Akce Peruc 2020

Akce Peruc patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2020-02-08.

:: Trasa :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019

• Dreamer – Premierova Peruc
  
  

  Peruc je prvni jarni Polabska klasika a je to jedina akce, ktere jsem se jeste nezucastnil. Az letos konecne doslo i na tento monument. Zima letos proste skoro neni, takze hlavni starost byla jak moc rano bude velky mraz. Vecer bylo teplo, ale v noci se vyjasnilo, nicmene rano bylo jen lehce pod nulou. V patek vecer jsem ocistil, nafoukl a naolejoval zimaka, inu na silnicce jsem nesedel mozna dva mesice, uz na ni sedal prach. Zato 400 nabehanych km v lednu hralo moje lytka a tak jsem nemel obavy, ze bych to snad dnes neujel. Rano lehka snidane a uz mirim na tradicni kruhak na Jizu. Tady pozor na namrzlou vozovku a uz spolecne mirime smer Brandys, postupne se pripojuji dalsi a dalsi koralky, az je nas oficialne 22.
  
  Po ranu neni zadne teplo, ale slunce sviti a nalada pomalu stoupa. Poucen z minulych let jsem se radeji oblekl vice, sundat to jde vzdy. Na riditkach mam i cinske neoprenove navleky a docela se hodi takhle po ranu. Povidam si s ostatnimi, hlavne s Cespou, Mlhosem, Camrdou, proste jak se sejdou dvojicky. Trasu neznam, ale tesim se na cil dnesni cesty u obce Peruc, kterym je Orli pomnik, misto setkani vojevudcu v roce 1913. Konecne jsme tam, coz znamena ze jsme v puli cesty. Foceni, doplnit tekutiny a nachytat hlinu do kufru treter, kterou budu sypat ven jeste po navratu domu. Zaroven se trochu trochu zatahlo, takze sundavam jen ty neopren navleky z riditek, preci jen ovladatelnost kola neni uplne stoprocentni. Dame jeste jednu vsuvku, kterou je navsteva tisicileteho dubu, no pekny kousek je to, budi respekt a uctu.
  
  Pak uz zamirime k tradicni pumpe, kafe je povinnost, stejne tak tycinky ze zadni kapsy. Mirime zpet k Melniku, postupne se par koralku odpojuje. Opet vychazi slunce zpoza mraku a jelikoz uz je tak 5st odhadem, nalada je vyborna, presne takova, kvuli ktere se techto vyletu tak rad ucastnim. Turista a spol. zacinaji poodjizdet, z Kolikace a HonzyB padaji vtipne hlasy, to jsou proste jistoty, ktere budou platit i v tomto roce. Pekna spice s Lukem pred Melnikem za dohledu kouricich kominu nalevo v dalce. Pumpa v Melniku a poprve zde davam parek v rohliku, ktery je pry prosluly. Coz se potvrzuje a jak ukazuji dalsi kilometry, byla by chyba nedat si ho. Do Prahy je to totiz jeste kolem 50 km a protoze je protivitr, sily postupne ubyvaji a tak se kazdy kilojoul hodi. I tak nalada zustava vyborna, nikdo ani moc neodpada, pripadne se ceka. U Zelence to misto po hlavni vezmeme po rozbite cyklostezce, asi bych se bez toho obesel, ale co, i takove momenty k tomu patri, schopnost prizpusobit se ostatnim.
  
  Blizi se 16h, coz znamena kolem 8h venku, skoro 7,5h jizdy a na tachometru jiste padne prvni letosni dvoustovka. V cili je to presne tak jak jsem rikal. Peruc byla dobyta, jak pomnik tak prastary dub, tak predevsim zase ta velka parta znamych tvari na kole za to stala. Vazme si toho, ze to dneska slo objet v na tuhle rocni dobu krasnem pocasi. Jasne pred tydnem bylo +15, ale taky mohl dnes lezet vsude snih, vzdyt je zacatek unora. Dalsi klasiky jsou pred nami, tak uz se tesim na dalsi z nich!

  
  
  
• Turista – Kostička čokolády
  
  

  Bylo to fajn. Skvělá parta různých lidí, co se vydá přes půl kraje do zapadlého městečka. Na některé Peruce nemam dobré vzpomínky, ale i tak jsem se na dnešek hodně těšil. Krásná předpověď nadšení ještě podpořila a vidět tu spoustu rozesmátých tváří byla nádhera.
  Forma zůstala na podzim někde na Kolodějských švizích, takže pěkně s Námořnickou rozvahou číst i ty nejmenší signály těla s přáním objet to ve stavu kdy si to člověk užívá, a ne přežívá. Naštěstí nás bylo hodně a jelo se rozumně, takže jsem si to fakt užil.
  Udělalo mi velkou radost, že jsem vás přesvědčil podívat se taky k památnému dubu. Mám k takovým kmetům úctu. Je to jenom strom, ale je to taky živý organismus, který den, co den, po staletí, bojuje v mrazu, horku, o místo na slunci, aby předal ve žaludech své geny dalším generacím, na své cestě k té naší jediné jistotě. Tak jako každý z nás. Měl asi trochu štěstí, ale hlavně to nevzdal a nejspíš bude bojovat i když my už tu dávno nebudeme. Strom hrdina.
  Kdybych mohl tak bych jel hned s váma zejtra zase někam, a to je moc hezký pocit. Jako když si člověk dá kostičku čokolády a najednou dostane chuť na víc a víc. Když se jezdí hodně a je forma, tak je těžké upéct ještě něco lepšího, ale teď stačí jenom přivonět, aby se dostavila blaženost. Určitě taky proto že jste tu kostičku dneska moc dobře připravili, z tech nejlepších surovin.

  
  
  
• Kolíkáč – Nepřehlédnutelná překážka
  
  

  Tahám woježděný hadry z pračky a jdu je pověsit. Rituál, který nesmí dělat nikdo jiný. Mám ho rád. Zase vytekla do odpadu další Peruc. První letos skoro dvoukilo sezóny. Někdo si ho splnil. Já dnes už neměl morál dojíždět těch pár kilometrů. Peruc ve stehnech. Tak jsem se těšil. Jak říká klasik, na tyhle výlety musíte trénovat už od října, aby jste si je užili. Letos luxus počasí a luxus skupina. Co skupina, to byl pořádný balík, v Peruci možná i 25 hlav. Ukočírovat ho, už nebyla sranda. Ale zvládlo se to. I díky legendárním obětavcům. Letos jsme viděli i 1000 let starý dub. To bylo něco, někdy si tak připadám, vždyť do Peruce už jezdíme hezkou řádku let. Ale stále to naplňuje, ta jízda ve skupině má svoje kouzlo. Vidět "mladé-staré" kamarády, to se nikdy nemůže omrzet. Ta břečka z automatu furt chutná, i ten olezlý párek z Mělníka. Užil jsem si to hlavně díky vám, co jste tvořili tu nepřehlédnutelnou překážku silničního provozu Děkuji všem!

  
  
  
• Bobek – Divadelní představení
  
  

  Kdo někdy jel v zimním balíku asi bude souhlasit, když se řekne divadelní představení. Stačí na jednom konci zahulákat ,,odjezd" a na druhém to cukne. A mnohdy nepomůže ani semafor s červenou natož proškolený turista.
  Počasí přeje (víc než paměť), z poslední vyhledané fotografie je patrný datum 2016, z posledního termínu Peruce zase 2013; ani na jedné fotce není patrná účast v jarním oblečení o kterém jsem cestou do Peruce mluvil. Tedy, počasí přálo víc než kdy jindy a přes ranní mrazík, se dalo mluvit o takřka březnovém počasí.
  Teď když zpětně počítám, vychází 26lidí... Díky východnímu větru dochází k turbulencím čímž se vzadu jede rychleji (40km/h) než v předu (28km/h). Párkrát se to protočí i ústně a všichni jsou v Kostelci se strachem co se bude dít, coby dup.
  I zbytek dne se nese v historickém duchu (vzpomínkově). Průjezd bránou, foto pod památníkem, ,,potlach" pod starým dubem, i přes malé vstřícné kroky je melancholický kruh uzavřen až k místu tučné delikatesy o dvou koncích; a více koncích opodál.
  Díky, Tomas Vitas tuto krajinu uměl.
  Ať to jezdí všem!

  
  
  
• Pantáta – Balík, balík!!
  
  

  Moc jsem se těšil, že se svezu kousek v balíku. Po 2km v balíku špatně odbočeni, vracím se, jedu v klidu. Čekám až mě sjede čelo balíku, ale ty jeli jinudy. Ještě jsem zakufroval, tak do Peruce na samotku. V Peruci chci jet domu, ale na pumpě vidím balík. Touha se svézt je velká, změna plánu a jedu s nimi do Mělníka. Jsem už pěkně prošitej, od rána už 70km samotka. V Mělníku loučeni, Pistachio i Vlčák na mně čekají. Jedu s nimi asi 1km a vystupuji si, abych jich nebrzdil. Při rychlosti 30km/h. mám maximálné tepy, takhle bych daleko nedojel. Srazím tepy na 135 a už mi to odsejpa. Ve Velvarech pumpa na posílení jede se mi dobře a najednou konec. Ve Smečně 10km od domova křeče. Magnezium nemam, tak pro mě jede soused. Ujel jsem 148km, z toho 100km na samotku. Jsem rád za tych pár kilometru v balíku. Turista psal o spalovaní tuku, bohužel jsem zkazil průměr, u mne 5055cal.

  
  
  
• Luke – Trasa se má dodržovat
  
  

  Peruc mám v hlavě od podzimu a jak se objevil termín, tak je i v kalendáři. Přes zimu se člověk k něčemu upínat musí, a tak to mám v hlavně celkem jasně daný: přežít prosinec, užít si Cukrák a pak už nebude kam uhnout, protože první dvoukilo se blíží. A pak už to půjde ráz na ráz a vlastně jaro je za dveřmi. O motivaci k tréninku tedy naštěstí není nouze. V lednu 1700 km a v hlavě pocit, že to sakra musí být někde vidět. Letos se nechci plácat na chvostu a viset za oči, když si zbytek skupiny povídá. A Peruc to má všechno potvrdit, nebo mě hodit zpět, kde jsem byl loni, a to si nechci připustit. Buď a nebo.
  
  Že to vypadá jako jasná věc, když jsem se přes zimu neflákal je jedna věc, ale nervozita pracuje, věci si připravuju den předem, důkladněji než před závodem. Vyrážím dřív, slunce vychází a já pomalu mířím na Téčko. Je docela zima, ale s tím jsem počítal a že bude odpoledne extra teplo nevěřím. I tak mi ale z počátku mrznou ruce a ohřejí se až před Brandýsem. Na Téčku jsem předpisově včas. Přijíždí Turista a Camrda a společně čekáme na balík z Hájů. Míříme tradiční cestou přes Běchovice, do Radonic a dál na Brandýs. Konečně pohled do Polabí a uklidnění: mlha nikde, loňské počasí se opakovat nebude. Před záložnou je nával, že se nedá projít. Takže rychlé foto a uvolnit cestu babičce s chodítkem. Kolíkáč jí ještě varuje, aby nás nehákovala, že jedeme daleko, tak aby náhodou neodjela s námi. A už se odjíždí. Asi zmatky na semaforu, nebo na křižovatce a najednou jsem v zemi nikoho. Přede mnou jen Bobek s Turistou, se mnou Alf a za námi nikde nikdo. Pořád čučím dozadu, jedeme špatně my nebo oni, trochu stres, že pojedu sám až na Peruc. Snažím se aspoň sjet Turistu s Bobkem. Ti můj stres evidentně nesdílí, to mě neuklidňuje, ale aspoň nejedu sám. I když na Peruc jet v úniku jsem teda neplánoval. Nakonec se přeci jen za námi objevuje balík, tak hurá, žádám si zpomalení, ale stejně nás dojedou až za Kostelcem. Vojkovice, Veltrusy, Velvary... nabíráme další cestující až je nás balík, že není vidět konec ani začátek. Míjíme jednu odbočku, což na čele zjistíme až po nějaké době, ale tudy se prý dá jet taky. Jenže po ještě větší době zjišťujeme, že půlka balíku odbočila správně. Je neuvěřitelný, že snad půlka chybí, když je nás pořád tolik, že nás auta nemůžou předjet. No poučení pro příště je, že trasu se hodí mít nahranou i když nás je dost, protože nás taky může být tolik, že prostě na čele je zrovna 10 lidí, co neví kudy kam... Trasu je nutno dodržovat!
  
  Za Velvary se sjíždíme a pokračujeme spořádaně po trase Černuc - Peruc. Teda spořádaně, za chvíli se prý pohřešuje Pantáta, no to je den. Později se dozvíme, že se stal obětí toho nešťastného neodbočení, ale s Kaprem nám je jasný, že nás nemůže dojet :( . Pak slavně dobýváme orlí pomník a fotíme se. Ještě odbočka k tisíciletému dubu, kde Oldřich potkal Boženu perouce prádlo. Od toho jméno Peruc a legenda navíc praví, že Božena snad za Oldřichem utekla od svého milého a ten se pak na dubu oběsil. Poučení číslo dvě, prádlo si po švihu raději pereme sami!
  
  Zasloužená pumpa, kde se zjevuje Pantáta. Pro mě teda neuvěřitelný, největší návrat od památné 17. etapy TdF 2006! Já bych to zabalil, nikdy bych sám dál nejel a pakoval se domů. Obrovská poklona! Vykoupíme pumpu a zbývá otočit to směr domů, teda na párek do Mělníka a pak domů.
  
  Cestou zase ztrácíme část posádky v Račiněvsi, než se dobereme, kdo chybí a proč, rozpadne se i naše část spřežení a nejlepší tažní psi mizí v dálce. Až sem jsem v podstatě nešlápl a teď je konečně možnost trochu se ukázat na špici. S Dreamerem vzpomínáme na Znojmo a malujeme si, jak to letos potáhneme po zmrzlině z Vídně. Za chvíli je tu Mělník, kde se opět všichni shledáváme. Prý nás velkou část cesty z Krabčic dojížděli, ale nedojeli... Trasa se má dodržovat! :)
  
  Z Mělníka po tradičním párku pak tradičně až na křižovatku před Kostelcem a netradičně rovně doprovodit Kapra do Brandýsa. Tady se mi nedaří dobře schovat na bočáku a docela se větrám, ale pořád jsem tak nějak v pohodě. Naštěstí to je nejhorší vítr z celé cesty a do Prahy už to je v pohodě. Za Zápy ještě cx vložka, aby to nebylo moc fádní. A ztrácíme Icemana, který si chtěl udělat bezpečák, ale už jsme ho nesjeli! Trasa se má dodržovat, no :).
  
  To už ale u mě nastává totální euforie, všechny předpoklady se potvrdili a já to v pohodě objel. Ale dokud to člověk nedá, jistý si být nemůže. Teď je to tam, sbohem marnej Luku, aspoň wýletovat už snad v pohodě můžu! Blázen Oťas jede ještě na chatu, a tak mám doprovod do Průhonic, kde bez nějakého dotáčení padá 200 km. Přesně tak jsem si to přál. Díky všem za další krásný den a další splněný sen.