Akce Václavská jízda 2022

Akce Václavská jízda patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2022-09-24.

Nejdelší varianta má délku 79.00 km.

:: Propozice :: Trasa 80 :: Diskuze :: Flyby :: Foto

Historie: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020 :: 2021

• Kolíkáč – KLuku zlatej, tak tohle je bomba!
  
  

  V týdnu přišel podzim a já místo abych oprašoval trenažér, tak ladím zimáka a mám chuť jet do Ústí . Nechce se mi letos vůbec končit. Další víkendový etapák na obzoru, v kalendáři jen dvě etapy, ale páteční pasení koz s Mlhošem mi z toho udělalo nakonec 3 etapy. Když mi jel špic, tak jsem ztěžka hákoval, na budíku furt přes trojku. Jak jsem se těšil, až vlezu na špic já a pojedeme jen na dvojku . Chtěl jsem dát karbony na sobotní placatý hromaďák z Lužce, ale nějak nebylo sil měnit kazetu, tak se raději držet staré pravdy, že den před závodem se na nic nemaká. S Lukem a HonzouB se v Berlángu opájet, jak to tam posekáme, vždyť avizovaná účast nevěstila nic nepřekonatelného. Ale znáte to. Není malých závodů…
  A tady se to potvrdilo na 100%. Na prezenci nevěřícně koukám na Vikiho, který si asi spletl den a má jet až nedělní časovku ne? Ne, prý je tady správně, a počítám, že tady budou i jeho kamarádi. Ale i u nás jsou překvapení, je tu Hulis a Igor, safra kluci, příště se přicvakněte k akci, ať víme, na čem jsme!
  Řadíme se před Lužeckou hospodu a kámoši Vikiho nezklamali. Radek V. a Petr Janovský alias TFD. No potěš koště, tak to můžeme rovnou zabalit do auta, tahle trojka za to vezme hned po startu a už je neuvidíme. Vyjet z vesnice na čele a pak se proset dozadu, ale na zas moc, ať to neodlítne. A safra toto bolí. Tyhle starty studenou nohou vůbec nemám rád. Navíc pár záplat na silnici mě dokáže tak rozhodit, že ztěžka lovím hák.
  Starobydžovský nakopávač si najet zepředu a pak se jen modlit, ať mě to vykopne až nahoru. Luke za to bere fest a odskakuje. S TFD to ani nehne, jedou své tempo na špici. Tak jim tam trochu skočit a přibrzdit to, ale hned to prokoukli. Luke je stále vidět a po chvíli je i znovu ve skupině. Ale takto jsme si to řekli, že budeme zkoušet nastupovat a trochu cuchat nervy. Teď by asi měla být řada na mě, ale nějak jsem se stále nesrovnal. Až hrbek u Žlunic mě pořádně probere a hrábne až na dno žaludku. Z posledních sil se docvaknu, bohužel HonzuB jsme tam nechali! Ještě se otočit, jestli není na dostřel, ale za námi prázdno! Hlásím to klukům, no vypadá to s námi špatně…
  Ale vzadu zůstal i Tondáno, který, jak jsme se pak dozvěděli, a ten to nechtěl nechat jen tak a rozjel mohutnou stíhací jízdu. A vzal s sebou u Jendu. Tak paráda! Kapr jede velezkušeně stále vepředu, hlídá si každý brdek, do kterého najíždí z čelní pozice. Já se trochu chytnul a zkouším taky občasné nástupy s vyvětráním se před balíkem. Ale motorky TFD jsou ostražité a moc prostoru nedávají. Stále čekáme jejich mohutný atak, který přichází na Žehuňáku před dálnicí, ale Hulis to pokrývá ze špice a my bez ztráty kytičky hákujeme. No pěkně to štíplo, ale je to krátké, tady se prostě moc odjet nedá. Před Ovčáry se opájet rychlostí balíku, který sviští po krásném asfaltu, na budíku přes 3 a vůbec to nebolí. Tohle prostě stojí za to. Tondáno je rozjařený a nastupuje a taky si to moc užívá .
  S Lukem hodnotíme situaci a zdá se to naprosto bezvýchodné, prostě zkusit s nimi dojet až na cílovou rovinku a tam děj se vůle boží. Ohaře ještě zkusím znovu únik, docela mě nechali, i následnou rovinu a sjezd, hezké pocity se otočit a vidět balík v dáli za sebou. O to překvapující je pak, když k vám doletí rychlostí blesku A hned za to bere zase Luke a dlouho se sluní v záři televizních motorek.
  Žíželice, překonat hlavní v Lovčicích a za přejezdem za to zase vzít. Ale tentokrát mi nenechají ani metr a rozpoutá se peklo. Z něj nakonec vzejde odjíždějící trojička: Viki, Petr a náš Luke! Tak tohle vyhovuje, asi lépe to nemohlo dopadnout, orange bronz bude taky cenný…
  Jaké je však překvapení v cíli, když Luke sděluje, že vyhrál!! Kluku zlatej, tak tohle je bomba, smekám! Jak je ta týmový cyklistika krásná, tak beznadějně to vypadalo a tak skvěle to dopadlo! Dva řízky jak plachty, Holba a tiskovka na sluníčku. Tak dnešek tedy stál zase za to! Díky kamarádi!
  

  
  
  
• Luke – Chci vyhrát
  
  

  Václavská jízda se blíží, přislíbená na účast se kdo ví jak nezvedá. Dyť to možná bude poslední hromadnej match letošní sezóny. Minule jsem sháněl spurtery či lídry na Nepoliskou, tentokrát to zkusím od lesa a všude hlásím, že to chci vyhrát. Myslím to jako tým, ale jasný to být nemusí. A když vlastně obhajuju, nemám právo být trochu sobec? Ne, týmová výhra by byla super, ale někde tam hluboko to hlodá. Jsem zmlsanej, loni to dvakrát klaplo, letos poslední šance...
  Na start týmová jízda berlangem, hodnotíme slabou avizovanou účast a pomalu i rozdělujem medaile. Na prezentaci ale i Hulis a Igor. Do toho nás zdraví Viki, Petr Janovský a HonzaB začíná vzpomínat úterní Koloděje. A sen, nebo noční můra se mu plní, když na start doráží i Radek V.. Pěkný 3 TFD na startu. Trochu se divím, že přijeli na guláš a trochu se diví i oni, asi jim veledráždič neřekl úplně všechno. Je tu i Pavel D. a další vyšvihaní borci, tak to bude zajímavý.
  Oťukat pěstičky a jde se na věc. Hulis přitápí hned svou první špicí, na zahřátí ok, mám v merku jediný větší brdek a ten se blíží. Kolíkáč to rozjede a prudkou část nakopnu. Nikdo se nepřidává, tak musím dál sám. Jinak než unavit soupeře to dneska stejně nepůjde, tak na co čekat. Dojedu akorát na křižovatku po sjezdu a pak za to hned bere Hulis. Tak to by šlo. Bohužel to úplně nevypadá, že by to pro TFD byl extra problém. Radek to i komentuje jakej to je nezvyk, tohle tempo... No jo, tady se jede tak, jak si to člověk udělá. :)
  Vyvětral se i Kolíkáč, já ještě s jedním z Movistaru, ale nikam to nevede a TFD radši jede tempo, že si dáme chvíli pohov. Čekám kdy to zkusí oni, ale dlouho se nic neděje. Z nudy pak za to vezmu na horizontu Báně, do sjezdu trochu náskok, ale jedu spíš jen tak, aby to moc nebolelo. Přeci jen mám být lídr, ne?
  Pak klid a rozjíždí se to až v brdku za Žehuní, sice se to trhne, ale většina to pokryla a dál se nikomu nechce. Já bych i jel, ale není s kým. Respektive od nás jo, ale to se zas nelíbí zbytku. Hulis s Kolíkáčem začínají do TFD pěkně bušit, Kapr s HonzouB to jistí. Jako vypadá to dobře, efektně, ale soupeři jsou silní a nesjíždí to jen TFD a to nám moc nevyhovuje.
  Kolíkáč si jede pro pokyny, řešíme to s Hulisem, ale plán nenalezen. Jak mám tyhle taktické bitvy rád, tak mě přijde, že tahle soustava rovnic, žádný řešení prostě nemá. Matematik by se spokojil s důkazem, ale to tady nejde, tak jsou jen dvě možnosti, vzdát to, nebo ne.
  Ještě jednou to zkusím před Žíželicema, docela si hrábnu, větrám se dýl, ale bez šance. Bohužel sjíždět pomáhají i další lidí, tak mám i pochybnosti, jakou škodu v TFD to vlastně dělá. Ale co, dávám tím najevo, že to prostě nebalíme. Kluci chápou a hned se přidávají.
  V Lovčicích klidný přejezd hlavní, 7 km do cíle, další útok Kolíkáče, ale to už se zvedá kde kdo. Začíná solidní peklo, nepřehledná smršť wattů, až na čele vyplavou Petr, Viki a Hulis, já tam doskakuji tak tak. 2 na 2 je asi lepší, než co jsme doufali, tak se ptám, jestli jedem a jedu, co to dá. Vlastně nevím jak, ale zůstávám s Vikim, to beru, ale za chvíli nás prežehlí Petr a Viki nehákuje. Hm, tak to je asi na mě. Překvapivě nohy drží, ba mi i přijdou lepší jak Vikiho, což zní dost neuvěřitelně, ale asi se projevuje práce týmu a já nemusím být bez šance.
  Nakonec ale Viki, Petr a já drtíme magnet na Lišice, 380W v háku, to nás nemůžou dojet. Pod horizontem na mě vyjde špic a já se rozhoduji střídat, přeci jen tohle by mohla být jistá bedna a když mě nerozeberou, tak kdo ví. Párkrát se otočit na špici, ale s bombama jaký jede Petr je jasný, že nás nemůžou dojet. Navíc orange kluci asi nepojedou, proč by...
  V lese se otáčím, náskok ok, poslední brdek, rozborka nebohého Luka se nekoná. Chtěl jsem ale vyhrát, ne? Tak ještě potáhnu, ale nebudu tak hodnej a před odbočkou se klidím dozadu. Ještě mi hlavou bleskne, jaká by byla sranda klukům tvrdit, jak sem je prostě ospurtoval a bylo. Asi by mi nevěřili, ale co... spurt je loterie, ne?
  Za křižovatkou 500m do finiše. Z loňska si tu dálku pamatuju moc dobře. Trochu chytám odlepa, ale držím rychlost, ještě hodím 52x11, což se ukáže jako klíč. Rvu to a sunu se pravou stranou vpřed, ale fakt sunu, odpočítávám lampy. Beru Vikiho, vedle Petr odolává. Ale musí přehodit a je tam půl metr, kterej to u cílový lampy rozhodne. No nene! Hodně hrubej spurt na hodně hrubý silnici, mám problém vůbec vypnout Garmina, držet se na kole, ale sem fakt šťastnej. Nebylo to marný, nebylo to zbytečný, vůbec ty voleeee! Vracím se zpět, Kolíkáč je rád za bednu, ale výhru moc nevěří, chápu ho. Kluci gratulujou, mám pocit, že je k čemu, fakt si vážím té práce týmu!
  A elektronická tužka na závěr? Řešení to mělo, Gaussova eliminace, i když plíživá. Ukázat, že to nebude zadarmo, že to bude bolet. A v závěru zmatek a najednou nebyl Radek. Viki se evidentně unavil sjížděním, díky čemuž nedošlo na rozborku Luka před cílem. A pak už stačilo "jen" mít pořádnou kliku, ale bez toho se vyhrávat nedá. Ale jako tým jsme to odmakali a zasloužili si to. Díky vám, nezapomenutelná jízda s parádním závěrem. Probrat to u piva a řízků na slunečné terase, to jsme si taky zasloužili. Laťka je vysoko, konkurence se zvětšuje, ale už teď se těším na příští rok. Jo a Pavlovi D. sem slibil, že to sem napíšu: Šlapky vs Unlimited 2:1
  

  
  
  
• Hulis – Parádní zavírák sezony...
  
  

  Díky očistci z minulýho tejdne na Malý Skále, který mi přineslo dostatečnej bodovej přísun, kterej mi / nám (s Daffym) zajistil jistotu 1. a 2. místa v Českolipáku je plán na tenhle víkend jasnej… Jedu si vynahradit absenci na Žiželický a užít si oranž koncert na Václavský. Druhý den se ještě jede Maraton Česká Lípa, tam už ale pro body nutně nemusím, takže uvidíme, jak na tom budu po sobotě. Na Whatsappu čtu, že Luke to chce vyhrát (on to myslel jako za tým, ale já myslel, že mluví o sobě). Navíc koukám do historie a zjišťuju, že minulý rok vyhrál, tudíž obhajuje. Je to tedy jasný, kdo je leader a na koho se pojede…
  
  Předpověď na sobotní ráno mě trošku děsí. Hlásí poměrně slušnou kosu a občasný přeháňky taky nejsou vůbec vyloučený. Házím na sebe tedy dlouhý návleky na nohy, dvě termotrika s dlouhym a dres. Moc nepočítám s jinou variantou, takže bágl s ostatníma věcma nechávám doma a valim směr Lužec. Po příjezdu se na prezentaci zdravím se šlapkama, který překypují humorem s vědomím, že už jsme to dneska vyhráli – bedna už byla rozdělená před závodem… ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Pak tam ale někoho zahlédli a poněkud se jim zmrazil úsměv. Začalo se mluvit o nějakym Vikim? Po chvilce HonzaB to ještě přikrmil, že to je ještě dobrý, ale bejt tu Radek, tak je to v p*deli. Ten ho prej urval i v údolíčku… ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> No, naštěstí závodim už nějakej ten pátek převážně jen na severu, takže místní střelce neznám a nevím, co čekat. Ale z toho, jak o nich všichni ze šlapek mluví, to jsou lidi minimálně z českýho poháru… Začíná se dělat teplo a já trošku lituju, že jsem si ty věci sebou nevzal. No nic, budu to muset vydržet v dlouhých návlekách na nohy, tak alespoň odhazuju jedno ze dvou triček pod dresem. Řadíme se před hospodou a koukáme, že do týmu TFD přibyl třetí do party. Jsem teda zvědavej, jestli se seberou a pojedou časovku trojic… O první desítky metrů závodu se stará Kolíkáč. Po vyjetí z obce lezu na špici já a poměrně vostře to rozjíždím – chci se vytepat a projít si klinickou smrtí, kterou si musím projít při každym závodě, než se trošku srovnám a rozjedu. Nohy zezačátku klasicky zatuhlý, možná jsem mohl jet pár km na zahřátí v balíku před vymejšlením takovejch hovadin… ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> No nic, už před závodem jsem se pasoval do role „domestika“ s tím, že si to dneska jedu užít bez ohledu na výsledek…. V prvním brdku přes Starý Bydžov za to slušne bere Luke, kterýmu se podaří odskočit od skupiny. Nikdo se k ničemu nemá, ale díky bohu za to. Mě se nejede bůh ví jak dobře a jsem rád, že po Lukovi nikdo nejde a jede se tempo bez nástupů… Obhájce prvenství nejede vůbec špatně a nějakou chvilku ho balík sjíždí. Jakmile ho trojice TFD na špici dojedou, vystřelím z balíku já. Takhle to bylo v týmu domluvený – prostě jim za to zkusit trhat a co nejvíc jim to znepříjemnit. Bohužel pro mě mám nohy dneska uplně mrtvý, nejsem schopnej držet vysoký tempo a bez háku za svý to nejede. Takže se během chvilky vracím zpátky do balíku. Njn asi nebyl uplně nejlepší nápad jezdit ve čtvrtek El Classico do Ústí. Ano, pro wobjížděče je nějakých 145km úsměvná vzdálenost, co vlastně jezděj obden, ale pro mě, kdo jel poslední delší švih tuším na Trosky už to úplně málo nebylo. A to samí si o tom myslely nohy…. ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Po vrácení se do balíku to po chvilce před takovou nenápadnou boulí zkouší Kolíkáč. Nechávám mu chvilku, aby najel nějaký náskok a když se to ještě o maličko zvedne, nastupuju a chci si ke Kolíkovi doskočit. To se i daří, jdu i přes, ale dneska stačí vážně málo a vadnu… Na horizontu se to přezemě valí jak velká voda a já mám co dělat, abych vůbec chytil hák… Dneska to bohužel nepůjde a asi šlapkám ani moc nepomůžu… :-/ Další brdek na trase nás čeká za Žlunicí – tohle byl v minulých ročníkách můj úsek, tady jsem vždycky nastupoval a zkoušel soupeře, jak na tom kdo je… Dneska to tu jedu úplně z druhýho konce. Když chlapci z TFD začnou stupňovat tempo, mě to začíná sakra bolet a vím, že na horizont to ještě hezkých pár metrů je. Jedu na 5. pozici za trojicí TFD a předemnou famózně jedoucí Kapr. Čumim do země a přemejšlim nad tim, jestli si nevystoupim. Kouknu před sebe a Kapr vypadá furt OK. Následuje pár střídavých pohledů Kapr – silnice – Kapr – silnice - Kapr… Už skoro nahoře začíná tuhnout a ztrácet i Kapr, ale to už se to rovná… Jdou přes nás ostatní a i když je to natažený jsme tu asi všichni. Jsem ale sakra rád, že teď to bude chvilku dolu a snad bude čas si trošku vorazit, neboť toho mám plný zuby. A je to tak, až do Městce Králové se nic neděje a je klídek. Projíždíme Dlouhopolsko a čekám, co se bude dít. Trojice TFD byla hodně dlouho uklizená na konci skupiny a šetřila, takže jsem se připravoval na nějakej výraznější nástup a pokus o odjetí. Nic takové se ale neděje, jedeme všichni kompaktně a překvapivě mě to ani nebolí, jaké to milé překvapení. Začínáme sjíždět a dopředu se dere Luke. Získává zajímavý náskok a já stejně jako na začátku Kolíka, chci zkusit doskočit k Lukovi, abychom vepředu jeli alespoň dva… Ty solo pokusy mi příjdou docela k ničemu, jen se zbytečně vystřílíme a nic moc z toho nezískáme. Jediný ale co se mi při pokusu odjet povede, je to, že to Lukovi přivezu na záda… Všechno se to posjíždí a přes Žehuň se jede klídek. Když ne v Dlouhopolsku, tak ten útok od TFD příjde v esíčkách za Žehuní?? Celá trojice si vyjíždí dopředu – tohle smrdí průserem, je mi jasný, že teď určitě něco zkusí. Kapr to opět zkušeně hlídá hned za nimi. Při nájezdu do esíček jeden kus z TFD lehce odskakuje, jdu přes Kapra, který mě vybízí, abych jel. Zvedám se a nastupuju, během chvilky se připojuju k TFD borcovi. Říkám si, že by to šlo ještě rychleji, tak volím taktiku – nejlepší obrana je útok. Chci ho podjet v pravotočivé zatáčce u krajnice, kde mi to nevědomky zavírá. Křiknu si „práva“ a při výjezdu z esíček jdu přes… Při krátkém sjezdíku před levou 90 zkusím ještě trochu založit, ale k ničemu to nevede. Vypadá to, že tu jsou všichni, tak si zase zvolnit a uklidit se dozadu. Nohy ale jakš takš ožily a já si to začínám místo trpění užívat. Na krásnym asfaltu směr Ovčáry zkusím pár nástupů, přidává se i Kolíkáč. Nevím, jestli je to spíš k užitku nebo ke škodě, aby pak ve finiši nechyběly síly, ale baví to, tak proč to nezkusit aktivně. Za Ovčárama to zkouší s nástupama i Tondáno, což je na dalších X kilometrů závodu poslední akce, který se dočkáme. Přichází hodně dlouhý a hluchý úsek, kde se nic moc neděje. Na druhou stranu je ale právě teď čas prodiskutovat taktiku. Opouštím přední pozice a vyhlížím v zadu jedoucího Luka s Kolíkáčem, kteří už určitě mají něco vymyšlené. Po krátké diskuzi ale nenacházíme žádné východisko… Soupeři vypadají sakra silně a s našima nástupama si moc hlavu nelámou. No nic, zpátky do závodu, Kolíkáč jako správný prezident dává impuls k aktivitě a zkouší další nástup, při kterém ho balík nechává poměrně slušně odjet. Po dojetí ho okamžitě střídá Luke, který mě po chvilce začíná docela štvát... Sakra dlouho jede před balíkem a příjde mi, že se naprosto zbytečně takhle v závěru větrá… Ty kluku ušatej, jsi leader, tak co tady blbneš… Tak jen doufám, že dost dobře ví, co dělá… Dojíždíme ho myslím až někde za Žízelicema. Přes Převýšov a Lovčice poměrně v klidu. Přichází železniční přejezd, kde to zkouší Kolíkáč, to už ale zbývá posledních pár km na pásku a začíná se to sakra vostře rozjíždět. Po chvilce mě to vyplivne vepředu ve společnosti borců TFD, kam si ještě doskočí Luke. Koukne na nás a zeptá se, jestli teda jedeme? Dělá si ten kluk prdel?? ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Mě už to zas začíná tahat za nohy a on vypadá, jak kdyby si z nás dělal srandu… Před Lišicema se to začíná zvedat, odjíždí dvojice TFD včetně Luka. Mají náskok cca 20-30m, já hákuju třetího z party TFD a jen doufám, že se teď nezvedne a nedoskočí si to dopředu, na to už bych fakt neměl. Točíme levou a trojice je pořád kousek před náma, tvl Hulis kurva seber se a nenech tam toho Luka samotnýho. Vím, že bych tam měl bejt, chci tam bejt, ale nohy už jsou proti. Nemám na to, abych se zvedl a doskočil si tam, takže mu ve spurtu bohužel už nepomůžu a sám jedu jen o bramboru… Děsím se posledního dloubáku v lese za Lišičkama, abych to ve skupině vůbec vydržel. Naštěstí těch okoralejch lidí už je tu asi víc, takže se žádný extra nástupy a sjíždění vedoucí trojice nekoná. Teď už je předemnou jen poslední úkol, zkusit si lehce vorazit v háku a vyhrát skupinu. Blížíme se k Lužci, hlídám si přední pozice hezky z háku a čekám, jestli to bude někdo zkoušet nebo ne. Zatím nikdo nic, rozsekne to TFD závoďák, který vyjíždí dopředu před poslední pravotočivou zatáčkou. Okamžitě mu skáču do háku, ideální pozice, tohle nemůžu prohrát říkám si. Při výjezdu ze zatáčky se borec zvedá a začíná to rozjíždět na dlouhej spurt… Stále jedu v „klidu“ v sedě za ním a čekám s rozhodujícím nástupem. Zvedám se, vylejzám z háku a začínám spurtovat. Pomalu se z levý strany posouvám dopředu, ale cca po 30-40m zjišťuju, že už jsme u hospody a cíli…. Ups, tak tohle uplně nevyšlo… ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Bejt cíl o kousek dál, řekl bych, že by to vyšlo, ale lampa označená jako cílová v tom počtu lamp stojících pár metrů od sebe splynula v řadě. Hospoda přes alej stromků taky nebyla vidět, takže člověk spurtoval vlastně naslepo… ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> I týpek z TFD pak řikal, že nevěděl, kde přesně je cíl a že myslel, že je až dál… Bylo to asi tím, jak jsme v dáli viděli trojici před náma, který jeli až bůh ví kam (nejspíš se jen vyjet po spurtu)… ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Ale co, 4. nebo 5. už je asi jedno… O to víc potěšila zpráva, když nám Luke řekl, že si oba soupeře namazal na chleba a vyhrál… Parádní zasloužená obhajoba, dneska jel Luke skvěle… Gratulace!!! Já dostal to, pro co jsem si přijel – megakotel zábavy ve společnosti šlapek i když jsem tahal za kratší konec a trápil se… Trošku mě mrzí, že mi to tak nejelo… Mít nohy z nebes byl bych o 100% aktivnější, pro šlapky přínosnější a užil bych si to ještě o X lvlů víc… Ale i tak to mělo grády a byl to super závodní den…