Těším se, na počasí, na kamarády, na vyvětrání hlavy v závodním kvapíku. V autě s Lukem a HonzouB probrat všechny, co s námi nejedou. Na startu slušný chumel a kvalita. Po startu to bolí a nějak se nemohu dostat do tempa. Vnímám jen krásný nový asfalt a pokrývám první útok loňského vítěze. Tím jsem ale pro dnešek skončil, jak to tak zpětně bilancuji.
Pak už jen tupě hákovat lajnu, která frčí furt nad 40km/h. Naše Jíťa neohroženě hákuje Honzu Malíře a našeho Hulise, který mě přivádí do nepěkných stavů. Naštěstí je tu traktor s hovnocucem, který mu lítá přes celou šířku silnice. Dobře vyhodnotil situaci a po chvíli zkušeně parkuje v pravé škarpě. My zase v tvrdé lajně a stále nejsem schopen vytáčet svůj motor do maxima. Jedu asi na spotřebu a věřím kolu, že mě zpátky doveze do čela. Žlunice kousnou, ale já nepovolím, uff jsem se štěstím s nimi. Vzmůžu se jen na hop, když se borci vrací od špice zpátky do lajny. Díky a omluva, že jsem nestřídal. Známou silničkou z JCL valíme do Městce.
Naši Hulis, Luke, Jenda a Gurt jedou bez známky zaváhání. Přejet hlavní u Dlouhopolska a je tu magnet směr Stará Báň. Chytáme odlep, ale věřím, že to ve sjezdu dolepíme. Ještě chci zařvat na Jendu euforicky hákuj Luka, ale první točka o 180 stupňů je tu nějak rychle. Mačkám brzdy, ale hodně zlehka. Kudla, co tady dělá v protisměru ten kamion? Jdu už tvrdě na brzdy a zadní kolo pode mnou rajtuje jak splašený kůň. Kamion jde taky vehementně na brzdy, asi očekává stejně jako já tvrdý střet a nechce mě přejet. Už si vybírám skulinu mezi jeho koly, kam se sklouznu, když tu moje zadní pneu zabralo a nějakým zázrakem jsem zatočil tím správným směrem. Zastavené srdce se dalo znovu do svého rytmu a doteď nechápu, jak to nakonec šťastně dopadlo. Úplně jsem cítil to broušení asfaltu boa kolečky a mým bokem…
Skupina v háji a mám chuť to stočit domů. To máš woe za to, že jsi tam nechal Jíťu… Ve sjezdu se dám trochu do kupy a do Žehuně tam pošlu čísla začínající 4. Vrátila se závodnická touha, jet ještě chvilku s nimi. Ty wado já to dal! Na Kozí hůru už stoupám za zadním kolem velmistra Honzy Malíře. Na špici HonzaB jede naštěstí pro mě milosrdné tempo. Do Ovčár odfrknout a připravit se na další magnet. Tam se ale bohužel ozve hlášení: Háje, konečná stanice, vystupovat. Hned na začátku to vzdávám, nohy se netočí, prostě konec.
Dávám se do dvojičky s Mílou Duškem a domydlíme to spolu až do cíle. Příjemný týmový pokec u bramboráčků završuje letošní 38. ročník. Nezbývá než pogratulovat lepším, a hlavně poděkovat tam nahoru, že mě dnes jen bolí nohy únavou.
::
Propozice ::
Trasa 80 ::
Diskuze ::
Flyby ::
Foto