Akce Žiželická 70 2026

Akce Žiželická 70 patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2026-09-12.

:: Propozice :: Diskuze :: Garmin :: Mapa :: Foto :: Flyby

Historie: 2017 :: 2020 :: 2021 :: 2022 :: 2023 :: 2024 :: 2025

• Nemi – Lepší než káva v porcelánu
  
  

  Sotva jsem se vzpamatoval z Kitzbühelu, je přede mnou další výzva. V neděli vrchařina na Klikových vrších, které bude dělat předskokana hnoják Žíželická 70. Už mi dávno není dvacet, tak nevím, jestli jsem schopný zajet dva závody za sebou. Je čas to zjistit. Obdobná situace se může opakovat už za dva týdny. Petr Pröschl přiváží dvě motorky ze své rychlé party. Nás ale nejvíce zajímají dva mlaďoši z Tufa a červeňák Jan Malíř se svým pomocníkem. Oproti neděli počasí slibuje dobré podmínky, a tak je účast hojnější než obvykle.
  
  První dva kilometry pod brdek v Hradišťku stínujeme zaváděcí vůz s Kulhošem. Ale i poté se jede docela v poklidu. Na 19. kilometru přichází rozřazovací kopec Chvaletičák. Vidím nástup jednoho borce z Tufa a jednoho Červeňáka, tak spurtuji za nimi. Za mnou se blíží jejich týmoví parťáci a Vláďa. V totálním šrotu na vrchol nestačím, a když už to se mnou začíná vypadat bledě, nabírá mě Žába. Kousek za horizontem se sjíždíme, a tak pokračujeme v sedmi.
  
  Ve skupině se cítím nejslabší, a tak na špici trávím jen pár vteřin. Mám co dělat, abych se udržel v druhém kopci z Morašic a v třetím kopci z Horušic. Přijde mi, že docela jedeme. Jaké překvapení, že nás na 45. kilometru dojíždí Petr v pětičlenné skupině. Prý mu tajně pomáhal i HonzaB. Tohle se Tufařům pochopitelně vůbec nelíbí, a tak za to brutálně berou v krátké stojce v Týnci, když využívají toho, že většinu lidí zpomalí úsek bez asfaltu. Oba Tufaři s Malířem odjíždějí.
  
  Posledních dvacet kilometrů je ve znamení snahy o sjetí tříčlenného a nakonec už jen dvoučlenného úniku. Různorodá skupina nedokáže jet konstantní tempo. Já se nadále držím převážně za Žábou, což má výhodu, že jsem krásně schovaný, ale nevýhodu, že když Žába střídá, mám co dělat, abych alespoň na chvilku vepředu skupinu tolik nezpomalil. Kilometr před cílem už je jasné, že bojujeme jen o třetí místo. Vláďa se jako obvykle nechce loktovat ve spurtu, a tak se obětuje na rozjetí. Jdu hned za něj. Zleva letí Žába, ale je docela daleko a já trochu zaspím. Čáru nakonec projíždí jako třetí druhý červeňák, Žába bere bramboru a já už nestačím vystrčit kolo před Petra.
  
  U žíželického fotbalového hřiště doplňujeme cukry nepřeberným množstvím koláčů a dortíků. Takové občerstvení určitě nemají ani na akci, kde servírují kávu v porcelánu. Bylo to nádherné, díky všem!
  

  
  
  
• Kolíkáč – Jet vedle Kapra, v to už jsem letos nevěřil!
  
  

  Dva dny na začátku týdne v nádherném post alpském kómatu. V hlavě jen závěrečný kopec a jeho bolest a zrající touha, že ho ještě někdy musím dát. Ve středu ráno hlava jako střep, kolem rodinného krbu krouží virózka a celý den bojuji se svým tělem, nosem, krkem a dutinami, a přitom fyzicky v rachotě tahám tiskárny po kancelářích. Hlava se přepíná na boj o následující víkendový etapák. Žiželice a Klikáče. Zářijové hity!
  Čtvrtek ráno, asi cibule zabrala a je mi lépe, znovu si dám pěkně pracovně do těla při tahaní strojů po schodech. Pátek ráno a je to tu znovu a snad ještě s větší intenzitou, jen s opatrností polykám, kdy naskočí bolest. Nejedu, to nedám. Na Okřínek bych ale autem mohl dojet, naložím maminku a pro sichr i kolo. Sobota ráno, budík v 6 h., hlava se chce rozskočit. Ležet celý den v posteli a myslet na kamarády anebo si jet pro antibiotika do Žiželic? Šílený dilema.
  Jsem na Okřínku a čekám slibované léto od rosniček. Prdlačky, je 12 stupňů a nemám hadry. Nejedu, balíme to do Prahy! Z posledních sil se obleču do toho nej dresu na světě, malý červíček vzadu hlodá, že třeba až na to sednu, mi bude o trochu lépe. Když to u cedule Okřínek nebude lepší, tak to otočím a jedu do postele. Ty wado! Iceman měl v dávných dobách pravdu, kolo léčí! Takhle si mi dobře nejelo hodně dlouho!
  Všechno do sebe zapadlo, kolo se vznáší, nohy z nebes se jen bezbolestně točí. Žiželice žijí cyklistikou a na vše se zapomíná, jedeme závodit! Po startu v háčku za Lukem a užívat si ten vítr ve vlasech. Před Týncem nastoupit a užít si chvilku vidět jen to prázdno před sebou a zaváděcí auto. Kostky mě vrací zpátky do reality, čelo mě přežehlí a teď jen zase háknout a pošetřit na Chvaletice. Jet vedle Kapra, v to už jsem letos nevěřil!
  Rubeme do Hornické čtvrti, Jíťa v háku, ale na tu vrchařskou explozi vepředu nemáme. HonzaB s PetremP jsou možná hratelní, ale vidí před sebou čelo a otáčet se nebudou. Tak svěsit nohy a počkat na Jíťu. Před hlavní se otočit a přát si vidět Luka, který by taky mohl s námi. Ale nevidím ho, tak v 5 točíme. Svobodná Ves už jen ve 4 kusech včetně Ládi Vlčka. Před námi nikdo, ale špice nešetříme. V Záboří trochu zúžená silnice od autobusu a kamiónu, ale dali jsme to. V Týnci si nás dolítne Luke. No pěkný!
  Před cílem Luke nastupuje a k němu se přisaje Láďa. Já s Jíťou chceme za ramena s vědomím, že zítra nás čeká větší záhul. No pěkný to bylo, parádní trasa po krásných asfaltech, spousta známých lidí a spousta výborných cukrářských výrobků na místním stadiónu. V povznesené náladě na kecačku s Lukem na Okřínek vytočit nohy s otázkou, tak co zítra Klikáče? Dám je?