Akce Beskyd Tour 2013

Akce Beskyd Tour patří do kategorie Marathon cup. Datum: 2013-07-13.

Nejdelší varianta má délku 182.00 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto :: Foto 2 :: Report T.Gladiš :: Report S.Prokeš
Report D.Veselý ::

Historie: 2002 :: 2003 :: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012

• Dreamer – Beskyd Bike - míchaná vajíčka, špenát, pivo a lopuchové listy na Smrčku
  
  

  Letosni Beskyd byl plny zazitku, po vsech strankach kdo tam byl tak to vi. Ve stredu vecer posledni trenink, Revnicak 14:46m to uz docela jde, spokojenost. Horko, k veceri ma oblibena kombinace michana vajicka + kysane zeli, pohoda, v treninkove unave ani neregistruji ze po rozklepnuti vytece jedno vejce zloutek a bilek dohromady, who cares ze je v lednicce mozna tak 3-4 tydny. Ctvrtek uz pouze hodinove vyjeti, ranni tepovka po stredecnim treninku dle ocekavani vyssi.
  
  Patek, cas Beskyda, navzdory letnimu tydnu najednou hlasi prehanky v Beskydech, ale sobota by mela byt ok, tak i kdyz pocitove se mi tak nejak moc nechce, sila teamu je silnejsi a jdu opet do toho. Luxusni cesta s Czendou a HonzouB a vecer jiz sedime v hospode, objednavam testoviny se spenatem + pivko. Vse mi naramne chutna ale ouha, jen co opustime hospodu a jdeme do internatu spat, tak se zaludek poprve silne ozyva a jeste pred spanim musim trikrat na zachod, tak tady mi asi neco nekde nesedlo, na prujmy rozhodne netrpim. Usina se mi nic moc a vlastne celou noc se mi moc dobre nespi, nicmene to pricitam predstartovni nervozite. Rano merim tepovku po probuzeni, coz me trochu vydesi, ukazuje mi o 10-15 tepu vic nez by melo, kdyz vezmu ze jsem od pondeli do patku mel vyjizdeni a jediny trenink v tu stredu. Tak co s tim, no co by, zkusime to a uvidime jak to pujde. Snidane, vic piju, porad verim ze je to jen predstartovni nervozita, takovy ten malatny stav, trochu bolest hlavy a ta tepovka. Rozjedz pred zavodem, no tepovka mi vylitne nekam ke 180ti v mirnem brdku za Frenstatem, tohle uz asi nebude jen predstartovni nervozita.
  
  A je tu start, klasicky nas predbehlo hodne lidi, po startu se tradicne propadam nekam ke 100. mistu, kolikac, lena i kapr i jirus prede mnou, vedle jede Vsid. Celo moc nejede, zato jezdi proti hodne aut, nebo parkuji ruzne po stranach. Takze kolem 100. mista je to brzda plyn, skoda mluvit, jedu levou lajnu, abych mohl aspon obcas predjizdet, nicmene kdyz jede auto proti, musim brzdit a radit se doprostred a zas se propadam. Vse vrcholi na 14. km v Melytovicch, kde to nepekne pada, ja vse stiham ubrzdit ale zezadu me slozi HonzaB, nastesti s kolem nic, jen trochu odrene kolenorychle nasedam a jedeme, celo jeste sjedeme v pohode ale zas zbytecne sily navic.
  
  Ten pak me vyhecoval a tak se najednou ani nevim jak, dostavam zleva na celo baliku. Zrovna kdyz se pomalu blizime k obvanemu Mnisi. Takze se hodi ze jsem tady vic vepredu. A je tu sjezd ve Mnisi, sice uz jsem zase tak kolem 50. mista ale to se jeste da, prede mnou jede Beda Prucha, je tu Kapr, super jedouci Lena, ale Kolikac s Kaprem uz ztraceji. Hukvaldy, pada Kapr, auu. Ale taky si nas docvakne. No tak parada, pres tu vsechnu hruzu na zacatku jsem uvisel s celem ten zacatek a vypada to ze se svezu az pod Pustevny. Tepy porad strasne vysoko, v podstate porad hranice ANP a to se nejel zadny velky kopec, ale nohy me zatim drzi. Pak nas dolitne dalsi grupa kde je Kolikac a Jirus takze pod Pustevny jede dost velky balik.
  
  A jsou tu Pustevny, celo se natahuje a odjizdi nam, jedeme tempo drzim se Kapra, vyjizdemu Pustevny spolu, pod vrcholem Kolikac s Kaprem trochu ztraci. Beru bidon od Jany od Kapra (diky moc!) a je tu sjezd. Kapr mi bohuzel odjizdi, pak me predjedu i Jirus a nakonec i Kolikac, Lena asi odpadl uz nekde na zacatku, no skoda, ale myslim ze jel naprosto famozne do te doby. A pod Pustevnami mam tak 200m na 15 clennou skupinu ztratu, tak to jsem zas protaktizoval, je tam Riha z Kolokramu, nekdo z Dukly, Bauknechtu, vypada to ze jsme tak kolem 25-30 mista celkove ta nase grupa, takze zadna orezavatka tam nejsou, vsak jeste v pulce Pusteven jsme s Kaprem pred sebou videli ex profika Hruska, ale tomu to asi moc nejelo vcera.
  
  Jeste je tu ale Kamil Ackermann ktery me ve sjezdu sjizdi a ve dvou nakonec dockvakneme skupinu pred nami. Solan se mi jede docela dobre jeste, z kopce si to vic hlidam, takze pod Solani mam diru uz jenom 100m a pod kopce jsem ve skupine. Na rovine na Kasarna uz se ale zacinam citit blbe, Kasarna uz spis visim na konci skupiny. Odpada Pavel Kuda, na obcerstvovacce se spis nestavi, no ja stavim, jenze nez mi naplni bidon je to vecnost a tak odjizdim posledni, zase frustrovany ze uz skupinu nesjedu. Nastesti Duklak zavelel pauzu na moceni, takze se docvaknu, uff to bylo stesti. Ale uz vim ze moje sily jsou secteny, citim se hodne slabe, neni to jidle a piti, oboje v ramci moznosti dodrzuju, horko taky neni, presto je mi vic a vic blbe a nepekne me zacina bolet bricho. Kopec na Bumbalku jeste odvisim ale uplne nahore uz jsem mel 10m diru a jen se modlil at uz zacne sjezd. Ve sjezdu jedu na konci v haku i kdyz spis mam porad taky mezeru 10m na skupinu. Snim pulku suche housky v domnenni ze to zklidni zaludek.
  
  Najizdime k prehrade Sance, rikam Kolikacovi ze koncim, bricho boli uz opravdu velmi neprijemne, v hlave premitam jestli uz se nejaky cyklista nekdy pri zavode \"podelal do kalhot\" Najednou stavi Jirus, ze krec. Ta nase skupina uz taky nejede zadnou hitparadu, ale do moje bricha prichazi bolesti v takovych minutovych vlnach. Pak nas Jirus zazracne dolitne, krec se mu povedlo rozehnat. A pak prichazi muj konec, najednou hlava vypina, stavim, ani nelezu nikam do krovi, ale stahuju kalhoty pekne u silnici a vcerejsi prujem ma pokracovani. Cele mi to trva tak 3 minuty, takze kdyz se oblekam akorat projizdi dalsi cca 10 clenna grupa, bohuzel ji nehaknu a tak zbytek kolem prehrady jedu sam. kousek po hlavni a odbocka na Smrcek. V pulce Smrcku to na me prijde podruhe, odbocuji k nejake chalupe a opet stahuji kalhoty. Rostou tam krasne lopuchove listy, papirove kapesnicky ktere vozim uz jsem vsechny vypotreboval. Dalsi 3 min pryc a predjizdi me dalsi skupinka kde je i HonzaB ale protoze nema dres tak ho ani nepoznavam. Smrcek uz jen tak vyjedu na pohodu, sice se mi vylozene nutne na zachod uz nechce, ale bricho porad ok neni.
  
  Sjedz dolu a klickovana mezi zahradkami pred cilem. Trochu se rozjedu, rikam si ted uz nechci aby me nekdo predjel, takze ten konec uz zase docela jedu, asi podobne bych jel ve skupine s Kaprem a Kolikacem, ale co se da delat, jsem holt 15 minut za nimi. Dari se mi dojet do cile a nikdo dalsi uz me nepredjizdi. Uff tak je to za mnou, ale kdyz uz myslim ze je konec, tak najednou dalsi bolest v bricho a zatimco Kolikac s Kaprem si vyzvedavaji testoviny, ja uprkem mirim na toaletu kde si dam jeste dalsi dve dostavenicka se zachodovou misou.
  
  Secteno podtrzeno, zazitku na letosnim Beskydu vic nez jsem cekal:
  
  1. Pad v baliku, ktere jsem se obaval, opravdu prisel (-)
  2. Jel jsem chvili na cele baliku, navic po padu, to jsem opravdu necekal (+)
  3. Cil vydrzet s celem na Pustevny splneny + bonus v silne skupine az skoro pod Smrcek (+)
  4. Kde prisel necekany a finalni bonus v podobe trhani lopuchovych listu (-)

  
  
  
• Ivča – Další z mých návratů do Beskyd
  
  

  Přiznám se, že se mi tentokrát moc nechtělo. Neměla jsem parťáka na cestu a kromě Quita jsem ani neměla domluvený žádný doprovod během závodu. Z loňských zkušeností vím, že závěr startovního pole je tak roztroušený, že se mi moc nechtělo jet samotné. Představa jet 400 km sama v autě, abych strávila 4 h sama na kole, byla dost hrozivá. Na konec mé chmury rozehnal telefonát Strejdy, který mi hlásil, že Balu nejede. Výborně, cesta domluvena, tak hurá do Beskyd. Quit je přihlášený na krátkou trasu a již v Alpách mi nabídl odtáhnutí na Pustevny. V Alpách jezdil výborně a tak se těším. Quit je pan cyklista a pro mě velká jistota do nervózního začátku závodu. Na Pustevnách už budou karty rozehrány a uvidí se, co dál. Od Strejdy mám informaci, že Hrabosh potrénoval a těšil se na spolupráci. U večeře přemlouváme i Pantátu, který jel skvěle Zdejcinu. Jupiií 3 stateční
  Na páteční tiskovce se s Quitem domlouváme, že začátek riskneme a uvidíme, jak to bude vypadat. Dle domluvy vyrážíme poměrně svižně. Quit jede skvěle a v případě potřeby ho střídá Pantáta s Hraboshem. Hrabosh občas trochu plýtvá silami, když blbne na špici, ale každou roli je potřeba se naučit a to i roli domestika ;-) První bufet mám zajištěný od Quita a tak v pohodě vytáčím nohy než mě zase kluci sjedou.
  Pod Pustevny jsme dotáhli slušnou skupinku, ve které slyším několik ženských hlasů. Nic neřeším, jen se soustředím na točení nohou, na správné dýchání, na rozumné tempo, které s Quitem poupravujeme dle potřeby. Nad Ráztokou slyším ve skupince Katku Nábělkovou, hmm to bude soupeřka. Kdo ví jak je letos na tom? Loni jezdila kopce skvěle a já jíi jen koukala na záda. Na štěstí sjezdy mívala špatné a to ji doufám zůstalo. Stále se drží za mnou, ale já funím jak pejsek a ona jede jako by nic. To bude asi zajímavý závod. Před Pustevnami je před námi. Já jedu dost hranu. Sice mám radost, že jsme na vrcholu o 20 min dříve než loni, ale máme ještě 4 vrcholy před sebou. Na Pustevnách zastavuji, abych trochu srovnala dech a hlavu. Od Quita dostávám povzbuzení a hurá do sjezdu. Ve sjezdu sjíždíme duo Nábělkových a Hrabosh přebírá špici. Jedeme dost svižně a tak klukům domlouvám, že musíme jet chytře. Je velký kus závodu před námi a plýtvat silami nemá cenu, zvlášť když se soupeřka – lepší vrchařka - se svým domestikem veze na konci balíku. Přijíždíme pod Soláň a já vzpomínám, jak jsem se tam loni trápila. Očekávám podobné trápení a co to, on ten kopec docela jde. Po zásahu fyzioterapeutky, která mi pomáhala od bolestí břicha, můžu dýchat do břicha, můžu jet ze sedla a zklidňovat si tím tepovku. Super. Péťo jsi Zlatíčko. Už se těším, až Ti to budu moc napsat. Zahajuji kopec zase na konci skupiny, ale na Soláni jsem s Hraboshem vpředu. Kačka na Soláni zastavuje, ale já mám všeho dost až na Kasárna, tak frčíme dál. Kasárna budou Kačce vyhovovat lépe. Jsou prudší a ona v těchto kopcích přece jen jezdí lehčeji. Slibuji si, že nás musí dotahovat a že je to bude stát síly na víc. Před Kasárnami je za námi, ale mně se oproti loňsku jede mnohem lehčeji. Před bufetem Hrabosh přebírá můj bidon a jede napřed ho naplnit. Kasárna projíždím podobně jako první bufet. Pomalu vytáčím nohy a sleduji, že Nábělkovi slezli z kola. Dojíždí mě jen Hrabosh. Trochu váhám, zda nemáme počkat na Pantátu. Ve dvou to bude těžké, ale jedeme. Ve sjezdu dojíždíme 4 chlapíky, kteří se zdrželi pádem a pokračujeme s nimi. Jedním z nich je Petr Janda z Ronalu a pro mě jiskra naděje, že by nám nemuseli ujet. Ve sjezdu jim stačíme. Hrabosh jede jako ďas a já se modlím aby mu ta síla vydržela až do cíle. Pod Bumbálkou mi začíná trochu docházet. Bolí mě snad každý sval, každé šlápnutí a tak nám čtveřice ujíždí. Hrabosh poctivě čeká a mně je ho líto, že jsem takový hlemýžď, který ho připravil o pomoc. Z Bumbálky jedeme jako střely. Hrabosh je za chvíli ten tam, ale nějaký dojetý dobrodinec mě k němu dotáhl a co nevidím, my dojeli i 4 okolo Péti Jandy. Super. K poslednímu bufetu jedeme, jak kdyby nám za patami hořelo. Myslím, že pod 40 km/h jsme neměli ani metr. Je mi ouvej, ale musím to vydržet, jestli je ztratíme, bude to bolet ještě víc. Poslední bufet opět projíždím a při čekání na ostatní protáčím nohy. Okolo přehrady jedou kluci ohleduplně a po každém stoupání na mě čekají MOOOOOC DĚKUJIII. Přece jen mě to nohy trochu napravilo. Každým metrem se blíží pod Smrček. Znám ho z loňska jak z kola tak z Beskydské 7, ale letos kupodivu šlapat jde. Hrabosh mi hlásí, ať už to nějak dotočím, že už toho má dost. Je mi ho líto, ale přece jen netuším, jaký mám náskok na Katku, tak šlapu jak jen to jde. Od této chvíle už jedu až před cíl sama. Ty brdky před cílem se mi už trochu zajídají, ale na předposledním vidím orange dres. Jupiii podpora jak vymodlená. Quit. Za mohutného povzbuzování dojíždím do cíle. S časem o 20 min lepším než loni. S pocitem, že mi kopce šlapaly lépe a hlavně s pocitem, jaké to je super jet s partou výborných kamarádů, kterým děkuji a doufám, že si závod užili alespoň jako já.
  

  
  
  
• Hrabosh – Těžký život domestika
  
  

  Předpověď počasí je slušná, takže se ve čtvrtek večer sháním po odvozu. Podařilo se to domluvit, v pohodě dojíždíme v pátek. Noc klidná, jsem vyspalý, odpočinutý, dobře najedený a naladěný. Pozdější start mi vyloženě prospívá. Je mi vcelku jasné že letos žádný zaznamenáníhodný výsledek neudělám, jedu se tam hlavně projet a dostat mezi lidi. Jede Ivča, takže se rozhoduju že pojedu s ní a nějak to dopadne.
  
  Na startu se dozvídám že Quit jede krátkou a že grupu dotáhne na Pustevny. Začátek je vzadu nervózní, rozlévají se vlny od toho jak se vepředu brzdí. Párkrát cítím spálenou gumu a jednou gumuju i já. Pak se to konečně trochu roztrhá a jedeme ve skupině tak 20-30 lidí. Pořád tahá Quit a nikdo mu nestřídá. Skoro všichni ve skupině jedou dlouhou. Na sjezdy raději chodím dopředu, nechci se smotat kvůli tomu že někdo přede mnou zabrzdí na místě kde k tomu není důvod. Párkrát zkouším Quitovi vystřídat, vím že za mnou někdo jede, ale když se víc ohlédnu zjišťuju že je za mnou akorát Pantáta a zbytečně se větráme. Takže se zase zabudovávám do skupiny. Jedu za Ivčou, ve skupině je dost lidí co nechávají díry, hází vlny a já nemám chuť zkoušet kdo to dělá a kdo ne. Asi třikrát se tam zkouší nacpat nějaký ctihodný, přijel zezadu a vyloženě mě začal vytlačovat z háku. Zkusila to i nějaká holka. Taky se odzadu přihnal Kokot, že jedeme moc rychle, že to je na kokot, že toho budeme mít na kasárnách po kokot... Při průjezdu Kopřivnicí je ve skupině, u prvního bufetu snad také. Ve stoupání na Pustevny se to trochu trhá, lidi z krátké jedou dopředu. Ve vracečkách ho už nevidím.
  
  Na Pustevny vyjíždíme společně s Pantátou, občerstvujeme se, bočím. Chvíli po nás přijíždí Nábělkovi, nezastavují, jedou. Chvíli po nich Ivča, která zastavuje, čekáme. Kromě nás tří sjíždíme ve sjezdu dva další, dva nebo tři za námi vyráží z Pusteven. Trochu níž, tam kde je cesta rovná dojíždíme Nábělkovi, jsou sami a čekají. Přes Bečvu jedeme hezky, akorát střídáme jen tři nebo čtyři z deseti.
  
  Na začátku stoupání na Soláň chytá Pantátu křeč, vystupuje si, ale baští AntiCramp a docvakává nás. No a půl kilometru pod vrcholem nastupuje, že je prý na asfaltu HP a chce body a na bufetu se shání po pivu. S Ivčou jen projíždíme, máme všeho dost. Sjezd je pěkný, nikdo se mi tam nemotá, Ivča chce vytáčet nohy, takže jedu jen údržbu. V pravotočivé zatáčce, která se v druhé půlce trochu utahovala za sebou slyším řev a pištění brzd Naštěstí bez následků. Pod kopcem svěšujeme, sjíždí se nás sedm, Nábělkovi v nedohlednu. Přes Karlov jedeme 30km/h pěkně se střídá. Když odbočíme na Kasárna a kopec se zvedá, jdu dopředu a udržuju tempo aby se to netrhalo. Když vjíždíme do lesa za námi nikdo. Pantáta si zase stěžuje na křeče, leju do něj MagnesLife. Za druhou zatáčkou se 100m za námi zjevují Nábělkovi + 1, kterého jsme vyklepali na Soláni. Mlčím a šlapu. Ivča si si jich všími později.
  
  Pantáta myslí že nejlépe rozežene křeče když zabere, takže si tentokrát nastupuje kilometr pod vrcholem a shání se po pivu a chlebu se sádlem. Půl kilometru pod kopcem jsou Nábělkovi stále tak 100m za námi. Říkám si, že když se Ivča s Kateřinou nepotkají na bufetu, mohlo by to Kateřinu nalomit. Navíc my jsme ve skupině v sedmi, oni jen ve třech, kdyby to tak zůstalo bylo by to dobré. To ale předpokládá že bufet bude rychlý. Pantáta tam už půl minuty zevluje, takže by mohl odjet. Abych ostatní motivoval k rychlosti jen nechávám dolít bidony, cpu si banány do kapes a jedu. Doufám že se ostatní, stejně jako já, rychle seberou abychom jim neujeli a Nábělkovi zůstanou sami. Podle obsluhy jsme za Lucií Macíkovou (nejrychlejší žena) tak minutu, dvě. Ve sjezdu Ivča zase vyklepává, takže nejedu žádnou hranu a nehrozí mi výlety do lesa jako na Sudetech. Cestou docvakáváme čtyřčlenou skupinu, měli defekt a pád. Do Makova jedeme za nima, tahaj hezky (a mě je v tu chvíli jasné že z původní skupiny nás nikdo nesjede, včetně Pantáty, protože sjezdy jsme s Ivčou dávali nejrychleji a pod kopcem rychlejší už také nebudou). Říkám si že na rovině za Bumbálkou by bylo hezké být s nimi. Jeden z nich, Petr Janda , mi vykládá že jsme se potkali před dvěma týdny někde u Lomnice nad Popelkou, když jsem jel na Zlaťák. Vůbec si ho nevybavuju, ale ptá se kde mám rohlíky (které dnes nemám), takže mě znát musí V Makově nám odjízdějí, nahoře musí mít tak dvě minuty. Škoda. Sjezd z Bumbálky je parádní, hladký asfalt, rovina, balím se a jedu 65km/h úplně zadarmo (no dole už nevím jak se srovnat aby mě nebolelo za krkem). Říkám si že v téhle rychlosti je pytel hodně dlouhý, je to rovné, stačí se držet nahoře a občas vzít za brzdy, není co zvorat. Dost mě překvapuje když po odbočce na Bílou za mnou nikdo. Tak se narovnám protáhnu... Půlminuta v háji. Ivča mě docvakává ještě s jedním borcem kterého jsme sjeli na vrcholu. Někde daleko před námi je chvílemi vidět skupinka čtyř, kteří tak pěkně jeli před Makovem. Říkám si že je za každou cenu musíme sjet, rovina je dost dlouhá, takže by Ivča mohla něco najet. Takže dost dlouho jedu kaši (kolem 55km/h) a za mnou cvrkaj... Naštěstí ti čtyři jedou jen údržbu, takže je dolítáváme. Když tam jsme, uvědomuji si že tohle byla hraboshova labutí píseň, bylo to příliš dlouhé. Když zjišťují že nejsou čtyři, ale je nás sedm, začíná se víc tahat a střídat. Dvakrát odstřídám a pak už jen zalejzám, je mi blbě.
  
  Na brdku za Bělou nás skupinka vyklepává, naštěstí se Ivča zmáčkne a pak už na nás všude čekají. Jak jsem utahanej, tak mě tam rozčiluje jeden borec v bílém dresu, který je schopen na jediné zatáčce nechat díru 30m, kterou pak stěží sjíždíme. Ivča se před něj není schopná/ochotná nacpat. Jemu to do kopců docela jede. Po hlavní jede skupina přes 30km/h hezky za větrem, to docvaknutí se vyplatilo. Dojíždíme pod Smrček. Skupina se rozpadá.
  
  Nevím jestli je to tím že jsem od Bumbálky moc nejedl a nepil, bylo mi blbě, nebo jsem se zlomil psychicky (měl jsem za vytyčený cíl dotáhnout Ivču pod Smrček, s tím že odtamtud stejně jede každý víceméně za svý a už jí moc nepomůžu). Dva (Petr Janda, Pavel Ráb) nastupujou a mizí vpředu. Pavel Skýba je s Ivčou pořád na dohled, v půlce kopce se to zlepšuje, banán ve mě zůstává, a už mi neujíždějí. Jeden jde bočit a už o něm do cíle nevím. V nějakém brdku mě dojíždí dva, jednoho jsme nechali na Soláni (na Kasárny dojížděl s Nábělkovými) a druhého na Kasárnách. Chci jet s nima, ale zase mě bolí příčná klenba, svěšuju, vyklepávám. Nakonec na posledních dvou kilometrech předjedou i Ivču.
  
  Hezké to bylo. Nejvíce mě mrzí že Pantáta zůstal na Kasárnách. Přijel tam dlouho před námi a nenapadlo mě že by tam mohl zkysnout. Pak jel víceméně sám, kdyby odjel s námi, tak by v mírném klesání před Makovem a Bílou, kde jsme měli hezky jedoucí skupinu, tolik neztratil a do Frenštátu dojel s námi a takhle dojel nakonec o 10 minut později. Když bude hezky, tak se zase potkáme v Teplicích.

  
  
  
• Léňa – Burčák na Beskydu
  
  

  Na Beskydu jsem nebyl pět let, tento rok jsem jej ani neměl v plánu, ale nucená pauza přes Červen mě tak nějak nakopla na to, že by bylo dobré poměřit své narychlo nabité síly s ostřílenými maratónci. Rychlo nabité síly znamená, že za posledních 14 dní před Beskydem jsem si dal cca 500km a většinou v kopcích.
  Takový jasný a mnou hodně medializovaný cíl na Beskydu byl, pořádně se zrušit, vyrestartovat mozek, ikdyby to mělo znamenat, že do cíle dojdu pěšky tra’t s 182km a více než 3000m up to slibovala. V hloubi duše jsem snil o tom, jak si to užiju s kvartetem Kapr, Kolíkáš, Jirus a Dreamer a tak nějak počítal s tím, že s čelem dojedu pod Pustevny.
  Na startu se cítím dobře, startuju tak okolo stého místa, začátek je hodně nervózní jako vždy, první brdky vůbec nevnímám, při výletě na krajnici poznávám silný vítr tak si nehraju na hrdinu a pěkně se zašívám v balíku. Nemám snahu se cpát dopředu, jen kontroluju abych před sebou neměl blbečky co neumí jezdit v balíku, fakt nerad bych se smotal, jak bych v práci vysvětloval, že teď budu v nemocnici a ne na place s tisícema důchodců a vietnamců.
  Většinou se mi daří jet hned za kolem Jiruse, který se taky nikam nehoní, Kolíka s Dreamrem vidím většinou po své levici jak si to pendlujou sem a tam, Kolíka vidím i na špici závodu, Kapra zahlédnu spíše sporadicky, ten si hlídá čelo. Cestou si stačím prohodit pár slov s Peťou Novákem, poplacávám Čerta, který si couvá z balíku (až po závodě jsem se dozvěděl, že měl naražený stehenní sval a proto musel odstoupit, škoda). První zvednutí tepů přichází až po 48 minutách jízdy, kdy najíždíme na první kopeček, kde jedu hranu, beru dost lidí a na vrcholu vidím před sebou jen Kapra, který mi ještě stihne dojet díru, kterou nám udělal nějaký pacient z krátké resp. Dětské tratě. Následuje úzký sjezd, který si díky tomu, že se jede v lajně nemůžu užít naplno, spíše brzdím a držím se Kapra, kterého taky beru, přeci jen mám rád rychlost a stařík prostě nejede. V dalších kilometrech se tempo zase uklidńuje, tím nás dojíždí odpadlíci, sjíždím se s Jirusem, který mě chválí za krásnou jízdu, no nevím co je na ni krásného, jsem zašitej, nikam se neženu a jsem rád, že jsem nelehnul, ale bodejť maratonci mě prostě mají za turistu a když mě vidí tady s nimi, tak prostě musím jet pěkně.
  Další kopec, kde jsem uvisel jen díky tomu, že nebyl dost dlouhý byl Štramberk asi v polovině mě předjíždí Dreamer s dnešním oblíbeným pozdravem: Léňo jedeš krásně!, chci se někoho zeptat jak je to dlouhé, ale nemám k tomu odvahu, jen trpím a na větru začínám ztrácet, vypadl jsem z háku Doležala z Lawi a najednou cítím jak to bolí, ještě se mihnu kolem Dana Tremla, kterému chci připomenout jeho výrok o tom, že vlastně do Pusteven se nic neděje… ale nějak nemám síly ani chuť mluvit. Jirus s Kaprem jsou přede mnou, Dreamer na dohled a Kolíkáč, ví bůh…. Po tomto masakru jsem rád, že mám před sebou pár lokomotiv, které mě vrací do čelního balíku, kde zůstalo max. padesát lidí, když se ohlédnu vidím za sebou jen korálky, ale kde je Kolík? Hmm někde asi čůrá. Přichází další brdek do Hukvald, kde mě zpomaluje člověk na zemi on to Kapr! Sakra chlape co tam děláš? Při zpětném pohledu vidím, že naskakuje na kolo, takže vše je v pořádku, začíná se dost jet tak nemám čas kontrolovat co je za mnou. Na lidech kolem mě je vidět, že se už moc nepojede, čeká se na Pustevny, slyším spoustu obav o tom jak to bude na Pustevnách vypadat, když tam najede tento asi stohlavý balík. Já ty obavy nemám, je mi jasné, že pod Pustevnami dám balíku papá a tím si budu moct v klidu zvolit stopu nikým neohrožován.
  Čekal jsem, že do toho dvanáctikilometrového kopce najedeme nějak pozvolně, ale ne ono se jede ostře už z Frenštátu, jedeme přes 30km/h a před Trojanovicemi se mi tam mihne i čtyřicítka, jedu v háku za účastníkem Gira Honzou Hruškou a jen si užívám jaké to je, jet za někým kdo měl na sobě růžový dres….. Za Trojanovicemi tempo polevuje na 30km/h a já si začínám uvědomovat, že mám před sebou ještě přes sto kilometrů a největší kopce, tak si pěkně shazuju a prosévám se balíkem na chvost, ještě zahlédnu Kolíka s Dreamrem jak si to po levé krajnici šinou na čelo balíku rychlostí, kterou vůbec nechápu což mě vrací zpět do reality, Léňo na ty borce prostě nemáš, tak je ani nezkoušej uviset! Rozdíl je prostě markantní, shazuju a u hotelu Ráztoka už mám pěknou díru na hlavní skupinu, tepy mám na 170 a s tím bych chtěl dojet až nahoru, předjíždí mě HonzaB v ošklivém černém dresu, ptá se mě zda-li to dám, musel jsem vypadat asi dost tragicky. No dám, proč bych nedal jen jsem si vystoupil a jel své tempo abych nechcípnul už tady na sedmdesátém kilometru. Úplně se zavírám do sebe, nevnímám lidi kolem sebe, díry v silnici, stromy okolo, jen svůj pot a náramně lehký převod HonzyB, jé tomu se musí jet, jak je mi líto, že Bobek ten pastorek s 27 zuby neměl dřív, ted bych si to taky točil a nemusel se hlídat abych se nezatavil. V hlavě mi začaly hrabat myšlenky, jako: vidíš, sem patříš, jak sis mohl myslet, že to objedeš se staříky Kapr, Kolíkáč? Ti jsou někde jinde, co budeš dělat na Kasárnách? na Smrčku? Pojedeš sám, bez šlapek, dojede tě i sedmihodinový turista z Žehrovic, to si pak teprve užiješ. Co doma, jeli tady s tebou pět hodin z Prahy aby viděli jak jsi na hadry dvacet minut za čelem a to nejsi ani v polovině závodu? Nepřišla ti nějaké smska? A jak tak přemýšlím najednou vidím, že mi HonzaB pěkně odjíždí a na silnici vidím, že na vrchol chybí 1km, nedá se nic dělat, kašlu na bolest, shazuju o dva převody, jdu přes hranu a za pomocí vuvuzel, povzbuzování nezlomného Žížy a rodinky projíždím pět metrů za HonzouB horskou prémií. Ještě se zastavuju na občersvovačce, lámu do sebe melouna, dva kelímky s ionťákem a hurrá do sjezdu.
  Vím, že Honza na občerstvovačce zůstal o něco déle, ale nechci přijít o ten zážitek z rychlosti, tak jedu hranu, díky tomu dojíždím několik lidí, které pak napojím v údolí do pěkné skupiny, která čítá snad dvacet lidí a k mé radosti také s Honzou. Tak to by šlo, pěkná skupina jen to tempo je nějaké ostré, špice na větru mě dost bolí, ne všichni střídají tak se mi nedaří odpočnout tak abych se propadl až na konec skupiny. V nájezdu na Soláň mám docela problém uviset, asi tři lidi nám odjíždí, Honza jede famózně a mě začíná pěkně docházet. Jo chlapče, máš 6tis km natrénováno a vsadím se, že tady v této grupě nemá nikdo míň. Snaží se mnou komunikovat v klidu jedoucí starší borec s dlouhými vlasy, ptá se na mou přezdívku… Začínám být pěkně načnutý tak nejsem schopný delší konverzace než jen tupé - Léňa. Do toho nám borci z Bíliny začínají roztáčet pekelné tempo až se trháme na dvě poloviny nějakým zázrakem jsem v té první, naštěstí se vše zklidńuje a můžu zase trochu regenerovat před Kasárnami, jenže pak se mi přesně na 104,8km podařilo trefit díru pěkně na přímo, předek to ještě vzal, ale ze zadu se ozvalo sssssssssssssss a byl konec. Asi to tak mělo být a v této skupině jsem neměl být. V klidu sesedám, zastavuju Garmina, kterého sundávám a schovávám do zadní kapsy, otáčím kolo na řidítka (to by mi Bobek dal…), vyndávám náhradní duši a jdu opravovat. Když už mám vyměněno vidím, jak se ke mně řítí nějaký chlápek s pumpou v ruce a se synem v zádech, uff to mám štěstí. Jde jako na zavolanou, předávám mu své respektive Strejdovo kolo a jen si objednávám 8,5 baru. Borec kolo nafoukne jako nic, díky chlape. Stihneme prohodit pár vět, odkud je, jak se tady vzal a tak dál (bydlí tady, sledoval závod a najednou viděl, že asi potřebuju pomoc…) jo moraváci jsou super lidi.
  V průběhu opravy mě minuli jen tři lidi, a když jsem nasedl na kolo jeli akorát nějací dva borci. Jsem pěkně tuhej, jdu do háku a pomalu si zvykám zase na ten krouživý pohyb. Ještě nejsem moc zahřátý a přichází Kasárny, kdo nejel neví co to je za kopec, kdo ví chápe co to je přijet na Kasárny studenej, kašpara tam mám hned, má dvojička skoro nejede, tak ikdyž skoro nejedu tak je ztrácím, když sklon poleví na 11% dojíždí mě již dost svižná jiná dvojice, přecházím tedy z tempa – vyjet to, na tempo - vyjet to na kole (rozdíl je asi 3km/h), díky tomu se zase začínám potit a jdu nad 170 tepů (jako celé Pustevny). Vlastně mi je až líto, že kopec končí těmi hnusnými kostkami a výbornou občerstvovačkou, kde kolem nás běhají krásné místní slečny, nabízejí nám polévku a jiné pochutiny, dávám si klasicky melouny, ionťák, nechávám si doplnit bidon a vše zakončuji pochoutkou tvarohový šáteček s plátky vysočiny.
  Další kilometry jsou zase o mé touze jet rychle ve sjezdu, tato touha mě málem vyjde dost draho, protože sjezd je proložen rovnými úseky a brdky, kdy nechci shazovat a musím jet na sílu čímž se mi hlásí obě zadní strany stehen, že takhle ne a pěkně začínají škubat, až musím vyhodit nohu z pedálu aby křeč měla volný, nesvázaný průběh od té chvíle kašlu na užívání a přecházím do režimu přežít, dojet. Díky tomu, že mí nově nabraní parťáci Bursa Pavel a Punčochář Marek jsou na tom podobně tak jen šmrdlám nohama. Před Makovem se sjíždíme s další asi pětičlennou skupinou. Tempo mi hodně připomíná transport trosek do krematoria, nikdo nemluví, nikdo nejede tempo, jen si všichni přejí aby byli v cíli a to začínáme nenápadně stoupat na Bumbálku. Jedu kašpara na 150 tepech a díky tomu jedu špici skupiny v závěru Bumbálky mě vystřídá Bursa, který to táhne ještě ve sjezdu, kde se zase nehlídám, roztáčím nohy ala Froomie a najednou mám skupinu dvě stě metru za sebou, takže se poslušně vracím a už nekazím náš transport.
  Kilometry ubíhají v klídku, začínám se cítit docela dobře což mě mrzí, protože jsem se chtěl zrušit. Tím jak nabírám síly, začínám přemýšlet na věcmi, které na kole není třeba řešit nedá se nic dělat, začínám si pobyty na špici prodlužovat díky tomu dělám takového průvodce kolem vodní nádrže, kde skupinu upozorňuju na krásné výhledy abych je odtáhnul od zadních pláštů, které všichni hypnotizují. Na hlavní před Smrčkem jedeme pěkně v lajně ještě se utvrdíme v tom, že to je to poslední ošklivé co nás čeká a hurá na to. Hned na začátku Smrčku z naší transportní skupiny odjíždí tři lidi, nejspíš neznalí tohoto kopce s nesmyslným názvem, borce, který vyrazil jako první sjíždím asi po kilometru, zároveň cítím, že všichni ostatní jsou daleko za mnou, jen Tuček s Loudou mi mizí. Vím, že ještě před nájezdem do cíle jsou úseky kde by se mi společnost hodila tak je nenechávám ujet moc jsem si jistý, že ve sjezdu případnou několikavteřinovou ztrátu doženu. Na vrcholu mám zásek do třiceti vteřin. Sjezd jedu bohužel opatrně, vybavují se mi myšlenky na pády, které v tomto sjezdu byly v minulosti a to mě brzdí ve výsledku na konci sjezdu mám ztrátu cca 200m. V nájezdu na hlavní na nic nečekám, nechávám převod jak kráva a valím to skoro 50km/h abych ty dva dojel ještě před nájezdem mezi golfová hřiště. Stojí mě to dost sil, ale akorát v nájezdu mezi hřiště je mám. Jak jsem rozpumpovaný ještě i chvíli potahám, kluci jedou famózně a jak nám Louda říká, nejsme tady na rekreaci, tak jedou. Bolí to, bolí to, ale takhle to chci, jsem masochista? Asi jo.
  Zjišťuju, že jsem jediný kdo zná dojezd, informuju tedy kluky o tom, že nás čekají ještě dvě překvápka a pak, že už to jde. Měl jsem pravdu v tom, že nás čekají překvápka, ale ne v tom, že jsou dvě, byly tři! Za což mi pěkně poděkují a je na nich vidět, že jako místoznalec jsem ztratil jejich důvěru. No co aspoň se rychleji jelo na kreffff až tak, že jsem nemohl otočit nohama. V Trojanovicích v nájezdu do cílového brdku si poděkujeme za super spolupráci v gumaci mozku a dáváme si to na férovku, Louda suverénně vyhrává a na Tučka taky nemám takže v transportní grupě jsem třetí.
  Celkem jsem to čistým časem jel 5:55hod s časy na občerstvovačkách a s opravou defektu z toho bylo 6:07 na 182km a 3444m převýšení. Beskyd jasně ukázal, že na maratony nemám najeto, mám najeto na jejich dokončení, ale ne na závodění. Patřím prostě do svého krásného průměru v UACu, kde mi na vygumování stačí něco kolem dvou hodin. Obdivuju kluky co maratony jezdí na tak vysoké úrovni jako nic, prostě Jirus, Dreamer, Kolíkáč jsou maratonci jak víno a jestli nezačnu více jezdit tak jako burčák nemůžu mezi ně patřit, to je realita. Jako prestižákovi mě to samozřejmě mrzí, ale cíl dojet s čelem pod Pustevny jsem si splnil, takže mírné potěšení jsem také zažil. Beskyd je krásný a spravedlivý, příště přijedu až budu aspoň na úrovni Rulandkého šedého!
  

  
  
  
• Mirek – Beskyd Tour-hlavně dojet do cíle
  
  

  Beskyd Tour- poslední dva týdny jsem toho moc nenajezdil, spíš naopak, tři dny na Vltavě, minulý týden trénink jenom jeden a k tomu pár svezení, na kole jsem seděl naposledy v úterý. Takže Beskyd byl jenom o tom to nějak objet bez větší krize a že už jsem jich na Beskydu zažil. Tenhle maraton se zadarmo do cíle nedojede. Ráno při rozjetí tepy vysoko, na náměstí si letos stoupám bez větší nervozity. Ambice žádné nemám, hlavně to ve zdraví přežít.
  
  Po startu se letos moc nejede, ohromný balík pohromadě, já spíše vzadu a v brdcích lezu přes lidi, kteří odpadají. Jedu to opatrně, každou chvíli se ve zúžení brzdí, takže furt čucháme smrad ze spálených špalků. Na 14.km ošklivý pád před námi, stačíme to dobrzdit, zastavujeme a než prokličkujeme mezi ležícíma lidma na silnici, tak je balík pochopitelně fuč. Naskakuju do nějaké skupinky, docela se to valí a k mému překvapení do balíku za chvíli dojíždíme zpátky. Takže se v něm vezu až na 28.km do Mniší, kde je úzký sjezd, tam se to vždycky natáhne a následuje kopec. Protože jsem byl vzadu, tak pochopitelně odpadáme, kopec jedu tempo, ale ne šrot, nesnažím se dojet dopředu jako jindy, protože bych se z toho dostával až na Pustevny. Postupně se tvoří asi 40 členná skupina, dost lidí z krátký, tak se jenom vezu, šetřím síly, dopředu tahat nejdu. Až před Štramberkem najíždím dopředu, abych si kopec vyjel mezi prvníma a nemusel to potom sjíždět. I dál se valí slušně, rovina to není a jede se hodně rychle, jsem rád, že už v čelním balíku nejsem, tam bych asi trpěl hodně.
  
  Z Frenštátu k Ráztoce se taky nešetříme, na malou shazuju až kousek před hotelem, jakmile se sklon ještě přitvrdí, tak vystupuju a jedu si svoje. Mišutka jde přede mně a i většina lidí, nejde se mi nic moc, s vidinou kopců před námi to jedu opatrně. Na Pustevnách už máme podle výsledků zásek na čelo asi 13 minut. Ve sjezdu dolů dojíždím Mišutku, který se musel vracet pro brýle a pod Soláň to jedeme společně. Ve dvou nám to moc nejede,větší skupina by se hodila. Na Soláň zase trochu trápení, Mišutka zůstává za mnou a před Karlovicema mě dojíždí trojice z Racing Olešná, závodník jenom jeden, ale má k sobě dva lidi bez čísla, kteří mu to tahají, tak se k nim za kruháčem přidávám, pod Kasárna nechci jet za žádnou cenu sám. Domestici jdou fakt pěkně, dojíždíme asi dva lidi. Kopec na Kasárna jim odjíždím, nahoru se dostávám celkem v pohodě, není vedro, na bufetu akorát odjíždí skupina, ale já musím stavět. Sjezd do Makova si pak užívám, jedu v klidu sám a na Bumbálku počítám, že mně dojede skupinka z Karlovic.
  
  Taky že jo, nahoru se vezu s nima, tenhle kopec nejde jet solo. Sjezd do Bílé pak je parádní, letíme pěkně, já pořád v háku, na špici mně ani nepustí. Poslední bufet vynecháváme, kolem přehrady už to začíná bolet, ve skupině se držím těžko, navíc oni sjezdy jezdí dost na hraně, takže asi dvakrát odpadám a zase se vracím, naposledy odpadám ve sjezdu pod přehradu a ke Smrčku už jedu solo. Poslední kopec, skupinu si bez problémů dojíždím a jdu překvapivě snadno před ně, náskok do sjezdu se hodí. Dojíždí mně znova až po pár kilometrech, tak se ještě kousek vezu a když už v posledních brdcích cítím blízkost cíle, tak jim opět a už definitivně odjíždím.
  
  V cíli 75.místo z asi 150 lidí, 6:16:28, ztráta na prvního těsně pod hodinu. Žádná sláva, už jsem tu zajel na stejné trati čas o pár minut lepší, no ale objel jsem to bez větší krize, tréninku jsem před závodem moc nedal, tak co můžu taky chtít.
  

  
  
  
• Jirus – 3.flek v družstvech, to bylo super
  
  

  Zatím nejrychlejší čas, ale ta radost nějak chybí. Asi na 30.km mi ujelo čelo. Bylo to 10 metrů přede mnou a já věděl, že jestli zaberu a dojedu to, tak se můžu sebrat a jet domů. Nakonec jsme to v pohodě sjeli později, ale byl jsem z toho špatnej. Pak jsem se srovnal a jelo se skvěle, Pustevny jsem uvisel s Dreamerem a Kolíkáčem Kapra, pak pohoda, Soláň brnkačka, Kasárna překvapivě taky, Bumbálka jakbysmet, pořád střídám na čele skupiny. Pak z kopce začínají poškubávat stehna, rozháním to anticrampem a magneslifem, ale v prvním brdku u přehrady zákus, sesedám z kola nadávám a řvu bolestí. Po protažení napotřetí nasedám na kolo a skupinu po chvíli sjíždím, mám energie na rozdávání. Pod Smrčkem to zase začíná škubat, tak holt jedu zlehka aby se to nekouslo. Když je to v pohodě, tak jedu docela slušně, pak se to ale zase ozve a musím zpomalit. Sil mám dost, ale je mi to k hovnu. Tak aspoň půl kiláku před cílem dojedu Kolíkáče a do cíle jdem za ramena. Nakonec jako satisfakce bedna - 3.flek v družstvech, to bylo super.

  
  
  
• Kolíkáč – Byl to sen!
  
  

  Beskyd 2013, můj 12. v řadě, letos se těším moc, Kapr naplánoval svoji účast, tak motivace veliká. Ale i respekt, ten začátek zase bude o hubu, vydržet s čelem pod Pustevny bude základní stavební kámen, vše ostatní by bylo jedno veliké zklamání. Rozjezd před startem ve velkém stylu, oranžová skupina je nepřehlédnutelná, projíždíme si začátek za první vesnici, ve sjezdu to rozjíždím do maxima s vnitřním přáním, abych tady takhle osamocen byl i za cca 45 minut . Léňa taky vyhrožuje únikem hned po startu, tak uvidíme. Náměstí se zaplňuje a oranžová síla se ještě násobí, 18 Šlapek vyrovnává klubový rekord v účasti z roku 2008. Jdeme do první lajny, ale stále stejná písnička, absolutně nezvládnutelný začátek, před nás se natlačí dalších minimálně 50 lidí .... START!
  První sjezd a to, o čem jsem snil, je tu, jsem v mini úniku, sám samotinký a za mnou dav rozzuřených zvířat! Uff to je pocit, teď jen vydržet vepředu, ale bude to bolet, vítr fouká proti, již mě dojeli první střelci, snažím se točit blízko čela. Silnice narvaná od kraje ke kraji, auta proti a první špunty, první menší sevření brzdových čelistí, které vepředu ještě nedělá žádnou paseku, ale dovedu si představit, jak se to nese dozadu balíkem. Okupuji s Kaprem většinou levou stranu, což se nejeví jako moc moudré, jelikož jsme stále na větru, ale nějak moc nepřemýšlím v této fázi závodu, jedu jak kdybych mě cíl na Pustevnách, prostě tady musím s nimi vydržet a pak se děj vůle boží. Skvěle jede Léňa, zašitý stále na stejném místě, pěkně zakuklený, stejně i Jirus, kterého občas zahlédnu. Jsem až moc aktivní, Zahrada mi hlásí, ať pošetřím síly, že nás toho ještě moc čeká...jo má pravdu . Blíží se Mniší se svým trychtýřem, znovu si vyjedu na špic a po pravé straně se pomalu propadám, koukám, jak ta levá strana je rychlejší a dostávají se před nás další a další lidi. Jsem bezmocný, doleva se teď nedostanu a první problém je tu. Ještě před sjezdem do Mniší sice jedu vedle Hrušky, ale počítám, že přede mnou je už určitě přes 50 lidí, včetně Kapra, Jiruse, Léni a Dreamera. A historie se opakuje, výjezd k Hukvaldům je pro mě černou můrou, je tam díra jako vrata, ještě ji sjíždí Petr Novák, ale na jeho rychlost nemám šanci reagovat. To snad není možný! Ten kopec se stále utahuje, každý rok tady zažívám peklo a letos je to zase úplně stejné. Prostě mně to ujelo!
  Rychlý sjezd a magnet mezi domy v Hukvaldech, šrot, šrot, okolo mě Kamil Ackermann s velkou snahou si to sjet, po chvíli rozeznávám před sebou větší grupu a její špici táhne někdo ze Šlapek. Nejdříve myslím, že Dreamer, ale po chvíli vidím orange helmu, to bude Kapr! Gumuji se parádně, skáčeme mezi auty, Kamil to taky skvěle roztáčí a před Kopřivnicí si můžu z plna hrdla zařvat, jsme zpět! Ale za jakou cenu? Proč jsem si musel takhle zbytečně dávat již na 40km? Jsem prostě pacient , ty síly budou zase hodně scházet. Kapr hlásí, že měl pád, stejně tak Dreamer, aha tak proto jsme je sjeli a překvapivě je tu i skvěle jedoucí HonzaB, který si to docvakl společně ve skupince se mnou. Situace se uklidnila, i Štramberk nepřidal žádné vrásky, snažím se hodně pít a jíst, ono to všechno ještě přijde, vždyť zatím jedeme jen mírně zvlněnou krajinou jako přípravu na ty hity co nás čekají . Frenštát je dobit za 1:50, jedeme v čelním balíku, kde je určitě přes 100 lidí. HonzaB je na suchu, dávám mu trochu napít, nohy docela jedou a i odhodlání hákovat Kapra na Pustevny se pomalu dostavuje. Naše ryba mě ještě slovně povzbudí a u Ráztoky se zakusuji do jeho zadní galusky s vědomím, že nesmím pustit. Začátek se rýsuje jako ze snu, to co předpovídal Kapr ráno, když jsme předávali bidony jeho manželce, že skupina B bude nahoře na Pustevnách pěkně v závěsu za sebou, se pomalu vyplňuje! Neskutečné okamžiky, 4 orange za sebou ve vláčku, Kapr, Dreamer, Jirus a Kolíkáč drtí metr po metru legendární stoupání. Ještě dole nás předjíždí Hruška, a pak se již jen soustředit, je to nekonečné. S Jirusem chvílemi chytáme díru, kterou si pak ale zase sjíždíme, navíc, když do naší grupy dolítne zezadu M.Švehla, soupeř z mé kategorie. Tak toto nesmím pustit za žádnou cenu!
  Jsme nahoře, Kapr jel skvělé konstantní tempo, které bylo na samé hranici naší snesitelnosti, ale pak mi řekl, že on jel na pohodu, já se z něj snad zblázním! Předávka bidonů od obětavé Jany a srdeční šleha od překvapivého fanouška, našeho maroda Žíži, kterého tam přivezla manželka! Žížo, díky moc za podporu a dej se brzy do kupy! Ve sjezdu na nic nečekám, nesmí mi to ujet jako před rokem, hák za Kaprem to bude to pravé, on ty sjezdy taky jezdí s rezervou a pak tu rovinu určitě roztočí, vždyť je to pan časovkář. Povedlo se, jsme na hlavní směr Soláň, asi v 10 lidech, zezadu ještě přilítne Dreamer, Indián, Kamil Ackerman. No je to vypečená grupa, Kaňour z Dukly, Říha z Kolokrámu...ty wogo jsem zvědav, jak dlouho mě tady budou trpět Hned dalším sítem by měla být Soláň, ale jela se vcelku v poklidu, s Dreamerem jsme jistili ocas grupy, sice párkrát díra naskočila, ale dokázali jsme se vždy zvednout a doskočit si to. Do sjezdu jdu na první pozici, a mohu tak z blízka pozorovat umění závoďáků Míly Švehly a Kaňoura, kteří jedou v těsném háku snad úplně bez brzd a jen se kolem mě mihnou, fíha... Dreamerovu zatáčku jsme zvládli a přes Karolinku vzhůru ke Kasárnám.
  První magnesium jsem si prdnul již pod Solání, a další dávám teď, sice ještě Bumbálka, Smrček, ale co se dá dělat, jsem již pěkně rozsekanej a křeče tu budou počítám co nevidět Dreamer má ale ještě zdá se větší problémy, nemluví, visí na konci grupy, někdy má i pěknou díru, připadá mi jak Martin Matula v Kolodějích, když trénuje za skupinou . Za to Kapr se vznáší na vlně euforie a glosuje to hláškou: „To je sen!“, jo je to tak, kdyby mi tohle někdo řekl ráno, že pod Kasárnami bude oranjes grupa B ve 4 lidech, tak bych se mu vysmál. Mě tedy moc do zpěvu není, vím, jaké hrůzy nás čekají a ten můj stav není zrovna moc růžový.
  Kasárna, první odpadává Indián, já už zase chytám díru, špici totiž tvrdí Kapr s Jirusem . Ještě že tu je Dreamer, který jede stále jako stín za mnou. Kaňour předvádí neskutečný kousek, když v tom nejprudším kopci za jízdy sebere ze země bidon, který tam leží, aby ho zase po chvíli odhodil. Když jsem to večer vyprávěl na tiskovce, tak mi nikdo nevěřil, tak nevím, možná jsem měl již nějaké vidiny, na Kasárnách je totiž možné úplně všechno! Pod bufetem mám chuť zařvat, ať všichni zastavíme, ale nějak jsem se k tomu neodhodlal a byla to pěkná chyba Většina grupy pokračuje, včetně Kapra, bez zastavení a já se též přidávám, mám strach, že mi to ujede Jirus s Dreamerem staví, pak po chvíli se stejně ještě jde hromadně močit, takže jsem mohl taky pěkně zastavit, takhle mám vyschlé bidony a zadní kapsy jsou poloprázdné Příště si zařvu No nic, risknul jsem to s vědomím, že ten bidon od někoho vyžebrám, doprovodná auta tu někteří borci mají. Sjíždíme do Makova a Indián se vrací ve velkém stylu, vyfrézovaný úsek již zase drtí na špici.
  Tak co Bumbálka, takový jezdivý kopec to je, ale to by nesměl mít člověk v nohách to předešlé peklo. Bidony chrastí, a moje pravé stehýnko se začíná grilovat v křečové omáčce, konec, kamaráde je konec ... ne ještě se nezakousla, jdu ze sedla a jde to, tancuji jako El Pistolero a mám strach si sednout, pomalu ale jistě ji odháním, stále ze sedla, málem celý kopec ... Podařilo se, vydržel jsem, stejně tak jako bojovník Dreamer, který trpí za mnou ... Kapr s Jirusem bez problémů stále u špice naší skupiny. Snová show pokračuje, ale moc si to neužívám, okukuji jak mlsný kocour bidony a nabízím výměnný obchod Jirusovi, který mi nezištně vyměňuje svůj do půlky vypitý bidon za můj prázdný. Díky draku! Točíme kolotoč, sjeli jsme Kalojírose a Lechnera, já špici jen procházím, narozdíl od Jiruse a Kapra, kteří jedou skvělé řemeslo. Jednu chvíli se tak zdá, že špici okupuje Dukla, Bauknecht-Author a Šlapky , jo mělo to grády, kluci díky!
  Bufet jen projíždíme, beru banán a první výhup k přehradě odstřeluje Jiruse, který v mohutné křeči musí zastavit, vycvaknout a protáhnout. Ty wogo, chudák, a já mu piji jeho bidon S výčitkami hákuji grupu, Dreamer taky začíná hlásit konec, ale on nevypadá dobře již do Soláně a furt tady je, tak mu moc nevěřím. Najednou jako motorka se zezadu přiřítí obživlý Jirus a hned se dere na špici, no ty bláho, co tam vzadu potkal? Smrček na obzoru, moje stehno se zase hlásí a možná až moc brzy si srabácky vystupuji ve společnosti Kamila, Indiána a Jiruse, který zase tančí svůj tanec. Dreamer již zůstal někde za námi, nezdolný Kapr mizí v hlavní části skupiny. S Indiánem se chlácholíme, že stejně jedeme mimo TOP5 v naší kategorii, hold Beskyd je hodně nabitý konkurencí. Jirus se zase vrací a tak ve 4 kusech zdoláváme poslední úseky letošního Beskyda. Bohužel mi začíná na rameno poklepávat Mr.Hlaďák, kapsy prázdné, ten risk bez bufetu začíná přinášet své ovoce Jirus znovu odpadává kvůli křeči, Kamil s Indiánem začínají ožívat a drtí závěrečné stojky ve velkém stylu, ještě chvíli jim jedu v háku... Ale když se mě zeptají kde je Jirus, že jsem ho tam nechal, tak se ve mně něco láme a poslední brdek za hotelem Banka již nedokáži reagovat, trochu se mi i zamlží výhled a je to pro mě nějaké znamení, počkej na Jiruse, nezasloužíš si být před ním, on ti dal bidon, byl o hodně aktivní po celý průběh závodu, pěkně mu nabídni cílový průjezd okolo ramen.
  Hlaďák je tu, chuť sežrat cílovou bránu i s provazy se stupňuje, naštěstí nemusím čekat dlouho, Jirus je tu, jen mám strach, aby ten blázen ještě nechtěl spurtovat, ale nakonec ho ukecám a emocionálně vygradovaný konec je tu. Dvě Vinohradské Šlapky v objetí okolo ramen vjíždí do cíle, hlásí místní speaker. Bomba to byla, škoda trochu toho závěru, ty vyplácané síly ze začátku prostě chyběly, i jsem trochu podcenil jídlo, netušil jsem, že Kasárna projedu bez zastávky, s pitím mě zachránil Jirus. Kapr bral zlato, prokázal, že ani maraton mu nedělá problém, jet s ním ve skupině byla pro mě velká čest!
  A vůbec, tenhle Beskyd řadím úplně nejvýše, Šlapky byly neskutečně vidět, tiskovky se povedly, ani po 10-ti letech od založení tahle oranžová parta prostě nevyčpěla...je to sen!
  

  
  
  
• Strejda – Beskyd v provedeni A
  
  

  Loni, když jsem na Krali Sumavy dotáhnul pana mistra Kolbabu az do cile a při tom jsme dojeli a porazili Fousace, jsem v dobrem rozpolozeni ducha slibil Fousacovi, ze, pokud za rok pojede Beskyda, tak jedu s nim a udelam všechno, abych ho dotahnoul do cíli. „Tak coz voto, pokud mi uvisiš…“ – znela odpoveď. Tak sliby se mají dodržovat, rok ubehnoul, Fousac na start dorazil, a tak hura, jdeme na to. Na startu ale mame i Rainyho a ma chut jet taky s nami, a to uz není jen tak nejaka dvojice, to uz je plnohodnotna skupina A, vam reknu. Vyrazime. Starty Fousacovi vždycky sli, jedeme i docela svizne, takze Rainy občas nestiha a tak na vrcholcích tech nekonecnych brdku občas musíme zpomalit, at nas docvakne. Fousac je z toho nadseny, pac se neciti tem nejslabsim clankem. Rainy naopak – dost nervozni, az ho musíme uklidňovat, ze je to prece v cyklistice bezna věc, ze domestici občas trosku počkají na kapitana. Rainy: „Nu jo, ale za to se plati“. Tak navrhuji, aby mel klidne svedomi, tak taky zaplati: vecer mi koupi ferneta. To Rainyho dost uklidnuje, jede lip, dokonce jednou na zeleznicnim prejezdu nam nastoupi. Ale pak - znate to – zacina ho hlodat pochybnosti, zda ten fernet není az prilis velky vydej, a na bufetu uz je rozhodnuto – nejede s nami dal. Nejvice je z toho frustrovany Fousac, pac uz se nebude moci na vrcholku kopce orazit. Pomalu dorazime pod Pustevny. Tady se to pojevuje poprvé. Kopec je relativne prudky, a ja nemam v nohách takovou silu, abych to tocil kadenci 45 a neujizdil Fousacovi. A tak jedu napred. Obcas se zastavim pod záminkou curani a tak ta skvirka mezi nami není velka. Na vrcholku nam fandi cely zasadrovany Žiža. Krasny pohled. Ptam se ho, zda mam zaspurtovat. Nu jasne, co tady jinak delam. Tak roztacim pedale do maximalni kadenci a předjíždím nejakeho borce z kratky. Divaci jsou poteseni. Na bufetu, dokud si doplnujeme bidony, se zjevuje Rainy. Zrejme si prece všechno dobře zvazil a usoudil, ze fernet není premrstena cena. Pak uz to slo vicemene stejne az do cili: na rovinkách Rainy na tom byl lip, zase v prudkych kopcich za Fousacem zaostaval. Ještě na Kasarne a na Smrcku skupine poodjizdim, abych mohl aspoň trosku tocit, ale jinak porad jedeme vzorne skupinove a před cilem si muzeme poopravit dresy a slavnostne, rameno na rameno, protnout cil. Hned za nami cilova brana se sfoukává vitaji nas jak slapky, tak i samotny reditel zavodu Libor Hrdina a cyklisticky svatek je ukoncen. Ackoli ne, ještě není ukoncen, ještě to pokracuje při vecerni tiskovce, kde Rainy mi slavnostne kupuje ferneta. Bylo to jak proste ma byt: skupina B tvořila celo zavodu, skupina A plnila funkci zberaku. Ostatní šlapky to vytuzili zevnitř .