaluji vsechno: trasu, poradatele, skupiny, počasí, vlastní sily. A hele – nejvetsi prekvapko celeho zavodu: jsou tu Mirek a Mireček. Koukaji na mne tak trosku nevericne, rychle se zvedaji a jedou s nami. A jsou to teda ve skutku kralovsti domestikove: jedou presne takove tempo, které jsme jen tak-tak schopni akceptovat. Mirek se kazdou chvili ohlizi a pak spokojeje slape dal. Takze az pod poslední kopecek doslova prolitneme, prumer na tomhle useku 29,3. Bere ho hodne sil, a prave ten posledni kopecek uz je dost pomaly. Však Mirkovi na vrcholku v klidu nechávají odjet skupinu, co jsme cestou nasbírali a kamaradsky na nas cekaj. Ještě par hupu a uz sjezd ke Klatovym. Ale co sjezd – let. Na poslednich 28 kilometrech mame prumer 40,9!!! Není cas ne ani napit ani vycucnut gel. V cili chvili přemyslím, zda mam pozvracet, nebo to ustojim. Ale netrva to dlouho, vsechno se uklidni a cas 8:24 – to je odnekud ze risi snu. Letosni vrchol sezony mame za sebou a je opravdu povedeny. Ted uz se mohu zas vratit k myslence skupiny A :).
  Nu dále uz jen same dobře zprávy: Mame Krale. Dojizdi spokojeny Kolbaba, co porazil Fousace i bez me pomoci. Slapkovska skupina na 160 km dojela pohromade a ukazala priklad vzorne spolupraci. Tak se tesim na Krale 2014. At uz bude v zavodnim kabate nebo ne, pokud budu zdrav – nebudu tam chybet.
  

  
  
  
• Kolíkáč – Nohy z nebes, hlava z pekla
  
  

  Navázat na Beskyd a Krušnoton, kde se povedla skupina B, zažít několikahodinové oranžové opojení společně s Kaprem, Jirusem, Dreamerem, to byl můj cíl letošního posledního dlouhého matche sezóny. Vše probíhá podle zajetých rituálů, Koníku a Kapře díky za ubytování, ani necítím ten pravý starťák, vždyť letošní Král je znovu jen NEzávod . S Kaprem roztočíme nohy a suneme se na náměstí, kde se v poklidu rozjíždí 20. ročník šumavské legendy.
  Počasí klaplo, krátký-krátký, obhlížím soupeře, kteří by mohli tvořit čelo nezávodu. Na špici CK Záluží, pak náš Mišutka, ale před prvním brdkem si taky lezu do předních pozic, ať se připravím na první síto, které bude na dvojkombinaci Maloňičák-Zámyšl. Jirus jede se zatepleným krkem a s řečmi, že si vystupuje v prvním kopci. Mě se jede dobře, zatím žádný problém, o tempo se starají jiní, orange skupina B zatím číhá v závětří. Zámyšl již trochu bolela, hlavně Voryho zrychlení na horizontu, snažím se být u Jiruse a pomoci mu svou přítomností, aby zůstal s námi, opravdu nevypadal moc zdravě, a že bude mít nakonec na hlavě korunku, to by mě ani ve snu nenapadlo . Síto zafungovalo, je nás kolem 30 lidí, ze známých tváří je tu skvěle jedoucí Šísťa (to asi ten Zlaťák). Padáme pod Hartmanice, vyhoupneme se na náměstí a letíme do Sušice. Blíží se první bufet, zahlásíme, že se bude stavět, nikdo nic nenamítá ...
  Tak to se povedlo, napojeni, najedeni a odlehčeni míříme k modle Krále, k Šimanovu. Největší pastorky jsou v permanenci, s menší dírkou jsem nahoře a v následující rovině si je dolítnu. Zase jsme se o kapánek ztenčili, ale oproti minulému roku je nás určitě více. Nebezpečný sjezd přes Nezdice, s Kaprem jsme se trochu zakecali a tak přípravu na Javorník jedeme svižněji a v Laznech jsme u špice. Tu dolní část nemám moc v oblibě, ale letos si to užívám, síly jsou, mám na každé zrychlení, pěkný to pocit. Za to Kapr trochu prská, stěžuje si na záda a dýchá dokonce pusou . Vršek Javorníku je pro mě možná nej zážitek, je to parádní let, 4 oranžády pospolu tvoří nezávod . Hlavou mi letí vzpomínka na Frantu Šraita, tady jsem ho někdy před 13 lety poprvé potkal, když jsme si projížděli, kudy vlastně vede ten slavný Král.
  Stále to se mnou vypadá dobře, po úvodních kopcích mi narostlo sebevědomí a dostal jsem se do stavu, že se vlastně nemůže nic moc stát, za soupeře považuji jen Krále 2012 Voryho a věřím, že ve finále ho spláchne oranžová smršť. Ale to jsem se bohužel pěkně mýlil. Sjezd z Javorníku jedu lajdácky a zbytečně mrhám silami v protivětru při sjíždění skupiny, to Kašperky a sjezd do Rejštejna již naštěstí jedu soustředěněji a kontroluji dění vepředu. Přichází Zhůří, pěkně na prvním fleku si tam najet a slyšet letošní tradiční hlášku: „ móóóc!“ , dnes překvapivě ne z mých úst. Kapr vytahuje další průpovídku: „Za to dnes někdo zaplatí“ a opravdu, v půlce kopce již s námi není Vory!
  Ale po chvíli si nás dolítne, ale asi to nebylo zadarmo. Dreamer s Kopáčem určuje tempo, já bojuji bok po boku s Kaprem a Jirusem, to jsou moje jistoty, že až se to narovná, zase stmelíme skupinu. Navíc je tu bufet, který obšťastníme svoji návštěvou. Po bufetu se dokonce ocitneme všichni 4 osamoceni vepředu, láká to za to vzít a odjet, ale bylo by to nečestné a nesportovní , takže pravidelným tempem pokračujeme dále a skupina je zase po kupě, i když ve značně prořídlém stavu. Následující úsek přes Borovou Ladu a dlouhé, i když pozvolné, stoupání ke Kvildě nějak nemám v oblibě, a i letos, i když je trasa zkrácena o Churáňov a Zdíkov se necítím zrovna fresh. Trochu nás příjemně rozptyluje kamera televize, která okolo nás krouží a povzbuzuje, ale na většině je vidět útlum, to Zhůří zadarmo prostě nikdy není.
  Nejvyšší bod trati, Tetřevská slať, a teď to už bude jen z kopce , ne ne, ještě pár brdků nás čeká. Za Modravou je to rozbité, Dreamer hlásí problémy, že mu naskakují na skupinu díry a to není dobré znamení. To já jsem zvyklý, chvílemi se až moc kochám a zbytečně pak vydávám síly navíc. Srní bufet znovu se vším všudy, i točený birell přišel vhod. Předjíždíme borce a borkyně ze střední a krátké trasy a těšíme se na pořádný kostkový průklep. Nesmím nic ponechat náhodě a tak na rozeklané kočičí hlavy najíždím mezi prvními a musím pochválit švýcarský klenot a francouzské trubičky, že opravdu krásně žehlí. Tak takhle bezbolestně jsem to snad nikdy nepřekonal, vůbec jsem nevnímal díry mezi kostkami, jen se soustředil, ať jedu co nejrychleji. Stratég Kapr vybaluje svůj závěrečný plán, v posledním delším kopci na Vysoký Hřbet se mám držet Pavla Kopáče, ten se mu zdá nejsilnější a zkusit s ním odjet, Kapr to bude kotvit. Opravdu se necítím špatně, beru ještě magnesium a carboše, asi to zkusím, i když nechávat pokrevního bratra za sebou se mi moc nechce .
  Skelné a po chvíli odbočka doprava, nejdůležitější okamžik Krále je tu, Kapr to skvěle odhadl, Pavel pomalu odjíždí, já se zvedám a fixuji jeho zadní plášť. Po chvíli se otáčím a jsme osamoceni, za námi zeje již pěkná díra, a navíc se k nám dotahuje další orange Jirus. Tak teď vydržet! Ale bohužel po pár desítkách metrů se stalo něco, co do teď moc nechápu Místo toho, abych soustředěně točil a hákoval duo Jirus-Pavel, začínám se otáčet a přemýšlet o tom, že to je stejně marné, že nás grupa sjede, že to je ještě do cíle přes 30km. A naskakuje díra, zpětně si myslím, že síly ještě byly na to jet s nimi, ale ta má zatracená hlava to vyhodnotila špatně. Na kdyby se nehraje a já v tuto chvíli nevědomky vzdávám boj o Krále Šumavy .
  Nechávám se sjet Kaprem a ještě pomateně řvu, že si je sjedeme, zdá se mi totiž, že větší část grupy zůstala za ním, ale to je další mýlka. Kapr správně velí, že orange na špici nepůjdou, a tak asi v 5 lidech pokračujeme dál, včetně Dreamera a Voryho. S Dreamerem se dostáváme do svého spícího stavu, jen se motáme na konci grupy a navíc, když přijde sjezd, jedeme zase až moc svoji brzdící jistotu. A tak se nesmíme divit, že díra naskočila, Kapr se veze v luxusním háku za střídající trojicí, a my marně hledáme menší pastorky, abychom si je dolítli.
  Najednou se před námi zjevuje oranžový mega flek a ona je to Ivča a její melody boys! Silnice je nám malá, do toho pár aut, je to dost nepřehledné, nejdříve si myslím, že Kaprova skupina jede společně s tou Ivčinou, ale když se propracuji na čelo, zjišťuji, že s Kaprem mi nebude souzeno dnes dojet. S Dreamerem ještě zkoušíme zoufalý pokus na sjetí, ale je to marné. Přepínám se tedy na mód pomoci Ivče a potáhnu jí špic, po chvíli lezu dozadu něco zblajznout, zase jsem se kochal a pak mám docela problém se dostat do závětří skupiny.
  Konec, hlava vypnuta s myšlenkami na to, že to je jen nezavodní vyjížďka, kecám s Quitem a Ivčou a užívám si poslední kilometry letošního Krále...
  Šlapky zase byly nepřehlédnutelné, srdíčko plesalo nad tou krásou, díky všem co dorazili a velká gratulace Královi Jirusovi, který si korunoval svůj skvělý maratónský rok! Na tomto místě chci poděkovat letos hodně viditelné skupině B, Kaprovi, Dreamerovi, Jirusovi, kluci, prožít s vámi ty nezapomenutelné chvíle, to bude ta spásná komůrka v mé hlavě, kam si vždy zalezu, až přijdou ty podzimní dny šediváci, a já si znovu a znovu budu omílat ty letošní maratónské velkofilmy!
  A myslet na to, co máme vytetováno na kralovskych trickach
  Moje radost
  Moje trapeni
  Moje euforie
  Moje muka
  

  
  
  
• Jirus – Chrchlal jsem, kašlal a smrkal
  
  

  Na to jak jsem se ráno cítil a jak jsem proležel poslední dva dny po odpolednách v posteli, tak to šlo. Ze začátku nic moc. Chrchlal jsem kašlal a smrkal, ale pak jsem to asi rozdejchal. Na asi 120.km jsem musel dát ibalgin, aby mi nepraskla hlava. Pak už jsem se cítil celkem dobře a byl jsem schopen normálně zabrat. To co se podařilo ve stoupání na Keply bylo zásluhou P. Kopáče a hlavně Kolíkáče. Ten kdyby se nezved, tak do toho nejdu taky. Pak až do cíle pekelnej kolotoč ve dvou. A výsledek-bomba