Akce Peruc 2021

Akce Peruc patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2021-02-28.

:: Trasa :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020

• Luke – Naposled
  
  

  Naposled v sobotu mířím do obchodu pro čerstvou bagetku a italský salám, aby bylo, čím v neděli ráno naplnit kapsy. Naposled ráno v mírném stresu vrstvím oblečení v naději, že ho budu odkládat. Na T včas, pozdravit se s Turistou. Oťas s Kolíkáčem tu jsou za chvíli, jen Ryby jsme se nedočkali. Za to se přidává Camrda, který se chce svézt aspoň do Brandýsa.
  Přesun do Brandýsa je klidný, ale svižný, akorát tak na zahřátí. Ale zima ještě je, tak si beru i spodní rukavice, když už je vezu s sebou. V Brandýse vyzvednout Kapra a spol. a skupina už se pěkně rozrůstá. Předpověď hlásila jasno, místy mlhy. Kdo už v Peruci byl, počítá s mlhou, ale dnes je vše jinak. Po mlze ani památka a sluníčko se do nás opírá s ubíhajícím časem čím dál silněji. Skupinou se nese debata o novém vládním hitu "makej a nevylejzej". Vlastně jsem se chtěl tomuhle tématu vyhnout, ale pravda je, že díky/kvůli tomu celá vyjížďka dostala naprosto unikátní náboj.
  Hned za Brandýsem si Kolíkáč leze k Turistovi na špici a spokojeně vrtí zadkem. Žádná křeč, on si to snad užívá. I já mám v hlavě, že bych tam dnes měl asi nechat všechno. Takovej druhej extrém k sobotní náladě, že je to všechno vlastně k ničemu... Jede se docela svižně, ale já jsem nějak v útlumu, a tak mi vyhovuje, odpracovat si na špici své a zase se schovat. Další špice cestou tam mě taky úplně nenadchnou, jednak fouká proti, druhak na mě většinou vyjde někdo na jednici. Špice s Turistou je pak za odměnu, protože sice jedeme asi pořád stejně, ale člověk při pohledu na oblatníkovaný dvojplošník má aspoň pocit nějaké spravedlnosti ve vydávaném úsilí. Jenže na špice s Turistou se pomalu stojí fronta, za běžných okolností věc nevídaná.
  Letos jedeme jižnější trasou na Klobuky, abychom navštívili Zkamenělého pastýře. Díky tomu na trase přibylo několik kostkových úseků, snad symbolicky, protože v tomhle termínu se měla jet původně jarní klasika na Hrubý Jeseník. Nejdrsnější úsek je ve Zlonicích, na objížďce kvůli uzavřenému mostu, který kvalitou připomíná Arenberský les. Většinu to docela vyděsilo, jen Kapra rozvášnilo a letí po kostkách pryč. Pak pár brdků, ale skupina dnes drží pevně pohromadě a za Klobuky už je první zastávka u menhiru. Foto a rychlý přesun k orlímu pomníku i s ochutnávkou, jak to pojede zpět.
  Zastávka na pumpě a můžeme letět domů. Kolíkáč s Turistou se zase ujímají tempa. Zas tak nefouká, protože držet jejich tempo na špici mě docela bolí, pořád to není ono, a tak se zase rád zašiju. Nicméně doma pak pozoruji zajímavý progres rychlosti v úseku Peruc - Mšené-lázně, od roku 2019: 30 km/h, 32,7 km/h, 39,3 km/h.
  Zdejší brdek pak zvedne trochu tepy, zvedá se i teplota. Do Roudnice ještě přitápí na špici Kapr a trochu si zablbneme. Pak jarní pohoda kolem vody a na nejbližší zastávce konečně sundat bundu. Jarní vánek a vůně párku dodávají potřebnou motivaci. Míjíme Štětí, Kostelní vrch a v dálce už je vidět Mělník. S Kolíkáčem na špici si to užít až pod kopec k vyhlídce a pak si stopnout nejrychlejší skupinku, aby člověk byl na párku včas
  První letošní a zároveň naposled. Už je to tu zas. Skupinová občerstvovačka, ale chmury spolehlivě zahání. K tomu pak svižná špice po hlavní, aby při nájezdu na vedlejší mě zas doplnil Kolíkáč a užívali jsme si ten výhled na asfalt před námi. Tak ten listopad, prosinec i leden měli nějaký význam. Z Brandýsa už jen ve třech s Kolíkáčem a Turistou. Bál jsem se, že to jelo jen kvůli rovině a větru do zad, ale párek zafungoval perfektně. Do zad asi fouká pořád, Turista začíná komentovat watty a Kolíkáč valí jednu hlášku za druhou. V bláhové snaze udržet tenhle stav na věky, odmítám opustit špic, ale všechno tak rychle utíká. Běchovice jsou tu hned, Uhříněves vzápětí. Každá pohádka jednou končí, a tak se loučím s Turistou a za chvíli i s Kolíkáčem. Zajímavé je, že pořád nějak fouká do zad, takže i v Průhonicích jsem rychle. Naposled se zvedám, abych se v brdku pod zámkem nepotácel zbytečně dlouho. Nahoře ještě musím prorazit díru v obrovském davu, který se tu srotil před Babišovou cukrárnou, což tak trochu symbolicky dělá tečku za dnešním naposled. Cukrárna samozřejmě pojede dál, stejně jako celý Agrofert, jen my budeme sedět doma. Prý tři týdny, reálně šest, možná napořád... A nebo???

  
  
  
• Kolíkáč – Nejedu, nestíhám, odpadám!
  
  

  Středeční Kamenné Mosty mi poslaly trochu kamení i do noh a vůbec celkově přišla parádní únava. A to ještě v pátek jsem marně odrážel útoky Luka s Mlhošem, na které přišlo jaro a nehodlali jen tupě objíždět. No prostě z pátku na sobotu jsem spal snad 12 hodin a pečlivě se tak připravoval na nedělní šichtu do Peruce. Do toho ty hozené vidle od vlády do našich březnových výletů, takže najednou nějak bez nálady vstávat, dělat si termosky, tousty a číst již tradiční zprávu od Profesora: „Nejedu, nestíhám, zadávám!“ Já si to volně upravuji na sebe a představuji si, jak někde před Mělníkem řvu „Nejedu, nestíhám, odpadám!“.
  Camrda povzbudí svojí přítomností aspoň do Brandýsa, jinak zimní stálice Oťas, Luke, Turista si to samozřejmě nenechaly ujít. Záložna je nasvícená vylézajícím sluncem a představuje nám další účastníky zájezdu. Jo dnes to zase bude mít šťávu. Zapnout navigace, ať držíme trasu a můžeme tak nabrat Martina s Ivčou, před Veltrusy Tomáše Šulce a našeho Vlčáka. Docela se sobě divím, co zase vyvádím, když se přetahuji na špici s Turistou ve dvojičce a měříme si, kdo má kratší kolo. Ale hlava to chce, tohle si vždy slibuji v létě, když odpadám z nastoleného tempa. Tak to třeba k něčemu bude!
  Brdek k zásobníkům ropy mě taky baví, rozepnout bundičku a hákovat rozlítaného Luka. Od Velvar novou trasou, která je zpestřena množstvím dlážděných úseků, které mi nějak podezřele ubírají síly. Ono taky valíme stále proti větru, no jsem zvědav, jak to ještě dnes dopadne. První artefakt dne je tu, zkamenělý menhir, obejmout ho a nasát tak síly od našich předků. Modré nebe nad námi, parádní fotky, krásná vzpomínka. Stejně tak další tradiční zastávka u pomníku orla a pumpa s vlajícími vlajkami tím správným směrem, tohle prostě nelze vynechat!
  Atmosféra pučí, vždyť do Mělníka na párek je to na 3 nádechy. S Mírou zase na špici, neskutečný, kde to v sobě stále bere, když letos nemá ten potřebný počet odsezených hodin v sedle. Vlčák se loučí, a před Roudnicí Kapr roztáčí závodní tempo, hold prý cítil nohy z nebes. Jo každý si to užívá podle libosti, jen ten kostkový sjezd k vodě a cyklostezku plnou lidí příště vynechat. Omluva všem, blbě jsme to klikli. Štětí a Tomáš Šulc hlásí moji přejetou upadlou zástěrku, že by znamení, že zima se již letos nevrátí?
  Komíny plné páry mělnické elektrárny jsou kulisou těšení se na pumpu. Jede se řemeslo, Ivča si to s přehledem kontroluje, hlavně nezrychlujte na té špici! Ono s tím větrem převážně do zad, si jedeme spíše každý za své. Kapr chce stojkou k zámku, ale nakonec to drtíme tradiční pozvolnější cestou s výhledem na soutok Labe s Vltavou. Pumpa nově rekonstruována, ale párky mají v širokém výběru, tohle prostě patří k Mělníku jako k Paříži Eiffelovka. Už nějak cítím, že to dojedu, tak mě ani délka špice s Lukem málem až do Brandýsa nějak neznervózňuje, jen ty díry v silnici by se měly opravit, tady se ve dvojičkách moc jet nedá Brandýs rozpouští skupinu a jižní větev ve složení Turista, Luke, Kolíkáč dává vzpomenout na Mamuta.
  Lokomotivou se stal Luke, který jede slušnou kudlu na to, že jsme na 180 kilometru. To jsou ty euforické chvíle, které se nedají jen tak zažít, hákuji, sliny odletují, z tohohle vláčku nechci být vysazen. Průměr navyšujeme k bájnému číslu začínající na 3, no ty wado, co ten Luke žere? Turista řičí nadšením, výlety v závěru mají gradovat, tak to on má nejradši!
  Peruc zdolána a uložena, zabalená do slunečního obalu a pocukrována jarní náladou celé grupy! Díky, že jsem u toho mohl být!