Akce Dobrovice 2022

Akce Dobrovice patří do kategorie UAC. Datum: 2022-08-28.

Nejdelší varianta má délku 101.00 km.

:: Propozice :: Trasa 2022 - garmin :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto

Historie: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020 :: 2021

• Žába – Druhý den to jede nejlíp
  
  

  Jejda, tohle nebylo zadarmo. Sektory obzvlášť vypečené, okořeněné ostrým větrem, alespoň se neprášilo.
  
  Dva týdny jsem v krizi po strašné náloži ze sólo Temelína (to je tak, když někdo přijede na start o 15 minut pozdě). Železného Dědka jsem nezvládl a celý týden jsem bez energie. Nabídku na Holickou 100 jsem přijal s povděkem, že se nebudu muset gumovat v bahně. Jenže to by mi Kapr nesměl po dojetí časovky vysvětlit, že druhý den to jede nejlíp a že na Lawi určitě musím.
  
  Začátek nečekaně dramatický. 250 metrů od ostrého startu nacouval z polňačky do pelotonu ***, zastavit balík rozjetý na 55 km/h není sranda. Takový typ selekce nikdo nečekal. V půlce prvního sektoru těžký pád kousek přede mnou, sotva jsem se vyhnul. Pak už žádné drama, jen zábava na polňačkách a dřina na silnicích.
  
  První desítku kilometrů jsem byl trochu ztuhlý po včerejší časovce. Na prvních sektorech se lajna trochu drobila a já jsem ztrácel místo posouvání se vpřed. Se štěstím jsem se chytil za juniora z Dukly. Po defektu se vracel na čelo. Jel neskutečně, sotva jsem mu stačil plápolat v háku. Alespoň jsem se probral a dostal do tempa. Posunul jsem se hodně dopředu a nabalila se skupinka silných soupeřů. Nezůstal nikdo, kdo by se jen vezl. Ti prostě neuviseli. V takové groupě se pak krásně jede. K tomu kolem půlky závodu jsem měl neskutečné nohy a náležitě jsem si to užíval.
  
  Duklák nám nakonec nastoupil v kopci a odjel (prý se k nám dotáhl za autem a po odjetí od nás zase pokračoval za autem ... jeho boj, ale tahal brutálně). Tempo jsme drželi dál slušné. Tedy od 80. km to byl spíš hromadný boj o přežití.
  
  Sektory byly rozmanité, od rozsekané asfaltky po krásné betonové dlaždice. Bahno skoro žádné, jen tu a tam louže. Mnohem horší byl jemný písek, ten je na silničních pláštích hodně krutý. Defektů bylo na trati hodně a s přibívajícími kilometry a ubívající silou jen houšť. Naše skupinka jela technické sektrory pomalu a projeli jsme bez defektu. Nebyla to úplně špatná strategie.
  
  Do cílového kopce vymleto, nikdo to nechtěl hrotit, práda. Dokud se neohlédneme a nevidíme velkou skupinu. Takže i k zámečku se šlapalo. Dva z pětice mi ujeli, dva jsem pojel. Za mě úspěch.
  
  Na bednu to zdaleka nebylo, ale i tak to bylo mé nejrychlejší Lawi.

  
  
  
• Radim – Lawi Tour Classic aneb mám už to za sebou!
  
  

  Doposud jsem o této akci jen slyšel, letos jsem ji i viděl – Lawi Tour Classic, závod se zázemím ve Vinařicích u Dobrovic, jakože silniční závod na 100 km, ale s několika úseky (dle propozic třinácti o celkové délce 20 km) po prašných cestách, tedy šotolině, písku, betonových dlaždicích nebo jen hodně rozdrbaném asfaltu. Tak trochu prasárna, jak je ostatně napsáno i na samotném webu pořadatele, ale lidi to přesto jezděj a ještě se jim to i líbí! Letos mám o víkendu na konci srpna zrovna volno a ozkoušet se má všechno, tak beru cyklokrosku a jedu. Oproti mým silničkám má kroska kotouče a hlavně širší a odolnější pláště Conti SpeedKing 34-622 a mám ozkoušené, že na polňačkách se na tom jezdí dobře, takže i když budu pomalejší na asfaltu, tak za ten pocit jistoty v terénu by to stát mělo. Dva faktory jsou trochu proti – jednak počasí, od pátku střídavě prší, takže je jasné, že k prachu a písku se nutně přidá leckde ještě i bahno, jednak mi na krosce nějak zatuhlo řazení hlavně u přesmykače, dlaní už to kolikrát ani nejsem schopnej přeprat, tak jsem se naučil alternativně za páku jakoby tahat z druhé strany s rukou podstrčenou pod řídítky, to jde silově docela dobře, ale také to není úplně komfortní a hlavně v balíku ani moc bezpečné, tak ale kopce by tu být zase tak moc neměly a počítám, že co půjde, tak prostě objedu na velkou 46z (nakonec jsem dolů na 36z a zpět řadil během celého asi jen dvakrát plus pak pod cílovým kopcem dolů, takže to bylo celkem v pohodě). Přihlašoval jsem se až na místě, tedy jsem měl o 100 Kč dražší startovné, navíc už bez sponzorských ponožek jako dárek a bez jídla v cíli v ceně, no tak ale co už, zase jsem se mohl až do poslední chvíle rozhodovat, zda vůbec pojedu nebo ne. Ještě večer jsem to kvůli předpovědi moc pozitivně neviděl, ale ráno u nás ve Struhařově sice mžilo, ale v Dobrovicích a okolí to vypadalo na radaru dobře, tak jsem nakonec vyrazil.
  
  Na startu asi 140 lidí, většina na silničkách, ale cyklokrosky a gravely byly nějaké rozhodně také k vidění. Po krátkém rozjetí nad Vinařice stojím poměrně vzadu, ale to je v pořádku, dnes nemám ambice si něco moc dokazovat, chci to prostě jen poznat, dojet ve zdraví a vyzkoušet krosku v boji mezi silničkama. Po startu se jede přes Dobrovice za zaváděcím autem, takže v klidu, pozdravení se s Milanem Beránkem, ale za přejezdem je odmáván ostrý start, cifra na tachometru se protočí z nějakých 35 na 55 km/h a už se to valí vpřed … asi tak necelých pět set metrů se to valí, v tom najednou kvílení brzd, sem tam jede někdo škarpou nebo rovnou už letí vzduchem a něco se děje. Jsem zrovna uprostřed silnice, všude někdo okolo, to není moc dobrá výchozí pozice (radši jezdím u jedné nebo druhé krajnice, kde se dá přinejhorším vyjet do strany mimo silnici a nabít si držku při troše štěstí jen do trávy v pangejtu a ne rovnou na tvrdý asfalt), navíc situace je nepřehledná a ani přesně nevím, odkud to sem přišlo a co se vlastně děje. Mačkám páky brzd a v podstatě jen čekám, co přijde … a ono opravdu přišlo! Napřed to byl ťukes beranama s jezdcem vlevo, pak krátce na to s jezdcem vpravo, trochu jsme se do sebe přitom i zahákli, ale ještě dobrý, pak náraz do kola jezdce před sebou, bo už se to pěkně štosovalo, pak s jednou vycvaklou nohou z pedálu a sedíc na rámové trubce chvíli koloběžkování po zemi a zoufalá snaha se udržet ve vodorovné poloze, ostatně jako většina ostatních, což se tedy nakonec povedlo, takže pak už se jen naposledy odrazit nohou od země zpět do sedla, našlápnout pedál a valit dál … a hlavně teda se z toho všeho nepo*rat, k čemuž taky nebylo zrovna moc daleko! V cíli pak lidi říkali, že tam nějaké auto po projetí našeho zaváděcího auta nacouvalo z boku přímo před čelo rozjetého balíku, takže to bylo opravdu grandiózní, prostě nějakej inteligent za volantem no. Dost lidí tu lehlo nebo skončilo ve škarpě, ale většina to teda přežila ve zdraví a jede se dál. Ještě kousek do další vsi Kosořice se pokračuje po asfaltu, pole už je po té předchozí události pěkně natažené a jedu tak v nějaké menší už odtržené skupince, a je tu nájezd na první gravel úsek. Hned kousek po skončení asfaltu je na cestě louže přes celou šířku cesty, uprostřed ní leží na zádech jeden jezdec a tak nějak divně chroptí, zřejmě vyražený dech, někdo už u něj ale je, kousek za námi jede pořadatelská čtyřkolka, tak opatrně objíždíme a jedeme dál. Úvod tedy opravdu jak z říše snů, ovšem spíše těch hororových!
  
  Dál už se to mírně zlepšuje a na polňačce zjišťuji, že „silničáři“ v mém okolí zůstávají opravdu kousek zpět, zatímco „cyklokrosaři“ a „gravelisti“ po té písčito-bahnité celkem letí, akorát je třeba dávat bacha na louže a hlavně bahno okolo nich, protože tam to klouže všem. Na konci úseku u obce Pěčice jsme tři na širších gumách u sebe, ty na užších, co tam s námi najížděli, jsme tam nechali a kousek před námi je další skupinka, do které se nyní snažíme dostat, což se po chvíli úsilí daří. Následuje první výraznější stoupání ze Semčic na Ctiměřice, jako musím se docela mačkat, abych uvisel, ale zároveň cítím, že mi to úplně neujíždí a navíc v horní části stoupání je další kratší sektor v terénu, trochu nahoru, trochu dolů, tedy hlavně v tom dolů poodjet lehce silničářům, po návratu na asfalt se v klidu napít, vydýchat, počkat na ně a valit zase dál, začíná se mi to snad i docela líbit! Postupně se okolo poskládá skupina ze tří krosařů (čísla 150-já, 18-Petr Tácha, Dexter Cycling, 26-Jiří Charuza, KCL Kooperativa-Svijany) a tří silničářů (96-David Šulc, Dexter Cycling, 16-Josef Fučík, Rohovec Amulet Team, 30-Milan Miller, Tama Královice) a takto se probíjíme po trase vpřed. Milan je po defektu, tedy je z nás ve skupině nejsilnější a do asfaltových stoupání určuje tempo, na rovinách se celkem střídáme, protože fouká fest od SZ. Asi nejhorší sektor pod za obcí Kobylnice, hned na začátku stojí snad šest lisí a opravují, ale krosku tam posílám celkem tvrdě a ani moc nebrzdím, dole otočka proti větru na SZ a jede se kus po tělese bývalé železnice Dětenice-Dobrovice ... no a na asfaltu jsem s malým náskokem vpředu sám, mohu se v klidu napít, dát gel, počkat na 18 a 26, kteří jsou kousek za mnou, pak chvíli společně začít zase jet a přitom trochu i čekat, až nás dojedou ostatní ještě s nějakými dvěma mlaďochy, takže je nás chvilkově už osm. Následuje celkem oddychová pasáž přes Ledce, Ujkovice a po novém asfaltu na Tuchom, pak po starém skrz les a dál sklesat na Sovolusky, Košík a Doubravany, Žitovlice a za obcí Pojedy je celkem takový dlouhý sektor, který se výjimečně asi líbí i silničářům, protože je tvořen takovými velkými dlaždicemi, které na sebe dobře navazují, takže to ani moc nedrncá a jízda na nich je hodně podobná jízdě po asfaltu. Pro mě to ovšem znamená., že se tento sektor docela letí a moc si na něm neodpočinu, naštěstí ale jsem do levé stopy skočil jako první, tak polovina ostatních musí za mnou, ale zase bych si neměl kolegu na silničce v pravé stopě nechat moc ujet, tak si musím docela dávat, aby se moje lajna nepropadla kamsi dozadu a zdaleka to teda není taková pohoda, jako na šotolině, kde stačí jen šlapat a budovat si v podstatě zdarma náskok. Navíc na konci tohoto sektoru nás dojíždí trojička rychlejších jezdců zřejmě po defektu, Milan Miller vycítí šanci na ještě nějaký posun vpřed, na který by s námi mohl zapomenout, a skáče za ně, Davic Šulc na silničce ještě za ním, nás ostatní už to nechává nějak klidnými a nejdeme do toho, naše chyba. Zůstáváme tedy 18, 26, 16, já a jeden mlaďas, a jedeme na Mcelák – jednoho z těch větších kopců na trase, ve kterém se i pěkně fandí. Tady mi to docela jede, dostávám se trochu před tu naši skupinku a až v poslední třetině mě sjíždí slaďas a trochu mi poodjede, ale nahoře se to zase s jistotou vše pospojuje. Přes Studce sjíždíme směrem na Loučeň, zde ještě další písčitý sektor na Patřín, ale je celkem v pohodě. Opět už po několikáté se zde k nám připojuje jezdec s číslem 71-Tomáš Pacovský, Dexter Cycling) na modré silničce, což je dnes pro nás takový velmi zajímavý úkaz - poprvé jsme jej minuli stojícího u krajnice s defektem zadního kola někde ještě v první polovině závodu, po chvíli nás dojel a jel chvilku s námi, pak nám zase odjel, abychom ho za pár minut zase někde potkali u krajnice, jak dofukuje, a to celé se opakuje za dobu závodu snad 4x. Nyní naposled je opět s námi, celkem pěkně nám potáhne špic zpět na Loučeň, k dalšímu sektoru se už střídáme a už ani nevím přesně kde se to stalo, ale společně s týmovým kolegou na krosce Petrem Táchou nám někde odjedou a Tomáš nám jej postupně odtáhne až mimo dohled a my zůstáváme už jen ve čtyřech. Tomáše pak ještě jednou mineme při dofukování, ale pak nám zase ujede a Petra až do cíle už neuvidíme, tak to byla docela pěkná taktika made in Dexter. Na nás čeká ještě předposlední sektor okolo Smilovic, kde je povrch celkem ucházející, akorát závěr je docela do kopce, no a pak už se vracíme zpět do Kosořic na poslední sektor, který se částečně kryje s tím prvním hodně bahnitým a s onou louží přes celou šířku cesty, o které byla zmínka hned na začátku. Tady už nikdo nic nechce riskovat, takže se dostávám kamsi do prostoru před svou skupinku, ale ani o to vlastně moc nestojím, protože to je tady pěkně proti větru. Do toho mě zde ještě předjedou dvě skupinky rychlejších jezdců dohánějících ztrátu patrně po defektech, v jedné poznávám Mirka Horvátha v dresu AC Sparta Praha, ale chytit se jich není moc šance, na to je tam příliš velký výkonnostní rozdíl.
  
  Do závěru na asfalt na kraji Dobrovic mě tedy sektor vyplivuje dost daleko před mojí původní skupinou, se kterou jsem do něj najížděl, ale zároveň není ani nikdo přede mnou, kromě poměrně rychle se vzdalující skupiny Horvi a spol., kam samozřejmě nemám šanci se už dostat. Navíc trasu jsem předem nějak podrobně nestudoval a nyní poměrně s nelibostí seznávám, že ačkoli se nacházíme už na okraji cílového místa, přec do něj nemíříme nejkratší cestou a trasa závodu pokračuje nejprve západním směrem až docela daleko za město k nádraží, tam se stáčí na sever k Sýčině, což jsou úseky hodně otevřenou krajinou a tedy na větru, což mi sólo na poměrně vysoké krosce opravdu nedělá dobře a nějaká nadávka tady určitě do krajiny zazněla, to zase ne že ne. Aspoň mě už nikdo nedojel, dva jezdi jsou sice za mnou vidět, ale nejsou blíže, než nějakých 150 m a silnice už se naštěstí začíná zvedat směrem do cílových Vinařic, tak to už začínám věřit, že bych to udržet mohl. Za odbočkou do cílového kopce si ještě včas odřazuji na malou (moc se tomu přesmyku poslední dobou dolů nechce, tak aby s tím nebyly problémy pak v tahu) a jedu, bohužel tedy na dvou pastorcích, které bych považoval na výjezd za optimální, mi najednou začne dost zřetelně střílet řetěz, za což může asi bahno z posledního sektoru, tak řadím ještě o jeden lehčí a aspoň to tedy pojmu trochu víc frekvenčně, nakonec to vlastně není až tak špatný a před poslední zatáčkou pod zámkem ještě předjíždím jednoho už poměrně odevzdaného také na krosce, tak z toho je ještě jedno místo těsně před páskou k dobru. V cíli jsem nakonec v čase 3:26:11 h, což dělá průměr cca 29,3 km/h – na cyklokrosku a s ohledem na ty mimo asfaltové sektory docela slušné. V celkovém pořadí absolutně to stačí na 82. místo z celkem 115. v cíli a 138 na startu, tedy hned 23 jezdců se do cíle nepodívalo a řada dalších po jednom nebo více defektech. V redukovaném pořadí Gravel Tropphy (jezdci na cyklokrosových a gravel kolech) mi pak patří 19. místo z 31 v cíli a 35 na startu. O umístění mi ale dnes zase až tak nešlo, chtěl jsem si vlastně jen premiérově ozkoušet takovýto typ závodu a z tohoto pohledu ano – mám už to za sebou, přišlo to tak najednou!!! Z celkového vítězství se radoval Filip Adel (Superior Team) v čase 2:40:02 h, který v těsném souboji až na pásku přespurtoval Vojtěcha Jonáše, třetí byl s malým odstupem Václav Nežerka (oba LAWI stars – GIANT).
  
  Za mě, jak jsem z něčeho takového měl poměrně obavy jako panic před prvním rande, tak nakonec vlastně docela dobrý, ty sektory na krosce byly vlastně poměrně zábavné, alespoň tedy v porovnání s těmi na čistokrevných silničkách, nepříjemné byly akorát louže a bahno, což byl ale případ vlastně jen prvního a posledního sektoru, jinak to bylo celkem v pohodě. Kolo tedy po závodě bylo zabahněné pěkně, tak jen škoda, že v cíli nebyla k dispozici nějaká hadice na opláchnutí, takhle to člověk musel rvát zaprasený do auta, ale bylo aspoň k dispozici korýtko s vodou na opláchnutí obličeje a nohou. V cíli gáblík, pokec s Kaprem a Oťasem, který skončil třetí v kategorii M60+, a Josefem Fučíkem, druhým v téže kategorii, no pak když jsem nakládal kolo do auta, tak najednou křeče do břicha a musel jsem urychleně vyhledat onu místnost, která naštěstí nebyla daleko. Tak ještě štěstí, že to přišlo až v cíli a ne někde na trati, sice bahno je bahno, ale tohle by byly ještě mnohem větší sra*ky na trati! Jinak počasí vlastně docela dobrý, shora na nás nakonec ani nekáplo, bahno tedy trochu bylo, ale ještě to šlo, sice bylo zataženo a sluníčko se moc neukazovalo, ale vlastně asi lepší, než když pálí o sto šest a v těch polích pak není kde se kde schovat do stínu. Zajištění křižovatek výborné, na několika místech se i docela hlasitě fandilo (nejvíc asi Mcely a Loučeň, ale i jinde po trati diváci k vidění byli), prostě je to další závod, který má docela atmosféru, na silničce je to tedy podle mě až příliš brutální počin, ale na té krosce to vlastně bylo docela fajn. Za rok uvidíme!
  
  Odkaz na záznam Strava: https://www.strava.com/activities/7714213714
  
  A ještě trasa závodu na Mapy.cz: https://mapy.cz/s/conopucudo