Akce Žiželická 70 2024

Akce Žiželická 70 patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2024-09-21.

:: Propozice :: Plakát :: Diskuze :: Garmin :: Mapa :: Foto :: Flyby

Historie: 2017 :: 2020 :: 2021 :: 2022 :: 2023

• Nemi – Čistě kolektivní zásluha
  
  

  Ze Žiželic do Nepolis je to co by kamenem dohodil. Přesto má trasa Žíželické 70 oproti Nepoliské stovce pár kopečků navíc, které dokáží štípnout. Jedeme si pro reparát souboje s opět početným týmem Unlimited KM Trading CZ, ale je tu i řada kvalitních borců sólo. Proto má být taktika defenzivní, hlavně se zbytečně nevětrat. Hned na startu se nalepím na zadní kolo Matyáše Fanderlika, se kterým mám z Nepolis nevyřízené účty. Z Unlimited je dnes nejlepší, pořád se schovává a já s ním.
  
  V prvním kopečku za Chvaleticemi Matyáš nastupuje a lepidlo drží. Nahoru vyjíždíme se dvěma sólisty ve čtyřech. Cítím se z nich nejslabší, a tak se trochu bojím, aby Šlapky nekotvily, zatímco ti tři by mi v dalším kopečku odjeli. To se nesmí stát. Naštěstí nás brzy sjíždí Luke a chvíli po něm asi desetičlenná skupina se zbytkem našeho týmu. Chvílemi nechce jet nikdo ani z Unlimited, ani od nás, a tak závod vypadá spíše jako výlet na kecačku.
  
  V kopečku za Podlesím Matyáš opět nastupuje, tentokrát ale mnohem intenzivněji, a ačkoli ho pronásleduji, asi v polovině kopečku je mi jasné, že ho do vrcholu nedojedu, a z obav, že by mě ti dva sólo borci, které za sebou zase vidím, někde pod vrcholem obložili, to radši vzdávám a vracím se do balíku. Za Matyášem naštěstí nikdo neodjíždí. Jsme teprve v polovině trasy.
  
  Ve třetím a posledním větším kopečku za Horušicemi bohužel ztrácíme Kulhoše, který předtím neohroženě pracoval na špici. Po Matyášovi ani vidu, ani slechu, přesto se Luke snaží burcovat k tempu. Chvílemi to funguje, ale když Šlapky na špic pustí někoho dalšího, tempo se kazí. Neměli jsme mezi sebe nikoho pouštět a hlavně jsme měli začít mnohem dříve. Matyáše jsme nedojeli, v cíli byl o minutu dříve a tentokrát zcela zaslouženě vyhrál. Ten kluk je výkonnostně úplně jinde. Dnes sice jedeme takticky mnohem lépe, ale abychom Matyáše opravdu potrápili, museli bychom taktizovat zcela perfektně.
  
  Před Němčicemi, skoro deset kilometrů do cíle, jde do úniku Kolíkáč. To nám za ním náramně vyhovuje, protože můžeme vyklidit špic. Luke se mě ptá, jestli se cítím na únik nebo na spurt. Beru to druhé a Luke v klesání asi čtyři kilometry před cílem se až překvapivě snadno odpojí a najednou je u Kolíkáče. Teď vepředu přímo aktivně škodím. Nejenže nestřídám, ale přímo překážím ve střídání tím, že se pořád cpu hned za špic.
  
  Jaroslav Rendl se na to nechce dívat a bere to na sebe. Asi sedm set metrů před cílem Kolíkáče a Luka sjíždí, ale stojí ho to mnoho síly, která mu chybí v cílovém spurtu. Tam to silně rozjíždí HonzaB, mám co dělat, abych ho docvakl do háku. Jedu za ním a za mnou Patrik Müller. Patrik bere HonzuB zprava a já zleva. Rozhoduje jen pár decimetrů, díky kterým Patrik bere stříbro a já bronz. Mám z toho smíšené pocity, protože se mi zdá, že jsem čekal příliš dlouho, že jsem tam nenechal všechno, že vlastně nejsem ani unavený. Oproti Kitzbüheler Radmarathon byl závod prostě moc krátký. Až druhý den ráno nohy konečně bolí, tak zjišťuji, že jsem asi něco jel.
  
  Moc díky všem Šlapkám, tahle bedna je čistě kolektivní zásluha. Moc nechybělo a místo spurtu o bednu jsme měli dvě bedny z úniku. Takhle to má vypadat, zkusit obě varianty a díky početnému týmu porazit i borce, se kterými bychom se individuálně nemohli srovnávat.
  

  
  
  
• Kolíkáč – Solidně obsazený hnoják!
  
  

  Tak na tohle se vyloženě těším. Polabské klasiky mají svoje kouzlo, navíc když se sešla zase pěkná šlapkovská sestava a soupeři nejsou vůbec k zahození. Týmově nám konkuruje jen Unlimited, ale jsou tu i věhlasní osamocení borci. Roztočil jsem nohy, odhodil dlouhý dres a hurá na špic pomoci týmu tvořit závod .
  No na špic, hned po startu se to docela rozjelo, tak to slušně otevírá plicní sklípky. Nechceme moc blbnout, tak se jen protočit na hlavní a zase zalézt dozadu. Kulhoš to tady má načtené, instruoval nás o rozhodujících kopcích, tak je to zatím takový klid před bouří. Nemi naskakuje do prvního úniku, my se schováme za Jardu Rendla, který to za nás po chvíli vyřeší a vše sjede.
  Asi v půlce trasy odsakuje osamocený Matyáš F., a nikdo z nás nepředpokládá, že bychom ho neměli časem sjet. Takže jsme mu nechali docela velký prostor a začíná nám mizet z dohledu. Nedá se nic dělat, začíná to být zajímavé, a tak začít točit kolotoč především v oranžových barvách. Na rovných úsecích konečně zahlédnout zaváděcí auto a osamocenou postavičku uprchlíka. To dáme!
  Ale spolupráce chvílemi vázne, chtělo by se to vyskládat jen do jednobarevné lajny, ať jedeme jako jeden muž. A to se bohužel nějak nedaří, navíc, před nejprudším kopcem na trase se zvolní. Kopec je osudným pro Kulhoše, ale stejně jel do této chvíle skvěle na to, co má letos najeto. Na horizontu se s Lukem otáčíme a dotahujeme HonzuB zpět, ještě se nám bude hodit. Tak teď anebo nikdy!
  Uprchlík znovu zmizel z dohledu a je to dost demotivující, i když jedeme furt přes 40 km/h. Navíc za Jelením v ostré pravé zatáčce jedeme odbočku až za kapličkou a znovu ztrácíme drahocenné sekundy. 9 kilometrů do cíle, HonzaB trochu odskočil, nastupuji a letím za ním a řvu na něj pojď! Nohy mi jedou, tak proč to nezkusit, už není třeba váhat. Nechali mě samotného, párkrát se otočím a pak si chci užívat chvilky v úniku. Ať to furt začíná 3!
  A daří se, díra naskočila, ale furt mě vidí … Šlapky se vezou, a tak prý začal tahat hlavně Jarda R.. Užívám si těchto chvil, tohle chcete zažít, když to vidíte jen v televizi, jak to mají načasované a uprchlíky většinou vždy sjedou. Asi 2 km před cílem mě ještě doskakuje Luke, a vypadá to hodně dobře, točíme na hranici svých aktuálních sil, že bychom brali nakonec pódium?
  Ale ne! Zlověstný hukot stíhací skupiny asi 500 metrů před cílem nás spolkl, bezvládně svěšuji a nemohu tak vidět, že to nakonec Nemi zvládl a vybojoval pro nás bronz a HonzaB bramboru. Co dodat? Asi jsme to o moc lépe nemohli zvládnout, Matyáš zajel famózně, poklona!
  Pokec na fotbalovém hřišti s napečenými domácími pochutinami, když se do vás opírá letní slunce a o zábavu se starají týmoví parťáci, je pěkným zakončením krásně zorganizované Žiželické!

  
  
  
• Luke – Mávání ručičkou
  
  

  Žába má chytridiomykózu a nejede, takže jsme bez lídra. Nenechám se nachytat na lídrování a radši zapínáme defenzivní přístup všichni. To se docela daří, jen před Chvaleticemi si chci najet první na kruháč a je z toho únik na pár km, kdy bych snad musel zastavit aby mě sjeli. Ale neblbnu a jedu volně, čekám na první kopec.
  Tam už jsme zas všichni a jede se docela ostře, Jarda Redl to trochu odpojí, ale máme vpředu Nemiho, tak nestresuju a spíš jsem rád, že nemusím jít do maxima. Nahoře Jarda zkouší jestli někdo nevystřídá, ale od oranž to čekat nemůže. Za ním já, vlevo Kolíkáč, vpravo Kulhoš, má to těžký. Na otázku co když odjedou jen odpovídám, že Nemimu věřím a vedeme řeči, jak je dobrej spurtér. Jo i to k cyklistice patří. Nakonec Jarda jede a podrží to na dostřel. Toho využívám v dalším brdku a doskakuju si do úniku. Asi bych měl jezdit 600+W častějc, je to krásný jak se člověk rychle blíží a letí nahoru.
  Asi jsem únik demotivoval a za chvíli nás pohltí zbytek. V dalším brdku odjíždí Matyáš Fandrlík, jde po něm stejná skvadra jak předtím, tak to zas nechávám být, ale nakonec jede sám. Pokyn zněl nechat vyvětrat, tak to moc nehrotíme a jedeme v klidu dál. Bohužel před posledním kopečkem všichni až moc šetříme a náskok roste.
  Poslední brdek chci udělat bolavej ale spíš na mě dlabou, tak musím trochu brzdit. Nahoře si ještě pohlídat HonzuB, ale Kulhoš je dál a už to nedá. Škoda, hodila by se každá noha.
  Roztáčíme stíhací jízdu, ale trvá to dostat skupinu do tempa. Bohužel občas zbytečně řešíme, kdo jede a kdo ne, místo abychom se soustředili na cíl. Kolíkáč to jednou hecuje ať tam nikoho nepouštíme a držíme špic a za chvíli pro něj musím dozadu, jak pro uličníka co se tam schovává jak školák před zkoušením. To se nám bohužel děje víckrát a asi všem a tak má sjíždění občas výpadky. Snažím se to hecovat a držet pozornost, ale prý bych měl tou ručičkou mávat míň. Asi 8 km už je vidět jak to všichni vzdali, nechávají odjet HonzuB ze špice, to vyprovokuje Kolikáče a jede pryč. V posledním brdku zkouší odjet Jarda Rendl, tak to kontroluji, ale Kolíkáčův náskok je rázem poloviční. Škoda, nebýt toho, asi by mu to klaplo.
  Domlouvám se s Nemim, že on chce radši spurta a na mě teda je nějakej odjezd, aby měl Nemi až do spurta pohodu. To se děje v mém místě, nesmyslně v klesání, ale 2x to vedlo k úspěchu, tak co by ne. I teď se mi daří odjet, pomůžeme si s Kolíkáčem, ale tentokrát to byla jen práce pro tým a jde se spurtovat. To bohužel nevyšlo úplně ideálně a berem až 2. a 3. místo ze skupiny, kde nás byla polovina oranž. Nicméně Nemi i HonzaB jsou s tím ok, tak asi cajk. Já jsem spokojen hlavně s tím, jak jsme jeli týmově, tomu moc vytknout nejde a je to zas spousta zkušeností, co snad brzo někde použijeme. Tak díky a zas příště!
  Krasnej hnojáček s kouzelnou atmosférou, vlastně to bude asi jeden hajlajtů doby po Kitzbühelu.