Akce Peruc 2024

Akce Peruc patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2024-02-03.

:: Trasa :: Diskuze :: Foto :: Flyby :: Garmin

Historie: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020 :: 2021 :: 2022 :: 2023

• Čespa – Foto-fšem-fe-fochu
  
  

  https://www.rajce.idnes.cz/vinohradskeslapky/album/24-02-03-evan

  
  
  
• Sukes – Miluji to, jsem oranž!
  
  

  Celý týden od Košic to v grupě vře, oranž žije emocemi, názory , diktáty i zákazy, nesmírně se bavím a moc těším, věřím předpovědi již týden předem a chci dát Peruc, ano tu Peruc, kterou Prófa miloval a která se jede i na jeho počest, moc chci, dokáži zhubnout , dokáži potrénovat, dokáži rege, dokáži udržet veleformu, jenž jsem dosud nikdy neměl , a dokáži se tentokrát připravit a nedat Robertovi šanci napsat , že Sukes už též vadne, ne dnes ne a to ani na 14 kg biku byť nahuštěném na neuvěřitelných 7 ATM! JO každý wattík se hodí. Co ale nedokážu, napsat report bez emocí, to fakt Vláďo nejde, to neumím a ani nechci, emocemi žiji, emoce mě nabíjí, motivují, naplňují , posilují i wattují... Ode mě fakt krátký věcný a jen faktický report nezažijete! Robert zakázal a přikázal i tentokrát snad ještě více a úplně vše, ale i on nakonec jak se ukázalo, káže vodu, ale pije víno, no spíš pivo, ale k tomu se ještě dostanu, vím však své a nevěřím, na druhou stranu s výleťákama určitě uvisím, a tak v 8.35 od baráku vyrážím po cyklostezce vytočit nohy na 5 km na centrální seřadiště v Mírovicích, kde již neskutečně početná oranž grupa se šikuje směrem na Kostelec, postupně nás nabylo až 21 a nakonec 24, ano oko chvíli bralo a mé též a obě natěšeně pousmívajíc se , jak špic okupuje Jiřinec se svým kámošem Niemim a valí se pořád 40+ , postupně se však zklidňuje a prvních 30 km ok, dávám zkratku a oddychuji jako přípravu na budoucí peklo, jež stejně určitě i přes všechny zákazy nastane, na špici to musí na proti větru hodně bolet, já si pořád držím svou Pětku na vnějšku a občas i dokonce ve třetí lajně a ještě většinou za Kaprem, úžasné, jo taktika, takhle se šetří 50W , Turista perfekcionista by to jistě definoval s přesností na desetinná místa, mě ale stačí , že dávám , ano dávám a jak, neboli spíš vše, nebylo jediného úniku, kde bych nebyl, nebyl jediný horizont, kde bych nestíhal, včetně Evaně, dával jsem si jak na kolodějárně, ale dal a jak a rád a nechal se pochvalnělaskat od Roberta, Luka i Jendy, jak jinak v jeho případě i již tradičně sarkasticky, až vyndáš ten elektromotor, budeme se bavit dále, i Čespa přidal svúj obdiv a Bobek též neopomněl vyseknout uznání veleremcalovi provokatérovi , velkou část trasy jsem znal, létáme tam kilo s Proschlovcema okolo Řípu průměrem 38 anebo tam i občas okolo Kralup potrénuji, vím tedy , kdy a kde mám být , Od Pomníku , kde jsem byl poprvé, to přišlo, muselo, je to dané, logické a přes věechny zákazy i aspoň chvíli vítané, nadělená skupina letí páděm , to ještě na hraně ukadencuji, aby ne , přede mnou legendární "bratrské" duo KO-KA, Robert s Karlem a za nimi já s Lukem stahujeme vzniklý únik a Robert nezakazuje , naopak, kvituje, to si zase užíváš velehák co, ano a jak, pro tohle jezdím, tohle miluji, tohle si užívám, jsem na šrot, ale dávám a vím, že vydržím. Ano i takováto byla Peruc, jinak pohohodová vzorně grupová, předpisově čekající a tolik oranž žijící a i často se fotící! Ale i jsme si zašrotili a to je dokonalé, to se prostě musí vždy zrodit, trvat, vyradovat a i občas poseřvat... Na posledních 50 km postupná odpojovačka, ale i v Kralupech pořád 13 statečných drtilo poslední km a bylo mi umožněno hákovat na své PĚTCE a uviset v plném nepovadajícím tempu až do Čakovic , kde se za bouřlivého osočování, jsi Hvězda , loučím a vytáčím poslední 3 km ztahané nohy , dorážím k lednici a hážu do sebe minimálně 4 panáky slivovice s myšlenkami na Roberta , jenž vyhrožoval , že pokácí celou řadu piv v base a stejně jako on valím do vany a říkám si, že vím , proč to dělám a stínám se v grupě ještě emociálněji než telepaticky na trenažéru, jsem s vámi pořád, jsem natěšen, jsem rozradostněn, jsem velespokojen, miluji to, jsem oranž!

  
  
  
• Žába – CK Vinohradské Šlapky
  
  

  Tradice, zimní trénink, pokoření živlů, začátek cyklosezóny, pokec s kamarády? Co z toho přesvědčilo 24 dospělých lidí sednout na kola vstříc 200 km trase rvát se s únorovým vichrem přes hory a doly do polí k památníku setkání 3 armád v tažení proti Napoleonovi?
  
  Letošní trasa v opačném směru mi vyhovuje, cesta zpět vede blíž k Praze a mohu se odpojit v Kralupech rovnou na Pankrác. Proto nejedu 3-4 hoďky s Fialkou, mířím na sraz na Hájích. Sjíždíme se ve velkém počtu, ťukáme pěstičky, oči září nadšením a oranž srdce buší pro cyklistiku. Dneska bude účast trhat rekordy. Rozjíždíme se po větru a jede to samo. Ve městě se zdá, že vítr fouká do zad ze všech směrů. Letíme a na hlavním srazu jsme o 10 minut dřív. Postupně se sjede obrovská skupina, zdravíme se pěstičkami, švitoříme, smějeme se. "Abfahrt!", pouštíme po zadobočním větru směr Mělník. Fouká hodně, ale vepředu kam až dohlédnu jedou dvojičky pěkně těsnou formaci, na rovinaté trase se jede plynule. Je cítit jak jsou všichni jak na jehlách, minulý týden zanechal stopu. Vezu se na vlně euforie, těší mě přerod oranžového stáda v partu cyklistů. Nikdo nechce zbytečně stavět, Čespa fotí za jízdy a když už je čůrpauza, tak i HonzaB oklepne jen 2x.
  
  Po pár hodinách mě napadne vycouvat na konec balíku, ať také vidím tu nádhernou skupinu jinak než na fotkách. Očekávání střídá fáze zklamání. Krásný asfalt, rovná silnice v polích a my jedeme jako stádo. Dvojičky nikde, samá mezera, většina lidí se větrá. Navíc se jede neplynule, málem si přeložím a tak z chvostu přeskáču pár děr vpřed za Kolíkáče. Dokonce i on udělá 3 metrovou díru, tak ho přeskočím vedle Kapra. Konečně pěkná pozice. Kolíkáč něco brblá o předjíždění, ale Luke se mě zastal, díra vedle Kapra nevznikla sama od sebe. Pěkná formace nám vydržela jen chvíli, než pro změnu tvoří díru Martin-O hned ve druhé lajně. Naštěstí se trasa konečně stáčí proti větru. Nemi a já hnízdíme na špici. V představách mám za sebou krásné dvojičky a raději se neotáčím, ať si obrázek nezkazím.
  
  Kvůli podivné zajížďce na trase je pumpa a památník daleko za polovinou. Z balíku dle četnosti hlášení "moooc", dokonce od svých nohou cítím narůstající únavu. Trasa se navíc vlní jak na horské dráze, často se čeká, jehličky ostražitosti otupují a morálka uvadá. HonzaB připravuje oklepávání, když už ostatní odjíždí. Studený vítr štípe při čekání. A čekáme často, na kopcích, na focení. Pumpa v Peruci je malá, většina lidí stojí venku v závětří. Svačíme, povídáme, někdo asi nabírá síly k pokračování, já chladnu. Dosvačeno, kdo potřeboval vynesl písek, nasedáme a nic. Vystřelil jsem sám a v pěkném kvapíku k pomníku a zpět ke skupině ohřívám svaly. Slíbená rychlá fotka od Čespy je geniální, ale pak děláme ještě 20 dalších. Fouká ledový vítr. A když už část lidí odjela, většina sedí na kolech, jde HonzaB na malou.
  
  Úplně zmrzlý vyrážím do klesání po větru, jedu výkon jako proti abych se ohřál, s 53x11 míjím Sukese a přemýšlím jaké převody asi má jeho bike, objíždím Nemiho s Kanaďanem ve stoupání ... tohle bude v unavené skupině maximálně Z1 i na špici. To nepřežiju ve zdraví. Původně jsem chtěl čekat, ale měním plán a loučím se jen s borci v úniku a peláším po trase do Vodochod a pak rovnou směr Pankrác bez zajížďky na Háje.
  
  Report píšu pod peřinou s knedlíkem v krku. Dnešní trénink neodtrénuji. Dost možná neodtrénuji týdenní blok. Sbohem vyzvedávání bidonů pro team na Zoncolanu. Zimní wobjíždění jsem bral jako zimní trénink. Sice na WhatsApp běží srování s teamovým tréninkem Xeela, ale my nenajíždíme základní vytrvalost. My máme společenskou událost, překonávání živlů a držení tradic.

  
  
  
• Kolíkáč – Kopi Luwak!
  
  

  Další řádek tabulky čokolády drtím mezi zuby, došlo zrnkové kafe do kávovaru, dělám si turka, nějak marně hledám sílu, kterou jsem cítil, když nás to hnalo od pomníku domů. Držet to dole za oblouky, vedle sebe cítit Kapra a v hlavě tisíce vzpomínek, které jsme spolu zažili. A nejenom s ním, ale s celou touhle oranžovou partičkou… a jakáže vlastně byla letošní Peruc?
  Začalo to už v týdnu pozvánkou na protisměrnou trasu. Centrální seřadiště kaplička Mírovice, pak na Kostelec, Neratovice, lávka Lužec, před Řípem na Černouček, Mšené lázně, francouzská Evaň a pumpa v Peruci. Pak pomník se samolepkou a před Veltrusy překonáme Vltavu přes památku z roku 1900 - zdymadlo Miřejovice, pak zadem přes Máslovice do horkých van. Peruc miloval Profesor, budeme na něj myslet, málokdy vynechal... Nechte doma svoje ego a dorazte na poklidný wobjížděcí výlet. Žádné závodění, ale tukový výpal. Výlety ve skupině, kde do toho nemusíte bušit jako magor, ale hezky v závětří proplouvat krásnou českou krajinou a kochat se. Všichni mají blatníky se zástěrkami až k zemi, aby si to všichni užili, kdo nemá, jede na mokru úplně vzadu. Na špici výkonní zimní jezdci, kteří jen tak neslezou a jedou přijatelné tempo pro všechny, především pro dámy a starší pány. Když se zařve moc, tak zpomalí, mají oči i vzadu a kontrolují, jestli jsme všichni. Nevyprovokuje je žádný brdek, ani projíždějící traktor, aby začali blbnout. Od toho mají doma trenažéry, kde se mohou zmastit do bezvědomí. Když se jede po rozbitějším asfaltu, zpomalí se ještě více a ukazují se díry, při výjezdu z vedlejší na hlavní se odhadne, jestli to celá skupina projede a hlasitě se hlásí, zdali je volno. Výjezdy z kruháků a ze zatáček se jede s citem, ať vzadu nevznikají díry! Držíme trasu, možno se připojit cestou, jeďte nám naproti...
  Do Mírovic nás to hezky fouklo a čekalo se, kde se zjeví. A byla to velká a překvapivá zjevení! Třeba ikonický Fousáč anebo náš Kubajz a Kanaďan! Anebo Sukes a jeho adidy v klipsnách na horáku. Věci, které málokdo pochopí… Do první linie nasadit Žábu a Nemiho a valit to na Neratovice. Vzpomínal jsem na Vitase, tudy začínalo hodně výletů do neznáma. Ale za něj ještě nebyla lávka v Lužci, která je teď pro nás neodmyslitelnou spojnicí na druhý břeh Vltavy. Sukes a Ivča si to rozumně zkracují směr Beřkovice, většina dává ještě lalok přes Cítov. Tady už to točí domů Alf, Fousáč a Kubajz.
  Pozdravit prezidentskou obec a řádně se utkat v boji s větrem na Martiněves, kde řvou Vlčáci nadšením, jo další velké setkání! Mšené lázně, myslel jsem na foto, ale zastavila nás až Evaň. Ale k ní to nebylo vůbec jednoduché. Sjezdem až k Ohři jsme ztratili hodně výškových metrů, které jsme pak zase museli nabrat. Luke s HonzouB jsme přepnuti do módu wobjíždění a dělají tak větrolam pro Ivču a Oťase. Taky se nechci zpotit, navíc zimák pode mnou vůbec nereaguje na nějaké zrychlení. Tohle cedule Evaň asi ještě nikdy nezažila. Nálada kvete a blízkost Peruce to ještě více podporuje. Ale je to nekonečné. V dáli vidím zelenou halu místního JZD a u ní vím, že je pumpa. Ale ta se vůbec nepřibližuje!
  Konečně cinkají drobáky v té kouzelné hrací skříňce. Vytahuji hračku, co z něj vypadla a její obsah klopím do sebe. Safra to je chuť! Té se ani Kopi Luwak nevyrovná! A navíc by to už domů mělo foukat tím správným směrem. Ještě foto a samolepka u pomníku, o kterém se mi tolikrát už zdálo. Symbol té zimní cyklistické dřiny, tady to nikdy není na krátký krátký, tady je vždy kolem bodu mrazu a furt fouká! Žába se rozjíždí po silnici jak po letištní dráze, aby se pak neudržel a odlétl napřed domů. To my si chceme společně užít vůně skupiny, zažít závěrečné boje o kilometry, na které zase budeme myslet celý týden.
  Vylézt z vany a už hltat první reporty! Sukes tohle fakt chceš! Tohle uměl Léňa, který to už měl sepsaný v hlavě, ještě než vycvakl nohu z pedálu. O tomhle je ta oranžová cyklistika, o partě, která si pomůže a chce zažít týmovou cyklistiku, a ne o nějakých nic neříkajících číslech a emailech od trenérů. Tady nad námi stále lítá ikonický Trenér Staříků a potutelně sleduje ty naše blázniviny... A dnes se to zase nadmíru povedlo! Vždyť nás v jednu chvíli bylo i 24 kusů. Vítr vál dle předpovědi a stejně tak Žába v předpisovém objížděcím tempu drtil špic s Nemim. A za nimi se hrála úspěšná hra na schovávanou, proložená starými i novými hláškami, které rezonovaly grupou. Trasa na Peruc letos v obráceném gardu a hlavně z několika významnými změnami, a zdálo se, že se hodně líbila. Vítr nás stále nemilosrdně bičoval, houpavý lalok na Evaň přidal pár výškových metrů navíc, ale ani to nezkazilo náladu. Pumpa byla hodně zasloužená, paní už objednávala chybějící bagety a kafe na příští týden. Orlí pomník s parádní fotkou, v takovém počtu to ještě nezažil. Premiérové zdymadlo Miřejovice taky nezklamalo, především Jendův Abfááhrt a následné překotné naskákání východoněmeckých vodáku do svých plavidel nach Dresden. A pak už se letělo do van, obdiv především před Ivčou, Oťasem a Sukesem, jste fakt dobrý! A velké poděkování našim fotografům, fotky stojí za to!
  PS
  V Petrovicích v totální únavě jsem se sám sebe ptal proč to dělám... ale pak po vaně, jednom ibalginu nalačno před spaním a u fotek jsem na to zase přišel! Díky všem, jste borci!

  
  
  
• Luke – Vyměkli jsme
  
  

  Další větrná Peruc, tentokrát protisměrná trasa a nějaké brdky kolem Evaně. Účast slíbena velká, ale realita předčí očekávání, takže ani nezvládnu všechny zmínit. Na seřadiště jsme doletěli s větrem v zádech a tak nějak bezbolestně, tam přijíždí další a další wobjížděči. Kapr to typuje na tři balíky, ale překvapivě se daří grupu držet pohromadě. Velkou zásluhu na tom mají Žába a Nemi, kteří jedou ukázkovou špic, těžko chtít něco víc. Na druhou stranu představa, že si člověk sedne do poslední dvojičky, rozevře noviny a točí stále stejné watty je milná. Už od páté dvojičky to slušná harmonika a vzadu to musí bolet. Prvních pár hodin mi kromě tak krom poslechu rádia a snahy o obsazení pozice tlumiče nárazů v balíku ukrátí i přemýšlení o tom co napsat do reportu k zlepšení kompaktnosti našeho megastáda.
  A v zásadě jsem na nic moc nepřišel. Na špici se pochopitelně musí nějak jet, jinak je vzadu zima. Slabší to zase instinktivně táhne dozadu, přestože by se měli líp někde kousek od špice. Pak jsou tu přejezdy, křižovatky, zatáčky. Když si přibrzdím víc, musím víc přidat, docvaknout si to. Když na to mám, je to super, když ne, nesmím tolik brzdit. Všechno v pohodě, nebo ne? Každou brzdou a akcelerací odpojuju ty za sebou, když na to maj, tak si to dolepěj jako já, když ne, tak pa. V pohodě? To si musí každej srovnat sám, jestli ten balík má jet jako jeden muž, tak holt pro to každej musí udělat maximum a ne to nechat na těch 2 na špici, kde je vidět maximálně 5 dvojic zpět.
  Před Perucí ale trasa začíná být až nepřirozeně kopcovatá, účast je hojná a já si najednou můžu jet velmi příjemné tempo i do kopců, za mnou se tvoří pěkné gruppetto, ale i tady se dá zakecat a nechat si to odjet, pak řvát moc, ale to už se vracíme k předchozímu odstavci... Nicméně brdky zdárně překonáme, i když roztrhání na skupinky a na posledním horizontu už se rýsuje pumpa. Já si dám snídani, skupinová zábava kvete, ale po pár minutách už mi trochu opadávaj okvětní lístky. Přeci jen bych ty zastávky trochu zkrátil, zvlášť když se nedá postavit na sluníčko a nechat se trochu zahřát. To se naštěstí daří cestou k pomníku, kde probíhá "rychlé foto" na několikrát, no prostě jako vždy. A konečně Abfáááárt.
  Já si dám ještě kousek zpět proti větru abych se zahřál. Jak se ale otočím po větru, přestane foukat a dá se volně točit směr čelo. Tady samozřejmě trvá vůbec něco zformovat, jednak každej jede za svý, druhak v každý vesničce se každý cítí na trochu jinou průjezdní rychlost. Kontroluju spíš konec, abychom na někoho nezapomněli. Za půl hoďky jsme ve Velvarech, pak slavné zdymadlo a dál už se jede hodně na bočáku. Zas je to o tom, kdo se jak schová, kdo komu udělá místo a kdo koho vyvětrá. Každý by měl dle svých možností pomoct kde se dá, silnější na větru, slabší schovaní, ale nedělat to těžší těm ještě slabším. Ale tady už je to o srdíčku a o tom, jak to kdo miluje a jak si to užívá. Postupné loučení a příjezd do Prahy, návštěva Čakovic, Černý most. Pak už po cyklostezce, vytáčíme nohy, kde jsou ty časy, kdy se tu na dvoustém kilometru jezdila tvrdá lajna za Turistou. Vyměkli jsme. Letos ani nefoukalo tolik jako jiné ročníky, ani nebyla taková zima, vlastně to bylo fajn, nebolelo to. Vyměkli jsme a jde to s náma z kopce. Ale je to příjemnej sešup.