Akce Beskyd Tour 2010

Akce Beskyd Tour patří do kategorie Marathon cup. Datum: 2010-07-17.

Nejdelší varianta má délku 182.00 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto :: Roadcycling.cz :: Foto Adriana :: Foto Kapr :: Foto Yetti :: Report a foto Honzis :: Foto vinohradskeslapky.rajce.cz

Historie: 2002 :: 2003 :: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009

• Dreamer – Premierovy Beskyd v Saharske vyhni
  
  

  Beskyd Bike jsem puvodne vubec nechtel jet, ale to same bych mohl rict i o Sudetech, Rampusakovi, nicmene s jidlem roste chut a zjistil jsem ze jezdit jen jednou za rok Krale Sumavy je tak trochu hloupost. Pocasi sice slibovalo tropy, ale dest byt nemel, takze kdyz se mi naskytla moznost jet na Beskyda s kluky z Plzne, ktere jsem poznal na jednom SUACU a kteri dojizdi maratony do TOP30, nevahal jsem a hozenou rukavici vyuzil!
  
  Kluci me nabrali v Praze ve 12h a vyrazili jsme smer Beskydy. kolem 16h jsme na miste, lehce s uzasem hledim na homole vyrustajici z udoli a tycici se do velke vysky. A to rikam jako clovek ze Sumavy, inu Beskydy maji uplne jiny charakter, takze jsem se zas o neco nachytril :) Ubytovavame se v TRojanovicich v penzionu Koksar, kde domlouvame i sprchy po zavode a vyklizeni pokoju za mirny priplatek. Kolem 17h se jedeme rozjet, smer Pustevny. Jedeme, povidame a najednou jsme v pulce Pusteven, takze nakonec vyjedeme az nahoru, zpetne nevim jestli to byl nej napad, ale co uz, aspon se podivam na Pustevny 2x, na Beskyda se stejne jedu ucit a ne zavodit :) Nasleduje cesta zpet, prezentace, vykoupani a pak volam Kolikacovi, jak to je s tou veceri v pizzerii. Kolikac ma zpozdeni, takze v hospode se potkavama az pred osmou hodinou. Davam si testoviny a v 9 rychle musim na kole zpet do Trojanovic, nez bude tma. Celkem jsem v patek najel v ramci \"rozjeti\" 25km s vyjezdem na Pustevny, jak jsem psal, asi to nebylo uplne ideal ,)
  
  V sobotu vstavam, snidam, vsechno ok, citim se dobre, na startu jsme v 8:30, stojime v prvni lajne a pekne se potime a to jsme se jeste nerozjeli. Pak nas zase asi tak 100 lidi predbehlo, takze po startu mam co delat, abych chytal prvni balik, to se mi moc nelibi jet naplno hned od startu :) Jede se docela ostre, porad si docvakavam prvni balik, ohlizim se kde je Kolikac s kterym chci jet. Je tam i Olin. Nejak jsem se nemohl rozhodnout jestli ma cenu udrzet se v baliku nebo si vystoupit, takze jizda tomu odpovidala, clovek porad nastupoval a zvolnoval. Nicmene s Kolikacem i Olinem se pak do baliku dostavame, ujizdi nam az ve stroje ve Stramberku, ale pak balik zase sjizdime, protoze parkuji nekde na zel. prejezdu.
  
  Blizime se na konci baliku k Frenstate a nasleduje hodne osklivy pad v 60kmh v cele baliku. Peloton se pak deli na dva kusy a to uz zaciname stoupat na Trojanovice a Pustevny pred nami. Prumerny tep mam 170, av speed 35,5 tak rikam Kolikacovi ze uz nechame prvni balik jet. Delame dobre, ale ty skoro dve hodiny skoro maximalnich intenzit delaji svoje a tak na Pustevny mam docela krizi a jedu tam snad pomalejs nez v patek pri rozjeti! Krizi ma ale daleko vic lidi, napr. Michal Chadim z KC Brno ktereho mijime, nebo nekteri borci co jedou v protismeru a tim padem vzdali.
  
  Na Pustevny bylo super ze na me Kolikac pockal, to byl pro me nejhorsi kopec. Nahore jsem se srovnal, doplnil piti (ty 2l co jsem vezl jsem do Pusteven vypil a stejne jsem se citil dehydratovany), dal si meloun a jeli jsme dolu. Udelala se grupa asi 7-10 lidi, na Solan se ale trochu trhala. Na Solani jsem se tesil na meloun, ale meli jen vodu a iontak, kterym jsem si polil nohy, neb vypadal jako voda :) Dojel nas i Olin, super vykon, podle casu na fotkach na nas na Pustevnach ztracel asi 4min.
  
  Solan dolu, rovinka pred Kasarnama, kde je 35,8 stupnu podle GArmina, no proste parada :) Piju o zivot, snazim se i neco snist, nohy uz jsou docela ok, ale uz je to tezky ZDV az Tempo, na nejakou super intenzitu muzu zapomenout :) Kasarna jedu na 34/25 kolem 10kmh. Nahore se zase obcerstvime, davam si hlavne meloun, to byla moje spasa :) Slovenska cast Beskyda pekna, stoupani na Bumbalku ale osklive, krizi nemam, ale jsem ve skupine porad vzadu. Stejne tak i pri sjezdu k nadrzi Sance, moc nestridam, ale kluci tahaji moc pekne, jak rika Kolikac jet tenhle usek sam by byla skoda.
  
  Najizime na cyklostezku kolem Sance, povrch roztekly asfalt, vlny, je to teda dost o zivot, resp. o defekt .. nastesti prezivame a padame na hlavni silnici do Ostravice. Ta je ale vyfrezovana a jelikoz je mirna prehanka a silnice mokra, moc bezpecne to take neni. Jeden kluk tam nejak vytrh nohu z pedalu a malem sebral Kolikace, vse ale nakonec ustal. Najizdime na Smrcek, uz neprsi, ale je totalni dusno. Tady uz jedeme vylozene co to da, Kolikac nas jeste hecuje, ze kvuli tomuhle jsme trenovali v zime, ma pravdu, takze se mackam co to jde a nahore jsem s nim a Olinem, ktery jede fakt uplne super. Tady uz si rikam, ze jestli jim uvisim do konce, necham jim v cili misto prede mnou, protoze na tom byli o fous lepe.
  
  Nase 6-7 clenna skupina se trochu trha, ve sjezdu, ktery je opravdu nebezpecny nas blokuje mechanicak nekoho pred nama, dojde nam to az za chvili, kdyz ho dojedeme. Nejsme ale mali kluci, takze toho borce s ledovym klidem predjizdime a jedeme si svoje. Olin vytrhava pedal z kliky, par km pred cilem, to je smula! Jeste predjedeme asi 2 lidi, tesne pred cilem Kolikac v tahlem mirnem kopecku odjizdi a zaslouzene je z nasi skupiny v cili prvni! Ja uz zaver neresim, nechavam i dva kluky z nasi skupiny, tahali preci jen vic, nema cenu spurtovat o nejaky 70-80 misto jak jsem si myslel :)
  
  Nakonec z toho ale bylo 50. misto, zpetne dle vysledku je videt ze tretina lidi z dlouho vzdala a vubec nedojela, tim dostava vykon dalsi rozmer a zajet prvni Beskyd v zivote v 35 stupnich do TOP50 je pro me super, kdyz uvazim ze jsem se uplne neodrovnal a mel cas pozorovat i krasnou beskydkou krajinu, stylove chalupy a roubenky a pasouci se ovecky! :)
  
  Beskydy na me udelaly opravdu dojem a bude li osud naklonen, za rok se tam vratim.

  
  
  
• Yetti – Domestik, časovkář a opět domestik
  
  

  Po zdravotních peripetiích jsem se rozhodl jet letošního Beskyda zpočátku zvolna. Po startu jsem se držel ve šlapkovské A skupině vedené Strejdou. Hned od začátky jsme byli ochuzeni o dámskou společnost, Cancelaru a Alenu, které jely v duetu spolu až pod Pustevny. Po pár kilometrech odjíždí i veterán Josef jedoucí krátkou trasu. Tempo ve skupině se jede dle možností veterána a jednoho ze zakládajících členů Vinohradských Šlapek Honzy Mareše. Snažil jsem se s Lacem a Strejdou pracovat na špici a občas vytvořit nějakou momentku. Za Příborem mám drobnou technickou potíž, kvůli které zastavuji. Na ostatní volám, ať jedou, že je dojedu. Po rychlé opravě se snažím ve sjezdu k Zavišicím naši partu dojet, ale nepozorností vjíždím do výtluku na silnici a ztrácím brašnu s duší a nářadím. Vracím se pro ni s vědomím, že mi dá zabrat dotáhnout se do Strejdové skupiny. To se mi daří až ve stoupání ve Štramberku.
  Na první bufet v Ženklavě mám v bidonech sucho, což dokumentuje dnešní vysokou teplotu ovzduší. Po jejich naplnění se zakusuji do melounu a na cestu si beru buchtičky. Laco směrem ke Strejdovi komentuje: Trvalo mi to třicet pět vteřin i s vyčůráním. Pokračujeme dále spolu. Za Veřovicemi dojíždíme Pavla Peštu z HaPe. Měl defekt, ale jede jen krátkou trasu. Za Bordovicemi podle plánu s Lacem odjíždíme. Před Trojanovicemi nás dojíždí Míra Rožek z KC Brno. Míra zakufroval asi patnáct kiláků. Odjíždí nám u Ráztoky, kde fotí manžel Aleny. Podle něho má Alena necelou půl hoďku náskoku. S Lacem ladíme tempo, ale na kašpárka se snažím jet kadenčněji bez ohledu na tepy. Proto za druhou serpentinou Lacovi odjíždím. V polovině kopce pozvolna dojíždím Míru a pokračujeme spolu. Asi jeden a půl kiláku před Pustevnami neudrží tempo a tak stoupám dále sám. Po chvíli mě předjíždí Le Mond. Na bufet na Pustevnách dojíždím zase s prázdnými bidony. Po doplnění a občerstvení čekám na Laca. Za chvíli doráží na vrchol, ale je nějak špatný. Posílá mě dál, on prý bude čekat na Strejdu. Vyrážím s Le Mondem a Mírou z KC Brno. Ve sjezdu do Prostřední Bečvy jim výrazně odjíždím. Přestože do Solance jede pomalu mě nikdo nedojíždí. Zvoní mi mobil. Volá Míra, že je za Dolní Bečvou. Vysvětluji mu, kde udělal chybu a neodbočil. Le Mond ve sjezdu ztratil ještě víc. Pro mě se tímto mění závod v soukromou časovku. Stoupám na Soláň, kde pořadatelé přidali pitný bufet, což byl od nich velice pozitivní nápad. Se znovu naplněnými bidony se řítím do Velkých Karlovic, za kterými mě čeká nejnepříjemnější úsek pod stoupání na Kasárna. V údolíčku za úplného bezvětří pralo naplno slunce a přehřátý a suchý vzduch se pomalu nedal dýchat. Ještě před první serpentinou pod Kasárny dopíjím první z bidonů doplněných na Soláni a druhý ještě pod bufetem na Kasárnách. Naštěstí v kopci jsou vysoké stromy a tak se dá stoupat chvílemi v jejich stínu. Na bufetu si kromě pití, melounu, banánu a rohlíku dávám i sprchu. V této výhni to alespoň na chvíli osvěží. Zjišťuji, že Alena je přede mnou asi čtvrt hoďky. Z bufetu se musím přehoupnout přes hraniční hřeben a už mě čeká dlouhý sjezd do Makova. Ve stoupání na Bumbálku předjíždím Mirka Polnara. Nepatrně se ovlažil vzduch díky přeháňce na Smrčku. Za Bílou dojíždím prošitou Cancelaru a tak jí nabízím místo v háku. Potěšena, že nepojede dál sama se zavěšuje. Opouštím své tempo a s ním i myšlenku stažení ztráty na Alenu. V tuto chvílí se z časovkáře stává opět domestik.
  Po necelých dvou kilometrech přijíždíme na poslední bufet, kde potkávám staré známé z týmu Becaro. Trošku jim spílám, že nepomohli Cancelaře. Ona je ale brání, že neměla na to je uviset. Necháváme je odjet a pak přes Jamník objíždíme přehradu Šance. Ukazuji Canceláře odbočku s nápisem \"Lysá Hora 11km\" a ta procedí mezi zuby \"Ani náhodou\".
  Pod hrází do Ostravice ji opět tahám špici a po odbočce na \"Smrtček\"svorně stoupáme vedle sebe. Poslední a nejhorší metry na Smrček jsou za námi a čeká nás nepřijemný sjezd. V dolní jeho části stojí sanitka, ve které ošetřují nějakého závodníka. Pořadatel, který nás zpomaluje, oznamuje, že sanitka je zde dnes už po páté. Na konci sjezdu nad Kunčicemi pod Ondřejníkem jsou v esíčku hrozné výtluky. Daří se mi snížit rychlost a díry zdárně přeskákat. Pro únavu a vyschlo v krku nejsem schopen zavolat na Cancelaru, aby si dala pozor. Nemá sílu zmáčknout naplno brzdy a v dosti vysoké rychlosti vjíždí do tohoto nebezpečného místa. Neudrží to a lehá na levý bok. Naštěstí to odnáší jen s odřeninami a zlomeným nehtem. Je stále hrozné vedro a my pokračujeme přes Maralův kopec k Trojanovicím. Do odřenin stéká pot a tak nechci ani pomyslet, co Míša pociťuje. V posledním kopečku v Trojanovicích mi dochází pití. Už jen zatáčka doprava, přejet mostek přes Lomnou a vlevo na cílovou rovinku asi s čtyřprocentním stoupáním. Velice unaveni, ale s úsměvem projíždíme cílem, kde nás vítá prezident Kolikáč, Quit, fotící Kapr a kde se vzal, tu se vzal Laco.

  
  
  
• D!ablo – Beskyd tour aneb ...
  
  

  Beskyd Tour aneb \"procházka\" po dně

  
  
  
• Kolíkáč – Beskyd, Beskyd, Beskyd!
  
  

  Beskyd, Beskyd, Beskyd! Magický závod, který mě již po deváté v řadě přitáhl na start. Týden před onou sobotou, ve mně bojuje myšlenka proč? Proč to woe děláš? Trasu znáš nazpaměť, kopce jsou tam zabijácké, zase bude vedro, zase budeš mít křeče, Smrček tě dožene zase do naprostého zoufalství. Navíc ta cesta do Frenštátu není žádná hitparáda, takhle v pátek po D1, to je dobrý drasťák.
  Je pátek po obědě, stojíme v totální koloně před Průhonicemi na 5km D1, vedro k zalknutí, ano takhle jsme si to přesně představoval. Před Mirošovicemi zase lítá před námi náklaďák s prasklou přední pneumatikou, taky dobrý . Pak už cesta bez větších problémů přes Bystřici a pak přes Brno pro Yettiho a kolem 19h. už nás u Hranic prozvání Quit a nabízí zajištění prezentace. Díky! A kolem 20h. usedáme na večerní tiskovku, bylo to krásně strávené odpoledne s volantem v ruce . Ale na to se už zapomíná, je tu oranžová parta a startovní horečka stoupá. V chatce pak s Kaprem, Olinem a Pavlem Sovákem ladíme poslední detaily před tou sobotní výhní.
  A předpověď se splnila beze zbytku, již ráno před chatkou mě lechtá svými paprsky ta žhavá koule, která nám bude dělat příjemnou společnost po celý den. Nalít do sebe ještě co nejvíce tekutin, do zadní kapsy narvat plastovou flaštičku s vodou, osvěžení za krk se bude hodit. Stojíme na náměstí, start se o malinko posouvá, ale pak již směle můžeme začít ucucávat první kilometry z beskydského rozpáleného kotle. Hlídám si Dreamera a Olina, Ti by se měli dnes stát mými bratry ve zbrani, jedu s neskutečným respektem, snažím se co nejvíce točit lehké převody a jet co nejúsporněji v závětří balíku, nastřádané síly se dnes ještě budou určitě hodit. Ale stejně moc nevěřím ve zdárný průběh, už jsem celý obalen potem a ztěžka vydýchávám úvodní brdky, které se jedou v mnohačetném a bezprizorním davu hlava nehlava. Jaká škoda, že nestartují trasy odděleně . Před Hukvaldy už jsme odpáráni od čela a zůstáváme asi ve 20-ti lidech, uff snad už to bude bezpečnější, ale průjezd Příborem díky objížďce a spadlým šraňkám nám nabízí zase pohled na zaváděcí vozidlo a čelo závodu.
  A je to tu znova, o kritické situace není nouze, před Štramberkem si tu jeden borec ustlal, a červený ionťák, co zalil asfalt, vypadá jako krev . A Štramberk znovu konečná, nestačím tempu a vystupuji. Ale před prvním pitným bufetem v Ženklavě jsme zase v balíku, zdrželi je znovu závory, a zase všechno na novo Bohužel na Štramberku si vybral slabší chvilku Olin a není tu s námi, ale věřím, že si nás dojede. Bufet většina nestaví, Ti co chtějí zastavit, mají smůlu, jsou nemilosrdně seřváni, ať pokračují dále a nezdržují ... Před Frenštátem v táhlém klesání, kdy jedeme kolem 50-60km/h. najednou rachot kol a asi 6 borců se nehezky vyklopilo . No uff, stalo se to v přednější části balíku a zrovna před chvíli jsme si říkali s Dreamerem, že bychom si mohli najet dopředu, no ještě, že tak. Ve Frenštátu míjíme Juru, který hlásí, že končí, ještě ho hecuji, pojeď s námi, zabojuj, s námi si to užiješ ...
  Čelo ještě hákujeme pod kruháč v Trojanovicích, kde si s Dreamerem naposledy dnes vystupujeme a začínáme jet pro nás maratónské tempo, které by nás mělo bez větších následků dopravit do cíle. Dreamer kontroluje tepák a Pustevny tedy jedeme podle něj, na začátku nám odjíždí Pavel Sovák, možná to šlo jet s ním, ale kdo ví, co by se pak dělo na Smrčku… Takto si Pustevny vykroutíme přijatelným tempem a nahoře nás očekává bufet, kde je neuvěřitelný zmatek, krátká trasa tu měla cíl a borci se taky občerstvují, ale je potřeba vše doplnit, čeká nás náročná část. Při odjezdu z bufetu se loučím s Jurou, který to pro dnešek zabalil, bohužel Olin nedorazil…
  Sjezd je velkým osvěžením, je to jako když zapnete větrák a v té 60km/h. rychlosti to krásně ochlazuje, úsek na odbočku k Soláni mi letos nějak rychle uběhl, jedeme asi v 7-8 lidech, snažíme se skupinu ve stoupání na Soláň držet při sobě, údolí pod Kasárnami se zase bude hodit jet v kolegiální spolupráci. Bidony začínají chrastit, zadní flaštička plní bezvadně svoji úlohu, voda za krk a na hlavu je hotovým rájem na zemi. Jede s námi i starý známý z maratónů Jirka Zárybnický, tak cesta příjemně ubíhá, okolo tratě jsou i ochotní podavači vody, voda se prostě dnes cení zlatem . Soláň dobita, pitný bufet vypleněn a bojovník Olin se po chvíli též zjevuje, no tak to je paráda, vzhůru na Kasárna! Z Karlovic to točíme asi v 8 lidech, smůlu má Jirka, který vymete díru a defektí .
  Vytrpíme Kasárna, stále se mi jede dobře, žádné nabíhající křeče, o které jsem tu neměl v předešlých letech nouzi, a konečně bufet z tradiční napuštěnou vaničkou plnou ledové vody, úplná oáza na beskydské poušti. Melouny, šátečky, doplnit bidony, nohy do vaničky, uáááá to je Vám krása. A hele zezadu přijela nabušená skupina se známými borci: Tomáš Bartoš-HIC, Vojen Očenášek-SOS, Radim Skála–Sokol Veltěž. Tak to ještě nebude jednoduché, spojujeme se s Vojenem a Radimem a zakládáme tak grupu, která vydrží až do cíle. Jsme na 115 km a začíná mě to bavit. Začínám si užívat trasy, tady jsem vždy trpěl, prožíval muka, končil s cyklistikou ... A letos? S Olinem se stáváme motorem naší grupy, občas zalezeme do háku, ale kopce se jedou podle nás. Bumbálka má chvílemi úplně nový povrch, zase jsou tu obětaví podavači vody, ale ani Dreamer, Vojen či Radim se nenechávají zahanbit a výrazně pomáhají k tempu. A ve sjezdu k bufetu je to potřeba, kalíme to kolem 50km/hod. a pravidelně točíme. Na bufetu jen chvilinku a hned na Jamník, safra furt to jede, i ten objezd okolo přehrady, v rozteklém asfaltu se nějak překonal a řítíme se ke Smrčku. Letos mě kámo, nesmíš dostat!
  Před tím ještě Vojen trefí hranu vyfrézováné silnice, která ho vyhodí z pedálů, chytne malou ztrátu, ale ve stoupání na Smrček je tu zase zpět. Silnice je pěkně pokropená od předešlé přeháňky, Olin začíná točit svoji vrchařskou frekvenci, skočím mu do háku a pomalu odjíždíme zbytku. Jsme na 165 kilometru a dáváme si pěkně do těla, hůůů byl to mazec Oline! V nebezpečném sjezdu nám cestu zablokují dvě auta, která si stoupnou vedle sebe a řidiči si v klidu povídají ze stažených okének, no do háje, teď se tady smotat, dobrzďujeme, řveme, řidiči ale nereagují, až když přilítne zbytek grupy, tak se auto dává do pohybu a my za ním. Po chvíli zjišťujeme, že to je doprovodné vozidlo, jednoho ze závodníků . Stávám se vodičem skupiny, šipky jsou někde hodně na poslední chvíli a kdo tu jede poprvé, tak vůbec nechápe, kam se ještě pojede a jaké vychytávky nás ještě čekají.
  Maralák, stojka na 175 kilometru už hodně bolí, smůlu má zase Olin, svojí ohromnou silou se mu podařilo vyšroubovat pedál z kliky . Cíl se pomalu začíná přibližovat, dnes nemám sebemenších výčitek, že bych se jen vezl a tak v posledním vážnějším hupu zkusím skupině poodjet. A podařilo se, nikdo nezareagoval a tak si můžu vychutnávat osamoceně poslední metry na vítězné vlně. Možná pro mě nejkrásnější dojezd v beskydské historii, bez křečí, i z toho sedla se dokážu zvednout a zaspurtovat . Předstartovní plány hovořily o čase kolem 6:30hod., v závěru jsem už čas vůbec nesledoval, a tak čas 6:30:01 ve výsledcích je sladkou tečkou za vypečeným Beskydem 2010.
  Beskyd znovu potvrdil svoji náročnost, letos (po kolikáté již?) ukrutné vedro, které připsalo hodně jezdcům DNF. Jsem hrdý na to, jak se s tím všechny Šlapky porvaly, Kapr ukázal svoji sílu a zálibu v tropech a jen těsně mu uniklo pódiové umístění, to však si naplno mohou vychutnávat Honza s Cancellarou, kteří si díky skvělým výkonům odváží stříbro. Psát o tradičních domesticích jako je Strejda, Yetti, Pedro nemá smysl, o nich to všichni už moc dobře víme, zase předvedli, že se dokáží obětovat méně výkonným a dotáhnout je do cíle. Diablo se vrátil po dlouhé době na maraton a bojoval jako za starých časů, Lemonda přemohl těsně před cílem vydatný déšť, který změnil silnici v řeku a dál pokračovat by byl asi hazard, a proto využil doprovodného auta. Mike potvrdil pověst tvrdého muže amerického fotbalu a nechápu, že to ještě dojel s takovým zraněním, klobouk dolů a dej se brzy do kupy!
  Beskyd ale není jen samotný závod, tiskovky se povedly, dorazil i Rainy, mělo to atmošku! Díky všem, co se o to zasloužili…