Akce Sudety Tour 2023

Akce Sudety Tour patří do kategorie Marathon cup. Datum: 2023-05-21.

Nejdelší varianta má délku 171.00 km.

:: Propozice :: Mapa a profil :: Garmin dlouhá :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto :: Flyby

Historie: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013

• Luke – Marathonská euforie
  
  

  Když se jely Sudety naposledy, ještě jsem vážil 80 kilo a sport považoval za sprosté slovo, takže pro mě je to úplná novinky. Ale na maratonu prostě nemůžu chybět. Místní kraj mi v sobotu přijde trochu ponurý, náladě nepřidá ani sanitka nakládající sraženého cyklistu a vedle ležící pomačkaný kolo. Nic co by člověk chtěl před závodem vidět. Vše ale vylepší večeře s Vlaďou a Jezinkou v Broumově. Prý abych si mohl dát pivo, takže vlastně musím. Pro jistotu to podkladám kachnou se zelím a dezert taky měli dobrej. Vlaďa to vzal trochu víc zodpovědně, ale já jsem rikal, že na 120. km se to bude hodit.
  Na startu klasika pěstičky a dohodli jsme si no stres. A musím říct, že se jelo krásné v klidu až pod první kopec. A to s námi chvíli běžel po silnici i pes, ale vcelku rovně a předvídatelně... takže bez ztráty kytičky. Nějak jsme počítali, že v prvním brdku čelo odjede. Ale naskytla se možnost nechat se vyvézt do čela, tak neodmítám a brdek najíždím někde na 10. pozici. Watty neřeším, na Garminu jen mapa a rychlost. To jen pro rejpali, ale stejně teď vím, že jsem to zbytečně napálil a dal tam letošní 5 min max i když jsem časem dost tuhnul. I tak jsem se procedil až za Vláďu, kterého prý rozvášnil můj výlet do čela. Tak tak chytám Žábu, Vláďa s čelem.
  Dál to byl děsnej porod, Žába jel jako vždycky, ja sotva hákoval, po rozbitým sjezdu počkal Vláďa a začal oranž koncert, kde já seděl jen vzadu u tympánu a přemýšlel, jestli je v týhle skladbě vůbec někde nějaký bum. Další hákovej kopec už jsem přemýšlel jestli si můžu zařvat moc, ale přišlo mi to trapně brzo. Ale v tu chvíli jsem si fakt myslel, že mě budou vláčet 160 km až do cíle. Pocit na h****
  Dojeli jsme ale par borců a tak jsem aspoň chvíli na špici lezl, aby střídali všichni. Ti co jsme dojeli už nevypadali tak nabušeně jako Vláďa s Žábou, tak mi i začalo být trochu lip psychicky.
  V Broumově nás ale doletěla skupina snad 30 lidí a dost jsem nechápal jak mohli být ty jména někde za mnou. Další kopec bylo tedy nutné přejet a držet se v grupě. Sice pár lidí odpadlo, ale nic extra se nejelo. Mě naštěstí nohy podržely, i když to bolelo. Ale horizont si najet k čelu a užit si sjezd. Jo takhle to mám rád.
  Pak nějaký bezvýznamný brdky, který bolej, ale visím a konečně Vysoká Srbská. Zprvu se borci rozjíždí jak kdyby se to mělo jet na velkou, ale po chvilce vykoukne celej kopec a všichni si sedaj a hážou malou. Musím říct, že pohled je na tu kostkovanou stěnu naprosto monumentální a svým způsobem si to užívám. Kolem je dokonce vcelku solidní kotel fanoušků. Nakonec to ani tak nebolelo a jsme nahoře. Už nejsem u konce skupiny a začínám si věřit, že to nějak důstojně objedu.
  Dál zase sjezd a přesun mezi kopci, to občas zpestří Žába svoji špicí, já se nicméně držím své taktiky prvních 120 km nehrábnout na víc, i když tradičně se nikde neschovávám a když přijde na špic, tak tam na chvíli něco vložím.
  Na dalším kopci (Petrovice) má být bufet, pití mám, plán je do sebe narvat gel, ale realizace na konci kopce teda pokulhává. Asi třetinu jsem spíš vdechnul a neudělalo mi to moc dobře. Z toho stresu jak jsem v háji, tak furt řeším jídlo, pití, jídlo a nebylo mi pak moc dobře, asi 80g cukru na hodinu bylo moc ambiciózních. Tak jsem ubral a na výkonnost to vliv snad nemělo.
  Chvíli jsem si ze sjezdu doskočil Líbu J. +1 a větral se tam, ale úsporně, jen moc nevím kde to bylo. Vlastně z krajiny jsem neviděl nic, takže dobrej závod.
  Pak se nebe začalo dost kabonit a za chvíli byl solidní průplach. Jako velmi důkladný a z kol přede mnou tekla moc dobrá kojenecká voda, žádnej písek, bahno a květy. Dost jsem si to užíval a tuším, že jsem jedinej měl blatniček. Já to prostě už týden tušil.
  Při tom jsme bohužel ztratili Vláďu kvůli defektu, ale Group track zafungoval skvěle, tak bylo hned jasno, co se stalo. Pak přišel další kopec, Odolov, ten jsem si vyjel dost z čela a navíc jsem si říkal, že už se asi pomalu stáčíme zpět. Jo a byl tam bufet, kde jsem ukořistil bidon, takže bez vycvaknutí! (Když nepočítám ten jeden přejezd kde jsme stáli)
  Následovala pasáž po lesní cestě a moje vzpomínky na Brdy, podle mě tohle fakt na silniční maratony nepatří. V jednom brdku navíc náznak křečí, tak tam hned na normální silnici natlačím magnézko. Krom toho se ale začínám cejtit fakt dobře.
  Za chvíli jsou tu pěkný serpentiny, někdo přitápí, reaguju klidně, ale dojíždím, za chvíli znovu. Pak už se moc nejede a horizont je tu v zápětí. Garmin už ukazuje jen poslední kopec aka graveliště a k němu delší přesun. Dávám ještě jedno magnézko, preventivně a přemýšlím jestli něco zkoušet, když se cítím dobře. Nakonec ale není moc kde a vlastně si říkám, že jestli mi to jede líp než někomu jinýmu, tak mi to určitě i líp regeneruje a v kopci se prostě ukáže.
  S Žábou se motáme kolem čela a já už nepochybuju, že takhle i dojedem. Graveliště do Janoviček je tu. Pár lidi odletí, já zase s rozmyslem, s Žábou si docela vyhovíme, nakonec nahoře asi 5 a 6, mám to na kousek, pak to s Žábou dolepíme ve sjezdu, zbylo nás možná 10? Není tu Líba, ale Štajner, Müller, Klícha a další. Jako furt se cítím dobře, takže dojde i finální šrot po kostkách, mám to přímo před ubytkem, holky fandí. Začalo se na hodně dlouhej spurt, hrubý kostky usedím a když se dlažba zlepší, můžu se zvednout a nabírám až nečekanou rychlost a 3.flek z původní megagrupy k tomu. Žába kousek za mnou, na špicích strávil mraky času, zase parádní závod. Já jsem taky spokojen, posledních 50 km se mi jelo naprosto porádně, marathonská euforie!
  Jen škoda dvou Vláďových defektů, ve 3 to mohlo být ještě zajímavější. A obrovskej dík klukům za ten začátek, kdyby mě tam nechali, což bych se ani moc nedivil, tak bych si to takhle určitě neužil.
  A organizace? Trať těžká, zabezpečení super, fakt top. Gravel a ta lesní cesta sem nepatří imho… plus teda mě mrzí jedna věc: když už se do propozic napíše, že se smí přebírat jídlo jen na vyznačených místech, tak by to měl někdo kontrolovat, jinak sem si připadal trochu jak debil, že jsem tam záměrně nikoho neměl a zbytek v pohodě dostával cokoliv kdekoliv…
  Ale hlavní otázka, jel bych to znovu? Ano, díky za to! A díky za super tým, nakonec i ta týmová bedna byla!!!

  
  
  
• Vláďa – Jak to HonzaB všechno zachránil
  
  

  V sobotu s Lukem projetí první části trasy, v prvním blitkobrdku jak psal Tondáno zjistit, že už jsem tam fakt jel s Kulhošem a Pavlem, když jsme jeli po stopách Sudety Tour v roce 2021 a cestou ladit jak to vlastně pojmeme. U večeře se domlouváme, že pojedeme v klidu někde zezadu a na WA pak ještě popichuju, že bysme mohli dát bednu v týmech.
  
  Ráno se potkáváme v koridoru, Lukovi se nezdá jak jsme moc vzadu a tak se suneme trochu dopředu. Start klasicky trochu nervózní, ale tak nějak se dostáváme za odbočku směr Polsko. Zdravím Tondána, který se zkušeně proplétá balíkem. Přežít psa v balíku, brdek před odbočkou na Radkow ani neštípne a tak je tu odbočka.
  
  Hned za zatáčkou házím malou placku a jde se na věc. Luke najednou najíždí na čelo, říkám si, že asi změna plánu, ale tak od rána tomu tak nějak přirozeně velí tak to hákuju. V první blitce se tam snažím hodit lehčí převod, ale už není z čeho brát a ta kadence je nějak divná. No ale 19% je 19%. Ke konci druhý části zjišťuju, že je z čeho brát a že to valím celou dobu na velkou (v cíli zjišťuju, že jsem si na 15km dal letošní 5 minut maximum - no to fakt chceš když je to ještě 155km). Tak teda na chvíli shodit na malou, akorát toho Luka najednou nevidím před sebou.
  
  Tak si říkám, že už toho využiju a že si na konci čelní grupy v klidu dám sjezd a Luke s Žábou mě někde sjedou. V Polsku za kostkama už na ně čekám, ne že by to trvalo nějak dlouho, a jedeme. Žába samo zase jede jak howado . Ale Luke neprotestuje a já mu to nechci kazit, tak frčíme - oraange trojka snů (takhle jsem si to nějak od loňska plánoval, že to bude). Žába úřaduje spokojeně na špici, občas nás tam pustí, ale ne na moc dlouho.
  
  Za Broumovem nás dolítne slušná grupa, ale když zjišťuju kolik nás je a že nikdo nestřídá, tak se prostě klidím dozadu (asi stárnu a nechci se nechat vyždímat a zahodit). Ke konci kopce někdo brblá, že takhle se ta grupa rozbije, ale nikoho to moc nevzrušuje. Tak nějak spěju k závěru, že to je ta grupa, kde bysme mohli dojet a že i ta týmová bedna by mohla vyjít, pokud tam spolu zůstaneme.
  
  Pomalu začínám přemýšlet, jak naberu na bufetu pití, ale nakonec se mi daří chytit bidon takže hákuju Luka těsně za odbočkou a dojíždíme Žábu (ten jede zase jak howado, i když říká, že se šetří). To se povedlo. Když najíždíme na 19% kostky ve Velké Srbské, tak si uvědomuju, že tady už jsem kur.a taky byl. Nahoře Luke hlásí ať lehce zvolním, aby si nás Žába háknul a valíme dál. Ke konci sjezdu Pícha nechává díru a vzhledem k tomu, že se dost točil na špici tak mu nevěřím, že nás tam nenechá a lepím to. Taky solidní úlet.
  
  Pak přichází přeháňka, následuje pořádnej chcavec. Jak je to snadný dostat ze z módu je mi zkurwený vedro do stavu je mi kurewská kosa. Balík zvolňuje. Bohužel na výjezdu z deště zjišťuju, že mi nějak divně skáče zadní kolo. Takže si vystupuju, opravuju defekt. Na Garminu vidím, že jsem chytil díru cca 3km. Tak se snažím dát vědět Lukovi, že nemají čekat a vyrážím.
  
  Najednou se mi jede mnohem líp a vypadá to, že se i blížím. Nakonec před sebou i někoho vidím. Bohužel, když ho ve stoupání dojíždím tak zjišťuju, že mám zase prázdný zadní kolo. A nemám to jak opravit. No někdo ze Šlapek je snad za mnou tak to rozeberu a počkám. Objevuje se HonzaB a zachraňuje mě svojí náhradní duší. Vím, že mi chvíli potrvá to opravit tak mu hlásím, že právě převzal žezlo třetího v soutěží týmů a má se snažit.
  
  Po opravě pokračuju směr Jívka. Před vesnicí odbočka do lesa - tady už jsem párkrát byl. Vyzvedávali jsme tu dítko z tábora. No to snad nemyslí vážně. No asi jo. Takže průjezd lesem, modlím se, abych neměl další defekt. Naštěstí se mi nakonec povede projet i gravel úsek před Janovičkami tak teď už jen opatrně dolů. Cca 2km před cílem dostávám křeče do stehen, trochu mě to brzdí, ale nakonec bez problémů projíždím cílem (teda na těch kostkách dost opatrně, abych nezničil Honzovi duši ).
  
  Tam HonzaB hlásí, že jel jak howado. A díky tomu, že to zachránil tak Šlapkám ta bedna fakt klapla.
  
  Sice jsem si dal půlku závodu zase jako TT, ale i tak jsem si to skvěle užil a jsem spokojen (čas jízdy 5hod 15minut není o tolik horší, než co měla moje skupina). Vidět, že v tom nejsem sám, občas prohodit pár slov a přitom se držet plánu to vážně byla bomba.
  
  Tak příští víkend se těším na maratonské repete a premiéru na Mamutovi...
  

  
  
  
• Žába – nepředbíhejte na roštu!
  
  

  HonzaB před devátou kroutí hlavou proč už se soukám do kombinézy. "Chci se rozumně rozjet, prohlédnout dojezd do cíle a hlavně se včas postavit na start, nesnáším borce, co přeskočí hrazení do prvních řach minuty před startem." S pochopením kývne hlavou a pokračuje hledat Luka a svůj startovní balíček. Já dokončuji svou předzávondí přípravu.
  Sotva se rozjedu z pakroviště, vidím oranžové dresy. Stavím se pozdravit Pantátu se Strejdou. Krásné slunečné dopoledne mi kazí škrundání v břiše. Přemýšlím, jestli zase zajít do ToiToi na náměstí, ale raději si zajíždím na pumpu. Neplánovaná zajížďka, hledání cílového spurtu a najednou dojíždím 10 minut před startem k plnému roštu. Vzadu stojí závodníci na krátkou trať, musím vyjet ven a přelézám hrazení vepředu. Jelito, fakt Sotva se zabydlím na pěkném místě na roštu, podává mi kolo VSid a leze za mnou. Stydím se, naštěstí nikdo kolem nebrblá ... maraton se nevyhrává prvním šlápnutím.
  
  Peloton vyjíždí za autem v klidu, neblbne se ... od toho bude za 10 km kopeček v Polsku. Tušil jsem ránu palicí. K mému překvapení to jsou dvě rány palicí. Krutá stěna, jede se strašně a když už začne kopec povolovat, za zatáčkou se objeví ještě krutější stěna. Cedím se dozadu, chytám odlep, Vláďa mi před horizontem odjíždí. Kdybych tam nechal úplně všechno, dolepil bych to. Ale Luke za mnou by si to musel vyžrat sám. Bude lepší se nepozvracet na prvním brdku a být užitečný na rovinách. Jedeme ve dvou sbírat korálky. Překvapivě na nás Vláďa počkal, svištíme ve 3, 4, 6. Teamové rádio spustí veselou notu a záhy nás spolkne velká skupina.
  
  Teamové rádio zmlklo. Ne že by se jelo, spíš jsme se nechtěli překřikovat přes celý balík. Postupně tlumím svou přehnanou aktivitu na špici, kopce se jedou bez nástupů. Je to taková vytrvalostní jízda proložená blitko stojkami. Čelo závodí na kostkách ve Vysoké Srbské a nechává nám další korálky. My nezávodíme. Zařadím nejlehčí převod, sklopím hlavu a dieselovým tempem jedu obvyklý silový interval.
  
  Sice nic nejedeme, ale na železničním přejezdu v Teplicích si připadám jako na TdF. Stojíme celý balík v řadě u krajnice a televizní kamery jsou cudně namířené jinam.
  
  I bez blbnutí necháváme korálky za skupinou. Jeden z korálků je bohužel i Vláďa s defektem. Teamová soutěž je v háji. Marně vyhlížím další červenou na železničním přejezdu.
  
  Závod se rozjíždí teprve na šestém km před cílem. Poslední stoupání, navíc bez silnice. Bohužel hned na začátku najíždím do špatné stopy plné šutrů a čtveřice s Martinem Klíchou poodjíždí. Luke mi říká, že na něj nemám čekat a klidně si to můžu sjet - vtipálek Na horizontu Martin musí počkat na odpáranou trojici a já s Lukem jsme jim v patách. Nechávám Luka ve sjezdu před sebou, abych nezdržoval v zatáčkách. Párkrát se prostřídáme a uprchlíky sjíždíme. Bohužel si přitáhneme pár dalších soupeřů a tak se bude spurtovat do cíle.
  
  V Broumově se Luke ptá na plán jak do cíle. Naprosté sci-fi něco plánovat do kopce na kostkách. Motáme se městem a mě něco nutí za každou zatáčkou popojet víc dopředu. Snad to bylo oranžovým dresem, dehydratací nebo předávkování cukrem. Do poslední zatáčky najíždím z čela a toužím se vyždímat do prázdna. První část na jemných kostkách je dobrá, držím krok, mám volnou cestu. Jenže přijdou velké kameny a já kotvím. Objel mě nejen Luke, ale i soupeř z kategorie. Tomu sice v závěru dochází, ale zavírá mě do hrazení. Přeci se tu nerozsekám před A závodem Praha-Doksy, vytěsnuji soutěživého ducha a vycouvám na 11. místo.
  
  Díky oranžová, bylo to velké. Dokonce HonzaB přiváží bednu v teamech. Parádní rozjezd (nebo dojezd) před čtvrtkem.