Akce Mamut Tour 2018

Akce Mamut Tour patří do kategorie Marathon cup. Datum: 2018-05-26.

:: Propozice :: Profil a mapa :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto :: Flyby :: Relive :: Report Standa Prokeš

Historie: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017

• Dreamer – Mamut a solarni panely
  
  

  Prvni letosni 220km dlouha maratonska bitva byla nachystana tradicne do Prerova, kde se v sobotu jel popularni Mamut Tour maraton. Posledni rocniky jsem vynechal, ale letos prisel ten spravny cas osvezit si tamni krajinu v krasnem jarnim vydani. Nebo spise v letnim, jaro letos vlastne poradne nebylo. Predpoved pocasi slibuje kolem 25 st, odpoledne ojedinele prehanka. Pojede se v kratkem dresu, zadne premysleni co na sebe, tak to mam rad. Vzhledem k rozkopane D1 volime s Kolikacem cestu az rano pred zavodem, takze pekne budik na 4:15, abychom v 7:30, tedy hodinu pred startem, dorazili do Prerova. Jdeme se pripravit na ubytovnu, kde uz jsou Strejda a Turista, kteri take pojedou. Doplnit bidony, nacpat kapsy vsim moznym i nemoznym, kratce se rozjet a uz stojime na startu. Potkavame jeste i Mlhose, ale nejak se nam nehlasi.
  
  Dobra vec letos je, ze nejkratsi trasa startuje pet minut pred nami, takze je nas dohromady kolem dve ste cyklistu ze stredni a dlouhe trasy. Uvod jako jiz tradicne trochu nervozni, preleva se to dopredu dozadu, ze strany na stranu. Brdek v Pavlovicich po 10km to moc nenadeli, takze nas porad jede hodne pohromade. Auta v protismeru, obcas dira, sterk, zuzeni, clovek az nekdy zavidi jezdcum na Giru nebo Tour a rika si, ze ve finale maji vetsi klid nez my. Jedu pobliz Kolikace a Turisty, ale ten ma pak defekt, kdyz se udajne snazil predjet McHammera po krajnici. spartansky syndrom nas zda se stale pronasleduje.
  
  Konecne prichazi Lazy a prvni seriozni kopec. Mohl jsem ho vyjet s uplnym celem, ale Kolikac hlasi ze tu s nami jede popularni duo P. Popilek + R. Bronis a tak se na zacatku kopce otacim, protoze tihle dva i s Kolikacem jsou za mnou. Kalkuluji co dal, ale mam strach ze by mi ujeli ve sjezdu a tak presne jak mi Kolikac doporucil, jedu napred, abych mel do sjezdu rezervu. Tim doskocim pred vrcholem peknou skupinku, ale samotne celo je uz o kus dal, to bych s nimi musel jet srot hned od upati kopce. Je tu i P. Pospisil z Axonu, ale to je asi jejich jedina ucast. Myslim ze nekde tady foti poprve Ziza. Sjezd z Lazu nakonec zvladam se cti, hned se mi jede lepe, kdyz nas neni sto, ale dvacet. Po sjezdu se opet mirne stoupa, vidime jeste kolonu aut celniho baliku, ale to by nase skupina musela jet total srot, abychom je dojeli. A vzhledem k stoupajici teplote se k tomu nikomu moc nechce. Ja jedu pekne zabudoany, stridat zatim ani moc nemusim, ostatne je tu dost lidi ze stredni trasy.
  
  Vsechno smeruje k zasadnim kopcum, kterymi jsou Hadovna a Grapy. Jeste pred nimi chytam prvni mensi krizi, musim vic pit, jenomze prvni bufet jsem musel bohuzel projet a tak se snazim vodou setrit. V lese se clovek aspon trochu schova a ve sjezdu ochladi. Davam gel, tycku a Hadovnu nakonec vyjede ve skupince docela v poklidu. Kratky sjezd a jsou tu Grapy. Prekvapive se mi jedou dobre, ale spis jako skupina jedeme rozumne tempo, takze vlastne snad poprve me Grapy nijak nebolely. Stoji tu borec s bednou bidonu a ja v domneni ze to je obcerstvovacka natahuju ruku po bidonu. Jenze chlapek mi ho nechce dat, protoze je urceny pro jezdce za mnou! Takze skoro zastavuju, nastesti mi skupina neujela. Az zpetne mi dojde, ze tam zadny bufet nebyl, ale i tak mi ten bidon moh nechat, kdyz uz jsem ho skoro drzel!
  
  Po Grapech sjezd a houpavy dlouhy usek. A hele, uz je tady dvojice Popiolek + Bronis. Nebo mozna uz nas dojeli po Hadovne, ted presne nevim, jen si pamatuju, ze me prekvapilo jak brzo nas dojeli. Trochu mam obavy co se bude dit. No coby, vlezou na spic a jedou si svoje. Borec z Sportraces na jejich adresu prohlasi cosi ne moc pozitivniho, asi jejich taktiku zna. Kupodivu ale zjistuju, ze jejich taktika je uplne normalni, proste jedou setrvale tempo, ale vsechno v ramci fair play. Jejich tempo ma za nasledek, ze zaciname sjizdet koralky z uplneho cela. Jako prvni je to prekvapive S. Prokes. to mi poprve dojde, ze asi tak uplne spatne nejedu a jelikoz se citim stale hodne dobre a plny sil, tak si rikam, ze ta strategie vystoupit si hned v prvnim kopci, byla rozumna. Mam cas trochu pozorovat i krajinku, ktera je krasna, ale i tady maji pole plne solarnich panelu, technologicky pokrok nezastavis. O par desitek km dal po rozdeleni trati dojedeme i B. Pruchu a borce, ktery se casto otaci smerem k auto a z kapsy dresu mu kouka sluchatko. Ze jde o Skupkeho, ktery vyhral Krusnotona, mi dojde o nutny kus dale. To je fajn pocit, jet v takove grupe, ale o to vic tady ma vetsina lidi doprovod v autech. Bidony s cerstvym pitim jen syci a ja hledim na muj poloprazdny bidon.
  
  Doposud se mi podarilo vyboxovat jeden ten zluty mamutacky bidon, coz je malo. Blizi se 150. km a bufet na Trojaku. Tam si rikam o bidon, ale posledni naplneny mi bere borec prede mnou. I tak proste zastavuji a necham si nalit vodu. Celo ve sjezdu samozrejme poodjede, ale nastesti se vzadu zasekne i Bronis a tak se nasledne mezi auty propleteme zpet. Dalsi dulezite poznani, kdyz ma clovek den a nohy jedou, tak se da i takhle zastavit a pak si to sjet. Blizi se 170.km a horska premie na Lazy v opacnem smeru. Davam do sebe posledni gel a energy zvykacku. Par lidi zase odpada, mne se i Lazy kupodivu jedou dobre. Posledni bufet na 180. km dokonce beru dalsi bidon, coz tentokrat zvladnu rychle a najednou jedeme ve trojici vepredu se Skupkem a klukem ze Sportraces myslim. Zeby unik? Ale ne, zbytek nas brzy dojede.
  
  Prichazi zradny konec maratonu, do cile 30km a v cloveku se zacinaji rychle stridat stavy "proc jedeme tak pomalu, nemel bych jim nastoupit vs. uz nemuzu, budu si muset vystoupit". Nejdriv prijde ten prvni stav, zrovna kdyz stoupame na kopec Nad Hubertem. Opet poodjizdime Skupkem, Bedou a jeste jednim borce. Sjezd je ale hodne rozbity, diry, vetve po asi nejake bource a tak v najezdu na hlavni je nas zase sedm statecnych. Prichazi nenapadny kopec na Hlinsko po hlavni a tady nam odjizdi Skupke + 1. Na me jde uz krize, nedostatek vody se projevuje. Presto jedeme pekne s Popiolkem a Bedou. Beda je taky na dne (s vodou) a prosi o lok, rad mu vyhovim, mam jeste trochu v bidonu. Popiolek veli ke stridani a sjizdeni Skupkeho, ale nase skupina uz ma dost, ostatne neni divu, Garmin na ktery se snazim radeji nedivat, ukazuje pres 30 stupnu na slunci. az za Pavlovicemi zacneme aspon trochu stridat. 15, 10 km do cile, najednou je to strasne daleko, kdyz uz clovek nemuze. Kostky v Prusinovicich a uz mirime k lesiku pred Prerovem. Zmacknu se abych ve skupince zustal, zkusim i jit asi dvakrat ze sedla, ale hned si musim sednout, aby se mi nepodlomily nohy. Tak to na spurt moc nevypada a take to tak dopadne.
  
  TOP 10 nakonec prekvapive nebyla daleko, ale ten povestny kousek k ni jeste chybel, coz vubec nevadi, o motivaci do budoucna je postarano. Kdyz prictu horke pocasi, ktere mi moc nesedi a nedostatek vody, tak je to luxusni vysledek! Nejvetsi radost mam ale z toho, jsem v zavode nechal vsechno a vydrzel se zkusenejsimi a lepsimi borci az do cile. Zavolam domu, hledam jidelnu i kdyz na jidlo nemam ani pomysleni, abych se nakonec setkal s Kolikacem, ktery prave take dopsal svuj dnesni pribeh. Na jeho, ale i reporty ostatnich, se uz ted tesim!

  
  
  
• Kolíkáč – Mamut made in Slovakia
  
  

  Je pondělí, jedno kafe za druhým, mamutí únava přišla, tělo plné kopců a nekonečného asfaltu. V hlavě to ale je, Mamut je tam, to se prostě počítá! Marně hledám na compu ten sobotní velkofilm ve 3D kvalitě, tak bych si ho chtěl přehrát. Takhle musím sednout ke klávesnici a zkusit tam namrskat dojmy. Na kolik věcí zapomenu? Už 16 let objíždím dlouhé trasy našich maratónů a nějak nelze přestat, mysl i tělo to potřebuje jako životadárnou energii.
  S Dreamerem ranní sobotní autostart, D1 již zaplněna kamiony, ale jedeme podle plánu a za 2:30h. již sdílíme mamutí starťák se Strejdou a Turistou, kteří okupují Stavařov. Karl se jen uchechtává, dá si určitě zase svoje soukromé dvoukilo průměrem 30 s několika královskými zářezy, nepůjde s námi do té dnešní hromadné války. Ale každý podle svého gusta! Strejda zařídil prezenci, díky moc, místní toaleta je taky ztrestána, na ubikaci výbuch věcí z tašky, ale letos díky počasí je to tak jednoduché. Krátký-krátký! Servat z Turisty zbytečné spodní triko, pár anti křečových bobulek do pusy a jde se na to. Rozjet se v bouloňském lesíku na okraji Přerova a pozdravit všechny ty natěšence, co se taky rozjíždí. Překvapivý náš Mlhoš, pozdrav s RiCem a pak pokec s legendárním maratóncem Indiánem, který tady nesmí scházet!
  Krátká trasa odlítla, s Dreamerem a s Turistou si týmově ťukáme pro štěstí a okukujeme Romana Broniše a Pavla Popiolka, to by měly být naše magnety! Prásk a již se rozjíždí lov na mamuta. Jede se vcelku v poklidu, každý ví, kde je jeho místo, a tak po výjezdu z lesíka se dokonce dostávám do první řady dnešního thrilleru. A zjišťuji, že jsem si neodstartoval budík! Pak už to frčí brdek nebrdek, vesnice za vesnicí, zatáčka za zatáčkou. Snažím se co nejvíce točit, ať se kopyta rozkmitají před prvními Lázy. Musím pochválit bezchybné řazení, které je ve stálé permanenci, malá placka je tam hodně krát. Turista brousí krajnici, až si říkám, že si koleduje o defekt. A bohužel během chvíle stojí s prázdným zadním kolem! Tak to je pech!
  Vesnice Loučka je neklamným znamením, že je to tady, Lázy! Tudy to vždycky valíme dolů v závěru závodu, dnes si to dáme za pár hodin taky. Ale teď kopec jako sviňa! Chvíli s Dreamerem, ale pak mi začíná mizet, nechci se totálně zgumovat na prvním kopci, když za mnou jede osvědčená dvojka, která dokáže na rovinách velké věci. Jen ty doprovodná auta by měli na tyhle úzké silničky zakázat, kdo to má čuchat. Pozdrav s Žížou, jen tak si jemně plácnout, abych mu nevyhodil rameno a už padáme úzkým sjezdem do Kateřinic. Šla z toho větší hrůza, než se nakonec ukázalo a do Ratiboře už se vezu v rychlé lajně. Roman s Pavlem stále nikde, až na hlavní směr Troják to jen zašumí a já si přestupuji do rychlejšího expresu. A rovnou za Indiána, tak to je paráda, to jsou chvíle!
  Před námi skupina, ve které je věřím i Dreamer. Jo teď to není nějaký přesun pod další kopec, to je tvrdá robota, kdo vystrčí nos, tak má problémy. Do sjezdu si zase poodjet, ať mě dole naberou. Daří se, žádný problém, už se málem vidím v cíli, jak se vezu za Pavlem, ale maratony jsou tak nevyzpytatelné!
  Stojka u Lukova, průjezd Fryštákem a jde se na Hadovnu. Sjeli jsme nějaké skupiny, je nás kolem 30 kusů, ale Dreamer nikde. Tak co Hadovno, jak se letos pojedeš? Roman Broniš má ku pomoci ještě jednoho Slováka a rozjíždí tempo pro Pavla. A já mám problémy! To není Pavel z Lázů, nějak se rozjel a já ho stěží hákuji. Nechali jsme za sebou celou grupu, prémie se blíží, chtěl jsem jim zase odskočit a jet si sjezd v klidu sám, ale není na to. Tak to bude průšvih! Ujedou mi ve sjezdu, tam bude stačit malá díra a jak najedou na hlavní silnici budou v čudu…
  Buď jedou opatrně anebo jsem nechal mozek nahoře, ale jsem s nimi! Odjeli jsme celé grupě a ve 4 lidech najíždíme pod Grapy. Sebevědomí mi po sjezdu znovu narostlo, vezu se na euforické závodní vlně a vůbec si nepřipouštím, že bych skončil na Grapech. Prostě to s nimi vyjedu a do rozdělení tratí už pokecám zase s Dreamerem. Ale všechno je jinak!
  Nabourali jsme do Grap, točím to nejlehčí co mám (36x28) a začínám ztrácet. Pavel zapnul motorek a já nejsem schopen reakce. Chtělo to asi v tu chvíli mít sílu na těžší převod nebo jezdit v zimě do Ústí 3x v týdnu Prostě jsem marnej! Motám se frustrovaně nahoru a koukám na ty mizející zadky. A nahoře křeč do lýtka. Pěkný! Jako vedro je, ale že mě to čapne už na 85 km, to jsem nečekal. Hold si chlapečku jel nad své možnosti. Pár lidí jde přes a já nejsem schopen rozumně zabrat. Vůbec si nedovedu v tu chvíli představit, jak dám těch zbývajících 135 kilometrů.
  Bufet jsem projel tak blbě, že jsem nic nechytil. Tak vyžebrat aspoň půlku bidonu od spolubojovníka. Začínám si plně uvědomovat jaké je vlastně vedro a že od Lázů mě nějak bolí žaludek a začali mě ukrutně pálit chodidla. Peru do sebe všechno možné, abych se vzpamatoval. Na dlouhou odbočujeme ve 4 lidech, dva Slováci a Jirka Šrain. Ty ubíjející brdky do Rajnochovic ho ovšem popravily. Už jedeme jen ve třech a cítím, že jsem z nich nejslabší.
  Nejvíce tahá Roman Belák a když zjistí, že jedu v jeho kategorii, tak ze mě čuje nebezpečí. Naivista! To Eda Evinic se mnou prohodí pár slov, hlavně o Jirusovi, se kterým jel Krušnotona před pár lety. Na Troják se letos nejedou Foncky, ale krásné pozvolné stoupání. Ale pekelně dlouhé! Toužebně vyhlížím konec a hlavně bufet. Mám pěkně prázdné nádrže.
  Bufet Troják ztrestán ve stylu all inclusive a valíme znovu na Lázy. Roman Belák nám poodskočil, ale do Ratiboře ho máme. Eda už to bere jako dobrý trénink a prý pojede se mnou. Roman na Lázy mizí. Já dostávám vzpruhu od neskutečně obětavého oranžového Žíži. Stojí na parádním místě, kde vždycky obdivuji ty fascinující panoramata. Tam dole před desítkami let žil můj děda. Má to náboj, má to emoce. Díky Žížo za skvělé fotky!
  Transport do cíle, většinou za Edou. Nohy už nekřečují, už si jedou svojí ulejváckou údržbu, za to chodidla mi to dávají pěkně sežrat. To jsem dobrých pár let nezažil… Škoda, že nám někdo neřekl, že 6 minut před námi jede osamocený Standa Prokeš. Roman Belák si ho sjel a předjel. I bufet jsme dali, to horko začalo být stále více a více nesnesitelné. Edovi jsem dělal průvodce a hlásil, co nás čeká. Jen ten traktor, který nám zatarasil jeden sjezd na dobré 2 minuty, ten tam nikdy nebyl Ale to už nebylo důležité, nějak nebylo o co jet, scházel mi brácha, scházela mi nějaká oranžová duše... ale stejně Edo díky za společnost a za skvělé špice!
  Dreamer nakonec málem vyplnil moji věštbu, že dá svoje první maratónské podium. Jel famózně v grupě o 1. flek! Samozřejmě, že ho dojelo duo B-P, takže kdybych … ale na kdyby se nehraje. V cíli pokec se Snílkem, který mi dá lístky na jídlo. Strejda píše, že schluzdil a jede domů. V jídelně probrat dojmy s Fousáčem a pak rychle na Stavařov do vany. Vymydlený si to šinu již autem do cíle, když v tom potkávám Turistu. Zlákám ho znovu na výstaviště, na druhé jídlo na svůj lístek. Když jsme blízko prostoru vyhlášení, tak zrovna vyhlašují soutěž týmů. A hele, tak jsme to zase manažersky dobře podchytili a drápeme se na 1.flek! Plato výběrových Zubrů se bude hodit. Dojíždí Ti největší hrdinové … ale kde je RiC? Vyptávám se pořadatelů a čekám na něj. Nakonec se dočkám a dávám mu jednu sadu Zubrů, za to, že je stále tak nezlomný maratonec!
  Mamut nikdy nebude zadarmo, letos mě strašně bolel, ale zase psal epický příběh, u kterého chci ještě někdy být!