Akce Mamut Tour 2015

Akce Mamut Tour patří do kategorie Marathon cup. Datum: 2015-05-09.

Nejdelší varianta má délku 212.00 km.

:: Propozice :: Profil a mapa :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Výsledky týmy :: Foto :: Raport-Školník-AxonTeam :: Report Standa Prokeš
Report Miki :: Video Grapy :: Start :: Tesak :: Tesak 2

Historie: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014

• Pája – Grapy a hotovo
  
  

  První seznamka s Mamutem proběhla poněkud rozpačitě, pořád nevím jestli mám být spokojenej nebo vlastně ne.V předvečer závodu se probírá strategie, scénáře a profil trati, nakonec se s Pistachiem přeme o to jestli bude cíl jet pod 5 nebo pod 4: 30. Ve výsledku jsme oba tyto cíli splnili, takže v tomto ohledu spokojenost. Rozmrzelost ze spánku, kdy jsme měli v pokoji asi 30° a prali se o otevřený okno za cenu rámusu z hlavní tepny Přerova, versus stereo v akustickém podání concertini di Balu \ zase sme nestihli usnout dřív... Nicméně na startovním roštu, všechno háži za hlavu a koncentruju se na závod. Strategie držet se ve předu a nenechat se vycukat na prvních brdcích se daří. Vizuálně kontroluji Mlhoše, mě pak ze zadu nadává Pistachio,že se za mě nedá schovat. Jede se svižně, ale né tak jak bych čekal, takže jsem spokojenej. Nohy se točí parádně a já sí říkam, že týden odpočinku bez kola a něco kolem 3 km v bazénu, mi pomohlo si odpočinout, i když nejít týden na kolo bylo skoro stejně náročný jako závod sám. Zpátky na trať - Na Tesáku už hákuju Mlhoše a ptám se jak se mu jede, z výrazu poznávám, že se trochu trápí což potvrzuje.
  Našli jsme si skupinku ve které se jede celkem pěkně. Mlhoš mi dělá zpravodaje a informuje o následujících stoupání. Po jedné prudší, ale krátké stojce, nás čeká Šandovka, na které mě skupinka zavře u pravé krajnice a jede tempo, které mi výrazně nevyhovuje. Nechávám je tedy poodjet a beru je všechny zleva, jede se mi parádně tak si ten náš peletonek vytáhnu nahoru. Trénink v kopcích je znát a já mám radost, že to tak jede, odbočku na Grapy a první stoupání si ještě dovozu v pomyslném puntíkatém, ale tady poznávám, že to bylo z mé strany nováčkovská neznalost, protože jsem ještě nikdy nejel Grapy. Pomalu se stoupání začíná otevírat a přese mě jde jen borec za druhým, nohy začínají tuhnout v tu nejméně vhodnou dobu. Něco ze sebe ještě vymáčknu, když paní postaršího věku, která má vztyčenou pěst křičí šlapky jedou ! O podál mě povzbuzuje Mlhošovo Markéta a dokonce se mnou vybíhá kousek do svahu, ještě se zmáčknu protože diváci jsou po obou stranách a mě se z mlhy před očima vynoří obrázky z tour. To je ale tak všechno, na horizontu mi "můj" peleton odjede a já je z kopce již nedohoním.Ještě si chvíli pohrávám s myšlenkou je docvakknout v dalším kopci, protože je mám na dohled, ale to bylo naposledy, kdy jsem viděl Mlhoše, tomu se už tak mizerně nejede. Pak si jak korálky posbírám asi 6 člennou skupinku, ale ta nemá ambice dojet skupinu před námi, takže raději než sám na krev se svezu se skupinkou v pohodě. Pak se dlouho nic neděje, na občerstvovačce si doplním bidon, protože jsem na dně. Odtamtud se připojím k jiné skupince, která nestaví a má šťávu, bohužel však spolupracuje jen část a v kopečku jehož název se mi už vytratil mi ujedou, a přitom to byl takovej brdek ! Následujících 40 km byl pro mě celkem očistec. Na samotku, občas je ale vítr na mojí straně a mám ho v zádech a tak se mi alespoň daří držet nějaký slušný průměr, přestože sotva pletu nohama.
  Kontroluji si záda, a pohrávám si s myšlenkou, že by mě Pistachio nemusel dojet. Na silnici je 15 km do cíle a Pistachio mě se svou skupinkou pohltí, vydržím ale do prvního střídání, jsem totálně prošitej. Ion'ták už nemůžu ani cítit, začínají mě bolet zádat a marně hledám něakou pohodnou pozici. Posledních 10 km je nekonečných. Aby toho nebylo málo tak mi náladu zvednou další roztroušené skupinky, které si mě dají k svačině. V cíli, je ale na časomíře 4:29 takže nakonec celkem úspěch i na tu mizerii.
  Příště, už ale budu vědět...
  

  
  
  
• Strejda – Jubilejní Mamut skupiny A
  
  

  Cíl byl vyhlášený naprosto jasný: jedeme na Lenku, chceme jí dovézt na bednu a vejit pod 9 hodin. Skupina se nám sešla dosti impozantní a o splnění cílů jsem absolutně nepochyboval. Naší šlapkovskou diskuzi ale zřejmě čtou i soupeře a tak jediná konkurentka Lenky, Hanka Ebertova, se zpozorněla a znervózněla. Taky aby ne. Myslím, že obzvlášť přítomnost Fousáče v tymu se zdála byt děsívá. Taky se jen na něj podívejte. Ale copak podívejte - poslechněte, jak mluví. Ten jeho kriminálnický chraplavý baryton již vyděsil kdekoho. A tak Hanka na nás vytáhla ty svoje trumfy: podpora Prokesteamu, a helma, plná talismanů, které mají odpuzovat temné nepřátelské sily: plyšový kocour, vysílačka a ještě něco, co jsem nedokázal identifikovat. Odstartováno a příběh se muže začít psát.
  Lidí je hodně, pořád nás někdo předjíždí, silnice je úzká. Vzadu slyším zvuk hromadného pádu. Neohlížej se, Lote, neohlížej se. Jen dopředu. Po prvním kopečku už se to zredukovalo, ale zůstala nám dost velká skupina na to, abychom jeli schovaní až pod Tesák. Výborně, po první hodině máme průměr 31. Ale při tom bohužel ztrácíme Fousáče. Tesák poprvé: Helmuth má jen jeden bidon, tak ho posílám dopředu na bufet pro vodu, my s Lenkou se zatím stavět nemusíme, tak jedeme trošku pomaleji. A po prvním bufetu jsme zase zašité, valíme to dál. Pak ale přichází na 52 kilometru krátký ale prudký brdek a to už skupiny musíme opustit. Taky bylo na čase to trosku zvolnit. Přežit celého Mamuta v tomhle tempu by bylo nad naše možnosti. Nu a dále už to mělo klidný, setrvalý a standardní průběh. Držíme tempo, pokud je možnost se s někým svézt, tak se svezeme, ale pokud ho v prudkém kopci musíme opustit, tak ho bez lítosti opustíme. Terén je tu nádherný, akorát jsem zřejmě vzal na to nevhodná kola. Tvrdé Shamaly a nabouchané galusky na tenhle hrubý asfalt s velkým množstvím děr prostě nejsou. Poskakuje mí to a zadek mam odřený. Příště raději nízké ráfky a pláště 25.
  Jinak všechno je v pořádku, křeče nepřicházejí, jen tak jemně se naznačují. V kopcích na Lenku čekáme, ale vždy jen chvilku, na rovinkách vzorně spolupracujeme. A tak pomalu ale jistě jsme v cíli. Čas 8:57:30, výborný, splněno máme všechno. Jen škoda ztráty Fousáče. Čipový koberec je jíž sbalený, ale jsou tam tři holky, které nás zapsaly a navíc ubraly nám z casu 21 vteřinu :o). Jdeme do jídelny, je tam spokojená usmívavá Hanka, jíž odložila talismany. Šlapky jsou tady téměř všechny a Kolikač nám vykládá střípky z průběhu závodu a líčí šlapkovské úspěchy. Jsme prošití tak, že Helmuth není schopny se ani najíst. Večerní tiskovka ve dvou. Únava je opravdu hrozne velká, par dni potrvá, než se z toho dostanu.
  Na závěr: Mamut je hezky závod, škoda jen, že téměř se vytratila ta společenská stránka věci, zůstala pouze sportovní. Blíží se to UACu: přijeli na start, odzávodili a rychle domu. Snad na Rampušaku si to vynahradíme.
  

  
  
  
• Dreamer – Mamut Tour - Poctiva cyklistika v rozkvetle krajine
  
  

  Kvetnovy prodlouzeny vikend se blizi a ja resim tradicni dilema, jestli si jet dat na Sumavu v klidu "dvoukilo" a uzit 3 volne dny s rodinou, nebo vsadit vse na jednu kartu, pomodlit se aby YR.Norove prinesli pocasi bez deste a vyrazit na Mamuta, prvni letosni maraton pres 200km. Vnitrne citim ze jestli jsem chlap, mam byt na Mamutovi, ale zaroven umim najit 10 argumentu proc tam jet nemusim. Cekam do posledni chvile, jak to bude, porad je to nejiste i s dopravou, ale pak pise Kolikac ze pro me maji misto s Kaprem a to uz neni moc co resit! I cesta je cil jak se rika a i tyhle spolecne jizdy na zavody kdy clovek s kamarady probere vsechno mozne i nemozne, me na zavodeni bavi. Takze je rozhodnuto, jede se na Mamuta!
  
  Rano vstavam ve 3:45, hodim do sebe neco malo jidla a ve 4:30 uz odjizdime od Kolikace smer Prerov. Tezko rict, jestli je to nevyhoda proti tem co v Prerove spi, videl bych to tak pul napul. Kapr glosuje ze spal 1h, Kolikac ze pichne galusku na sve galuskove zavodni premiere a ja na to glosuju ze dneska si tedy budu v baliku radsi hlidat jine magnety. Kdybych tak tusil, ze se nakonec docela trefim! Cesta utika prijemne, preci jen letni slunovrat se blizi, takze je svetlo praktiky od vyjezdu, dokonce to vypada na slunicko. Ale v noci sla pres Prerov prehanka tak asi sucho uplne nebude. To se potvrzuje pri prijezdu, misty nepekne louze, radeji se snazim nemyslet na cerne scenare. To se mi ostatne letos docela dari, nejak ze zavodu nejsem ve stresu jako driv, asi to budou zkusenosti. Probirame s klukama jak se asi musi citit Leo Konig pred Girem, jaky na nej musi byt tlak a ze nam vlastne o nic nejde.
  
  V Prerove rychla registrace, slunce zacina palit, pojedeme kratky-kratky, neni co resit. Do kapes gely, tycinky, piticko, hodlam to objet na 2 bidony + piticko, na 2 bidony jsem jezdil i na Kanarech 6h treninky tak proc bych to nedal tady Rychle rozjeti, ale 10min pred startem uz je na startu nejak plno a tak stojime az kolem 100. mista. Nic moc, ale taky to moc neresim, ze vetsina favoritu je pekne vepredu. Asi ke klidu prispiva ze jsem letos zavody objizdel na konci prvniho baliku a zjistil ze to taky jde, tak si verim i tady. I kdyz samozrejme pri 300 lidech na startu nechci jezdit nekde na 300. pozici, to je jasne!
  
  A je tu start a jdeme na to. Dari se mi zustat nekde kolem toho 80. mista, vidim pred sebou Kolikace s Kaprem, tak je to dobre. Postupem casu se osmeluju a jdu vic dopredu, jsem pak pred klukama. Vepredu vidim skvele zabudovane Cespu s Jirusem, vedle me jede Pavel Kuda, ktery rika ze letos moc nema odzavodeno, jo to zname! Slo by se dostat i k Cespovi s Jirusem, ale protoze to v baliku moc necuka a jede se docela klidne, tak zustavam kde jsem. Az pod Tesakem se to zacne vic stosovat, ale porad zustavam bezpecne na dohled cela. V kopci potkavame autobus o kterem psal Kolikac pred rokem, ale je to pod zatackou, asi jede letos balik pomaleji :) Tesak uz deli balik, jsem na konci, prede mnou Beda Prucha, Cespu s Jirusem ani nevidim jak jsou na cele, Kolikac s Kaprem za mnou. Na horizontu rychle zahakovat, pak jeste jeden hup pres Trojak nebo co to bylo, a hura dolu. Sjezd je na mokru, sice trochu ztracim, ale nic hrozneho to neni, spis jedu na jistotu. Balik se mi dari s trochou usili sjet, dokonce tahnu za sebou P. Kudu nebo V. Muzika z Lawi, jako z kopce bych cekal ze budou tahat casovkari s vysokyma rafkama a ne vrchar Dreamer, no ale co, nechtelo se mi cekat az se toho nekdo ujme :) Kolikace s Kaprem za sebou nevidim, ale po par minutach jsou tam taky. Ale museli si urcite davat vic. Ve zvlnenem useku pred Hadovnou se pekne propracuju nekam na 30. pozici a jede se mi dobre a tesim se na Hadovnu. Jak jsem tu nebyl 4 roky (vlastne az ted jsem zjistil ze jsem Mamuta jel jenom jednou pred 4 roky), tak si ty kopce az tak nepamatuju, je to asi lepsi.
  
  Odbocka na Hadovnu a prichazi ma velka smula, borec prede mnou spatne shodi na malou a uplne zastavuje. Mam dve moznosti, leva skarpa, prava do baliku a doufat ze me nekdo nesestreli. Volim jistotu skarpy ale musim taky uplne zastavit. Vysledek je ze zacinam stoupat nekde kolem 80. mista odhadem, celo pryc, hmm tak to je smula. Jedu srot, predjizdim lidi, vidim Kolikace, Kapra, M. Kubicka, jedu dal, vidim jednotlivce, dvojicky, celo ne. Nahore mam dost asi jako kazdy, ve sjezdu me bere dalsich 10 lidi. Pod sjezdem vidim ze celo je pryc, jsem sam, skupinka prede mnou a za mnou. Zkousim asi minutu sjet skupinku prede mnou ale bez sance. Cekam na lidi za mnou a pak spolecne sjizdime skupinku pred nami. A druhe prekvapeni dne je tady, pred Grapy dojizdime celni balik. Ani jsem v to nedoufal, ale zacinam stoupat na Grapy a zase vidim lidi z cela. Nahoru podobny prubeh jako Hadovna, sice si zase davam, ale ten kopec mi neprijde tak prudkej a hlavne se nepropadam, ale spis se posouvam zase dopredu! Opet predjizdim jednotlivce, dvojicky, vzdycky si reknu ze jeste tuhle skupinku docvaknu a pak jeste tu pred nimi :) Nahore jsem odmenen pohledem na dres Cespy! To mi doda motivace a pred sjezdem jsem ve skupince s Cespou, no parada!
  
  Po sjezdu se sjede tak 15 clenna skupina, jsme v druhy balik za tim prvnim. V takove skupine se jede fakt pekne v tom zvlnenem terenu pred rozdelenim trati, tady jet sam by hodne bolelo. Rozdeleni trati, vetsina lidi jede dlouhou. Cespa rika ze uz toho ma docela dost a to jsou pred nami tak jeste 3h. Ja se citim docela dobre porad, konecne je cas vic pit a jist. Porad se jede, tahaji hlavne lidi jako Kouril z Kolokramu nebo Kokes, ale v podstate jedeme vsichni solidni kolotoc. Nestavi se nikde, ani na WC, Cespa hlasi ze to dal za jizdy premierove! Pred druhym Tesakem jsme odmeneni pohledem na celni balik, jsou tak minutu pred nami! Uz je samozrejme nesjedeme, ale je fajn vedet ze nejsme 15min pozadu. Druhy Tesak jedu tak 1/3 kopce tempo kdy se vsichni drzi za mnou a uzivam si to. Tady byl asi muj vrchol Mamuta, co se tyce vykonu. Nahore je nas tak o 5 lidi min. Pak nas predjede dodavka Lawi a nekdo mi nabizi bidon! Rikam si co to ma znamenat, ja nejsem Lawi, proc mi sakra nabizi bidon? Druhy pohled naskytne prekvapeni dne, je to samotny Kolikac! Hned se me ale zmocni obavy co se mu stalo! Pry defekt, tak to je smula! Az v cili se dozvim ze to byl praskly drat.
  
  Pak nasleduje vyjezd na Lazy, kochame se s Cespou krajinou, profil tohohle kopce uz si nepamatuju skoro vubec. Nase skupinka se zase redukuje i ja mam obcas problem, ale jeste se prinutim zustat. Potom mi zacne blbnout razeni na velkou placku, takze se snazim shazovat minimalne. Asi mam lanka zablaceny od tech sjezdu a tak to poradne neradi. Taky mi Garmin obcas vynechava rychlost, takze mi v cili chybi asi 5km zaznamu. Takze resim svoje kolo a ne jidlo a piti, navic cil je uz citit ve vzduchu. Pak delam zasadni chybu zavodu. Mam jeste posledni gel, bidony sice skoro vypite, ale piticko v kapse porad plne. A protoze jsem setrivy, rikam si ze ten gel uz davat nebudu, do cile je to preci slaba hodinka. Tak jedu dal, postupne lepim v kolotoci vetsi a vetsi diry, vsimam si toho, ale asi malo. Ten gel si proste nedam, musim byt chlap! Nasleduji jeste dva male kopce, Hubertus nebo tak neco a tam platim. Najednou mi skupinka odjizdi, sice odpadaji dalsi lidi, ale ja si prece myslel ze tam s Cespou a spol vydrzim v klidu za do cile. Kdepak, najednou to nejde a skupina mizi. Nahore se jeste hecnu, dojizdim jednoho odpadlika a z kopce taham ze to sjedem ale je to labuti pisen. Naopak na rovine mi odjizdi i tenhle clovek. Neni cas na hrdinstvi, beru tedy posledni gel a doufam ze rychle zabere. Trva to asi 10min, predjednou me 2 jezdci bez sance hakovat je az pak gel zabere a ja muzu jet. Rikam klukovi z KCK Force ze spurtovat nebudu, kdyz bude vic tahat. Pak se mi sily docela vrati a tahame uz vyrovnane, hlidame si aby nas nikdo nedojel a do cile to tak rychle utece. Ve spurtu vidim, ze bych ho asi dal, ale kdyz jsem neco slibil, tak to dodrzim a nespurtuju.
  
  Nakonec je z toho i pres tu krizi fakt pekny cas, 16min na viteze bych pred startem bral vsemi deseti, takze jsem maximalne spokojeny, ono to nikdy nedopadne uplne na 100%, dulezite je neco si z toho odnest a priste te zkusenosti vyuzit! Letosni Mamut tak paradoxne patri k mym nejlepsim odjetym maratonum, i kdyz jsem se na nej puvodne vubec nesoustredil. Na zaver jeste jednou diky Kolikacovi a Kaprovi za skvelou spolecnost po ceste, Cespovi pri samotnem zavode a gratulace nasemu nej maratonci Jirusovi, verim ze se jednou sejdeme vsichni spolecne a to pak bude teamova skupina deluxe!
  

  
  
  
• Helmuth – Ačko ještě jednou
  
  

  Před cílem jsme se srovnali vedle sebe, abychom pozdravili jásající davy, ale nikdo tam už nebyl, jen dvě děvčata, která si zapsala naše čísla. „Jsme poslední“ řekl Strejda a nedalo se poznat jestli smutně, nebo si dělá legraci. „Aspoň ten pás měli nechat, tohle se nedělá“. Rozloučili jsme se trochu rozpačitě s Lenkou, která už s námi nechtěla ani na jídlo, ani večer na tiskovku. V jídelně sedělo Béčko. Byli převlečení, vykoupaní, najedení – za dvě a půl hodiny se toho dá stihnout hodně. Jejich zážitky z balíku jsem poslouchal jen na půl ucha, sorry, posledních sto kilometrů jsem se těšil že slezu z toho šlapacího klumpru, co se dělo jinde na kole mi bylo právě teď srdečně jedno.
  Tak zase poslední! Ještě jeden den jsme si museli počkat až nás dopíšou do výsledků. Já a Lenka poslední v kategorii, Igor předposlední. Lenka zároveň na bedně. Černé na bílém, že jsem poslední. Nebrečím, zažil jsem to už tolikrát, že to se mnou nehne. Večer před závodem vyprávěl Fousáč jak byl kdysi na Mamutu poslední. Dojel na samotku, vytáhl pořadatele z nějakého baráku, aby ho dopsal do výsledků a od odjíždějících kuchařek vybrečel zbytky jídla, které pak rukama, černýma od řetězu, spořádal v autě. Tak to jsme byli vlastně jen „light“ poslední, něco jako když ve škole dostaneš 5+.
  Celkově, a to bych chtěl zdůraznit, to hodnotím stejně jako Strejda: Vytknout se Ačku nedá nic, matroš v cajku, tempo jsme si rozvrhli správně na celé dvoukilo a dodrželi ho. Nevím, že ostatní jezdí jako blázni.

  
  
  
• RiC – První defekt na maratonu
  
  

  Malá tečka v dálce za mnou se zvětšuje. Ještě před chvílí tam nikdo nebyl. Tak přeci mě sjíždějí. Do spásného stínu lesa mi chybí několik set metrů. Musím šlapat s rozvahou, aby mě nezačala líbat Křečová víla. Před pár kilometry už mě políbila. Konečně jsem v lese, snad se jim ve stínu ztratím a přejde je chuť mě stíhat. Za lesem je zatáčka, spěchám, abych byl už za ní. Ohlížím se, jsou zase o kousek blíž. Poslední pravotočivá zatáčka a cílová rovinka. Od pronásledující smečky se odděluje stíhač. Kašlu na vílu a točím nohama co to dá, cíl se blíží. Projíždím první s náskokem 0,5 vt. Dvacetikilometrové úsilí málem přišlo vniveč. Celý report

  
  
  
• Kolíkáč – Mamut v čelních skupinách
  
  

  Skupina A má 10 let a skupina B nesmí zůstat pozadu, vždyť byly založeny obě současně . Vidím to jako dnes, píšu Strejdovi o skupinách, že já budu mít skupinu A a on B, a on se ptá proč by měl mít on B? Tak říkám ok, jste A! A letošní Mamut vypadá, že groupe B bude mít hvězdné složení, Jirus, Čespa, Kapr, Kolíkáč, Dreamer? Byl by to sen takto odbočit na dlouhou na 105km, ale všichni víme, jak je těžké, aby to sedlo všem výkonnostně a přála i všem štěstěna. Ale kdo ví?
  Brzká ranní rychlo jízda do Přerova, Kapr snad ještě s větším starťákem jako já, prý vůbec nespal, za to Dreamer v klídku, prý jede na hezký výlet . Před Přerovem do škarpy vykonat potřebu, už se to totiž nedá vydržet, nějaký kilo jsme zase sundali dolů. Trochu oslizlé silnice, ale jinak modré nebe, jo letos počasí klapne na jedničku s hvězdičkou. Takže nic neřešit, na sebe stejný šatník, jako když je třeba i 30 ve stínu. Oranžová armáda již v plné zbroji, Mlhošově obětavé přítelkyni předat bidony a jet roztočit nohy. Proti nám rozjíždějící se kluci z Lawi v plném složení, ale i další známé postavičky, kterým přirostly maratony navždy k srdci.
  Trochu jsme zaváhali a první lajna to letos nebude, a už se to hrne přes kaluže a do lesního mokrého úseku. Tlačíme se s Dreamerem a Kaprem po levé straně dopředu, Čespa s Jirusem na dohled, záda nám jistí Mlhoš, Pája, Pistachio a určitě i Michal, už by měl mít taky dres! A pak slavná skupina A letos ve složení Strejda, Helmuth, Aqua, RiC. Pod Tesák na velkou, Léňovo pravidlo dodržuji, letos bez louže v ďolíku, zatím to jde, moc stresových okamžiků se neděje. Jsem nějak bez sebevědomí, přece jenom zimní příprava neproběhla u mě podle plánů, takže hlavním cílem je pomoci Kaprovi, ale otázkou je, zda-li ho vůbec uvisím .
  Takže Tesák co nejvíce pošetřit, žádný výlety na špic, pěkně co nejvíce úsporně se pokusit převalit s čelním balíkem. Jsme po celé šíři silnice, Indián musí i na chodník, a již očekávám tradiční autobus, tak se přesunout na pravou stranu. A tady je nezlomný veterán a ultramaratonec Standa Prokeš, jo, toho háknout. A daří se, skáčeme jednoho po druhém, už se to pěkně rozdrobilo i díky trychtýři jménem bus. Tesák je nekonečný za každou točkou vyhlížím konec, vypadám asi hodně marně, jelikož zezadu ucítím přítlak a s veselou písní na rtech mě tlačí naše mimino! To je neskutečný, kde ten chlap bere sílu, díky Čespo! Kapr se valí přese mě, a to je tu již horizont, je to hodně natažené, ale mělo by to klapnout, snad v tom sjezdu nepojedu moc připosraně.
  Je to chvílemi mokré, ale převodem 53x11 roztáčím pro sebe premiérově na maratonu kola na galdách, která krásně letí, tak jsem s nimi, skvělý! Troják vylítneme a řítíme se do Kašavy. Před stojkou v Lukově zase silnice narvaná od kraje ke kraji, není moc prostoru se protáhnout dopředu a tak s Dreamerem a Kaprem si tam najíždíme ze zadních pozic. Což se nám bohužel trochu vymstí, Kapr má na horizontu na Snílka 2-3 metry, ale i to stačí, aby naskočila díra. A až ve Fryštáku po skákání mezi auty společně s Víťou Mužíkem a dalšími si to dolítáváme. Pod Hadovnu cucnout gelu, po rozdrbané objížďce nechytit defekt a vidět zaváděcí auto na odbočce k legendárnímu kopci. Levou stranou jsem to hezky vykroužil, až mě to nakoplo do Top20, dobře Kolíku!
  Ale co to, přede mnou Dreamer a před ním borec, co zasukuje řetěz a musí vycvaknout. Karel to pošle doleva do škarpy, já doprava do balíku. Uff to bylo o fous, bez zastavení pokračuji dál. Vaří se kaše, Míla Švehla parkuje, míjím ho jak solný sloup, ale je to starý lišák, ten se nenechá vybláznit. Pomalu ale jistě se začínám prosévat dozadu, Dreamer je tu, hážu háček, ale tempo je na mojí hraně, ne-li za ní, ne, počkám na Kapra. A Míla je tu, svým pravidelným tempem mizí a Kapr nikde. Otáčím se, za mnou zeje díra, marně vyhlížím orange dres. Do sjezdu opatrně, chvílemi bahno. Konečně dole, napít se a ohlížet se, snad se mu nic nestalo. A je tu! Potahat mu špici a zjistit že s ním jede i Indián. Uáá, tak toto by mělo klapnout, stejně třeba jako před rokem na Krušnotonu.
  Grapy jsou tu, 39x28 si spokojeně přede a mě se jede neskutečně lehce. S Indiánem bok po boku se sápeme nahoru, očekávám našeho fotografa Žížu, ale marně, letos oranžová energie chybí . Blíží se předávka bidonů, Markéta to skvěle ošéfovala, díky moc! Tak kde je Kapr? Mávám Indiánovi a čekám na bráchu, bojuje jako lev, ale prý to dnes hrozně, hrozně bolí . Je tu i s vypečenou Lawi trojkou, které vládne Víťa Mužík, zkouším to rozpohybovat, ten Indián nám neměl pláchnout. Sjezd se mi jede nad očekávání dobře, ale když vidím okolo sebe jen trasu B, není mi moc dobře na duši, snad to zase s Kaprem nepojedeme jen ve dvojici. Bufet prolítneme, chytnu banán a začnu lámat na dlouhou kámoše Dreamera Michala Kubíčka. A on, že prý o tom již uvažoval. Tak paráda, hecuji Kapra, že za něj položím dnes život na špicích a snad si to užijeme v závodním tempu a ten výlet z minulého roku se nebude opakovat. Ale osud je proti mě, najednou rána jako z děla, obhlížím kola spolubojovníků, ale škrtavý zvuk jakoby šel z pod mého zadku. To snad není možný! Moje zadní kolo má osmu! Kapr starostlivě čeká, roztahuji za jízdy brzdu, hlavou se mi ženou různé varianty co teď? Skupina odjela, s Kaprem pokračujeme dále, dá se na tom jet, ale stále něco slabě škrtá, ale představa např. sjezdu z Lázů, jak brzdím jenom předkem, je šílená. Co to stočit na krátkou? Kapr není proti, ale zase mu to takto zkazit? A co body do Šlapky, jak mi vždy kladl na srdce Léňa? . A tak když se blíží rozhodnutí, levá-krátká nebo pravá-dlouhá, zařvu na Kapra praváááá!
  A hele, zázrak, u krajnice stojící Lawi dodávka! Kapr parkuje u řidiče a hned se ptá na zadní náhradní kolo. Prý má jen jedno a to má pro svůj tým. Chápeme to. Zastavuji, vyndám aspoň prasklý drát, ale zjišťuji, že galda brousí i o rám. Ne, to nedám, dalších 100km, by byl velký risk. A tak když se blíží vypečená grupa AXON s Kamilem Ackermannem, Ríšou-nešlapkou a dalšími, zařvu na Kapra jeď s nimi, já zkusím jet dodávkou. Překecám řidiče, a již si lebedím na zadní sedačce a začíná se přede mnou odvíjet neskutečný příběh, který jsem ještě v životě nezažil. Najednou nemám ani v sobě pocit naštvanosti, vše přebíjí pohled na skupinky, které míjíme, nebo jedeme kousek za nimi. Nejdříve na živo shlédneme parádní boj Kapra, jak si docvakává grupu. Pak letíme dopředu, míjíme grupu s Indiánem a Mílou Švehlou a pak v Rajnochovicích dojíždíme skupinu s Čespou a s Dreamerem. A kde je Jirus? Ty wado, ten hovaďák jede furt s čelem! Najíždí na druhý Tesák-Foncky a před ním zaváděcí auto s majákem! To je pohled! Vidět při práci Čerta, Zahradu, Foresta, Matulu, Satkeho … a s nimi Šlapka Jirus!
  Cloumají se mnou emoce, stahuji okénko a hlasitě povzbuzuji. Nejdříve odpadá jeden Weber, pak se znovu zrychluje a je řada na našem Jirkovi. Do háje, znovu vykloním hlavu a řvu a řvu! Pomohlo to, on se zvedl a je znovu s nimi! Ale kopec nekončí a díra znovu naskakuje, ne to už nedá, jedeme 2 metry za Jirusem, vidím ty jeho vyrýsované hnáty, jak do toho dávají vše, kolikrát jsem to již viděl v sedle kola, kdežto teď se příjemně flákám na sedačce v autě. Jedeme na Troják na bufet doplnit bidony, já mám plné zadní kapsy, tak stojím u krajnice a ampule magnesia předávám překvapenému Jirusovi. A jsme v Ratiboři, poprosím řidiče, zda-li by nepřibrzdil u Čespy s Dreamerem, oba mají ale bidony naplněné, teď před Lázy to nemá cenu měnit, ať nemají zbytečně gramy navíc. Navíc musíme za Lawi borci, budeme mít na starost Líbu s Majkem, míjíme Jiruse+1, ještě ho povzbudím a to už máme na dohled grupu by Líba. Škoda že Jirus nejedeme s nimi, ti pojedou pěkné tempo.
  Ale ohlédnu se zpět a naskýtá se mi skvělý pohled, Jirus se k nám dotahuje! Famózní, je s nimi, měníme bidony, i ostatní borci dostávají drahocennou tekutinu. Tak to je férové! A stoupání na Lázy si užívám jako nikdy! Krásné výhledy do zelené krajiny a do toho písty nohou buší do procent sklonu a mezi nimi i jedny oranžové. A řidič dostává další info, Néža odjel, za ním jede Lawi osobní auto, my musíme za Zahradou a Forestem. Loučím se s grupou s Jirusem, ještě vidíme, jak si sjíždí Tomáše Čera a před Hubertem již parkujeme za hodně nabušenou grupou i se Zahradou, Forestem, Standou Prokešem, Jonášem … Zahrada chce gel, vytahuji svůj a předávám mu ho, za Lipníkem ještě vidět neskutečný boj, kdy odpadá Forest se Standou, musí si dávat jako zvířata, ale grupa mizí …Tak jsou to taky jen lidi, taky musí zažívat ty pocity, kdy jim to odjíždí V cíli pak na parking, šlápnout si na trávník plný psích exkrementů, které dokonale zalepí levý kufr, převléci se v autě a honem do cíle nasávat do sebe ty endorfiny, které stříkají na všechny strany z dojíždějících Šlapek…
  Tak mě ten drát ani zpětně moc nemrzí, ten megafilm z doprovodného auta nebyl vůbec k zahození!

  
  
  
• Jirus – Je to prostě dlouhý a těžký
  
  

  Díky pátečnímu volnu jedeme do Přerova v klidu už ve tři, žádná honička po práci jako každý rok. Jedeme přes Prahu, je to sice asi o 30 km delší, ale pořád po dálnici, takže ve finále o něco rychlejší. Na prezentaci jsme tak celkem včas a hurá se ubytovat. Na tiskovce se probírá taktika na zítřek, jak pro skupinu A, tak i pro Béčko. Čespa tahá rozumy, protože nikdy nejel závod nad 100km. Nafukujeme mu hlavu. Alespoň má několik tréninků nad dvě kila, na rozdíl ode mě. Moje první dvoukilo je tradičně právě Mamut. Dvě pivka, večeře byla tradičně z domova, a do pelechu.
  Ráno se cítím dobře, docela jsem spal, používám špunty do uší, tak nasnídat, navštívit záchod, několikrát, obléct a vyrazit se rozjet. Nejdřív míříme na start předat bidony Mlhošovým a okouknout jak dorazili Kolíkáč s Kaprem a Dreamerem, kteří jeli z Prahy až ráno. Teprve se převlíkají, tak se jedu rozjet sám, abych byl včas na startu a držel jim fleka. Jenže když přijíždím k lajně je tam už slušný nával, tak si stoupám asi do desáté řady, ale než se dostaví ostatní, tak je kolem mě už plno, tak stojíme každý jinde. No co, po startu se to nějak srovná.
  Start. Snažím se nacpat dopředu, což se mi daří, udržuju se tak kolem dvacátého místa, ale v orange jsem tu sám. Ohlížet se bojím, jede se dost nahusto, nerad bych byl ten blbec, co způsobí hromadný pád. Jede se v pohodě, žádná extra rychlost a tak to trvá až pod první stoupání pod Tesák. Tady se to asi začne dělit. Ale kupodivu to není nijak zlý. Jsem tam a jen se to přehoupne na Troják. Ten v pohodě na velkou a valíme dál. Když přijíždíme pod Hadovnu ohlížím se a vidím Dreamera, Čespa je vedle mě. Říkám mu, že teď přijde docela hnusnej kopec, on jen pokrčí rameny a říká „No jo no“. Závidím mu, já mám z Hadovny respekt, protože tady vždycky zadírám a odpadám. Tentokrát pouze to první. Sjezd je celkem dobrej, na to jak v noci pršelo. No a jsou tu. No jo no, Grapy. Jede se rychle, tak to uteče líp než jindy, ale je to pro mě konečná, čelo je v háji ale vidím, že se tvoří druhá grupa. Zahrada tak deset metrů přede mnou, ale nemám na to. Beru plný bidon od Mlhošové, předjíždím Prokeše ale ten se hákne, někoho sjedeme a tak se po sjezdu dáváme do stíhačky.
  Nakonec jsme si čelo dojeli a já jen zíral, jaká se tu jede pohoda. Po tom co jsme je dojížděli, mi to přišlo jak výlet na Kokořín. Na rozdělení to berou na krátkou snad jen tak tři, zbytek valí dlouhou. Mě se chce už asi od třicátého km na záchod, takže využívám stále toho vlažného tempa k tomu, abych si odjel a vymočil se. Ale i tak mi to ujelo víc, než jsem předpokládal, takže pak celkem stíhačka. Dojíždím si to prošitej jak deka a asi za 5 km někdo křičí, že stavíme na chcaní. Docela nahlas jsem si ulevil, že si ze mě dělaj prdel. Pak se pokračuje na pohodu až pod Foncky. S přibývajícími procenty stoupání se přímou úměrou zvyšuje rychlost, kterou po chvíli přestávám akceptovat a pomalu odpadám. A najednou šok. Někdo na mě zezadu křičí „Jirus zaber, koukej si to docvaknout“ Otáčím se, za mnou jen černý auto Lawi, no nevím, tak se zvednu, docvaknu to, ale jen na chvíli, pak mi to ujíždí definitivně. Na Trojáku sám, rozjel se mi zip na dresu, tak to za jízdy spravuju, pak se snažím to ve sjezdu dohnat, ale bez šance. Na bufet přijíždím sám a tam, světě div se, stojí tam Kolíkáč a podává mi Magneslife. Beru ho a letím dolů, abych někoho dojel. To se mi povedlo, tak ve dvou valíme a povedlo se nám dojet Líbu Janouška z Lawi ještě s nějakym mlaďasem. Auto s Kolíkáčem nám dělá doprovod až na Lázy, dostávám ještě bidon a gel a pak Kolíkáč definitivně mizí. Dál jedeme ve třech, dva Lawi a já. Líba občas zkouší nastoupit, ale nemá šanci, tak mu říkám, že to nemá cenu, že jsem jiná věková kategorie než on, tak si oddychne a už to nezkouší.
  Huberta zvládáme taky společně a jedeme dál. Ale cca 15km před cílem se za námi objeví, kde se vzal, tu se vzal, Kouřil z Kolokrámu. Tak jedeme ve čtyřech až do Přerova. Čekám, že se bude rovinka do cíle spurtovat, tak se na to připravuju. Kouřil za to vzal už před odbočkou, tak se zvedám a….. konec. Křeče jako prase. Tak jsem se přece jen dočkal. Ne že bych z toho měl radost, ale bez nich já maraton prostě nedám. Takže ze spurtu není nic a do cíle dojíždím s rukama nad hlavou a s úsměvem na tváři.
  Chtěl bych říct všem, co jeli, že jsou borci. Je to prostě dlouhý a těžký. Gratulace zaslouží hlavně Čespa, první maraton a málem na bedně. Klobouk dolů. Byl to pro Šlapky fakt úspěšný závod. Už se těším na Rampušáka.
  

  
  
  
• Čespa – Na lovu Mamuta….
  
  

  
  
  …s Novým rokem přichází i nové předsevzetí a u mě jedno z nich znělo, že bych si chtěl kousnout do maratonu. Zimní přípravu tedy nevynechávám a hltám zkušenosti ostřílených orange bojovníku z tlupy Vinohradských šlapek. Nic není zadarmo a kolikrát jsem si i říkal, jestli ještě nejsem moc malej a nezkušenej se vydat už v roce 2015 na lov. Překonávám překážky v podobě očichávání přírody u Rytířova, Ještědu, Želivky a i v okolí mé jeskyně zda-li třeba zde nenarazím na pravěké zvířátko, které bych zkolil… nenarazil, až najednou se proslechlo, že u Přerova byl spatřen Mamut. Celá orang tlupa zpozorněla, opláchla zbraně a vymetla zásoby jídla z domovů, aby se vydala na lov. Ty co zůstali v jeskyni, tak si vzali za úkol : Camrda vykopá jámu, ať máme Mamuta kam složit a Ivča naloží kopr… Po příjezdu do Přerova zjišťujeme, že tu doopravdy Mamuti byli spatřeni a to né jen jeden. Viděli tu špindíry od bahna a pak dva čisťoučký, kde jeden měří přez 120km a druhej je skoro dvakrát delší. Jenže informace o výskytu se krajinou nesla tak rychle, že se seběhlo několik stovek dalších bojovníku se zbraněmi, ale naštěstí pro nás byli pomalovaný různými barvičkami a i písmenkami, které neumím ještě přečíst. Naše tlupa přijímá bojového ducha v orange barvách a Všichni se vydáváme za utíkajícími Mamuty směr Tesák,Grapy,,,,, cestou někdo zakopává, ztrácí korálky z oděvů a i náš vůdce se potýká s problémy a selhává mu vlastní švýcarská zbraň, to pro něj neznamená konec boje , ale naopak, naskakuje na běžícího slona v barvách „LOWE“ sice už bez zbraně,ale jako správný vůdce se stará o jídelníček ve zbytku tlupy. My mezitím nadále vyháníme pravěkou zvěř z údolí do kopcích a to nevybíravým způsobem, kde každý bojovník si chce na Mamuta sáhnout a pak ty nejlepší mu setnout hlavu. Takhle hnali Mamuta až do tvrze jménem Přerov, kde ho ty nejlepší zkolili a naporcovali. I náš bojovník Kapr byl u toho a zakousl si do toho nejlepšího masa, my pak v místní jídelně mohli už jen okousat kosti a zapít je zrzavým mokem. Jsem ještě malej,nezkušenej a jen na chvilku jsem mel možnost se dotknou ocásku Mamuta, ale pocit to byl jedinečný a nádherný, cítit to hnaný zpocený zvíře s jiskrou strachu v očích, které dupe nádhernou krajinou a za nim maličcí bojovníci s na různých zbraních a s různou taktikou boje…….Mamut byl viděn..