Akce Lužecká šlapka 2022

Akce Lužecká šlapka patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2022-05-07.

Nejdelší varianta má délku 77.00 km.

:: Propozice :: Mapa :: Segment :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2014 :: 2021

• Kolíkáč – Dechberoucí týmový sport!
  
  

  Trasa odněkud někam, cílové foto se zasněženými vrcholky našich velehor z minulého roku, týmový boj o vítězství, a navíc v neděli slíbené fandění na běžeckém maratonu potvrdil moji účast na správném hnojáku, již 35.ročníku Lužecké šlapky. Vladimír K. a Unlimited slibují konkurenci a navíc, když parkujeme s Camrdou překvapivě vedle vrchařské nestárnoucí legendy Pepy Vejvody.
  Týmově se kluci na mě domluvili, ať se co nejvíce pošetřím a dokonám jejich dílo v závěrečném kopci. To je najednou zodpovědnost! Vzpomínám na minulý rok, když byla taktika podobná a já ji v závěru nesplnil…
  Odmáváno a razíme směr Starobydžovský nakopávač, kde je potřeba poprvé provětrat ručičky na budíkách, aby to neodjelo. Kluci z Unlimited nám to začínají dělat těžké hned od začátku a soustavně se snaží nastupovat a zbytek kotvit na špici. Camrda s Kaprem bojují jako lvi, aby ty úniky pokryli a stále byli uprchlíci na dohled. Hulisovi to za chvíli taky vysvětlíme a hned se stane naší nepřehlédnutelnou sjížděcí mašinou. Hlavně si teď pohlídat výjezd Ostroměř – střelnice, jede se ve stejném duchu jako před rokem, ale ztráty v našich řadách to neudělalo, zatím tedy skvělé! Znovu musíme pokrývat nástupy Unlimited, Stupna-Vidochov tak díky tomu jedeme o 30 sekund rychleji než před rokem. V závěru odskakuje David Fanderlík a tvoří si pěkný náskok na hlavní silnici směr Studenec. Je to hodně napínavá hra, odhadnout, co by mohlo vyjít jako rozhodující nástup a v té přesile Unlimited přestávám věřit v nějaký úspěch…
  Ale stále pracujeme skvěle na špici a máme Davida na dohled. Začínají fantastické výhledy na Krkonoše a atmosféra houstne s blížícím se rozhodujícím kopce závodu. Široká silnice s hladkým povrchem dá vyniknout karbonovým ráfkům, které jedou jako o život. Camrda s Hulisem tam vkládají dlouhé, tvrdé a nekompromisní špice, tohle ve mně zanechává nesmazatelné pocity a závazek, že nesmím v závěru zklamat. A do toho junior Kapr, který se vůbec neostýchá to tam taky poslat! Z Dolní Branné od přejezdu to ještě pořádně kousne, ale nahoře jsme po kupě a David stále na dostřel…
  Průjezd Vrchlabím je trochu chaotický, trasa díky uzavírkám vede jinudy než před rokem, David nám zmizel přes uzavírku, balík jede po šipkách a přes náměstí obsypané nějakou motorkářskou slavností, kde zrovna z pódia nás moderátor i pozdravuje. Honza Kulhánek si vlezl na špici a rozjel solidní přípravu pod kopec, ani nemám sílu se napít a s obavami hledím k dalším okamžikům dnešní bitvy.
  Pomyslnou bránu na Benecko climb však nakonec otevírá Kapr, který po chvíli přeje orange, ať to všechno obložíme! Pepa Vejvoda hlásí, že mi pojede za zadním kolem, že stejně neví kudy vede trasa. Tempa se ujal Vladimír K., a za ním hned Hulis, Camrda, já, a za sebe se nechci ohlížet!
  Ale jsou tu ještě další kluci z Unlimited a Marek Joska, který vyhrál pudink před týdnem na Sázaváku. Stále čekám, kdy se mi nohy zastaví a já začnu mávat. Ale zatím mávají jiní! Hulis s Camrdou mají odpracováno, a tak se tu krystalizuje nezdolná čtyřka ve složení Pepa, Marek, Vláďa a já. Nádherný souboj, mydlíme to po rozdrbaném asfaltu, Marek nastupuje, ale po chvíli je náš, Pepa nastupuje … ale po chvíli je náš. Dole bych na sebe moc nevsázel, ale s přibývajícími nadmořskými metry se začínám cítit silnější a silnější. Kudla tyhle pocity chceš! A navíc, když si vlezu na špici a chci si udávat svoje tempo! Další injekcí je, že tu už není Vláďa a Davida F. z úniku jsme sjeli a nechali svému osudu! Takže dole velká přesilovka a tady nahoře nakonec ani jeden dres nejpočetnějšího týmu!
  Blíží se vrchol kopce, sklon povoluje, držíme se dole za oblouky a valíme v lajně nahoru již jenom ve 3 lidech. Marek mi vystupuje z háku a jako první protíná horizont, ale snažím se na něj zařvat, že cíl je až po sjezdu u parkoviště. Asi o tom ví, i když v cíli pak říkal, že přesné místo nevěděl. Pepa za mnou, jdeme do sjezdu, nějak se to ve mně všechno vzbouřilo a chci to parkoviště pro Šlapky! Jedu jako magor ze sjezdu, střídavě zalehnout a pak tam poslat pořádnou nálož do pedálů. Marek se začíná otáčet, a to je dobré znamení! Asi neví, kde ten cíl přesně je Mám ho, pošetřím chvilku v háku a pak tam pošlu poslední zbylé watty pro kumpány. Začátek parkoviště a mávám ručičkou vzhůru k nebesům! 35. ročník Lužecké šlapky vyhrály Vinohradské Šlapky! Děkuji kamarádi, že jsem mohl být toho součástí! Cyklistika je dechberoucí týmový sport!

  
  
  
• Hulis – Sladké vítězství v oslabení
  
  

  Limity by se měly posouvat – takže stejně jako minulý týden před Sázavákem i teď mám ve čtvrtek (pátek dovča ) při cestě do Brodu neuvěřitelnou rýmu s tím, že je to ještě o lvl vejš… Už od rána mi z nosu teče proudem, během celého dne jsem bez přehánění vysmrkal tak 100-150 kapesníků… Nos rudej jak sob Rudolf a sedřenej, prostě nádhera… Netušim, jestli má rýma nějak vliv na výkonnost, ale každopádně je to při nejmenším otravný. Nezbejvá mi než doufat, že se do závodní soboty zlepší.
  
  Ještě v pátek podvečer váhám a přemýšlím, kam vůbec pojedu závodit – první možnost: časovka jednotlivců Sezemice (extraliga masters a nově i českolipák, stejně jako druhý den hromaďák). Jsem z toho doslova „nadšen“ když v poháru vidim časovku. Druhá možnost: Lužecká šlapka se šlapkama. Vzhledem k tomu, že druhý den v neděli pojedu pro body Sezemice silnici ani jedna varianta není úplně ideál… Časovky nesnášim a ještě hůř je jezdim. Lužec bude takřka 150km, což není zrovna málo. Když se ale na webu k akci doklikne ještě Camrda jako třetí šlapka, tak je jasno. Jedu taky!! Uvidíme, jak na tom jsem a jestli nohy vydrží jet dva dny posobě.
  
  Sobota ráno, dá se říct, že rýma už je skoro pryč, což je dobrá zpráva. Z Brodu vyrážím okolo 8h, do Lužce přijíždím mezi prvními. Moc lidí tu zatím není, první Unlimited konkurence už ale ano. Po chvilce přijíždí další a šlapky stále nikde. Jdu tedy prohodit pár slov se soupeři. To už ale přijíždí Kapr a zanedlouho Kolíkáč společně s Camrdou. Záčíná se příjemně oteplovat, ale všichni řeší, jak jet a co si případně vzít sebou do kapes, nahoře na Benecku bude asi kosa… Krátka rozmluva o „závodu“ a můžeme startovat. Na dlouhou trasu vyjíždí cca 25-30 kousků. Prvních pár km se jede v klídku, což mám vždycky rád, když se můžu trošku roztočit, než se začne jet podlaha… Přijíždíme do prvního brdku do Starého Bydžova, kde se o tempo stará Pavel Dobijášovský, který to zrovna 2x nešetří, ale je to krátký, takže než se člověk vůbec stihne zadejchat je u nájezdu na hlavní, kde se zvedám a odjíždím já. I když do dnešního závodu jdu s tím, že chci být co nejvíc schovanej a šetřit na zejtra, je dobrý se trošku zadejchat a vytepat, abych se dostal do závodního modu. Ohlížím se a za mnou díra, tak chvilku ještě točím, ale pak se nechávám sjet. Zařazuju se do dvojice s Honzou Kulhánkem, ze kterého se snažíš dostat taktiku Unlimited, abych věděl koho si hlídat… ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> To byly na hodně dlouho poslední chvilky klidu a kochačky, protože o chvilku později se na špici vyrovnali Unlimited a začínají tvořit závod. Je jich tu tolik, že je ani nepočítám, ale připadá mi, že je vidím všude. Vědomi si přesile nad šlapkama začínají nastupovat. Vždy od nich někdo odjede, jednotlivec, dvojice a zbytek na špici kufruje… Musíme jet tedy my… Je to dost frustrující, když se to vždy celý úplně zastavilo, kazí to prožitek z dobře rozjetýho vlaku, navíc když se mi na špici zrovna 2x nechce a musím… Ale jak se říká, účel světí prostředky… Pokud jim jde o to nám to co nejvíc znechutit, tak se jim to zatím docela daří… Po chvilce cukání se odlepí skupinka 2x Unlimited, Tondáno, +1 neznám. Chvilku to pozoruji, ale jak se skupinka kousek po kousknu vzdaluje, jsem z toho nesvůj, když vepředu nevidím oranž dres. Vystřelím z balíku, ohlížím se, jestli za mnou někdo jede, nic… Okej, tak teď si tam musim doskočit. V Ostroměři křižujeme hlavní, lehce přibrzdím, letmo zkouknu obě strany a lehce na risk valím dál. Kousek za hlavní jsem ve skupině. Krátkej brdeček, kde Tondáno + 1 buď neuviseli nebo záměrně čekají na balík. Jedu tedy s dvojící unlimited, nestřídám jim. Po chvilce nás balík má a následuje série nástupů a sjíždění. Občas už mi to moc nechutná a nechce se mi znovu zvedat, ta převaha je k*rva znát, že musíme jet vždy my… Už ani nevím kdy a jak se to Honzovi Kulhánkovi povedlo ale sám odskočil od balíku a jako lokomotiva to drtí sám. Stojí nás to dost sil a pár kiláčků to trvá, než ho sjedeme. Poslední špici, která Honzu vrátila do balíku, jel Camrda (před ním já, svojí špici, dost na hraně, protože jsem si myslel, že už to dotáhnu, ale nakonec ne). Jen se Honza vrací do balíku, tak je tu další útok od Unlimited – Camrda po špici těžko něco zmůže, já jedoucí za Camrdou ještě vydejchávám svojí špici a Kapr za mnou mi vyčítavě říká, že jsem měl jet, že Camrda byl na špici… Kapře, věř mi, že bych hrozně rád, ale potřeboval jsem si chvilku vorazit… Dalších pár km, stejný scénář furt dokola. Chvilku se před balíkem větrá David Fanderlik. Když ho dojedeme, následuje krátký brdek, kde znovu nastupuje, nereaguju hned, Camrda naštěstí jo. Když tedy vidím, že budeme mít vepředu zástupce, jsem v klidu a zůstávám v baliku. Camrda na horizontu bohužel ale jen zakroutí hlavou, David mu za to znovu cukne a je opět sám vepředu. Získal docela slušný náskok, který je opět potřeba sjet. Je to opět jako dnes již po několikáté na šlapkách, ostatní se jen vezou. Závod se překlápí do druhé poloviny a s tím se mění i ráz krajiny, už se sakra blížíme do hor a pod finálový kopec. Kolíkáč, který už se snaží šetřit do finiše zezadu hecuje se slovy: „pojďme chlapi to ještě zkusit dojet“. Lezu tedy na špici, zalehnu na řidítka a valim přes 50km/h, dávám si na prdel, ale během chviličky jsme náskok Davida zkrouhli na pouhých cca 60-70m. Za Studencem točíme pravou a já jdu ze špice, bohužel pro mě tam je ještě krátký dloubák, který všichni letí pod tlakem a já mám co dělat, abych po svojí špici vůbec chytil hák… Díky bohu následuje sjezd, ve kterym se můžu dostat pryč z červenejch čísel… Poslední 2 boule a přivádím opět na špici balík do Vrchlabí. Garmin mi hlásí pravou, moc tedy nechápu, proč jede David rovně. I na silnici je červená šipka doprava kvůli uzavřené silnici. Celý balík na Davida řve, ale ten neslyší a pokračuje dál. Bude to mít tedy pod finálový kopec cca o půl kiláku kratší, to už není špatný náskok. Přípravu rozjíždí ve slušnym tempu Honza Kulhánek, pak se to zvedne, tak jedeme vepředu s Markem (myslím, příjmení nevím – vítěz HP o Sázaváku). Zbytek za náma, už nás tu moc není. Zůstalo tu do 10ti kusů. Po cca 2km kopce se maličko zrychluje a mě už to začíná být ne zrovna příjemný. Do půlky kopce jedu s čelem, ale už je mi naprosto jasný, že dneska mezi nejlepší patřit nebudu. Do vrcholu zbývá okolo 4km a mě už to bolí – s vidinou toho, že nás čeká ještě dalších 75km domů a zítřejší Sezemice volím tu příjemnější a zbabělejší variantu. Shazuju na malou a svěšuju, chvilku si orazím a pak jedu tak, aby to nebolelo… Nemá cenu tu jít přes závit a drtit se úplně do mrtva, protože je mi naprosto jasný, že tempo se bude až do cíle furt stupňovat a stejně by mě to dřív nebo později vyklepalo. Aspoň tedy něco málo pošetřím… Poslední 2km kopce mi při tom mym plácání přišly nekonečný… Konečně jsem nahoře, ale nevím, jestli jedu správně, čekám teda na borce z Unlimited, který jede cca 150m za mnou. Společně už pak dojíždíme jen sjezdík na parkoviště na děleném 8. místě… Po chvilce se dozvídám, že Kolíkáč to tam poslal a zvítězil pro šlapky!! Nádhera, tak ta dřina pod kopcem měla smysl!!
  
  Cesta zpátky s nádechem zimního objíždění – zastávka na pumpě a pohodová cesta skoro pořád z kopce. Občas se na špici protočil Camrda, který furt hlásal, jak je popravej, ale při každý jeho špici balík ztichnul a rychlost začínala číslicí 4, tak nevím no… Při zpáteční cestě jsme se dočkali i takových všedních cyklistických radovánek, jako je defekt nebo bouchlá galda… Do Lužce už dojíždím docela posekanej, fakt netušim, co budu zítra v Sezemicích mezi tou hromadou letců předvádět… Dáváme společně gulášek, pivko alko/nealko a po chvilce se to rozjíždí k domovům. Díky šlapkám za dnešní parádní představení s vítěznym koncem v podobě Kolíkáče v životní formě!! Neuvěřitelný jak ti to letos lítá!!
  
  Po příjezdu domů hned míchám regenery, dávám BCAA, jdu se naložit do ledový vany s ledem, večer mi ještě Bětka masíruje nohy s nějakým gelem určeným po fyzické zátěži a nezbejvá mi než věřit v zázrak. Každopádně dneška nelituju a jsem rád, že jsem jel na šlapku a ne na časovku…