Akce Lužecká šlapka 2021

Akce Lužecká šlapka patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2021-05-08.

Nejdelší varianta má délku 77.00 km.

:: Propozice :: Mapa z loňska :: Wobjížděcí varianta zpět :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2014

• Dreamer – Zavod nezavod v sousedstvi Krkonos
  
  

  Kluci z teamu nekde nasli akci s nazvem Luzecka slapka a zmenili v tydnu plany, takze misto na Jested se zacali chystat na tento zavod nezavod. Nakonec me to take nalakalo, protoze pres tyden jsem se k zadnemu poradnemu treninku nedostal. Rano me nabira Kolikac a spolecne s Lukem jedeme do vesnicky jmenem Luzec. Tam jsem nikdy nebyl, trasu neznam, profil neznam, az na miste zjistuji ze zavodni cast 140 km trasy je jen polovicni a cil je v kopci na Benecku s tim ze nazpet se pojede uz nezavodne. Rano pekna zima, ale slunce u fotbaloveho hriste zacina hrat. Dorazi Kapr s Turistou. Odskocim si na toaletu mistniho FC Luzec a zahy muzeme odstartovat. Moc nas sice neni, ale na to ze to je neoficialni akce, tak je ucast slusna a krome nas jsou tu dalsi dva vetsi tymy.
  
  Uvodni kilometry jsou po trochu rozbite silnici, tak hlavne jet opatrne. Moc dobre se mi nejede, to asi to vcerejsi podvecerni behani. Dobre je, ze mi prestala byt zima, preci jen se docela jede. Obcas nekdo na spici zazlobi a tyhle kratky nastupy v brdku mi moc dobre nedelaji. Pakrat chytnu i mensi diru, ale kdyz vidim Kolikace s Lukem prede mnou, zmacknu se a do skupinky se vzdy docvaknu. Misty jedeme po hlavni silnici, kde je dost provoz, jeden ridic na nas pokrikuje, ze si nas natocil na kameru, asi fanousek cyklistiky. Blizi se kopec na Benecko, ale pred nim je jeste dlouhy sjezd s vyhledy na zasnezene vrcholky Krknonos. Stale jsme tu v tymovem plnem poctu, jen Kapr si vystoupil kousek pred tim.
  
  Prichazi finalni stoupani, zahy jsme v 5 lidech, od nas ja a Kolikac. Zkousim nas setrvalym tempem jeste vic roztrhat. Skoda ze mi nekde v pulce zavodu prestal fungovat powermeter, ktery mi setrvale ukazuje 107W, takze se musim orientovat podle tepu, ale hodnoty blizke 180 naznacuji, ze jsem tak nejak u sveho maxima. Nakonec nastoupi mistni borec Vladimir jeste s jednim a poodjizdeji. Kolikac lehce ztraci a ja souperim o treti misto s dalsim borcem, ktereho jsem pred zavodem dle jeho muskulatury tipoval na viteze. Ale do kopce to asi uplna vyhoda neni, takze nakonec i jemu poodjedu a na horizontu jsem na tretim miste. Tam pak nevim kudy se jede do cile, nedoslo mi ze je po kratsim sjezdu, takze se nekolikrat otocim do protismeru a dojizdime az za Kolikacem, ale dole u hotelu stejne zadna cilova brana neni.
  
  Fotime se u krasneho panoramatu Krkonos, snim si banan a tycinku a zacina se do me zakusovat zima. Mirime dolu, uz nezavodne. Zima je mi cim dal vetsi a to i kdyz spadneme do udoli. Nastesti Turista jede svoji tradicni spici, takze se clovek zahreje i v haku. Trasa nazpet je nadherna, mistni roubenky je radost sledovat a snit, ze bych si jednou take takovou poridil. Nasleduje deluxe pauza na zmrzlinu a pak Horicke trubicky, coz me nakonec i zahreje. Jak se blizime nazpet, konecne se otepluje a zpet v Luzci uz potkavame bezce do puli tela. Leto prichazi, byt teploty byly po vetsinu dne spise zimniho razu. Krasna akce, jsem rad, ze jsem s kluky jel, poznal jsem zase nova mista a jeste si k tomu kvalitne zazavodil.

  
  
  
• Luke – Polabská vrchařina
  
  

  První hromaďák sezóny, někdo to zmínil v úterý v Pace. Jasně, v Polabí jsou hezký závody, bude sranda. Pak trocha investigace a zjistit, že cíl je na Benecku. No toto! Hlava v oblacích a sny, jak tam všechny obkládám. Průzkum trasy a zjistit, že kopec to sice je, dlouhej, ale spíš tempovej a ty mě moc nejdou (nebo nebavěj? ) Takže zpět na zem.
  V sobotu ale vše připraveno, v bundě pěkně na jížo a hned nasávat starťákovou atmosféru v prezidentově poštelovaném autokaru. Dreamer je prý v pohodě, ale chvíle našich rozhovorů stačí a už v tom lítá taky. Taktiku moc neřešíme, neboť vůbec není jasný, kdo ze soupeřů se objeví na startu. Prostě držet se pohromadě a na čele. Na startu včas, sluníčko pálí, ale v zásadě je pořád zima. Předpověď pro Benecko hlásí 4 stupně čili bundička se zdá nutností aspoň na sjezd, a nakonec vyrážím v ní, sundat se dá vždy.
  Start je stejný jako na Václavské jízdě, takže první kopec je ve Starém Bydžově. Ten se jede docela zprudka, takže kdo nechtěl závodit už tu není. Teda krom Turisty, který dnes jede svůj autovýlet. Pak se zkusí pár nástupů, než se tak nějak rozkoukáme a balík se uklidní. Nejvíc lidí tu má tým Ultimate KM, takže vlezou na špic a nějak se jede. Po tom brdku a pár zrychleních, kdy jsem dojel nějaký náznak úniku už je mi docela teplo, takže se zašívám na konec a jdu si sundat bundu. Docela stres, když balík nečekaně zpomalí, můj bezpečnostní odlep se zmenšuje a já mám obě ruce zaseklé za zády, zrovna když svlékám rukávy... Nakonec se nějak zkroutím a přibrzdím, ale docela děsivý okamžik.
  Pak už se jede v klidu, nejsilnější tým se drží u špice a nic moc nevymýšlí, jen občas zkusí plíživě někdo odjet, žádný extra nástup. Jen v Ostroměři v nenápadném brdku za to vezmou a dokonale všechny překvapí. Skáču tam na poslední chvíli, a protože se jim to fakt povedlo, jsou tu všichni a cizák jsem tu jediný, čekám, že se pojede, ale dlabou na to, takže se to zase sjíždí... Pak zase klid a sem tam plíživé pokusy odjet. Jelikož jsem nejblíž, beru si to na starost a říkám Kolíkáčovi, ať na to kašle a hlídá si lídra, o kterého se starají a evidentně jiný plán než ho dovézt v klidu pod kopec nemají. Stejně mě přišlo, že v tom táhlém kopci bych byl v naší trojce vrchařů nejslabší.
  Vidochov se blíží a vrchařský vláček Unlimited se formuje na čele, ale už nikoho nepřekvapí. Radši pak už operuji u špici, kde se nikomu moc pracovat nechce, takže občas potáhnu a čekám, kdy za to zkusí vzít někdo další. Ve sjezdu to zkouší Lukáš Klinecký. Pro jistotu jedu s ním, ale reálně tohle šanci nemá, tak spíš je jen poškádlit, za ty nenápadný úniky rozpojováním vláčku z čela
  V dalším brdku jsem pak na špici, tak před horizontem za to beru a zkouším trochu pozornost, ale víc jak pár desítek metrů nedostanu. Ale říkám si "aspoň jedou a nikdo neblbne", tak to držím až před Vrchlabí ať je klid. Za odbočkou do města je ještě jeden brdek, kde to na špic vyveze Dreamera, což vzbudí docela paniku a Vláďa Kloz si to klestí vzůhu prostředkem skupiny. Já už na krajnici moc víc neuhnu, a tak mám nemilou volbu ho buď drsně zavřít, nebo vyzkoušet poměrně hlubokou díru za krajnicí. Ale co bych pro zdraví ostatních neudělal, shodit nikoho nechci.
  Nic z toho samozřejmě není a průjezd Vrchlabím už je ve znamení klidu před bouří. Hned z kraje přišlápne Kolíkáč a zbytek mu nechá pár metrů. Tak že by to bylo až takhle jednoduchý? Ale není, Kolíkáč sjet a Vláďa drží stálé tempo. Poměrně brzo jsem na limitu a přestává se mi to líbit. Je jasný, že víc už toho nepředvedu a na můj oblíbený nástup před smrtí asi není vhodná doba. Tak si vystupuju a držím se Honzy Kulhánka, který jede relativně snesitelné tempo. Za chvíli nás dojede Turista, který je tu jen na výletě, což člověku úplně ego nepohladí. Za odbočkou na hrubém asfaltu už není ani morál viset, převážně proto, že se otěží ujal náš výletník. Tak se otáčím a když vidím, že mě nikdo nedojíždí, jedu si svoje. Je tu pěkně, krásný výhledy. Pak krátký sjezd do cíle, kde kvůli kochání málem nedobrzdím zatáčku. Tam už vydýchaní borci, Vláďovi a jeho týmu to vyšlo, takže gratulace, ale Dreamer s Kolíkáčem taky pěkně. Konkurence rozhodně byla a když vidím 393W Honzy Koláře (2.místo) z Vrchlabí až na Benecko, tak je mi trochu špatně...
  Rychlé foto, většina se jde cpát, wobjížděčům se ale nechce v té zimě otálet, takže předem připravená trasa k návratu dostává zelenou. Nejdřív nepříjemný sjezd na brzdách, který jsme jeli loni při výletu na Černou horu, ale pak už pěkné asfalty. Turista pokračuje výletním tempem, takže furt řveme moc a snažíme se mu vysvětlit, že mi máme po závodě. Přes Jilemnici na Studenec, pak se konečně otepluje. Zkalibrovali jsme Turistu a užíváme se soustavné klesání až do Polabí.
  Teda v Pecce zmrzlina a nevyzkoušené stoupání z Bělé. Na ten průměr 10,5 % jsem měl prý upozornit dřív, kluci by si dali větší zmrzlinu. Ale stoupání je to parádní, mezi pěknými roubenkami. I když Turista jednu z nich podezírá, že to není ze dřeva ale z plastu. Nahoře pak krásné výhledy a další dávka luxusního asfaltu, který se zkazí až kousek před Hořicemi. Město objedeme po nové lesní cyklostezce se super výhledem do údolí, ale prodejnu Hořických trubiček stejně nemineme.
  Tady už je pěkně teplo, ochutnáváme místí výtvory a doplňujeme energii. Po chvíli kodrcání najíždíme na hlavní směr Nový Bydžov a necháváme se unášet nekončící Turistickou špicí. 8 km před Bydžovem konečně pokyne, že už si to dnes užil dost a mě nenapadne nic blbějšího než, že do Bydžova to dojedu. Docela fouká, takže to poměrně brzo přestane být sranda a musím se docela přemlouvat, abych to do Bydžova dojel. Pak už je to kousek. Slunce pálí v předzvěsti dalších tropických dní, spláchnout to pivem a v autě cestou do Prahy znovu několikrát probrat, jak to bylo. Pěkná kombinace závodu a výletu.

  
  
  
• Kolíkáč – Magický nápis!
  
  

  Do bidonu výbušnou směs, ráno 3x na záchod, prostě i kolem kupky hnoje se dá zažít pravá závodní atmosféra. A HOKL club nám slibuje cíl na Benecku, takový dlouhý kopec do cíle má málokterý match. S Lukem nemluvíme poslední dny o ničem jiném a do toho se přidává i Dreamer, který prý moc nejezdí a žádný starťák nepociťuje. Takže atmosféra v autě jiskří a probíráme všechny možné scénáře. Lužec nad Cidlinou je čerstvě sestřižen, nádherný zelený pažit, slunce svítí, jen ta teplota je mrazivá. Navíc představa Benecka, jak je zasypané sněhem a my tam máme bojovat o magický nápis Cíl. A pak dlouhý sjezd v lehkých hadříkách, no to bude oříšek se obléct.
  Nakonec tenký dlouhý dlouhý a stoupnout do první lajny pod hlavní tribunou místního svatostánku. Obhlédnout soupeře a soustředit se na nejvíce početný Unlimited KM Trading CZ tým. Vyjeli jsme z Lužce, snažit se jet tak, aby bylo vidět na všechny díry v silnici. Docela se větrám, ale lepší než trefit jámu, jako Lukáš Klinecký, kterému se hnulo sedlo a má problém. Po brdku ve Starém Bydžově ukázat dres v mini úniku, který nemá dlouhého trvání. Věřím, že rozhodne až cílový kopec, tak teď jen přečkat transport bez větších výdejů sil. Ale je to tak opojné řítit se v balíku natěšených závoďáků, takže znovu po chvíli neodolám si ještě jednou zablbnout s Lukem s výhledem na liduprázdný asfalt. Byl by to sen to takhle točit až do cíle. Ale balík je silný a po chvíli jsme znovu jeho součástí. Lukáš se sedlem dokonce jednu chvíli zastavuje a laboruje s ním ve škarpě, aby si nás pak znovu dojel, tak to teda klobouk dolů, na tohle bych neměl
  Podle trasy vím, že se pojede Vidochov, který jsme jeli v úterý na JCL, tak tam hlavně neudělat chybu. Ale ta málem přichází již dříve, v Ostroměři za to Unlimited bere a já se ztěžka prokousávám odpadajícími borci. Děsivý pohled, jak vepředu jen Unlimited a na jeho konci vlaje náš Luke. Tohle musím sjet, přeci neskončím tak brzy, a tak se gumuji bolavě přes 400 wattů. Podařilo se, ztěžka vydýchat a po chvíli zjistit, že zezadu dolítlo málem všechno, co jsme tam nechali. Nejdůležitější je pro nás to, že zpět je i Dreamer, Turista a Kapr. Paráda borci! Luke mi sděluje, že čte balík a vyčetl, že Unlimited jede na Vladimíra K., tak ať se ho držím, co to jde .
  Údolí na Vidochov se jede v poklidnějším tempu, nakonec se žádný nástup nekoná a můžeme se blížit k Vrchlabí. Tady asi přichází nejparádnější úsek trasy, vidět zasněžené vrcholky Krkonoš a letět po bezchybném asfaltu, to je reklama na silniční cyklistiku. Taky se pěkně ochladilo, oblečení to u mě stíhá jen tak tak. Před finálním kopcem na Benecko, ještě dvě zrádné vlny, na té široké silnici s větrem je potřeba stále operovat u špice, já tedy nejlépe v háku za Vláďou. Úplnou špic řídí náš obětavý Luke, který sjíždí případné úniky anebo jede tempo, z kterého se nedá nastoupit. Díky bejku, byl jsi setsakra vidět! Projet Vrchlabím, kde na náměstí mají sraz motorkáři, nervozita sílí, nemám tuhle roli rád, když mám něco předvést. Snad budou kluci nápomocni co nejdéle, a navíc Dreamer je náš tajný triumf, nevíme sice jak na tom v reálu je, ale Rouvy by lhát nemělo
  Zkouším hned odspodu nasadit na špici pro sebe přijatelné tempo a uvidíme kolik lidí zbyde. Nějak si podezřele až moc věřím, a to je většinou chyba. Ale zatím jsme na začátku a já dokáži reagovat na tempo čelní grupy. Nakonec jsme tu v 5 lidech, Dreamer zkouší svoje mininástupy, ale Vláďa jede svoje, neblbne. To jeho týmový kolega David Fanderlík, zjevem super vrchař, dělá razantnější nástupy, ale zatím vše sjeto. A pak je tu pro mě neznámý Honza Kolář, ze kterého se pak vyklubal hodně dobrý vrchař.
  V ostré pravotočivé zatáčce u Kněžic za to znovu bere David, doskakuje si ho Vláďa s Honzou, já s Dreamerem zůstáváme zpět. Tak tohle bude moje konečná, na zrychlení nemám, ještě povzbudit Snílka, který se k nim zase pomalu přibližuje. Ale zůstává jen vedoucí duo, David po nástupu taky odpadl. Tak teď jen viset za oči a čumět na watty, ať to začíná 3 Nechci, aby mě někdo sjel, čekám Turistu a jeho vražedné konstantní výletní tempo a za ním celý zbytek startovního pole.
  Odbočka Křížovky, Dreamer s Davidem si po boji docvakli čelní dvojku, aby z ní na rozbitém asfaltu znovu odpadli, to já udržuji depresivní neměnnou vzdálenost, o nějakém zrychlení nemůže být ani řeč. Ale jedu, nesvěšuji, tak aspoň že tak. Jsme nahoře, ještě prozkoumat nahranou trasu a zjistit, že cíl asi bude na dolním parkovišti po nějakém menším sjezdu. To Dreamer s Davidem se zastavili a otáčí to proti mně, a ptají se, kde je cíl. Ano, musíme ještě chvilku dolů, a tam nakonec nacházíme kouzelný nápis Cíl! Gratulujeme si navzájem, jak jsme si to užili, mělo to parádní náboj, díky všem!