Akce Peruc 2023

Akce Peruc patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2023-01-28.

:: Trasa :: Diskuze :: Foto :: Flyby :: Garmin

Historie: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020 :: 2021 :: 2022

• Kolíkáč – Hutná Peruc
  
  

  Peruc 2023 se znovu zapisovala do všech pórů těla. Počasí se severním větrem, marně atakující plusové hodnoty na teploměru dokonale prověřilo všechny výletníky.
  Zateplit především periferie těla, konečky prstů na nohou a rukou, tam bývá vždy největší problém. Sendvič ve složení ponožka, tretra, návlek, pytlík od rohlíku, návlek, to je osvědčená kombinace, která snad nezklame. Na ruce dvoje rukavice a připravit se na osamocenou cestu do Štěrbohol. Jaké je ale překvapení na Téčku, kde Turista a Oťas! Hned je veseleji, avizovaný Vláďa též nezklame a začínáme společně rozjímat. Od pátku mně zalehlo levé ucho, nějak se mi nechce komunikovat, kluci jsou taky nemluvní, a tak slovní zábava trochu vázne. Navíc v hlavách se asi všem odvíjí ta dlouhá cesta proti ledovému severáku, ale věřím, že to zase společnou silou zdoláme. Oťas hlásí, že je po nemoci a má 100 km v lednu.
  Pomodlit se u Mírovické kapličky, překvapivě tu je i Libor Veselý, který s námi již v minulosti taky něco objel. Držíme se trasy a směru, nabíráme Ivču a trestáme Kralupy a Veltrusy. Tam menší zastávka, Ivča s Oťasem napřed ke strategickým zásobníkům na vršku. Díky pauze si nás šťastně docvakává VSid, který hýří aktivitou. Po legendární trase, kterou nám ukázal Vitas, si to hasíme směr Orlí pomník. O komfortní wobjížděcí tempo se stará Žába, který neslézá ze špice, a u něj se postupně střídají ti nejvýkonnější. Skvěle drží tempo a skupinu Ivča, naopak Oťas po lednovém výpadku statečně bojuje na chvostu, kde občas vypadává, ale s Vláďou a Liborem se o něj staráme.
  Od pomníku výhledy, které nepamatuji, krásně pocukrované sopky a středohoří. Dokonce i sluníčko jako by chtělo vykouknout a dát najevo, že jaro se blíží. Pumpa byla zasloužená, automat na kafe rozpálen do ruda a netradičně jedeme dolů na Evaň. Silnice suché, místy mokré a vítr, který se nám začíná opírat do našich boků a zad. To ale začíná být pomalu konečná pro Oťase, kterého začínají trápit křeče. Ale je to neskutečný bojovník, vždyť ho všichni známe a stále věřím, že mu skupina pomůže a ukryje až do Prahy.
  Ale Nížebohy tomu chtějí jinak, magnet přes tuto vesnici a křeče do obou nohou sestřelují Oťase z kola a ten se opírá o rám, jak trefená růže na pouťové střelnici. 85 kilometrů domů, čas 12:30 hod., tohle už nevypadá dobře. Roudnice s vlakem se nám zdá jako optimální řešení, tohle není žádná ostuda sklonit se před přírodou a svým ne zcela vyladěným tělem po nemoci.
  Žába se odpojuje a valí nejrychlejší cestu domů. Paličák Oťas vlak odmítá, chce jen svoje tempo na samotku a nejkratší cestu na metro, no ono je to beztak 60 kilometrů… Se slzou v oku jsme zmenšily stavy a ultras grupa chce párek na Mělníku. Na špici Turista a Martin, kteří nejedou žádnou kudlu, ale i tak si u Štětí vystupuje Libor Veselý, který to ale nemá domů daleko. S párkem v puse začínáme těsně po 14 h. hodnotit první průběžné výsledky prezidentských voleb. A teď už jen zasloužený vítr do zad, který nás žene do vyhřátých domovů. Wobjížděcí euforie, kvůli které to všechno zase stálo za to. Díky všem za solidárnost, letos to byla hodně hutná Peruc! Ale jsem rád, že ji díky vám mám ve svém deníčku, prázdnou stránku bych tam nechtěl!
  Pondělní odpoledne, chvilku odjet s myší z pracovních pozic do tohohle cyklistického světa. Jak ho mám rád. V hlavě brána do nové sezóny, pomník, pumpa, vítr, párek, skupina. Pojmy, které již zlidověly, ale je furt skvělý, že to naláká nové tváře. Vidět třeba naše posily Žábu a Vláďu, jak si to užívají, to se nezapomíná. A nebo VSid po dlouhé době. A přitom to bylo vlastně málem stejné jako před rokem. Jak pocitovou teplotou, tak větrem a i výsledným průměrem. Co nás na tom stále tak láká? Nevím, nedokáži vysvětlit, ale jsem rád, že to je díky vám stále tak silné! Je to už klišé, ale je to furt boží!