Akce Lužecká šlapka 2025

Akce Lužecká šlapka patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2025-05-10.

:: Propozice :: Mapa :: Garmin :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2014 :: 2021 :: 2022 :: 2023 :: 2024

• Nemi – Ani letos nejedu
  
  

  Dlouhé období půstu mezi Sázavákem a Mamutem přerušuje jeden menší závod s tradičně silnou účastí Vinohradských šlapek. Jeden z těch, které jsem ještě nejel. Zdraví v týdnu předem účasti sice nepřeje, ale na poslední chvíli si říkám, že můžu překvapit kamarády a alespoň si prohlédnout trasu. Nejsem ani obeznámen s týmovou taktikou, která začíná hned na startu, ze kterého zkouší únik Žába s Vláďou, zatímco zbytek týmu chvilku přehrazuje celý pruh. Konkurence je však silná a naše nejlepší borce dobře zná, proto jim odjet nedovolí. Luke mě hecuje, že jsme nejsilnější (rozuměj nejpočetnější) a že tedy musíme tvořit závod a nastupovat. Jde příkladem a před Smidary nastoupí tak intenzivně, že si nevšimne, že se trasa stáčí vlevo. Nevrací se a pokračuje po alternativní trase. Ačkoli skupina pokračuje správně, je tam trochu zmatek, což je podle knihy Reading the Race, kterou mi Luke uložil jako povinnou četbu, ideální příležitost na attack. Tak zkouším zlehka odjet. Jak vidno, nejsem Žába, tak mě klidně nechávají a dobře dělají, protože po několika málo kilometrech, kdy tomu s vidinou ještě dlouhé cesty sám moc nedávám, to vzdávám. Zajímavější pokusy o tentokrát samostatné úniky předvádějí Žába s Vláďou. Tím můj příběh v zásadě končí, protože už jen parkuji vzadu s Kolíkáčem, kterému se tímto omlouvám, že jsem si s ním moc nepokecal, protože mi občasně vyšší intenzity čím dále, tím více přestávaly chutnat. Moje trápení o pár kilometrů navíc prodloužily dvě pauzy před semaforem a regulovčíkem kvůli dopravním uzavírkám, ale když jsem musel v silném protivětru před Studencem na chvilku založit nad 6 W/kg, můj tajný sen o tom, že se nechám dotáhnout do Vrchlabí, vzal za své. Rozloučil jsem se s Kolíkáčem a z poslední třetiny trasy jsem si udělal pěkný výlet na samotku. Velký respekt zaslouží Hulis s Daffym, kteří ačkoli mají letos najeto dohromady méně než já, statečně bojovali až do posledního kopce. Až ti budou mít čas jezdit, může se konkurence jít klouzat

  
  
  
• Kolíkáč – Podivná setrvačnost
  
  

  Motivace na nule, připadám si jako stroj, který nějakou podivnou setrvačností dojíždí do konečné stanice, ze které už není návratu. Intenzity a závodní kilometry chybí, po Sázaváku se raději s radostí těšit na poznávání nových krajů na kochacích jízdách s manželkou.
  Úterní Koloděje protáhly trubky a donutily mě přezout wobjížděcí hliník za závodní karbon. Pomůže to? Wattové pedály neměním, nechám si je pro kozenku na úterní Mladějov. Na týmové poradě se kujou tajný plány, naštěstí nedostávám žádné úkoly a jen si do hlavy nahrávám kód Ostroměř, Vidochov a brdek za přejezdem před Vrchlabím, chtěl bych dojet pod cílový kopec s čelem. Ráno si dát ledových 20 kilometrů na start, kdy marně posunuji teploměr do dvouciferných hodnot. Hnus velebnosti. Zapadnout do vyhřáté hospody a pokecat s klukama z Brodu. Energeťák navozuje závodní stavy a svlékám přebytečné svršky.
  Pěkně týmově vybarvená grupa a silná konkurence slibuje dechberoucí závodní zážitek. Hned po startu za to bere Žába a Vláďa, ale borečci z konkurence nespí a jede se pekelný šrot. Díra nedíra, pěkně se gumuji a po dlouhé době vyháním z hlavy veškeré chmurné myšlenky a je tam krásně vymeteno. Přežil jsem to a ani starobydžovský nakopávač mě neodpojuje. Lukáš Gdula shazuje řetěz, aby si nás po pár kilometrech sjel, a jeho rudý obličej hovoří za vše. Na špici se jede nástup za nástupem, jeden bohužel pro Luka končí mimo hřiště. Já visím, vůbec se nezapojuji do dění vepředu. Waťák zůstal doma, ale prý ta úvodní půlhodinka byla hodně přes 3. Ostroměř si najet dopředu a hákovat olympionika. Silnice rozšvihané, naše barvy stále bojují u špice a já bojuji na ocase
  Semafory nad Vidochovem dovolí vydýchat, aby se pak začalo zase jet. Hlavní silnice na Studenec, fouká bočák zleva, vpravo krásné výhledy na naše velehory, ale já jen zapíchlé oči na kolo před sebou, které gumuje pravou škarpu. Nemi si po virózce vystupuje, já letím v lajně za Žábou v KOMu k přejezdu v Dolní Branné. Přeletět borečky a vidět prázdno před sebou. Opojná chvilka, která brzy končí tlakovou vlnou začínající 6. Peklo na zemi! Odjíždí mi to i s naším Hulisem a Daffym a já jsem bez reakce. Vysápat se na horizont a očekávat zezadu naše mašiny Žábu s Vláďou. Háknout je a nechat se dovléci zpět k čelu. Ty wado, náměstí Vrchlabí a jsem s nimi, cíl splněn! Na Benecko už to mizí nadobro, jediné šedivé vlasy zpod helmy odpadly hned na začátku a já nějak nemám najednou s kým jet Ale bojuji, v dáli stále nějaké oranžové body, tak si užívám pravé vrchařiny. 300 m up je vlastně úplně směšných, když si vzpomenu, co nás čeká na začátku června s bájným Zoncolanem. Už teď z toho mám hrůzu, co tam budu dělat…
  Ale jo, zase to bavilo, ten cílový pokec jsem potřeboval, stejně tak zpáteční cestu na řízek v týmovém oranžovém opojení, jo když šlapu, tak žiju, děkuji vám kamarádi za dnešek!
  

  
  
  
• Vláďa – Sportovní ředitel nařídil: Do úniku
  
  

  Odpoledne před Lužeckou projet start jako přípravu na plánovaný únik s Žábou. Rozjetí je celkem fajn, cesty vypadají líp než pár týdnů zpátky, jenom ve Smidarech je špatně šipka.
  
  Ráno klasické předzávodní kolečko, jakžtakž jsem se i vyspal a tak v 8:30 vyrážím na sraz s Žábou. Cestou přemýšlím po kolikáté už se takhle v květnu sunu směr Lužec - po desáté určitě, možná už i víckrát.
  
  Projedeme úvodní úsek, nabereme director sportive, dorozjet se a hurá na start, všechno vychází na minuty. Ideál pro to za to vzít hned za první zatáčkou. Což je taky přesně plán. Otestovat jestli balík dává pozor a nenechá nás třeba jet. Benecko dneska není úplně cíl dne.
  
  Jak jsme se domluvili, tak i uděláme, za zatáčkou Žába má asi 30m já nejdřív nenápadně a pak za to vezmu a hulákám na Žábu tak jedem. U lesa zahlédnu aspoň jednoho člověka za námi, ale nezvolňujeme. Odobočka na Starák, jeden borec jede rovně, my pokračujeme správně. Do Staráku ze špice, nechci se úplně zgumovat jako vžycky a jede se dál.
  
  Ve Smidarech nás nějak podivně opouští DS, říkám si, že třeba jen realizuje plán nejet v balíku s Žábou... Jede se skoro pořád a tak tu je za chvíli Ostroměř, chvíli si jedu vzadu, Žába jako vždycky na špici.
  
  Do brdku v Ostroměři se zase tlačím k čelu, lehce tam zavírám levou stranu Martinovi Kubištovi, aby nemohl nastoupit, ale nakonec se protáhne zprava zrovna ve chvíli kdy nastupuje Hulis a jedou spolu. Tady jsem se možná zbytečně gumoval. Chvíli se ještě jede, ale pak se zvolňuje po rozmlácených úsecích. To znervózní Žábu a tak v brdku uprostřed údolí nastupuje a odjíždí.
  
  Dojíždíme ho na vrcholu dalšího brdku když Janovský a Gdula trochu přitápí. Do Bělohradu něco sníst, do Vidochova asi všichni chtějí žrát, což mě moc neba a tak ťukám na Žábu a jedu to až pod Vidochov ze špice. Tam mě přežehlí Žába, 310W mu bylo asi málo takže musím přitlačit na 400. Předemnou Kolíkáč + 1, ale týpek jede celou dobu ze zadu a má docela odlep čemuž moc nevěřím, takže holt ještě přitlačit a zůstat v grupě. Naštěstí se trochu zvolňuje s vidinou semaforů. Průjezd do Horky i za mě celkem ok, do Studence bočákové peklo. Další gel jako příprava na poslední kopec.
  
  Do sjezdu najíždí Žába ze špice. V půlce si říkám, že je fajn, že jeho sjezdy nestresujou jenom mě, ale vlastně i celej balík. Janovský a někdo s ním za to berou a já to teda dotahuju, aby to nesjížděl Hulis nebo Daffy, kde doufám, že někdo z nich šetří na kopec. Tohle asi teda byla taky zbytečná chyba a hlavně těch 30 vteřin na 500W docela zabolelo a bylo to těsně před dvěma blitkobrdkama.
  
  Mám dost, najíždím tam s tím, že dneska mám hotovo, jedu spíš aby se neřeklo. Ale grupa kotví takže to nakonec dotahujeme ještě zpátky.
  
  Nájezd do Benecka spíš jako popíchnutí balíku na 330W, ale po pár minutách už toho mám dost a tak zbytek jedu sám, míjí mě Žába, někde míjím Hulise a před sebou hypnotizuju Daffyho.
  
  Bohužel nahoře se necháme znervóznět ohledně motozávodů v Hořicích a tak měníme motlibičky a trubičky za týmovej koncert cestou zpátky přes Jilemnici.
  
  Za Smrkovicema ztrácíme na chvíli Hulise a Daffyho, když dorazej tak trochu remcaj, tak zvolňujeme a jen dotáčíme nohy zpátky na řízek.
  
  Boží den, všechno do sebe dneska zapadlo a pocity mnohem lepší než na Sázaváku. Díky bando, já si to užil! ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />

  
  
  
• Luke – Neužitečnej...
  
  

  Chtěl jsem být za užitečnýho idiota, ale byl jsem jen idiot. Tak nějak by to šlo shrnout. Psát po nemoci nemá moc smysl, protože skuhrání je takovej cyklokolorit, ale pár dní sem proležel a vlastně jsem ani jet nechtěl. Ne že bych nechtěl pomoct týmu, ale nikdo se nehlásil, že by něco chtěl zkoušet, nebo zajet dobrej výsledek. To už je skoro tradice a mě už se na takový akce ani moc nechce. Ale Vláďa s Žábou nakonec přijdou s tím, že by si dali nějaký delší únik. Trochu to proberem a naplánujem místo, kde to nikdo moc čekat nebude. Jo hned na startu. :)
  Píšu to do WA, nikdo neprotestuje, tak se to stává jedinou oficiální taktikou. Úkol zbytku je kotvit a nikoho tam případně nepouštět. Já mám aspoň důvod přijet, přeci jen jako závaží ve skupině pár km fungovat můžu i bez výkonnosti.
  Takže je tu start, genialita DS se potvrzuje :-P, a Žába s Vláďou dostávají zadarmo 20-30m, než to vůbec někdo zmerčí a další metry, než se začne něco dít. Ale moc slabejch kusů tu není, takže když si na špic vleze Kubičta, už moc daleko neodjíždí. Jede se tvrdá lajna, ale je jasný, že se to bude muset protočit, takže střídání na špici a nějaký snad Radim alias dres Rohozec, který se s tím nemaže. Ty bláho on to snad sjede sám... proč Žába trochu nepřišlápne řikám si. Teda jedem sice 45, ale už kluci už měli bejt pryč. Nakonec to vyhodnotím, že buď tam Radim dotáhne celej balík, nebo to rozpojím a aspoň jim založím pěknou grupu. Takže to pomalu rozpojuju a než to někomu dojde, má Radim 10m. Nakonec si toho všimne Kubišta a řeší to nástupem, to už se teda nemůžu zvednout, ale kde má oranžový závaží? To všichni spí? Za chvíli další unlimited a my nic. Tvl, tak to jsme dobře zbabrali hned na startu. Já už zavřenej a nemůžu nic. Tenhle průšvih nakonec řeší Lukáš Gdula a spojuje to vše do jednoho balíku. No prvni intenzita mi úplně dobře neudělala, ale znáte to, kdo nic nečeká, nebude zklamán, takže jsem v pohodě.
  Čekám smrt v brdku ve Starým Bydžově, ale místo toho se spíš pohodlně protáhnu do čela. Zajímavé. Dál se jede naprosto neurovnaně. s oranžovou aktivitou, ale bez nástupů. Všímám si nervózního Petra Janovskýho a dochází mi, že tu není Lukáš Gdula. Po zhodnocení stavu je jasný, že je tu 12 lidí z toho 7 šlapek. Není na co čekat, závod to není dlouhý, tak kdy jindy rozebrat soupeře než teď. Nebo si věříme na poslední kopec? No já teda ne, takže objedu tým s pozorováním stavu a tím, že je třeba závodit. Žádnou aktivitu ale nevidím, tak jdu v prvním brdku příkladem. Bohužel teda to uteklo dost rychle a už jsou tu Smidary, což nevím. Tady se jede jinudy než vždycky, což vím, ale nevím, že už jsme tu, tak jen po paměti točím pravá, kde mě po nástupu docela vyleká pouť. Zbytek jede levá a já než se vzpamatuju a zjistím kde jsem a kudy dál... no a je to, pro mě konec, z2/ss do cíle na samotku a s napětím čekat, co se dozvím v cíli.
  No pohled na tabulku výsledků u akce je tristní, tak co k tomu říct. Konkurence byla veliká, to jo, ale využívat ty počty v týmu se nám poslední dobou teda vůbec nedaří.