Akce Dobrovické okruhy 2016

Akce Dobrovické okruhy patří do kategorie UAC. Datum: 2016-09-03.

Nejdelší varianta má délku 90.00 km.

:: Propozice :: Mapa :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto

Historie: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015

• Dreamer – Šotka kam se podíváš
  
  

  Co je Lawi Tour Classic? Tradiční cyklistický závod s novou tváří. Silniční jednorázovka pro tlustý gumy. Délka 90 km. Několik sektorů prašných cest. Podzimní sestra dlážděné jarní klasiky. Tento uvod jsem si vypujcil z oficialniho webu akce a naplno vystihuje co se v sobotnim poledni delo pobliz Mlade Boleslavi. V tydnu na me dolehla unava po Krali Sumavy a cely tyden jsem se snazil dostat z nejake virozy. Az v patek rano uz jsem se konecne citil o neco lepe a tak jsem vyrazil i na tento zavod. Radeji jsem nezkoumal profil, prasne useky, proste nic. Jen jsem zkontroloval sjete plaste Conti a usoudil ze to v nich nejak objedu, jina kola jsem ale stejne v Praze nemel. Rano odjezd s Kolikacem a Helmuthem do Dobrovic. Pocasi trochu pod mrakem, ale pres den bude teplo. Trochu se rozjet, kluci uz jdou na start, ja se trochu zakecam s V. Nezerkou + 1 a malem vyjedu tu stojku az k zamecku. Na startu je kolem 80 lidi, vypada to ze to moc neni, ale strach z trate, defektu a poniceni kola je velky. Moje kolo uz ma spoustu let za sebou a uz vim co zvladne a co ne. Kapr nema cip, ale stihne sehnat nahradni.
  
  V 10:30 odstartujeme, computer radeji davam do zadni kapsy. Jdu hned na celo a dari se mi to velmi snadno. Jedeme ale za zavadecim autem, takze nikdo neujizdi. Pak nam padnou zavory a chvili stojime. Neznaje profil a kdy zacnou prasne useky, se trochu propadam. Zavory se zvednou a jede se do mirneho kopce srot. Najednou je Kolikac, Kapr i celo kus prede mnou. A to uz je tu ostra prava, kousek rovinky a ten pravy zavod zacina! Sektor 1 : nesmí sem doprovodné vozy, luxus kochačka po tvrdým prachu bez děr a kamení -600 m. Pred najezdem musim hodne pribrzdit, peloton je natazeny ale zustavam v klidu, protoze si rikam ze to se sjede. Omyl a velky. Kolem jeste projede Liba Janousek tak si rikam ze ho budu hakovat, ale v tom prachu se spatne predjizdi a nejdu do toho po hlave. Po konci useku nasleduje kratky sjezd po horsim asfaltu a kdyz konecne najedu na prehlednejsi usek, prvnich asi 20 lidi vidim 100m prede mnou. To me nastve a tak se rozhodnu ze si to jeste sjedu. Dojedu jednotlivce, dvojicky, Kolikace, ale Cespa s Kaprem jsou v celni skupine. Tahnu cely druhy balik par minut, odstup od uplneho cela je porad stejny, vidim zavadeci auto, ale o moc se nepriblizuji. Nastesti mi po nejake dobe dojde, ze tudy cesta nepovede, protoze sice krasne tahnu, ale za mnou jede dalsich 20 lidi. Tak se zaradim do druheho baliku a necham jet i ostatni.
  
  Par lidi sice zacne stridat, ale celo stale stejne daleko. Jsem trochu zklamany ze mi to ujelo, protoze preci jen v tom druhem baliku jsou viditelne lidi, kteri tak dobri nejsou. Nastesti nemam cas o tom dal premyslet, protoze je tu Sektor 2 : tvrdá písková cesta , občas oblázek a mělké prohlubně od vyschlých kaluží, jelo se i loni, nízká obtížnost- 2200 m. Jakmile se najede do terenu, mam problemy i v teto skupine. Jedu radeji svoji stopu s odstupem, abych minimalizoval riziko defektu, ktere je velke. Na prvnich dvou sektorech melo defekt minimalne mezi peti az deseti cyklisty. Sektor 3 : střední náročnost, o dost víc oblázků než v druhém sektoru, víc prohlubní od kaluží, v druhé části sektoru cesta dvoustopá, prostředkem roste tráva! Je lepší jet odstup a svoji stopu! Královský sektor měří 2600 m. Tady se propadam jeste vice ve skupine a po najeti na asfalt mam co delat abych se vubec dotahl do baliku s Kolikacem. Tohle opravdu bolelo a ja zacinam byt rad, ze nejsem na uplnem cele, protoze vim ze bych prasne useky stejne s celem neobjel, neriskoval bych tolik. Nekde tady kdyz se dotahnu do baliku, vidim ze je tu i Cespa, ktery pomahal nekomu kdo spadl na kolejich, za to opravdu respekt! V celni skupine tak od nas zustava pouze Kapr. Sektor 4 a 5 : válcovaná písková cesta bez děr, jen drobounké oblázky, nejvíc podobný povrch Strade Bianche! 890 m. Tohle si moc nepamatuju, ale zda se mi ze tech sektoru je na muj vkus nejak moc. Jinak se mi ale jede dobre, preci jen tenhle druhy balik tolik nejede, takze se v nem da posetrit sily na dalsi prubeh.
  
  Sektor 6 : začíná maso, stará vydrolená asfaltka a naplavený písek a to ve stoupání - délka 600 m, potom 300 metrů luxusního asfaltu a vrchařská prémie! Tady se to pekne nadelilo, jede se mi dobre, ale opravdu spatne se predjizdi, takze i tak chytam diru, kterou nastesti nahore dojedu a jeste pomuzu Kolikacovi, takze jsme oba uspesne zpet v baliku. Sektor 7 : Lhotky, jely se loni ale opačně, tvrdá rychlá šotolinka ( vymetená od aut) ukončená nebezpečným !!! sjezdem, třikrát příčné kanálky přes cestu plus naplavený prach! Místo je označeno třema metrovýma fluo cedulema a hlídán pořadatelem s píštalkou! Tak tohle byl masakr, dole jsem malem lehnul, kdyz jsem jel v tech nanosech prachu, nemohl nikam zatocit, protoze by okamzite nasledoval pad. Uz se ani nedivim co vsechno se da na silnicnim kole projet, ale tohle bylo asi maximum co jsem kdy na silnicce projel, i na biku by to bylo blaznive.
  
  Jedeme dal a je tu Sektor 8 : K němu se musí vystoupat po zálatované úzské lesní asfaltce přes osadu Kladěruby, jak vyjedeš z lesa tak to začne , písková polňačka ,místy hodně jemný písek! 600 m. Taky libovy usek, ale uz si tak nejak zacinam zvykat. Spis si rikam ze se blizi konec a byla by skoda ted mit nekde problem. Ze skupiny pravidelne par lidi odpada, takze uz nas jede tak 10-15 v tom druhem baliku, na uplnem cele odhaduji kolem 15ti lidi. Ubyva sektoru, pribyva normalniho asfaltu a cil se blizi. Sektor 9 : je opakovaný sektor 2 a poté už jen asfalt až do cíle! 4 km pred cilem Cespa naznacuje at to zkusime, ale ten spravny moment jsme provahali. Ten spravny moment prijde v Sycine, vesnici asi 2km pred cilem. Cespa za to vezme v brdku, ja jedu za nim kdyz uslysim neco jako "jed, ja to tu zavru". Tak jedu, ale cekam ze me dojedou. Vypada to ale nadejne muj naskok neni velky ale drzim ho. Pak uz nasleduje jen odbocka nahoru do kopce a poslednich 500m. Trochu vadnu, ale naskok pred balikem udrzim az do cile. Tak to se povedlo, z toho mam radost, diky Cespo za dobry napad! V cili nam Kapr rika ze dojel minutu pred nami a jel nekde od 50.km sam. V cili jsme spravne spinavi a kole je krasne zaprasene.
  
  Tenhle zavod mel kouzlo a byl spravne syrovy, to jsem citil uz od prvniho sektoru. Tam me sice trochu mrzelo ze mi to ujelo hned na zacatku, ale v dalsim prubehu jsem si zavod opravdu uzival. Co si ale budeme povidat, je to opravdu extremni zavod, kde zalezi hrozne moc na stesti. Udajne z tech 80 lidi dojelo jen 50, to neni moc dobra statistika, v podstate je to pul na pul ze zavod dokoncite v poradku. Ale stesti preje pripravenym a ja si z Dobrovic odvazim krasny zazitek, bylo neco jineho, nez co clovek zna. A to je jedine dobre, protoze i o poznavani novych tvari zavodeni cyklistika je.

  
  
  
• Kolíkáč – Jak si gumovat tlamu v prachu
  
  

  Páteční divný stavy, nohy bolí, tělo bolí, neleze na mě zase něco? Ale přece si nemohu nechat ujít víkendový etapák, navíc s motivací na celkové pořadí v UAC, jak v jednotlivcích, tak především v týmech. Domlouvám odvoz Dreamera a Helmutha, aby z toho již nebylo možné vycouvat . Ale jo, sobotní ráno a já se zase těším jak malej kluk.
  Pohrát si s nervovou soustavou Kapra, když mu šikovně schovám čip do jiné tašky. Naštěstí vše zvládl asi 10 sekund před startem. Ještě jednou omluva! A už se práší za kočárem. No ještě ne tak docela, úvod je po asfaltu a já to takticky zvládám, před blikajícím přejezdem, který nás na chvíli přibržďuje, jsem v první lajně mezi Lawi esy z Českého poháru.
  První úsek po šotolině se ale rozjíždí pěkná palba! Letí to kolem mě rychlostí, kterou nejsem schopen akceptovat. Ani Kapr s Čespou se nestanou mým magnetem. Pěkně mě to sešrotovalo, první grupa prostě nenávratně mizí
  Svěšuji a čekám, co přijede zezadu. Po chvíli Dreamer, který to chce sjet. Ale to bychom museli točit ve více lidech. Sice díra není velká, ale čelo letí. Je konec nadějím, že bychom se sklouzli za zaváděcím autem. Ale ani tady nebude nouze o zážitky Je nás pěkný počet a nechybí ani náš Pepíno. Jede fantasticky, na dalším sektoru mám co dělat, abych mu viděl záda. Hezky nás lakoval na diskuzi, že to bude o držku a přitom jede jako po asfaltu. V mračnech prachu buším do pedálů a modlím se, ať contíky vydrží. Občas kolo ustřelí, že se už vidím na zemi. V příkopu stojí Jeff s defektem.
  Konečně asfalt, sjet si menší díru a zabudovat se do grupy. Dreamer a Pistachio jsou tu taky. Paráda! Další sektor před námi. Mě to snad i baví si gumovat tlamu v tom prachu. Jemné částečky se mi usazují na plicích a mně se vybavují ty klasiky, co jsem viděl v TV. Zase s dírou, ale jsem v lajně asi se čtyřmi dalšími. A táhne to náš Pepíno! Tak to ne, musím dopředu a pomoci mu.
  Podařilo se, ztráty smazány. Před námi přejezd a za ním leží rozbitý borec, u něj auto a další lidi. Kluci z grupy říkají, zpomalte, byl tam i Michal Rydval, ať jede s námi. Až poté se dozvídám, co hrdinského Čespa udělal, že pád viděl, zastavil a borcovi pomáhal. Pěkný bejku!
  Kde je ta moje páteční únava? Jede se mi parádně a strašně to baví. Vždyť jedu s naším Snílkem v jedné skupině! A Pistachio taky řve blahem! Stále se tlačit dopředu, nesmím nikoho nechat ujet.
  Na vrchařskou prémii v háku za Dreamerem. Před námi asi 10 lidí, ale chvost ten kopec nedává v tom tempu, jako ti vepředu. Nedá se předjíždět, chybí tady asfalt, je tu jen jedna dobrá stopa. Vyhlášena pohotovost prvního stupně. Pěkně si dávám, na dobrém asfaltu vidím otáčejícího se Dreamera. Díky! Musím! Uááá podařilo se, ale pár lidí jsme tady zase nechali, včetně našeho Pistachia, škoda!
  A šílený sjezd v šotolině, naplaveném štěrku a vymazlených kanálech. Uff, hlavně bez pádu a bez defektu, a pak za odměnu zase luxusní asfalt a krasojízda přes 60km/h. Sparťan Venca Candra zůstává zpět s defektem. Už nás není mnoho, ale trio orange bojuje o důležité bodíky. Čespa ukazuje svoji sílu na špici.
  Přečkali jsme další 2 sektory a cíl se neodvratně blíží. Jedeme hodně trhaně, občas někdo nastoupí, hlavně Čespa, a pak zase všichni svěsí, až na mě jdou křeče z toho pomalého tempa . Ale věřím si, v kopcích jsem se cítil dobře, snad i v tom cílovém to vydrží.
  Čespa rozjíždí tempo, v Syčině jdeme s Dreamerem přes něj a Dreamer svým typickým nenápadným zrychlením odskakuje. Zpětně vím, že tady jsem udělal chybu, chtělo to zvednout zadek a nechat se od něj odvézt od grupy. Takhle najíždím do cílového brdku pěkně bok po boku s Veloservisem. Teď už na rozdíl od Dědka vím, že jsou v UAC a nechci si je nechat ujet.
  Jo ale nohy už nechtějí, marně koukám na akcelerující zadky. A navíc se pak dozvídám, že jsem jel o podium v „C“! No jo no, zase tomu něco chybělo, hold nezbývá než pogratulovat Michalovi!