Jak se blíží sobota a roste přislíbená účast tak se těším víc a víc. Co dokáže vykouzlit orange převaha v balíku už máme vyzkoušeno, takže i taktika je nakonec jasná. Po posledním kopci už musí jet někdo (a nikdo moc nepochybuje, že to bude opět Karl) od nás sám...
Na startu všechny trasy dohromady a prý 70 lidí jede 70 km. Počasí ideální cyklistické, žádný vedro, akorát na krátký-krátký. Podzimní vítr dodává od začátku závodu říz a žádná nuda pod první kopec se nekoná. Všichni orange se takticky motají kolem čela a nálada stoupá. První úsek na bočáku, hoblovat pravou škarpu a vyhlížet les v dálce, kde snad přijde chvilka oddechu. A je tu další otevřený úsek a další lajna. Jenže já tu mám luxusní větrolam v podobě Baska, který mě ukázkově chrání na větru. Tak to je velká pohodička. Díky. Nejhorší úsek na větru tak proběhl velmi bezbolestně, trasa se stáčí proti a to už je v balíku pohoda. V klidu projíždíme Týncem nad Labem a jsou tu Chvaletice a první kopec. Karl jen tak mimochodem odjíždí, za ním Vladimír K., čekám další nástupy ale nic se neděje. Chvíli mě to šrotuje, než mi dojde, že to úplně dobrá situace není, balík moc velký a Karl by měl ideálně jet sám, tady hrozí, že mu borec třeba nebude střídat... Tak se zvedám, třeba si je doskočím, nebo aspoň rozstřelím balík. V půlce už je Karl sám, a tak chvíli váhám, co dál, balík rozstřelen. Karl se ale otáčí a čeká, tak tedy jedu, jede i Camrda a další borec. Navíc balík v troskách, tak to se docela povedlo. Zase jednou se vezu ve skupině, kam jsem ještě úplně nedorostl. Nikdo další se neblíží, ale čas na otáčení teda rozhodně nemám. Pár špicí a jak na spásu čekám další kopec, kde doufám, že Karl už odjede sám, maximálně s Camrdou a já si budu moct trochu zvolnit. Má účast v tomhle úniku trvá asi 5 km, když brzdíme za zaváděcím autem, které nemůže předjet nějaké cyklisty. Jakmile se to podaří, Karl nám za autem poodjede a jelikož my po něm nejdeme a soupeři se k tomu taky nemají, je vymalováno. Naskočí 20 sekund a Camrda velí jet, ať nás nesjede balík. Hned je tu další kopec, nahoře počítám vteřiny a na Karla to bude asi 40s, to by mělo být v pohodě. Navíc naše tempo rozhodně nedosahuje toho, jak jsme jeli ještě s Karlem v sestavě. Díky tomu si nás doletí další dva borci, ale přivezli i Kapra, takže složení skupiny stále ideál. Jedeme tak nějak přiměřeně, Karl zmizel z dohledu a za námi taky nikde nikdo. Vítr už tak nezlobí a celkově mi to připadá docela na pohodu. Všichni jedou a nikdo netaktizuje. V posledním kopci se cítím dobře a začínám myslet na závěrečný spurt o 2. místo, i když jsem tu asi s přehledem nejlehčí.
Ke konci to docela utíká, bohužel ztrácíme Kapra, který má defekt. Žádná příležitost odjet se nenaskytla a ani to nikdo nezkoušel, takže to bude o spurtu, kde mám jaksi váhový i tréninkový deficit, ale chci to zkusit. No ale nějak jsem to nezvládl, ujel mi hned hák protože jsem nečekal tak brzkej start. Musel jsem řadit a přestože sem ke konci nabral docela rychlost a blížil se, už bylo pozdě. Takže nakonec celkově pátý... no asi úplně zklamaný být nemůžu, ale lepší to asi taky být mohlo.