Akce Lužecká šlapka 2024

Akce Lužecká šlapka patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2024-05-11.

:: Propozice :: Mapa :: Garmin :: Strava :: Segment :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2014 :: 2021 :: 2022 :: 2023

• Luke – Benecko non è bene
  
  

  Zajel jsem hou** a rovnou se regnul na Sudety. Tak nevím, asi nějakej psychické problém. Fakt je ten, že jsem nic nečekal a to se my splnilo, což je dycky pozitivní… :) Člověk doufá, že třeba to je těžkým tréninkem posledních dní, ale bylo by snazší tomu věřit, kdybych se neznal s Žábou…
  Nicméně jsem se vykopal na start, aby neúčast byla jen mírně ostudná. Dokonce ani taktiku netřeba řešit. Namítám, že bychom se aspoň měli snažit dostat Žábu do grupy, z který se bude vyhrávat, ale to se snadno řekne…
  Po startu se větrá Kolíkáč asi půl minuty a odjíždí Klinecký. Netřeba to moc řešit, ale když na mě vyjde řada a vidím za sebou Žábu, radši přejedu celej Starej Bydžov, aby ho nenapadlo to sjíždět. Defenzivně 550W v tom prudkým, nikdo neprotestuje. Něco jsme stáhli a po domluvě s Žábou se pakujem, reálně to není naše starost. Lenneři to pochopí vcelku hned, takže dobrý. Akorát Klinecký už jede asi Nepolisy a mizí kamsi do háje a je tedy po úniku.
  Pak asi 20 km nudy, Kolíkáč řeší brdek z Ostroměře, ale nevěřím, že má někdo něco za lubem. I tak se tedy sunu na 2. flek a když to vypadá na nuda nuda šeď šeď, křiknu si na Roberta ať mi ještě přitopí, z krásnejch 440W si pak můžu nastoupit přes horizont a trochu balík rozdráždit. To se docela povedlo, takže se po pár km přiřítí docela vzteklá bestie a až do Lázní Bělohrad se docela jede a koušou nejen brdky ale i výjezdy z křižovatek.
  Pak nás ale zastaví autobus a Kolíkáč to na špici uspí. Všichni se cpou, kotvíme špici s Lenner motors, taky se cpu a jedu tak 130W. Žába s tyčkou v puse odjíždí na cca 200W z balíku a s nikým to nehne. Pak to doskočí Viki a Kubišta a únik je hotovej, neb tam všechny tři týmy někoho maj a kdo je tu sám, tak asi spí a nebo prostě rezignovali. Žádnej pokus, nic, takźe z LB to je výlet. Ne že by mi to vlastně vadilo. Znovu závodit se začne za Studencem,
  V zásadě mám závod za uzavřenej, tak mě to ani moc nebere. Trháme se trochu v brdkách před Vrchlabím, ale nějak jsem to ještě přejel setrvačností a vystupuju si až v posledním kopci na Benecko. Naštěstí baterka je kaput, tak ty bídné watty nevidím, ale zajímavější poznatek je, že když dorazily cukry z posledního gelu, tak mě aspoň přestaly bolet nohy. Kdybych si ho dal dle plánu, mohl jsem si aspoň tuhle bolest ušetřit.
  Docela se těším na expres návrat domů, ale není mi dopřán, protože se hledá Grep. Vracíme se do Jilemnice, tam čekáme přes půl hodiny a začíná pršet. Přichází zima a hlad, ideální kombinace. V Pecce už to není pecka, Žába se ptá, jestli budem stavět v Hořicích. No zkuste nezastavit…
  Takže požrat trochu trubek a posledních 30km, aneb prý 40 minut. Rozjíždí se to slibně, ale mokrá silnice a dost rozbité asfalty nás pak brzdí. A taky je třeba prý vytočit nohy, hm, sem myslel, že to už děláme 2 hodiny… :)
  Ale jo dobrý to bylo, ale už se těším na ty nohy z nebes, na který mám snad zaděláno :)

  
  
  
• Grep – Nebojím se závodů, ale toho, co přijde potom aneb když vás klíčky od auta zachrání od smrti.
  
  

  Celý týden přemýšlím, zda s bolavými bedry má cenu v sobotu lézt na kolo. Žába mě ujišťuje, že je to rovina, z5 se jede kecačka a na Benecku slíbili s Lukem, nějaké sličné servírce, že se tam v sobotu stavíme na kávu. Pak doplníme vodu a jídlo v místním obchůdku. Ber vše na 2h jízdy, zněly instrukce.
  Prosím, toto vše si zapamatujte při dalším čtení
  Nevím jak, ale hloupě se ptám, jaké jsou tam silnice. Žába potvrdí, že podhuštěné 28cítky ideál a Vláďa, že je to na Gravel. Kouknu na předpověď počasí. Na Benecku přesně v době cíle má sprchnout. Takže mé závodní 23cítky na ráfkových brzdách zůstávají doma a vyhrává 9.5kg zimák, bo je na 28cítkách a kotoučích.
  Ráno nabírám Žábu a už na dálnici povídá, 'sakra zapomněl jsem doma druhý bidon'.
  Na startu jsme první, trochu se bojím, zda si s Žábou nerozdělím posty na bedně rovnou už teď. Ale nééé, začínají se sjíždět i další a další borci a znalým je evidentně do breku, že jsou to prý jedny z lepších jako Unlimited a Lenners ap. Neznalým pakům, jako mě, je to buřt a vím, že pozice mého hliníkového oře nebude dnes na špici, kde parkují jen Tarmacy. Ješte říkám Žábovi, hele, jaké mám super těžké MTB tretry a bikové pedály. Jen otočí oči v sloup, že proč jsem si aspoň pedály neprohodil...a zmizel se rozjet. Mezi tím dorazil Luke, Kolíkáč, Kapr a asi milion lokálních cyklistu ve stejných dresech.
  Žávod začal. Už v prvních metrech jsem ocenil volbu kola. S motto: 'kdo neskáče není Čech' jsem se motal těsně za špicí s podezřením, že nástupy budou balík provokovat a že se to utrhne. Evidentně se to i stalo. Balík se rozdělil na dvě půlky někde za mnou, ani nevím kde. Na cestě nás čekalo několik vzrušujících zajímavých situací, kdy nás téměř zastavil autobus, pár lidi kufrovalo, traktor v křizovatce a to vše mohlo za to, že nás vždy pár odpadlých kusů dojelo. Místy se to pak pálilo a kopce naopak jely rozumně. Ani na svém Kamionu jsem však neměl problémy se držet. Žába říkal, 50km pojedeš v balíku a pak přijde Benecko...a taky to tak zatím vypadalo. V předu pár pokusů o unik bylo odsouzeno k nezdaru, když si špic kontroloval celý Unlimited a Lenners tým vyšvihaných borců, co se zatím zahřívali.
  V jedné vesničce asi na půlce trati všichni, jak na povel sáhli do kapes a začalo se baštit. Zpomalilo se tak na 28km/h. Přicházející malý brdek a Žába na špici s KinderBueno v držce zrychlil tak na 30, aby v brdku nepropadl na chvost. Než všichni zase zabalili řízek v chlebu zpět do alobalu a do kapsy, Žába měl 10m a náskok se zvětšoval. Vzhledem k předchozím zkušenostem, kdy brždění kvůli autobusu, traktoru ap. nikdo nezneužil, jsem neočekával žádný drsný nástup ani tady. Jenže tady to ale úplně čisté a týmová práce. Žabu ještě doskočil borec s Unlimited a také Lenners. Takže trojička 20m před námi pěkně v lajně začala pomalu odjíždět. Na čelo balíku se hned postavil Unlimited Firewall a zabránil jakémukoliv pokusu o Download. Týmy měly v úniku své hráče a balík zpomalil, protože nebyl důvod se štvát. Usadil jsem se ve 3tí brázdě za špicí a nechal vrnět svůj stroj, bo závod byl rozhodnut a začít šílet na nejtěžším kole v balíku, aby mě po 400m sjeli, smysl nedávalo.
  Přišel sjezd do Dolní Branná. Jééé tady to znám, tady je muzeum lyží Balík po kupě pálí 65km/h a ihned přichází zlom a začíná to stoupat. Jsem v předu a věřím, že i tenhle brdek přežiju na svém místě. Podvědomě si říkám, že tu mají silnice fakt hlaďoučké, že to nedrncá. Kouknu na přední kolo a v zápětí už to začalo drncat a přešlo v kovové drncání. Zvedám ruku a parkuji v trávě, abych ráfek nedorubal. Stát se mi to o 200m dříve v 65tce, tak bych měl odvoz zajištěn. Teď jsem začal rychle kalkulovat, zda defekt opravovat nebo mám jinou možnost. Naštěstí jsem si vzal vercajk i když jsem o tom ráno silně neuvažoval. Opírám kolo o poslední dům ve vsi a snažím se sundat plášť. Mrcha nešel, bo ty tubless pláště jsou dnes upnuté jak tanga zachovalé 40cítky. Z domu vychází bodrý chlapík a kouká na mě jak na marťana. Díru v duši nemůžu najít, tak můj anděl přináší lavor s vodou a já hledám bublinky v letmo pusou nafouknuté duši. Mezi tím zdravím projíždějící druhou polovinu balíku a pak další odpadlíky. Duše zalepena, panicovu první zkušenost s bombičkou už mám také za sebou a s 'pánembohem' se loučím a jedu dál na Vrchlabí. Ještě stihnu poslat Žábovi zprávu, že defekt byl, ale jedu.
  Sjíždím dva odpadlíky a vletím do deště ve Vrchlabí. Opět oceňuji zimáka a pláču, že nemám blatníčky. Benecko jedu na úsporných 300W, protože ždímat se víc o boji na poslední místo nemá smysl a Žába si snad dá o kávičku v cíli víc, než dojedu. Silnice schne a konečně sjíždím k cíli.
  V restauraci za cílem vidím poházených 20 kol a parkuji, svlékám se a jdu na teplou polévku. Ono, když vyjíždíme krátký krátký a tady je 10stC a já deštěm promočený, tak to bramboračku fakt chce. Sedám si a hledám ostatní pomeranče. Nikde...a teď si vzpomeňme na začátek reportu. Říkám si ok, jsou v jiné restauraci. Volám Žábovi, kde jsou. Zvedá to a sotva za jízdy mluví, že jsou dávno někde za Jilemnici, že se nevracejí stejnou cestou, že byla zima tak pokračovali dál. Výborně, s díky to pokládám a přemýšlím o 75km na samotku a hlavně kudy vlastně. Vzápětí volá Luke z5 a uklidňuje mě, že na mě počkají, ať jedu do Jilemnice.
  Padám tedy do Jilemnice a přichází velký kruhák. Potkávám jednoho borce, co také jede zpět a on mě posílá úplně jinudy. No ve zkratce po 20min nahánění nalézám promrzlé Šlapky a vydáváme se na kecačku z5. I když jsem zachráněn, peklo teprve začíná. Krásně v lajně jedeme ve 4řech a nikdo ani nedutá. Vykládám si to tím, že 5w/kg schovaný za Žabou není úplně běžné hákování a to hovado stále na jeden bidon řekne, že ho to bavilo .
  V Hořicích zastavujeme, já s úplně do ruda rozžhaveným řetězem a dáváme legendární trubičky a kávu. Zbylých 30km z 75 kilometrového vyjetí, jsem strávil zakousnutý do představce a pochopil, že max. za 40min jsme v cíli. Poslední km vypouštím, protože dostat křeč v autě do nohy na dálnici fakt nechceš a s Kolíkáčem dojíždíme na výpary do cíle na vynikající guláš.
  Závod se povedl, silnice jsou opravdu bída, atmosféra a taktika týmů pěkná. Škoda jen toho defektu, co ovlivnilo více lidí, než bych chtěl. Na druhou stranu Šlapky mě nakonec podržely v nesnázích a věřím, že to nebylo jen kvůli klíčům od auta v mé kapse
  Altavista Grep

  
  
  
• Žába – Hnoják světového významu
  
  

  Pátek regenerarce a přemlouvání sebe a Grepa na Lužeckou Šlapku. Plán je daný, 4 hodiny tréninku, nějaké intenzity, nějaká vytrvalost. Dva týdny dopředu se zatajeným dechem čtu týmové taktiky jak na závod. Ve všech figuruji jako tempař, vrchař a spurter v jedné osobě. 

V sobotu se scházíme já, Luke, Kolíkáč a navíc Kapr s Igorem. Ráno zapomínám peněženku a bidony s ionťákem, na závod beru bidon z tašky s čistou vodou na umytí rukou. Vytrvalostní část tréninku si odjíždím první hodinu závodu. Tým si mě hýčká a zakazuje mi vystrčit čumák na vítr. Únik dne zakládám s tyčinkou v ruce, asi se rozkřiklo, že když Žába žere, tak je neškodný. Od toho okamžiku letíme 35 km doraz ... čistě z tréninkových důvodů. Balík totiž parkuje a ve Vrchlabí máme 6 minut náskok. Zvláštní, že jsme přeletěli rychleji i houpavé kopečky za Studncem. Všímám si, že Martin nestřídá celé Vrchlabí a začátek Benecka. Tam jede převážně Viktor, já spíš symbolicky. Evidentně mu 12 minut stačí na regeneraci a masivně nám nastupuje a odjíždí v první čtvrtině Benecka. S tím se nedalo nic dělat. Bohužel hákový kopec si vezu v háku Viktora, který vypadá hodně popraveně. Nechává mi gentlemansky stříbro. Fenomenální oranžová fanzóna v cíli dává zapomenou na hořkou minutu ztráty. V tréninku ještě chybí hodina intenzit, tak počkáme na defektujícího Grepa a dojíždíme trénink. Pochutnáme si na Hořických trubičkách a dokonce v dešti vytočíme laktát z nohou. multireport

  
  
  
• Kolíkáč – Pěkná sešlost se sešla!
  
  

  Pěkná sešlost se sešla Šlapky, Lenner, Unlimited a možná by mohl ještě překvapit někdo neznámý. Od začátku vcelku v klidu, jen tradičně Lukáš Klinecký do úniku, ale pak někde špatně odbočí. Starobydžovský nakopávač si najet dopředu a nechat se vynést na horizont. Ostroměř s Lukem na špic a jet si tempo, které vyhovuje. Silnice dost rozeklaný a rozdrbaný. Lázně Bělohrad svačí na špici orange a Žába si přišlápne, přisaje se Viki a Martin Kubišta. Lenner nejede, Unlimited nejede, my taky ne. Takže únik dne je tu a jede se kecačka až do Dolní Branné, kde se za to bere hned za přejezdem. Naštěstí jsem se nějak vzpamatoval a nacpu se dopředu. Horizont v mrákotách s 5 na displeji. Luke tu je, tak paráda, jedeme vyhrát balík na Benecko Přes Vrchlabí nás hecuje Pepa Vejvoda, že Kapr je kousek za námi a máme na něj počkat. Najíždíme do cílového stoupání a provokativně lezu na špic. Seju se skupinou a hledám záchranné body. Pepa! Vrchařská ikona od dob, kdy jsem začínal se závody. Lenner odjíždí, a i většina Unlimited. Ale je tu Camrda, Bažináč a především Pepa, velká to motivace. Začíná to 3 a bolí to. Asfalt tomu nepomáhá, párkrát už to chci zabalit, ale nakonec zůstávám s nimi. Tohle nabíjí a dodává sebevědomí, které mi tak chybí. Strašně rychle to uteklo a ceduli Benecko chci pro sebe. Ale tam to nekončí, to vím, rozdráždím Camrdu + jednoho sjetého Unlimited a odskakují nám. S Pepou a Bažináčem a Pavlem Kwiecienem si užít poslední metry a do sjezdu to tam narvat. Pepa lišácky za mnou mě nakonec obkládá na hraně parkoviště, kde je velká oranžová fanzona, díky velkému překvapení - Kájina+Barbánek. Ty wado, tak to hřeje u srdce! Děkujeme moc!