Akce Sudety Tour 2013

Akce Sudety Tour patří do kategorie Marathon cup. Datum: 2013-06-09.

Nejdelší varianta má délku 170.00 km.

:: Propozice :: Mapa a profil :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto :: Roadcycling

Historie: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012

• Dreamer – 34 minut za Kulhavým - Sudety Tour 2013
  
  

  Rok se sesel s rokem a zatimco pred rokem jsem mohl do nadpisu reportu dat text \"10 minut za Hruskou\", letos je podle titulku patrne, ze to takova hitparada nebyla, co se tyce odstupu od viteze. Pricin to melo nekolik, jak se pokusim popsat na nasledujicich radcich.
  
  Po vodnich laznich a povodnich, kdy jsem vynechal vetsinu zavodu a jel jenom casovku na SUACu kde taky byla zima a mokro, jsem v tydnu dal v utery Kolodeje kde mi to jeste docela jelo, ve stredu a ctvrtek pak treninky o samote. A prave ve ctvrtek jsem se po x mesicich probudil s lehkou bolesti v krku, v patek jak se oteplilo se k tomu zacal pridavat ucpany nos. No nebudu chodit kolem horke kase ani se vymlouvat, ale proste na me 3 dny pred Sudety vlezlo nejake lehke nachlazeni + jak se nahle oteplilo to mi taky nesvedci. Takze jsem byl trochu nalomeny jestli na Sudety jet, ale zas tak spatne mi nebylo. Na druhou stranu kdyz jsem vcera cetl ze i Konig najednou chytil virozu a vzdal Dauphine Libere, tak jsem si rikal, hmm a to je profik, ty nikam jet nemusis a pokud se ti tam nechce na 100%, tak nejezdi.
  
  Nicmene je sobota 5:30 rano a vyrazime s Czendou a Hraboskem smer Teplice nad Metuji. Kluci trochu resi pocasi, ale ja si byl skoro jisty ze prset pri zavode nejak vyrazne snad nebude, spis jsem se bal horka. Rano mi je tak nejak stale stejne, v krku poboliva, citim se trochu jako lekla ryba. Ale takove stavy jsem uz nekolikrat pred zavodem taky mel a pak mi to naopak jelo vyborne,takze s tim jdu na start ze se proste uvidi jak to bude letos.
  
  Start je opet hodne nervozni, sice mam prvni lajnu a stojim tak na 5m od olympijskeho viteze Kulhaveho ale co je mi to platne kdyz hned po startu se zacnu propadat. Je to idealni napad dat start z mirneho kopce dolu a po 500m dat tu prudkou zatacku na namesti ve meste, iz tam to malem lehlo. Kolikac jel vic vlevo a brzy mi mizi, takze aspon v uvodu se mu dari byt trochu vepredu. Jiruse jsem nejak nepostrehl ale taky tam asi nekde bude. PAk nasleduji usek spis mirne z kopce, uzka silnice a a tak neni divu ze to na 3km poprve lehne, kousek za mnou. V cili se pak dozvim ze tam skoncil Kure. Tim jak jsem se necitil fyzicky uplne dobre, tak se to u me projevovalo i v jizde ve skupine, nebyla chut se tam tlacit. A tak nekde na 7 km me dojel a predjel i Vsid s potutelnym usmevem na rtech a slovy \"nejaky problem Dreamere?\". Nee vubec zadny problem, jenom jsem se z 30. mista na startu propadl nekam na 100+ misto po 7 km, idealni zacatek!
  
  Potom zacaly takovy ty kratke brdky, v jednom se nahoru vubec nejelo ale sance dostat se dopredu moc nebyla, presto jsem se natlacil aspon trochu nekam k 70-80. poziic. V te dobe uz jsem videl ze i Kolikac se propadl takze jsem si ho hlidal. Jirus uz byl asi zabudovany nekde vic vepredu, Kure jsem si rikal ze rovnez. Po kratkych brdkach prisly kratke ale prudke sjezdy po uzkych silnickach. Clovek to zna vi co ho ceka, ale pokud to nemate najete tak tam na celo nesjedete vubec, ba prave naopak.
  
  Vysledek byl ze pod Vysokou Srbskou jsem najizdel uplne na chvostu hlavniho baliku coz bylo hodne spatne. A protoze mi ani ty nohy nejely jako kybybych byl zdravotne ok, tak jsem v kopci nepredjel skoro nikoho a dost se tam trapil. Pred rokem mi kostky prisly kratke, letos nekonecne, to myslim mluvi za vse. Nahore se jeste trochu kousnu a odskakuju Kolikacovi, ale ve sjezdu vlaju mezi jeho skupinou a skupinou prede mnou, takze kdyz vidim ze toho mam dost, cekam na Kolikace.
  
  A delam dobre, zformuje se skupinka a je nas tak 15 a ja jsem rad ze jsem rad a trochu se desim co bude dal. Ted se sice moc nejede takze si orazim ale moc dobre mi skutecne neni. No nic jedeme dal, nicmene nekde pred Velkymi Petrovicemi nas dojede Nemec z Vokolku, evidentne mel nejaky tech. problem protoze pred rokem byl 10. Tim padem ale jde hned na spic a nase skupina musi prestat jet turisticky a vic se snazit. Nastesti jede stylem \"do kopce tak nejak na pohodu\", takze tam stacim v pohode, ale nanestesti pro me to dost pousti z kopcu (kyyych az jsem si poprskal monitor, no fuj), kde mam preci jen trochu obtize i kdyz ne takove jako jsem se bal.
  
  Par brdku a je tu Odolov! Pred nim jsem se citil nejvic na dne, takze jsem do sebe dal prvni gel a hned se mi Odolov jel dobre, dokonce jsme nasi skupinku roztrhali a do sjezdu jsem sel s Kolikacem na cele. Jenze ve sjezdu si nas Nemec spolecne s dobre jedoucim Kamilem Ackermannem ze Suacu sjeli a predjeli a to jsme nejeli uplne turisticky. Chvalecske serpentiny se taky moc nejedou, jeste mi tam ucinkuje gel, takze je davam docela v klidu, na to jak se citim. Zato v mirnem sjezdu do Teplic uz gel prestal fungovat a prestoze moc nejedeme, tak se mi zase zacina jet nic moc, proto jsem spis vzadu a ani nestridam.
  
  Deleni tras, na dlouho nas jede tak 7-8. Prubeh druheho kola je stejny, uz mam jenom jeden gel a jednu tycinku takze kalkuluji kdy co snist abych vydrzel az do cile. Bidony se nastesti podavaji. Pocasi take obcas pomaha objevily se mraky a kdyz je pod mrakem tak je kolem 22 stupnu, takze je chladneji a to mi pomaha. Druhy Odolov projizdime koleje tesne pred vlakem na cervenou, no bylo to tesne! :) Kopec se mi zase jede relativne dobre zvlast v tech nejvetsich stojkach, vepredu jsme byli vzdy Nemec, Kolikac a ja. V Chvaleccskych serpentinach se nejdriv jede opet na pohodu, ovsem nahore nastoupi Nemec a Kolikac ho hakuje! Ja tam zavahal a ackoliv je zacneme s Ackermannem hned sjizdet tak dira uz tam je. Z kopce dolu tak jedeme naplno, do toho zacina prset, no super!
  
  Naplno se jede cely usek az do Teplic, nase skupinka se deli, mne odskakuje i Ackermann a po velkem usili se mu dari dojet Kolikace s Nemcem. Ja jeste s jednim borcem jsme kousek vzadu ale uz jsme v Teplicich a porad tam mam diru, jeste me trochu zbrzdilo auto. Nicmene pri najezdu do ciloveho kopce je mam vsechny na dohled, Kolikac je asi v rausi ze se ani neohledl, jestli za nim jsem :) Kamila Ackermanna zahy predjizdim a prede mnou je tak uz jenom dvojice Kolikac+Nemec. Zarazuji tezsi prevod a vidim ze je oba sjizdim! Coz me potesi a pak stridave tocim lehci a tezsi prevod. 1 km pred cilem jsem uz za obema, Kolikac presto podle me o me nevedel, Nemec jo, ten se obcas ohledl :) Mel jsem chut jim jeste propagacne nastoupit a jit pred ne, ale pak jsem vzhledem k memu stavu usoudil ze na na to dnesna neni ten nejlepsi den. 200m pred cilem se Nemec zveda a ujizdi Kolikacovi, ja na nej konecne zavolam ze jsem za nim a tak nakonec projedeme cilem spolecne, rikal jsem si ze nema smysl abychom mezi sebou spurtovali, kdyz jsme spolu objeli cely zavod.
  
  Takze takove byly letosni Sudety, gratulace Jirusovi, dneska byl nejlepsi, po startu se bal z nas nejmin a chytil skupinku ktera dojela pred nami. Ja jsem nakonec rad ze jsem se na start postavil a ve zdravi dojel do cile a jako bonus me potesil ten zaver, kdy jsem si dokazal sjet za svoje od Chvalecskych serpentin Kolikace s Nemcem. Do budoucna by ale organizator mel opravdu neco udelat s tim startem, kdyby byl start do kopce nebo rozdelene trasy, vsem by se urcite ulevilo.

  
  
  
• Kolíkáč – Chytneme se za ramena?
  
  

  Rodinný víkend, v sobotu krásná procházka v Teplických skalách, výlez po žebřících na Střmen byl pro mě, díky závratím, neskutečný adrenalinový zážitek. Na Bišíku skvělé zázemí, škoda jen, že se tady v neděli nekonaly pozávodní ceremoniály. Večer menší pokec s CK Záluží a jdu brzy spát. Ráno proběhlo nějak až moc v klidu, na to, co nás zase čekalo za úvodní nervák.
  V první vlně, okolo týmy Bauknecht -Author, Favorit Brno do toho Hruška a Kulhavý, hold závodů málo, tak si kluci přijeli udělat pěkný trénink . Do toho krátká a dlouhá dohromady, takže pod první kopec na 22. km to bude zase pěkná mela. Po startu sešlápnout plynový pedál k podlaze a držet se co nejvíce vepředu, servisní vozidlo Kastar nám nepochopitelně udělá první trychtýř ještě v Teplicích, vůně seškvařené gumy ze špalků, nadávky, výkřiky, to se ještě bude dlouho vznášet nad balíkem. Stresem se mi nějak sevřel žaludek, před Policí nad Metují štěrkový sjezd, začínám se pěkně propadat. Do toho ještě pár výhupů a ostrých zatáček, pod jedním viaduktem již slyším ten nepříjemný zvuk padajících těl a nárazů uhlíkových rámů. Je to hnus, každý rok stejné, nechápu, proč se nerozdělí starty, klidně si připlatím o pár kaček více, než zažívat ten úvodní thriller!
  Díry na silnici, nebezpečné sjezdy, prostě hledám výmluvy, proč nejsem vepředu jako Jirus! Naštěstí je tu Dreamer, který už ale před startem hlásí, že má cyklistickou nemoc a to rýmičku, takže dnes je prý marný. Zbožné přání, že na pověstné kostky na Vysoké Srbské vlítneme v předních pozicích, se nevyplnilo, naopak, přijíždíme tam se štěstím na chvostu po parádní wattové špičce, když vlajeme na ocase a sjíždíme to. Je mi na blití, je jasné, že to zase ujede, navíc kostky se mi jedou příšerně, trápím se trápím, břicho v jednom ohni, v hlavě frustrace, že to je zase stejné jako každý rok. V Hronově se šikujeme do grupy, balík je v čudu, ale je tu skleslý Dreamer, Kamil Ackermann, no snad se nějak zabavíme Do toho přilítne zezadu Vokolek Luboš Němec a rozjíždí konečně nějaké tempo. Nevím proč, ale nějak jsem si vsugeroval, že Luboš s Kamilem jsou nad 40 let v mé kategorii, a že je nesmím pustit. Velké Petrovice na 44. km mě již zastihují v lepším stavu, nohy se rozjely, žaludek zklidnil, vypil jsem asi již 1,5 bidonu, snědl banán a dokáži reagovat na tempo nejlepších v naší grupě. Občas se potkám i se špicí, ale s Dreamerem nemusíme naštěstí tak tahat, vždyť přeci nebudeme sjíždět našeho Jiruse .
  Hlavně díky Lubošovi začínáme postupně sbírat odpadlé lidi, někdy i skupinky, pod prvním Odolovem do sebe narvu gel a docela s chutí polykám ty procenta sklonu. Navíc zase sjíždíme další lidi a to zvyšuje náš vrchařský apetit, na bufetu omylem dostanu bidon jen s čistou vodou, ale i ta se bude nakonec hodit. Začínám si to užívat, všechno funguje tak jak má, jen v hlavě to šrotuje, že je to vlastně špatně, měl jsem jet o skupinu před námi, aby to pěkně bolelo . Závoru vykroutíme nahoru a stále čekám, ž bílá čísla z krátké začnou trochu mezi sebou závodit a rozjedou tempo, které by nás mohlo posunout blíže nějaké grupě před námi, ale to se tak bohužel neděje.
  V Teplicích krátká do cíle, my jedeme ještě jeden okruh s těmi vypečenými kopci. Zjišťuji, že mi pomalu dochází pití, i ta čistá voda je málem ve mně, a to je další bufet zase až na Odolově. Před Krkavčinou zkusím energetickou žvýkačku, co jsme fasovali na startu, docela funguje, že aspoň nemám v puse vyschlo . Dreamer furt lamentuje, že už to dál s námi nedá, ale já mu věřím, že se kousne. Odolov se již nejede s takovou lehkostí, ale díky hákování Luboše to docela uteče, nahoře odhodit bidon, čapnout plný a i banán se podařil a mastím to do sjezdu, ve kterých zaostávám. Po chvíli mě přehučí Kamil s Lubošem, stále žiji v přesvědčení, že to jsou moji soupeři nad 40 let, takže těch se musím držet. Trochu jsme prořídli, ale stále asi v 6 kusech pokračujeme směr Závora. Magnesium v sobě, další gel zahučel, jede se mi stále bez sebemenších problémů, pěkný pocit. Na metě 500 m na vrchařskou prémii se zvedá Luboš k nástupu, skočím mu do háku a uděláme si menší náskok. 140. km a my konečně závodíme . Luboš roztáčí špic, občas mu postřídám, do toho dešťová přeháňka, zase budeme mít mokré tretry. Otáčíme se, Kamil to ještě za námi zkouší, ale je osamocen, věřím, že to již udržíme. Ale ještě je to 15 km do cíle, z toho 4 km kopec na Bišík. Voda stříká všude, znovu se otočím přes levé rameno, Kamila již není vidět, asi to vzdal. Když tu najednou, jako duch, se zjevuje za mým pravým ramenem. No ty brďo! Takže pokračujeme ve 3 kusech, boj 40-cátníku pokračuje .
  Bišík, hned odspodu za to bere Luboš, znovu hodím háček a vezu se nahoru, Kamil nereaguje. Celý kopec se neotáčím, narozdíl od Luboše, který vidí, co se za námi děje, ještě ho chci trochu potrápit, tak se ho držím, ale stejně mu to chci nahoře nechat, byl lepší a o hodně víc dnes tahal a určoval tempo naší grupy. Takže když se na 300 metrech do cíle zvedne, již nereaguji a chci si to o samotě užít. Jaké je však moje překvapení, když se zezadu ozve tichý hlásek s otázkou: „Chytneme se za ramena?“ Ty wogo Dreamer je tu! To je šok, již jsem myslel, že po tom šrotu, co jsme jeli s Kamilem a Lubošem, je někde dávno v propadlišti dějin, a on metr za mnou Hezký! To víš, že jo, pojď sem ty starý brachu, takový cíl v objetí se Šlapkou si nemůžu nechat ujít!
  V cíli již vysmátý Jirus, dnes zajel znovu skvěle, po chvíli doráží Olin, pozávodní pokec běží naplno, to jsou chvíle, proč to děláme. Spěchám za rodinou, balíme se a opouštíme to krásné místo jménem Bišík. Byl to parádní víkend, na Srbské jsem si říkal, že tady již nikdy ne, ale kdo ví, třeba za rok, na rozdělených startech, zase ahoj
  Až doma koukám na výsledky, tak nakonec 6. flek, Kamil s Lubošem jsou ještě mlaďoši, to jsem žil v pěkné představě při závodě, ale kdo ví, možná že bych nejel v závěru tak aktivně. Pořadí týmů mě naplňuje blaženým pocitem, Šlapky se znovu neztratily a stále jim fouká čerstvý vítr do oranžových plachet! Díky všem, co se o to zasloužili!

  
  
  
• Čert – Sudety z cela
  
  

  Na 30km odjel Kulhec s nekym z Favoritu Brno, byl tam cely tym. Od zacatku se hezky zavodilo, prumer 42. Rikam si, super to mi sedi, doufam, ze se tak pojede cely zavod. Na prvni premii kostkovem kopci na horizontu odjel ten Kulhec, byl jsem tam s nema, ale rikam si, to sjede, budu v klidu. Borci samozrejme nic. Nechali je odjet a kazdy byl spokojeny. V kopcich se zavodilo na rovinach stalo. Ke konci jsem zkousel odjizdet, ale bezuspesne. Kdokoli z nasi skupiny odjel, nechali ho jet zvednul jsem se ja, tak se zvonilo na poplach, to mohl najednou kazdy. Nestridali, nemeli snahu zavodit. Kdyby se ten zavod jel deset hodin, byli by spokojeni. Jsem znechuceny dnesnim stylem zavodeni. Asi jsem za stare skoly, kdy se zavodilo cely zavod nadoraz. Nastupy, vrazedne tempo, uniky. To je to, co mi vyhovuje. Takove cundry, co se jezdi ted, je neskutecne. Ti mladi a ten zbytek to je hruza. Lawi tam bylo ve ctyrech a bud odjížděli, ale stylem 100m pred skupinou nebo nestridali nebo se sjizdeli navzajem. Jako zvazuji, jestli se mi vubec oplati tady v tom systemu dal zavodit. Pripada mi, ze ma kazdy strach ten zavod utvorit, neco vymyslet nebo se sebrat a odjet sam za sve. Kazdy jen v haku vyčkává a ceka co udelam ja. Jako nerikam, ze jsem superman, ale polovinu zavodu jsem musel tvorit ja. Neni divu, ze zavody ve svete by mi sedely vic. Mrzi me, ze jsem se za svou karieru nikam nepodival ven, kde je styl zavodeni uplne jiny. No uz jsem se z toho vyspal a jedem dal, Hold nezbyva nez dal ukazovat zbytku, jak se zavodilo kdysi, kdyz jsme byli mladi. Na Rampusakovi to snad bude jine....

  
  
  
• Radim – Sudety Tour aneb když křeček kouše
  
  

  reportáž

  
  
  
• Jirus – Odolov...takhle krátkej snad nikdy nebyl!
  
  

  První vlna. Jede se z ostra, hlídám si Kolíkáče a Indiána. Kolíkáč s Dremerem propadají za mě a myslel jsem, že jsou někde těsně za mnou v rámci balíku. Ohlížet se bojím jede se na těsno a mám strach. Srbská celkem na čele vedle mě P. Novák. Jedu nahoru s nim, to docela jde, ale co přicházi pak je totál šrot až do Hronova. Na hlavní se to zklidní a regeneruju. Ohlížim se nikde nevidim jedinou Šlapku, tak to je v háji. Plánuju v kopci na Bezděkov odpadnout, ale držim se, Indián je tu taky. Odpadám až v kopci v Petrovicích, tady se to trhá. Indián nikde. Jedeme skupina, Stárkov v pohodě, chystám se na Odolov. Takhle krátkej snad nikdy nebyl :o). Pak se to zhoupne a jsou tu serpentýnky v lese. Držim se pohodě, ale jede se slušně 39x21 a jsme nahoře. Dolu se moc nejede. Druhé kolo je otrava. Po rovinách nikdo nechce jet a do kopce by se strhli. Tak to střídáme, ale vydrží to zdycky jen chvíli, pak zase všichni svěsí. Druhý Odolov je už delší, ve stehnech začíná poškubávat, dávám anticramp, asi zafungoval, nebo jsem to roztočil, je to v pohodě. Při nájezdu do serpenti si poodjíždim, abych měl náskok, až se zase do kopce zblázněj, ale nahoře jsem sám. Tak počkám na nejbližší dva snažim se to dolů roztočit, ale žádný extra tempo to teda neni. V kopci do cíle jeden odpadá hned, druhý se drží. Ještě předjíždíme asi dva borce z dlouhý. Dvěstě metrů před cílem házim dolu o dva nebo tři pastorky, zvedám se a je to tady - pivo v cíli, kvůli tomu to člověk dělá. Ale jo bylo to dobrý, jen kdyby se mi nechtělo asi 140km na záchod. Za jízdy to nedokážu a stavět jsem se bál, že by mi to ujelo.

  
  
  
• VSid – Zastavuji, svalím se do trávy, užívám si sluníčka ...
  
  

  Co říct? Sudety se začají tradičně stávat mým nejhorším maratonem. No, co bych taky chtěl, když jsem letos byl poprvé v kopcích právě na Sudetech a místo své obvyklé závodní hmotnosti 76 kg vážím 79? A to mám letos najeto nejvíc, co jsem kdy ve stejné době měl... Nemile mě překvapil už úvod, protože jsem musel do zadních řad, ale viděl jsem, že do první lajny nedůslední hlídači pouštěli i ty, kteří tam neměli co dělat. Ono by to bylo jedno, ale start na Sudetech je tedy dost hrůza, a jak v reportu poznamenává Dreamer, mělo by se s ním něco udělat - 400-500 lidí, úzká silnice, hned v úvodu esíčko, se nedivím, že to KAŽDÝ rok hned na začátku někdo odnese a spadne. Posléze také tradičně vlny, brzdy, zpomalení a zase rozjezd... Dostat se dopředu je dost náročné.
  Ale abych se vrátil k \"osobním pocitům\". Jelo se mi blbě hned od začátku, pár kilometrů po startu jsem i na rovině dýchal jako kardiak na schodech a ne a ne se zklidnit, holt již kategorie 40+... \ Nakonec jsem se trochu rozjel a držel se hl. balíku, i když dost nataženého. Jak píše Dreamer, skutečně jsem se ho ptal, jestli nemá problém, ale byl to velmi účastný dotaz, neboť viděti Dreamera takto vzadu přišlo mi nezvyklé. Křeče přišly už nevím kde, ještě před nájezdem do \"prvního\" kola, biceps, pak hned kvadriceps, prostě jsem musel zastavit a počkat. Ok, tak holt další skupina. Že jsem fakt marnej, mi došlo po první Chvaleči. " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Nicméně ok, držím se, snažím se jet inteligentně, tzn. že sjezdy jedu jako ďas" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> a pokaždé skupině poodjíždím, abych pak vytočil nohy a trochu si dáchnul před dalším stoupáním, nebo ještě lépe, abych si trochu povyjel do stoupání a pak pomalu propadával dozadu. Ale je tu druhý Odolov, a to, co jsem tušil, je tu - opět křeče, tentokrát obě nohy, a dokonce i pod pravou lopatkou (jak rukou víc přitahuju, abych kompenzoval slabší tah pravé nohy). Zastavuji, svalím se do trávy, užívám si sluníčka a provádím strečink nohou Hm, tak nějaký čas samotka, ale na Chvalečí dojíždím odpadlíky z předchozí skupiny. V závěru kopce poodjíždím a s Uwem (jezdec z Německa) dojíždím pod Bišík, a pak nahoru. Uwe byl lepší, ale já byl rád, že křečci jen tak lehce zlobili, takže žádné drámo jsem z toho nedělal - 91. nebo 92...
  Jinak nepříjemný zážitel mě potkal při druhém sjezdu do Stárkova, kdy opět před skupinou jsem frčel dolů, když vtom zleva ze svahu kde se vzala tu se vzala motorka a řítí se přímo na silnici. Zařval jsem, co to šlo, snad mě slyšel, snad na poslední chvíli uviděl, zastavil těsně před silnicí, právě když jsem ho míjel, uf.
  Průměr horší než a loňském 180km Krušnotonu mluví za vše. Chybí mi závodní motivace, v jednu chvíli jsem si vzpomněl na Orlíka a jeho turistiku...

  
  
  
• Mirek – 400 lidí je moc
  
  

  Sudety Tour 156km- první vlna mi k ničemu není, jedu na jistotu, kolem mě se valí pomalu davy, po pár kilometrech se Kuře sbírá ze silnice po pádu, prostě tohle nemám rád. 400 lidí je moc, navíc když je úvod mírně z kopce. Na 12.km v Polici už je to natažené dělají se díry a ztrácíme kontakt s balíkem. Někde před Machovem zkouším doskočit do skupinky před námi, kde jede Olin, to se ale samozřejmě nezdaří a se sklopenýma ušima zalézám zpátky do té naší. Vysoká Srbská- nahoře ještě vidíme ocas balíku, ale my jsme teprve dole. Nahoru se tak tak vyškrábu, hroznej kopec, 20% po kostkách je šílenej sklon. Formujeme se do skupiny tak 25 lidí, nic moc se mi nejede, ale ještě poslední světlejší chvilku zažívám na Bezděkově, kde to vyjíždím vepředu. Pak už začíná pomalu trápení, od nějakého 50km už čekám v každém kopci, že odpadnu. Hlavně začátky kopců se mi jedou šíleně, pak se ale vždycky nějak rozjedu. Trpím, naposledy potáhnu špici někdy na konci prvního kola, pak se zašívám, jak jen to jde. Kupodivu kopce přežívám a naše skupina se pomalu zmenšuje. Na druhém Odolově už jsme jenom čtyři, dva odpadlíky ještě dojíždíme, Chvaleč taky přežívám a vezu se do Teplic. Někde na 50.km bych si na sebe nevsadil ani korunu, že s tou skupinou dojedu do cíle a ještě většinu lidí nechám někde za sebou. Na špici ani omylem, bolí mě všechno, nohy, ruce, záda. Cílový kopec už trošku chytám křeče, ale jedu, hlavně si dávám pozor, abych nepředjel kluky z BMC a Hakr, protože ti toho odtahali nejvíc a musel bych se hanbou propadnout, kdybych dojel do cíle před nima. Nakonec 86.flek, podobně jako loni, ale ztráta je větší, průměr menší, no ale trať byla asi těžší. Počasí celkem vyšlo, jenom pár kapek spadlo, sice na mně dost teplo, ale přežil jsem. Bouřky byly až cestou domů, což nám v autě tolik nevadilo.