Akce Beskyd Tour 2015

Akce Beskyd Tour patří do kategorie Marathon cup. Datum: 2015-07-11.

Nejdelší varianta má délku 181.00 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto :: Report Standa Prokeš

Historie: 2002 :: 2003 :: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014

• Dreamer – Stramberske usi
  
  

  Beskyd Tour byl pro me vzdy trochu zaklety maraton, ale letos jsem byl spis jen prijemne naladeny, jak to dopadne, forma a tudiz i sebevedomi je, tak proc se bat predem? Nebyl duvod a dalsi potvrzeni jakou roli hraje psychika, ale to plati pro vsechno v zivote. Kazdopadne nebo i proto jsem na Beskyda nijak cilene formu neladil a klidne si dal tyden predem dalsi z mych oblibenych dvoukil v 37st vedrech, misto abych bud odpocival nebo nasadil tepak, jezdil intervaly a "ladil" formu. Do Beskyd vyrazime tradicne v patek odpoledne, letos mi jsou spolecniky Jirus a Czenda, mila spolecnost! Nakladame kola a vyrazime. Nabizim klukum tresne "sponsored by Avast", ale nechteji, nechapu proc, jsou deluxe! Nakonec si ze slusnosti alespon ochutnaji kazdy par kousku. Cesta utika prekvapive rychle, skoro nikde nestojime a v pul osme vecer uz se bavime s p. Hrdinou na prezentaci. Varuje pred vyfrezovanym usekem ve sjezdu za Stramberkem, to nam to pekne zacina, urcite se mi o tom useku bude zdat! Ubytovani na internatu, beru pokoj s Jirusem a poucen z meho omylu pred dvema roky, davam si k veceri vlastnorucne pripravene testoviny s tunakem a zeleninou. Jirus nevericne kouka na to jak si davam krome kedlubny i samotne kedlubnove listy, az kdyz jej poucim ze listy obsahuji vice vitaminu nez samotna kedlubna, tak si take jeden vezme na zkousku. Takze tresni a kedluben jsem se uspesne zbavil, to byl muj cil! Posledni vyzivove trendy rikaji, ze hitem pristi sezony budou lopuchove listy, to se maji mi spolecnici na co tesit! Pak jdeme na pivko k tradicni hospode Mrtvoae, jsem rad ze uz si nemusim objednavat jidlo, protoze je 21h a pozdni vecere by nebyl asi nejlepsi napad. Povidame s Kaprovic rodinou i ostatnimi, cas prijemne bezi, udam i posledni zbytky tresni Kaprovic dceri, ktera se na ne velmi tesi. Potom uz ale jdeme spat.
  
  Start je posunuty na 9:30, rano pohoda vstavame v 7h, snidane, priprava, na vse je dost casu. Slunce sviti, 15st po ranu, neni co resit, ostatne ja si letos privezl opravdu jen kratky dres, zadnou plastenku, vestu, navleky na nohy jsem vubec do Beskyd nevezl. Norum predpoved vysla. Jdeme zkontrolovat start, ktery je v opacnem smeru, ja to loni nejel takze jsem si to chtel projet. Pak se jdeme tradicne projet do prvni vesnice, po otocce Jirus dava na rozjeti prvni mini interval, tak ho hakuju, nohy vypadaji OK, jen plny zaludek protestuje. Stojime na startu cca 20min predem a jsme uplne vepredu, to je parada. Pred nas jde uz jenom Lawi, KCK a par dalsich lidi, takze nestartujeme nekde ze 100. pozice ale prijemne vepredu. Disco hudba duni do usi, Czenda rika jak uz mu ted litaji tepy, atmosfera by se dala krajet. Ja ani nervozni nejsem, kdyz si vzpomenu jak jsem v minulych letech byl nervozni, tak letos je to fakt nekde jinde.
  
  Konecne nas pusti do zavodu! Zabydluji se nekde kolem padesateho mista, Jirus je zase uplne vepredu, Kapr vedle me nebo kousek prede mnou. Asi bych to dal byt nekde vedle Jiruse ale nevidim pro to duvod, az do Stramberka by to takhle melo byt v pohode. To se potvrzuje, prijde mi ze se jede v baliku docela v klidu, ale ted vim ze to zkreslene tim ze jsem letos vic vyjezdeny, jizda v baliku me pak tolik nestresuje, coz je fajn. Prvni brdky preci jen trochu trhaji balik, takze po necele hodiny zjistuju ze je nas tak 100 a jsem vlastne na konci baliku, jak je u me zvykem. Ale je tu i Standa Prokes, potkavam Pavla Kudu, tak to jde. Z cela asi ujel profik Cerny z CCC Polsat s Nezerkou, i to je zrejme duvod proc se tolik nejede. Respektive ono se jede porad s prumerem kolem 40kmh, ale ne nejak silene. Trefuju neprijemne diru ze mam strach jestli nemam defekt. Nastesti ne, ale asi 1km jsem byl v obavach. Pak nekomu spadne bidon, tesne se mu vyhybam. Pak nekdo spadne v zatacce na sterku ale je to na druhe strane. Jinak se nic moc zajimaveho nedeje, vlastne jo, padnou nam tesne zavory v Koprivnici myslim, takze minutu stojime a dojede nas dalsi velka skupina. Stramberk i frezovany sjezd se projede relativne v klidu o to vic se jede v dalsim nove vlozenem brdku na Lichnov. Tam si uz musime vsichni davat a balik se zase trha. Do Frenstatu nas jede opet tak kolem stovky. Atmosfera houstne, kazdy chce byt vepredu pred Pustevnami. Je uz docela horko, v piti se zatim trochu setrim ale po Pustevnach to hodlam napravit, protoze dostanu bidon od Jany Kaprove.
  
  Do Pusteven najedu docela vepredu. Celo odjizdi, Jirus ho hakuje, ja chvili vaham jestli ano nebo ne a pak jdu do toho, kdyz muze jet s celem Jirus po dovolene kde tyden nebyl na kole, tak proc bych to nedal ja? A tak jedeme s celem, respektive kousek za celem. Jede se mi dobre a jedeme fakt rychle kolem 18kmh, pamatuju pred dvema roky jak jsem tu jel 14 a byl rad. Ted uz vim jak se jezdi Pustevny ve forme a jak to ani moc neboli. V druhe pulce predjizdime i Standu Prokese, kousek pred nami myslim Liba Janousek a pak uz opravdu jenom celnich 10-15 lidi (mimo odjety CCC Polsat). Kde jsou vsichni Bronisove, Popiolci, Svehlove, Kudove? Nekde vzadu, prijemny pocit! Nahore uz to boli ale macknu se a pak uz beru bidon od Jany. Jirus nabere bidon prede mnou, po nem ja, coz me o par vterin zpozdi a i takova drobnost nakonec zpusobi velke problemy! Do sjezdu mam totiz malou diru na Jiruse a oba mame samozrejme malou diru na celo cca 10-15 vterin. Jirus jede z kopce odvazneji nez ja, takze po cca 1/3 sjezdu je v baliku. Zato ja se trapim, odstup je porad stejny takze si davam i z kopce a boli to. Nakonec me predjede i Standa Prokes ale ani toho se mi nepodari haknout, sakra! Spasi me ze balik dole zvolni takze je konecne sjedu pri odbocce na hlavni. Ale uplne zbytecny vydej sil, asi budu muset vymenit ty kompakty za klasiku. Nastesti se pak jeste chvili nejede, tak si stihnu orazit neco snist a vypit. Doskoci nas dalsi skupina s Pavlem Kudou. Solan se ze zacatku taky moc nejede, takze s Pavlem chvili povidame, je to takove ticho pred bouri, takova chvilka na oddech po prvnim tezkem kopci, kdy uz vime ze prvni tezkou zkousku mame za sebou a je tu sance zajet dneska slusny vysledek. V zacatku Solane odpada Jirus, ktery to i dopredu hlasi, ze tady konci. Vim ze stejne jen blufuje, tak to ani nekomentuju. Mne se jede Solan zase dobre, takze ji vyjedu s celem. Beru dokonce i bidon s vodou, ale jen si loknu a bidon hazu na zem. Musim hakovat celo ve sjezdu, podruhe si to nemuzu dovolit nechat ujet. Ted se mi to dari, i Dreamerova zakruta je letos uspesne zdolana, to spis par borcu prede mnou ji v klidu projedou v protismeru, nechavam bez komentare.
  
  Mirime na Kasarna. Po odboceni z hlavni nas doskoci dalsi skupina i s Kaprem! A s Bronisem, Popiolkem, Svehlou a dalsimi, samozrejme kdo jiny by si nas dotahnul? Pak si celo zacne nastupovat. To uz neni nic pro me. Kasarna deli balik na male skupinky, nahoru kazdy pekne za svoje. Jirus s Kaprem rikaji "Karle tak jed, dneska jsi na tom nejlip" tak jedu co to jde a nahore jsem opet pred Jirusem a Kaprem a myslim i P. Kudou a S. Prokesem. Beru jen za jizdy kousek melounu, nemuzu si dovolit zastavit. Sjede se nas asi 6 lidi a jedeme dolu. Trochu zacinam mit problemy, zase jedu ve skupine ve sjezdu vzadu s mensi dirou, beru gel, hodne zapijim. Bumbalku davam ve skupine docela bez obtizi, tady jsem drive taky hrozne trpel. Kus pred nami je dalsi sestice, ale nevypada to ze bychom je meli sjet. Jedeme ale asi az moc v pohode, protoze 500m pred vrcholem se ohledu a ... balik asi 20ti lidi! Tak nejak tusim ze je tahne Roman Bronis, i kdyz presne nevim jaky dres ma a jak vypada. Svesuji nohy, nemu cenu se gumovat, kdyz prijizdi vlak. Poprve si zaroven uvedomuju, jestli melo smysl se tak gumovat na Pustevny, ale hlavne pak na Solan a Kasarna. Kdybych jel o neco mensi tempo, byl bych na tom stejne jako jsem ted tady na Bumbalce. Takze misto o nejake 15. misto najednou jedu o 30. misto, to moc povzbudive nebylo v ten moment. Je tam i Jirus. A ta skupina fakt leti, chytam i ve sjezdu mensi diru a mam co delat aby mi to TGV neujelo. To same pak k prehrade, tam si to uz vic hlidam, ale i tak jedu na konci tohohle megabaliku. Pred najezdem k prehrade dokonce sjizdime i tu dalsi sestici co byla pred nami na zacatku stoupani na Bumbalku!
  
  Prichazi usek kolem prehrady, najezd na brdek, nekdo hrozne zarve a zastavuje! Jirus! Asi zase dostal krec, na tom samem miste, co vzdycky. Je mozne? Ale ne, on jenom shodil retez. Tak to si ho nahodi a za chvili nas dojede, nemam o Jiruse obavy a jen cekam kdy nas dolitne. Mam opet problemy, vzal jsem sice posledni gel s kofeinem, ale jeste moc nezabral. Skoro cela skupina mi lehce odjizdi, zacina to byt deprimujici. Se mnou odpada ale i Standa Prokes, takze nepanikarim a cekam co na to Standa. A ten jede remeslo, ja za nim visim. Pak ho malem sejme dodavka ktera se ho snazi predjet, to bylo fakt o kousek, uff! Standa nadava snad dalsi kilometr, ani se mu nedivim videt to zezadu prijemny pohled nebyl. Nakonec ale mozna bylo lepsi jet v neprehlednem rozbitem terenu kolem prehrady takhle ve dvojici nez ve skupine, je aspon videt na diry, protijedouci turisty, dokonce potkavame i nejake maminky s kocarkem, kteri nechapave koukaji, jak se proti nim vali vlna silencu na kolech. Taktika jet za Standou se vyplaci, jen co objedeme prehradu a najedeme na hlavni, jsme zpet v baliku. Momentalne se citim lepe, gel zabral. Blizime se k posledni obcerstvovacce a i kdyz jsem na moje pomery dneska pil docela dost, citim ze potrebuju jeste nejake tekutiny do sebe dostat, horko zacina byt neprijemne. Vidim ceduli 400m obcerstvovacka, takticky najizdim dopredu baliku a rvu ze chci bidon. Sice musim zastavit, ale bidon beru. Docvaknout balik, ktery neceka a jedeme dal.
  
  Najizdime na Smrcek, ja zezadu skupiny. Pozde shazuji na malou, ktera nechce naskocit, takze prvni metry musim lamat na velkou placku. Nez shodim, celo baliku mi ujizdi, vcetne Standy, ktery si stale jede svoje tempo. Na to uz ale bohuzel nemam, nas balik se deli opet na jednotlivce. Jirus tu porad neni, ja se drzim nekde v druhe polovine puvodniho baliku. Ani si tak nevsimam ze Pavel Kuda mi odjizdi, ale na Smrcku bych na nej stejne nemel. Mijim odbocku k lopuchovym listum a rikam si "kdepak, dneska tu neskoncim, dneska je tu jiny Dreamer!". V miste kde foti Ziza jsem v nejvetsim deliriu, hlava by jeste i jela, ale nohy i na 34x25 skoro nejdou otocit, prijde mi jakoby mi povolovaly svaly a nohy se mi mely rozpadnout na tisic kousku! Ziza tradicne rika "uz jste nahore" ale 200m na skutecny vrchol je nekonecnych! Konecne nahore, sjedeme se 3 lidi a jedeme dolu. Vetsina sjezdu je bez slapani, tak moc jsme vycerpani. Az po najezdu na hlavni zacneme stridat a docela se zase rozjedeme. Usek mezi zahradkami a vesnickami jedeme a poctive stridame, ale stejne se zezadu pririti asi peticlenna skupinka s Bronisem. Hned jdou pres nas, jeden od nas je myslim uhakuje, ja to se zbytkem po chvili vzdavam, ne na to uz nemam. Posledni vetsi brdek s baraky po prave strane koncici v lesiku je pro me peklo, zacne mi odjizdet i moje skupina. Nahore se ale jeste zmacknu a zustavam s nimi. Pak uz je jasne ze takhle dojedeme do cile, coz se stane. Pred kratkym sjezdem na hlavni nam jeste odskoci Senkerik z KCK Force a dojede tak 30vt pred nami. Po najezdu na hlavni ihned zaspurtuje jeden Polak, me pak jeste oblozi dalsi dva borci, ale davam aspon M. Svehlu a jeste jednoho. I tady je tedy lehky pokrok, vetsinou jsem v koncovkach dojizdel posledni.
  
  Poradi nakonec muze vypadat jako "prumerne" kdyz jsem nebyl ani v TOP30, ale kdyz si uvedomim, ze na Pustevnach jsem byl s Jirusem kolem 15. mista (kdybych jel kratkou tak jsem myslim skoncil 5. celkove), ze jsem si dojizdel sam celo z Pusteven, ze jsem byl ve vsech kopcich vc. Smrcku pred Bronis skupinou, tak co se tyce vykonu, bylo to hodne dobre! Zpetne si clovek rekne ze jsem mohl taktizovat a do kopce setrit sily, ale to nikdy neuhadnete dopredu jak se to vyvine. Kdyby se jelo po malych skupinkach od Pusteven, tak by vysledky byly trochu jine. 2,5 minuty ztrata na 18. misto, tohle jsem ztratil od Smrcku, takze kolem TOP20 se klidne dalo dojet pri trochu jinem rozlozeni sil kdyby se mi povedlo neco usetrit na zaver, to je hodne pozitivni zprava a povzbuzeni do budoucna! V cili nasledoval tradicni prubeh, vynikajici testoviny s rajcaty, moje premierove podium v teamove soutezi a jako tresnicka Kaprova vyhra v tombole, vyjimecny to den! A proc se report jmenuje Stramberske usi? Protoze to je mistni tradicni sladka pochoutka, kterou mi doporucil Jirus koupit si na pamatku. Jeste jsem neochutnal, ale urcite budou vyborne!
  

  
  
  
• RiC – Beskyd 2015
  
  

  Nastává rozhodující den. Odpověď na otázku, jak ovlivní dovolená a týden nicnedělání před maratonem moji výkonnost, se brzy dozvím. Cyklomaratón Beskyd Tour 2015 ve Frenštátu je zde.
  Celý report

  
  
  
• Strejda – Beskyd beze skupiny A
  
  

  Sezona se nám přehoupla do druhé půlky a tak na čase se začít konečně závodit, ne jen tak se vozit. Beskyd je takový ideální závod si poprvé otestovat letošní formy. Letos to vypadá, že pojedu sám, sestavit skupinu A prostě není z koho. Sice proběhly předběžné námluvy s Quitem, ale příliš nevěřím, že na začátku mu uvisim. Dobře si pamatují, jak loni jsme jeli z počátku docela ostré tempo a pak v kopcích sily chyběly, letos se tomu chci vyvarovat.
  A hele, na ubytovně se zjevuje Laco zvaný Kocot. Je plný elánu a nadšení, prý má osobního trenéra, hodně se zlepšil a věří si. Že by to bylo, jako za starých času? Tak je rozhodnuto, na start se stavíme spolu a hurá, vyrážíme.
  Tradiční počáteční kaše mne moc nesvědčí, pořad pomalu ale jistě propadávám dozadu, ale lidi je tu pořad dost, a po cca čtvrť hodince se formuje slušná skupinka, ve které se dá svižně jet. Po další čtvrť hodince nadšení obecenstva opadá, takže už pro udržení tempa občas musím i na špic. Skupina před námi taky zvolnila, tak křičím, ať zkusíme kolotoč a docvakneme je. Kolotoč nám ale nevychází, ale střídáním ve dvou nebo třech to přece dotáhneme. Laco začíná mírně nadávat, ale jede. Skupina se rozrostla, po první hodině průměr něco málo přes 33, to by šlo. Akorát nejde mi do hlavy, jak to, že na konci jsem tu ještě nikdy nedosáhnul ani na 24. Najednou Laco odpadává, tak vystupují a zpomalují. Zpomalují ještě a ještě, až se skoro zastavím, ale on není a není. Dojíždějí mně dva borci, nejedou nějak rychle, tak se k nim připojují, Jedeme tak, že skoro nejedeme. A po další čtvrť hodince Laco nás dojíždí. Prý technické problémy, ale nechce říci jaké. Tempo je opravdu hodně mírné, ani nevím, zda jsem rád, že šetřím sily do kopců nebo začínám byt naštvaný, že marním čas. Po Štramberku na šraňkách se musíme zastavit, a kochat, jak lokomotiva popojíždí tam a zpět (celkově 4x). Za tu dobu se skupina rozrůstá a stačí jen přehoupnout ten brdek a můžeme si užívat. Laco však zpomaluje. Pak z toho pomalu zpomaluje ještě, a pak z toho šnečího tempa zpomalí ještě. A když už pomaleji to nejde, tak se zastaví na bufetu. Tak to už mí začíná byt jasno, že musím jet sám. Promiň, kamaráde, dneska chci aspoň trošku zazávodit.
  V tu chvílí slyším nadávat Josefa, že prý zakufroval. Nu ahoj, rad tě vidím, pojď, dotáhnu tě na Pustevny. Josef je hodně vděčný objekt ke tahání, jede pěkné tempo a úplně chrochtá blahem. Ale u Ráztoky přece vystupuje, loučím se a dál už na samotku. Jede se mí dobře, jen znervózňuje mně, že nevidím nikoho z dlouhé, sakra, všechny prchli. Ale přece, je tu borec s číslem 15, tak to bychom si mohli píchnout. Ale jede se mi pořad dobře, Pustevny vyjíždím o 70 sekund rychleji, než loni. Ve sjezdu se s patnáctkou se spojujeme a pod Solaň jedeme duo. Na Solani on chytí díru, ale nečekám (v cíli je pomalejší o 35 minut). Jede se mí pořád dobře, a tak postupně předjíždím ještě 4 lidi. U Velkých Karlovic jsem sám, a jsem tomu rád. Tady je dost důležité nepodlehnout zdánlivé lehkosti stoupaní a pod Kasárna dojet s rezervou. Kasárna se mi jede dobře. Snad poprvé v životě. Na bufetu je par lidí, a jeden zrovna odjíždí. Na nic nečekám, banán do kapsy, jonťak do bidonu a jedu. Po sjezdu jsme najednou tři. Ve stoupaní na Bumbálku sice jednoho ztrácíme, ale ve dvou se nám jede krásně. Konečně mám někoho ke svižné spolupráci a až k Jamníku skoro letíme. A hele, na bufetu vidím Juru vyžírat zásoby. Prý vyrazí, ale až za chvílí, až toho sní aspoň za 400 Kč. Skupina je tam velká, je to lákavý dojet s nimi, ale dál už to bude nahoru-dolu, sily pomalu docházejí, to raději protrpím sám. Skupinka mně dojíždí nad přehradou, ale už nemam sily na pokusy o zachycení a jen ve snaze jet co nejšetrněji to dojíždím do cíle. Jen Žiza na vrcholku Smrčka do toho vnáší příjemné vzrušení.
  Čas nakonec o 7 minut lepší, než loni, ale zas bylo to o 6 km delší, takže žádné zlepšení to není. Ale na úseku Ráztoka – cíl, kde už jsem jel a na nikoho nečekal, jsem se zlepšil o 5,5 minuty. Žádný zázrak to není, ale i to se počítá.
  Večerní tiskovka probíhá ve stavu naprosté spokojeností až intenzivního pocitu štěstí všech zúčastněných. Dokonce na Kaprův povel si dáváme i druhého ferneta .