Akce Václavská jízda 2025

Akce Václavská jízda patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2025-09-27.

:: Propozice :: Trasa 80 :: Garmin :: Diskuze :: Flyby :: Foto

Historie: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020 :: 2021 :: 2022 :: 2023 :: 2024

• Žába – 2x 6 minut 90% a pár spurtů na 30 vteřin
  
  

  Šlapka roku je zlo, naprosté zlo a ač v neděli chci potkat Žábu Berserkera, musím v sobotu na start Václavské. Tým slybuje hojnou účast a počasí má být luxusní. Vláďa hlásí, že v Polabí nadělá dost parády i klasické rozjetí které bych v sobotu stejně jel. Neprotestuji, ráno se přiblížím na Chodov a s perfektním načasováním skáču k Lukovi do auta. Zkouším si navodit starťák a vypovídat se z probdělé noci. Líbí se mi závodní taktika - žádná není - a těším se na krásné sobotní počasí.
  
  V Lužci jsme s rezervnou prnví, moc neokouníme a jdeme na rozjetí před hlavním rozjetím dne. Luke nic neodflákl a má v plánu závodit a vyhrát, ale já včera na kolo ani nepomyslel a bednu chci zítra. Registrace, pokec s týmem, dojet na malou, upustit tlak v pláštích a na start v klidu do zadních řad. Konkurence se dneska docela sešla, tak snad nikdo nemá v plánu vyhrát únikem ze startovní čáry.
  
  Rozjezd je příjemný, v nakopáváku se vzájemně testujeme. Nehrotím to, ale nijak zvlášť neztrácím. Nohy by byly, ale hlava připomíná nedělní závod. Fouká bočák, jedou se celkem svižné špice a není snadné najít dobré závětří. A pak to docela štípe. Na trase není moc stoupání, ale mám pocit, že na každém se mě Hulis snaží popravit. Já na oplátku neflákám špice na rovinách.
  
  Občas se nastoupí a tempo stoupne, ze soupeřů odnáší poryvy větru kapky potu. Já mám v hlavě nedělní závod, jedu pasivně jen nutné minimum, skoro spím. Chci dojet ve skupině do cíle a nespálit si u toho nohy. V dnešním větru je nemožné balíku ujet, důkaz místo slibů je sjíždění Nemiho nástupu. Pomalejší Ghost zvedne zadek a mě stačí 3x otočit nohama a pak Nemiho sjedu a předjedu na cvrčka v červeném háku. No, v tomhle nedává smysl zkoušet ujet.
  
  Fungovaly by nástupy, ale to bych u toho nesměl spát. Dneska závodí jen Luke. Sází jeden nástup za druhým a užívá si nohy z nebes. Soupeři na jeho hru skáčou a pálí pár sirek. Dobrá práce.
  
  Z Žehuně jede Petr Proschl docela kruté tempo v hákovém kopci, čtu si ho a je jasné, že horizont vypustí. Ideální příležitost mu okořenit sobotu. Založím a chci lajnu nasekat ve sjezdu a následující dlouhé rovině. Dobrý plán, kdybych se nelekl první zatáčky a nesvěsil nohy. Vše je zahozeno a tím končí můj první a poslední pokus závodit.
  
  V závěru lezu na špic a protože nechci spurtovat tak táhnu tempo, ze kterého se ostatním nebude chtít nastupovat. Luke je doufám na nějaké dobré pozici, a pozlatí sobotu. Zatáčku projíždím na pěkné 3 pozici za Ghostama. Proti větru se jede 50, kolo mi skáče po rozbité silnici a marně hledám rychlou stopu.
  
  Přijde mi, že Honza Malíř rozjíždí spurt pro kolegu, ale ten na to nemá a objíždí ho Martin Krsička. Když už tu jsem, tak se snažím jet ale přelézt ho nestihnu. Luke 3. Nemi 4. Ještě že jsme neměli týmové plány

  
  
  
• Grep – Den jsem si fakt užil.
  
  

  A takový to mohl být krásně nudný odpočinkový den s rodinou, kdyby mně Nemi nedal brouka do hlavy a mně se nelíbila loňská ovocná odysea pomerančů a Grepa v Lužci.
  Před 14 dny jsem oslavil ročních 6000km, 0 závodů a týden neseděl na kole. Výborná kombinace se přijet ztrapnit na Václavskou jízdu s vyšlehanými sportovci v nejlepší pomerančové formě. Musel jsem si tedy v hlavě proto udělat pořádek s tím, že se jedu jen projet.
  Pomerančové na startu mi opět pro jistotu dali struhadlo na slupku, zda jedu za ně nebo proti. No jel jsem se přeci projet, takže žádné ambice.
  Start v pohodě. Silnice háže, ale až Starý Bydžov byla první lekce. Nechal jsem se zavřít dvěma borci, co v kopci výrazně zpomalili a pak jsem nahoře horkotěžko lepil 50m na čelo. Stálo mě to dost sil, ale zatím snad dobrý. Přišla však druhá lekce a to Žlunice. Balík jel celkem snesitelně až jsem se dostal za HonzuB. Ten nasadil do stoupání totálně klidové tempo a já se logicky zahákl za favorita na celkové umístění a obhájce loňského nevyhlášeného vítezství. V tu chvíli mě ale přeletěl celý balík a než jsem si to uvědomil a zvedl zadek zase mi nadělili 50m. Kua! Takže na horizontu jsem měl 50m před s sebou balík, 50m za s sebou HonzuB ještě s jedním borcem a bočák jak prase. Moje AI v rychlosti dodala výsledky analýzy neuronové sítě. Jediné správné rozhodnutí bylo počkat na borce za mnou. Jenže to jsem nevěděl, že budu muset téměř zastavit, aby mě alespoň HonzaB dojel. Třetího borce jsme tam nechali úplně. HonzaB mě docvakl a jen utrousil „budeme to muset sjet!“. Od té doby byl už zticha, což jistě všichni zasvěcení včetně mě, chápete že byl signál, že neměl svůj den. Od té doby se moje Václavská jízda změnila v časovku dvojic a zakousnutí v představci jsme točili a jeden druhého chránil před krutopřísným bočákem.
  A to je vlastně konec příběhu. Den jsem si fakt užil. I když nám čelo v cíli nadělilo cca 12min, překvapivě jsme měli jen o pár desetin menší AVG než loni (2024). Kdybych jel v balíku schovaný až do cíle, možná by mě těšila AVG hodná kde jaké zaŽáby, ale teď mám alespoň výmluvu dobrého pocitu z poctivé cyklistiky. Před čím ale musím smeknout, je týmová pomerančová strategie. Jako obětovat obhájce loňského vítezství, aby kotvil Grepa, to už musí smrdět dost velkým podpultovým honorářem
  Altavista Grep
  

  
  
  
• Luke – Jenom jízda
  
  

  Jelikož se mé taktiky neosvědčily a největší výhra je teď obložit šlapku, tak jsem mlčel a taktika se žádná nestanovila. Celkem nepřekvapivě se pak nic týmového nejelo a když měl Hulis defekt zavládla v balíku nuda.
  Párkrát jsem zkusil závodní instinkty spoluhráčů nástupem, ale nikdo se nepřidal. Nudu krátilo jen občasné hoblování škarpy, když měl zrovna Žába chuť všem natáhnout držku a jedna oáza klidu, když mě schoval na větru, protože měl asi špatné svědomí s bál se, že ho pohaním v reportu. Za co nenapíšu, protože to nijak nevybočilo z týmového projevu onoho dne.
  Když pak v malém brdku chytil díru Kolíkáč a Nemi se hned hnal na špic, snad aby balík odvezl co nejdál, chtěl jsem sundat dres a hodit ho do škarpy. V kombošce bohužel neproveditelné. Do cíle se pak už nic zajímavého nestalo a jelikož se nikdo krom mě o nic nesnažil, bral jsem to tak, že si zbytek týmu věří na spurta a ten jsem moc neřešil. Nakonec teda rozjíždějící Žába 2. a mě to překvapivě vyplivlo na 3. Dle mého spíš pro ostudu.
  U guláše byli ale všichni spokojeni, každý přeci jen obložit tu svou jednu šlapku, jen chudák Hulis s defektem to odnesl. Jako rychlý svezení to bylo fajn, jako závod se mi to nelíbilo.

  
  
  
• Nemi – Všichni na jednoho, ale směje se třetí
  
  

  Václavská jízda se jede netradičně den před sv. Václavem, aby se největší borci mohli účastnit i zítřejší akce v České Lípě. Počasí se náramně vydařilo. Rána už bývají chladná, ale v Lužci nad Cidlinou vysvitlo sluníčko a hostující Grep lituje, že taky nevzal krátké-krátké, HonzoviB chybí opalovací krém. Kolíkáče obkládáme už na dálnici, i když nám hrozí pěstičkou. Cestou míjíme Luka s Žábou, kteří se poctivě rozjíždějí snad už od rána. Bez účasti Unlimited vyhlížím jako hlavní konkurenty z týmu Ghost. Lepím se na zadní kolo Jana Malíře. Je nás tu dost, tak bychom ho mohli udolat. Začátek je naštěstí volný, a tak absence rozjetí nevadí. 80kilometrová trasa je prakticky bez kopců, jen s několika málo krátkými brdečky, a tak je největší výzvou protivítr. Když fouká zprava, balík jede až v protisměru. Ale když zleva, trpíme ve škarpě. Daffy ve větru vlaje snad ještě více než já, ale statečně to s čelem dotáhne až do cíle. Hulis bohužel předčasně končí kvůli defektu. Žábovy špice odrazují od vážných pokusů o únik. Přesto se párkrát pokusíme alespoň trochu Ghosty vyplašit. A naopak já je nechci nechávat vepředu samotné. Petr Pröschl to smutně glosuje, že jich se nikdo nebojí. Pět kilometrů před cílem už začínám mít náběh na křeče. Ale nakonec jsem na tom lépe než Jan Malíř, který sice poslední zatáčku projede ve výrazně lepší pozici, ale cílový spurt musí vzdát. Početní přesila oranžových nad červenými tentokrát zafungovala výborně. Po letu s AVG 39 km/h opravdu spurtuje vlastně jen vítěz Martin Krsička, kterého jsem si celý závod prakticky nevšiml. Luke je zklamaný, že nemáme první místo, ale Žábovo stříbro, Lukův bronz, moje brambora a Daffyho páté místo si myslím, že ostudu rozhodně neudělaly. Gulášový nášup opravdu zachutnal. Možná poslední závod sezóny jsem si užil a těším se na další – díky všem, že se můžeme navzájem motivovat