Akce Krakonošův cyklomaraton 2023

Akce Krakonošův cyklomaraton patří do kategorie Marathon cup. Datum: 2023-06-17.

Nejdelší varianta má délku 136.00 km.

:: Propozice :: Celkové výsledky :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020 :: 2021 :: 2022

• Luke – Proč já to vlastně dělám
  
  

  Tak nějak si říkám, že bych asi pomalu měl něco předvést, najeto málo nemám, ale nějak ne a ne zajet. No a Krakonoš se zdá jako ideální příležitost. Večer ještě laboruju jaký vzít kolo, připravím obě a jdu spát. Ráno furt nevím, vsadit na Dogmu a prostě co nejlepší výkon v kopcích, nebo Lapierre, aero všechno, klidnější rovinky a hlavně je obutej na mokro... No přijdu si jako pěkný pako, ale vyměknu a Dogma zas zůstává doma, přeci jen vidina deště a Pražský vyhrává.
  V Trutnově zavčasu, rozjetí proběhne s HonzouB a když se chcem zařadit na start, není kam. Vepředu narváno, vzadu taky, navíc už tam stojí na krátkou a vchod do sektoru vlastně neexistuje. Super, takže přelejzám zábrany jak... jak všichni ti, který nesnáším když to dělaj. Jenže jinak se do koridoru dostat nedá. Startuju tedy úplně poslední, teda ne úplně, protože dost lidí se prostě nevešlo a tak přelézají koridor až po startu. Hm, první organizační fail po 4 letech co sem jezdím (teda vlastně druhej, poprvý mi nedali šátek :-P).
  Ale co, vzpomenu na report z loňska a dojet do čela prostě jde. Za pár km už vidím zaváděcí motorku a čistej asfalt přede mnou. Jenže za zadkem nikdo orange a bít se o pozici mi nedává smysl, tak se zas pomalu propadám zpět. Pořád jsem ale na úrovni Žáby, tak mě to nepřijde nějak zlý. Olešnickej brdek se nejede, teda ... no nejede se, pak se začne jet, ale jen pravá strana s Žábou a naše levá zůstala zavřená a najednou na horizontu zjišťuju, že už lapám po dechu v pěně za balíkem. No pecka. Tradiční tvrdá lajna, nenechat to odjet, ale za tohle se bude platit. Najíždíme první kopec na Žacléř, Žába dost přede mnou a Technik furt snad v top 10. Tak to je asi naposled, co je vidím, říkám si a vlastně nevím, co budu zbytek závodu dělat. HonzaB za mnou vidět není, balík odjíždí, rozhodně se tu nechci zmasakrovat v prvním kopci, tak si najdu odpadlíky mého tempa a snažím se založit nějakou pěknou družinu. Pořád koukám dozadu, jestli už nejede HonzaB, ale místo toho se řítí dav lidí s Kuřetem na čele. Ty jo, to nás sjeli nějak rychle, to přece není možný... Nicméně to slibuje luxusní svezení pod Pomezky...
  Teda, bylo by to luxusnější, kdyby se nespurtovalo na prémii v Žacléři, ale tohle se nesmí nechat odjet, tak se holt vydávám do zóny, kde jsem se úplně pohybovat nechtěl... ale co už. Tak nějak doufám, že bychom mohli dojet třeba Technika, ale úplně extra pak skupina neletí. No nicméně háku zadarmo na tempo nekoukej, takže musím být rád.
  Dojíždí další skupinky a v Polsku mě poprvé zdraví Pavel Popiolek. Tak aspoň tu mám benchmark. Ujíždím mu v brdku Bukówka, pak musím zase máknout, abych chytil ty blázny z krátký. A pak se nejede a za chvíli mě zase zdraví Pavel. Sakra, nemám začít závodit až po 100km? Moc mi to šetření zatím nevychází. Pak se to zase dělí, nějaký nástupy a pak se zas nejede. Bohužel jsme nikoho moc nesjeli. A hurá na Pomezky.
  Čelo krátký jede nad moje možnosti a zbytek co jsme vypadli pod... Teda asi kilák mi trvá než chytím tempo, tak mi občas odjedou a zase je dojedu, ale grupu nějakou bychom snad měli. 4-5 lidí by bylo fajn. Nakonec bych asi mohl jet o něco rychlejc, ale do 100 km to chce trpělivost, tak neblbnu. Nahoře si najedu na čelo, potáhnu a padám do sjezdu. Jde mi to, trochu odjíždím, líbí se mi, že mám klid, začíná být vlhko, mokro, hodně mokro, sakra všude voda. Vzpomínám na prvního Krakonoše, ale nějak jsem si jistější. Kolo furt brzdí, přední Corsa Control drží jako přibitá. Až na úplně pro...močený tretry mi to vlastně nevadí. Teda pak nějak prší trochu víc a jsem promočenej celej. Ale co, uschnu ...až na ty tretry, že jo.
  Pak čekám na lidi za mnou a nikdo nechce jet, já rozhodně nemám v plánu jet do Pece sám, takže se nikam taky neženu. Nakonec je nás pořádná grupa a to taková, že si říkám, že je třeba se podívat až dozadu, jestli tu není HonzaB. A taky že jo. Tak pokec a hned mám lepší náladu, ve dvou to bude mít větší náboj. Pražská je tu, na parkovišti se nikomu nechce jet, tak se sunu trochu dopředu. Přijdu si docela nevycákanej, tak se i těším, ale ta první stojka mě úplně vyndá. Sice jsem hezky odletěl ze skupiny, ale 30 lidem stejně asi nemá smysl odjíždět, tak se trochu krotím a hlavně klidním tepy, tohle by mohla bejt slušná poprava. Tak se propadám někam ke třetině grupy. Pavel P. je tu taky, tak to je pořád kvalita. Pořád mám co pít a to jsem vzal malý bidony, takže varianta Strážný. Míjím občerstvovačku, vyhýbám se borcům, co se nechtěj rozjet a jdu přes řidítka... nějaká díra, co nebyla dobře vidět, mě vykopla ze sedla, vzpírám nad řidítkama, hlava někde nad předním nábojem a už se vidím na zemi. Ale nějakým zázrakem jsem to rukama přetlačil a vrátil se do sedla. Rozsekaný to tady je ale solidně a všude voda.
  Celej sjezd zlej, strach a děs z lidí co maj taky strach. Každou chvíli grupu někdo odpojuje, snažím se nejet zbytečně pomalu, takže někoho předjedu, nechávám tu i Pavla, ale zároveň jedu dost připo... dost lidí odjelo, občas je vidím, trochu sjedu a mám před sebou tak 40m Jirku Šrajna. Takhle mi to asi stačí, soustředím se na sebe a silnici, největší točky za mnou, les je pryč, už jsme ve vesnici, sakra támhle je nějakej štěrk. Já ho vidím a taky vidím jak to něj Jirka najíždí. Ne, tohle asi vidět nechci, za to jsem neplatil. Sakra. Zatáčka co má poloměr snad kilometr, na tacháči přes 50, teda vidět na něj od vody ani není a zrovna jsem přemýšlel o tom, jestli nejsme všichni sebevrazi, že se tu řítíme takovou rychlostí po vodě a přitom kvůli čemu. Ale film běží dál, Jirka se sune k vnějšímu kraji, pomalu se rozvibruje jak najíždí mimo asfalt... ne fakt to je hodně blbej a zpomalenej film končící spektakulárním krešem... auuuu, hlavně teda 40m stejně neubrzdím, takže jen motlitba, aby se neodkulil tam, kam pojedu, brzdím, ale stejně letím dál, naštěstí se vyhýbám a Jirka vstává, tak snad bude ok. Normálně bych zastavil, ale jsem dost paralizován. Grupa samozřejmě odjela a já dojíždím sám na křižovatku v Dolním Dvoře a jen přemýšlím, jestli se třesu zimou nebo strachem... no asi oboje, ono 12 stupňů takhle do sjezdu není moc.
  Abych se zahřál, tak zkouším dojet odjetou skupinku a to se daří. Navíc pak ještě dojíždíme další početnou skupinu, takže je nás zas možná 30. Na bufet na Strážný si couvám dozadu abych vzal bidon. Tohle nechci podcenit, ale najet si do čela, na to úplně není nálada (nohy možná jo, ale to mě ještě nenapadlo). Bufet ale zase jako už tolikrát zafunguval naprosto bezvadně, tak jim řikám, že jsou boží a valím do sjezdu, propracovat se trochu skupinou, aspoň do půlky. Pořád je solidní mokro, stejně tak potom do Lánova, tak radši moc neblbnu a nechávám si díru i za cenu nějakýho wattovýho doplatku. Pak se zašiju na konec grupy a čekám až na mě přijde řada na špici... a to se neděje, takže super.
  Na tuhle část jsem se docela těšil, ale takhle mega skupinu jsem nečekal, takže nějak nemám pocit, že by se moc závodilo a asi takhle dojedeme do cíle. Jenže jak se silnice začne zvedat směr Hoffmanky, začíná se zvedat tempo. 4 lidi odskočili, já jsem moc vzadu abych reagoval, ale stejně si říkám, že balík bude silnější. Ale pak se balík rozpadá na dvě skupiny a já se zvedám, abych si tempem dojel do té rychlejší, kam si myslím, že patřím. Jede se mi dobře, tak se jen chvíli ohřeju a jdu na špic, že bychom těm 4 neměli dávat moc velkej náskok. Vlastně se mi jede dobře, táhnu celou grupu, dokonce koukám, že pár lidí si vystoupilo. Začíná mě to dost bavit a tak na špic nikoho nepouštím. Až pod vrcholem to zkusím, ale když se moc nejede, tak zas jedu sám. Jak se blíží horizont, tak ještě trochu přikládám, ať se před sjezdem trochu zahřejem. Vlastně mě to baví, to pomyšlení, jak jsou všichni rádi, že se konečně trochu jede... doufám, že to někdo fotil, protože jsem se asi poprvé na kole v téhle fázi usmíval. Před pár hodinama mě to vlastně ani nebavilo a teď vím přesně proč tohle všechno dělám, proč smrdím půl zimy na Rouvy, wobjíždím závody jak magor a nechám si natahovat držku pomalu od každýho, koho letos potkám. Mrknout za sebe, kdo teda chce jet, no moc to nevypadá, tak přes horizont sám. Odjetá čtyřka cca 15s, to dám i bez totální hrany, věřím si. Užiju si sjezd, párkrát přibrzdím i když to jde bez, ale je mokro a mám ženu a dceru. A dole na křižovatce na hlavní zapadám do háku odjetý čtyřky. Tohle vidět Mark Madiot v doprovodným autě, tak rozseká štěstím palubku. Točíme a docela jedeme. Nicméně ve stoupání na Hrádeček je vidět, že to mega grupa za náma úplně nezabalila. Mno byli tam docela tahouni. Nejsem ten, co by to hecoval, ale kluci chtěj jet, tak to nekazím. Pobereme pár lidí, sjezd si dáme na jistotu, i když je luxusně vymetenej a bezpečnej. A pak rozjedeme pořádnou kaši. Teda odpovídá to výkonnosti a 4. hodině závodu, ale v tu chvíli to je kaše. A moje špice jsou tvrdý, teda myslím. Ale přes 300W furt dávám, takže snad jo. Je nás už 12, poslední brdek před kruháčem na mě vyšla špic. Nejsem rád, ale co, musím holt jet, aby se nedalo nastoupit. Na kruháč tak najíždíme jen ve 4. Přijdu si hustej. Vlastně mi to stačí a nemám úplně touhu za každou cenu pokosit všechny, ale vím, že vyhraje nejspíš ten co najede do sjezdíku první a já zrovna odstřídal. A tak beru aspoň třetí pozici. Stejně mi přijde, že bych to mohl na spurta dát. Jenže se vyděsím esíčka na kostkách, co nejdřív vypadá jako ostrá levá, přibrzdím si a pak nezvládnu ani poslední zatáčku. I tak spurt docela dobrej... (2. z grupy, dle časomíry 2-3, no fotka by podle mě ukázala moje Corsu vpředu :) ) tohle jsem si měl projet před startem, jestli to tam už teda bylo... bohužel moje chyba, myslím, že nohy na to byly. A vyhrál to samo borec, co najížděl sjezdík jako první. Já vám to furt říkám
  Ale spokojenost, loňskej rok jsem překonal už v Polsku, předloňskej jsem dal wattama i průměrem, takže sakra aspoň někde ten progres je. Holt možná utlumit ty časovky a soustředit se na vytrvalost má něco do sebe. Uvidíme dál. Každopádně nikdo nechtěl do Úpy, což mě trochu mrzí, chtěl jsem fotit... :-P
  A super posezení a pokec, tohle je vlastně asi nej, každej má milion příběhů, HonzaB zase perlil, Technik taky umí pěkný hlášky. Poznali jsme Sergeie a hned se skamarádil se Strejdou... prostě skvělej den. Díky hoši, jsem rád, že vás mám!
  Jo a až na ten start zase top organizace, fakt kloubouk dolů jak to tam organizátoři sází rok co rok s naprosto profesionálním servisem. Díky.

  
  
  
• Radim – Krakonošův cyklomaraton aneb je radno trochu chladno
  
  

  Sokol Veltěž web