Akce Dobrovice 2017

Akce Dobrovice patří do kategorie UAC. Datum: 2017-09-03.

:: Propozice :: Mapa :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto

Historie: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016

• Technik – Osudy Technika na Lawi Tour Calssic
  
  

  První zkušenost s Lawi Tour Calssic. Ano stálo to za to! Zase jsme si to užili se Strejdou, Kolíkem a Profesorem od začátku až do konce. Sranda byla a vo tom to je.
  Poslední dobou jsem trochu hulvát, což se tentokrát projevilo tím, že jsem tak trochu ignoroval startovni koridor. Tak nějak mi vyhovuje stát pěkně vedle na louce a pak se zařadit někam kultivovaně dopředu. Kolíkáč mě před závodem zkušeně instruoval a tak jsem úvodní boj o pozice nepodcenil.
  Závod nám pěkně odmával projíždějící motoráček a závory se zvedly jako na zavolanou. Bum bác na cyklostezku a valíme to plnej kotel. Co blázníte, dyť jsou tu lidi!!! Ale nakonec si říkám Nešetři se. Mysli si, že na klystýru stojí Rakousko a vítězství je naše! Hned tam máme díru, ale je jasný že závoďáci jsou i za mnou a přeberou žezlo. Nemýlím se, vlítneme na hlavní a v Dobrovicích akorát doskočíme první grupu. A tu už máme další bottleneck a tady jsem to už pozičně nedal. Na kovárnu najedu z posledního fleku. Rvu to tak, až to narvu do Zikiho a zbytek už to je překážkovej běh az nahoru. Mezitím mě přefrčí pár divochů, odjíždí Ziki a grupa s Čespou, zkouším hákovat Jeffa, ale jsem tuhej, na horizontu větrám a ve sjezdu už na to mrdám. Ohlížím se a zase ten obrázek co mě dycky tak naštve. Nikdo nikde. Zdá se mi, že jsem snad úplně poslední. Zase mě to ujelo vo chlup. Prostě na to nemám ani ve snu. To už je tak v přirozenosti lidský, že se člověk mejlí až do svý smrti.
  Za chvíli konečně vidím nějaký snaživce zakleklý v aerodynamickym vzorci. Koukám kolem sebe, samej junior, malý děti na odrážedle, hákuju asi 13ti letou slečnu a jedem. Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech, ale cyklistika z vás udělá lidi, vy blbouni pitomí.
  Za chvíli jsme na prvním bahýnku, vlaju na konci, bum, prásk louže, bahno v držce, zadek plave. Chvíli se mi zdá, že mám defekt, tak to zkoumám, ale vše je snad OK. Teda kromě toho, že část skupiny, která ještě není pod zákonem, je asi 50m v tahu a já vlaju dál se školním výletem. Tak to, uf to uf teda uf ne, stíhací jízda jak na majstróvstvách svatá, teda spíš koka-kola-kap. Po chvíli je docvaknu. Jo jseš borec woe, pěkně jsi to těm dětem nandal woe. Zas vlaju na konci a najednou ve zpetnym zdrcátku paní učitelka Kolíkáč, se svojí 6. třídou základní školy. Cení zuby, rve to. Stáhnu se a trochu pomůžu. Tak kterou pohádku si dneska přečteme děcka?
  Další průběh závodu je ale škola spíš pro mě. Junioři jsou na štěrku úplně někde jinde.
  Na druhý kovárně dojíždíme velká jména. Nechce se mi tomu ani věřit, že pojedu se Standou Vohníkem. Tak to je snad podruhý v životě. Další průběh už stadradní v 30ti členný skupině. Maglajs, občas vypluju vepředu, tak trochu potáhnu, ale moc se asi nejede. Občas nějakej brd nebo brdek. Vždycky tam někdo zustane, ale pak se to sjede. Asi zázrak. Paní učitelka hlásí, že prej si nás vždycky doskočej za týmovym autíčkem. Pro mě za mě, je mi to fuk, asi nějakej novej pedagogickej nástroj, jak vychovat novou generaci amatérů. Jediný co mi pak přijde trochu mimo je oslava vítězství na bedně. Ale to víte, ještě by si moh někdo dovolit nějakou poznámku, a byly by z toho nepříjemnosti.
  V dalším průběhu se zase ukazuje síla naší oranžový skvadry. Kolík hlásí, že je třeba vymotat se dopředu před zabordelenym úsekem v lese a polňačkou. Je to kaňour zkušenej, zase tam pár divochů zůstalo. Díky strécu. Pak už dovoz do cíle, nic důležitýho, kromě teleportingu juniorsky skvadry zpet do skupiny. Poslušně hlásím, tihle junioři jsou hotoví nezmaři. Jako nějakej Bouška z Libně. Vosumnáctkrát za večer ho vyhodili vod Exnerů a dycky se jim tam vrátil, že si zapomněl…
  Když se blížíme k cíli, Standa Vohník ukazuje svoje závodnický buňky. Hustý, ale nakonec ho to v tom protivětru taky přešlo. Pak jedeme snad 25. Tu vypluje na špic Kolík a v očku se mu zajiskří jak za mlada. Pane obelajtnant, to bude nádhera, až oba padneme za císaře pána a jeho rodinu! Chystám se na mazec v tandemu s prezidentem, ale nakonec Kolík říká, že mu prý v něčem škube, takže planej poplach.
  Takže náseduje nástup dvou klučinů z gymplu, tak to jsem nezachytil, i když Standa na mě přísně kouká a nařizuje mi abych je sjel. Kdepák, já na vojnu nejsem dělanéééj. Pěkně si dosupim na cílovej kopeček a tam se uvidí kolik tam zůstalo v žejdlíčku. Visim za Standou a Robertem Kleinerem, pak se trochu projeví ty moje hulvátský móresy a šup do cíle.
  Každopádně díky a gratulace organizátorům protože organizace takovýho závodu, to je těžkej moment v životě lidským.
  

  
  
  
• Kolíkáč – Cyklistiko, óó jak jsi spravedlivá!
  
  

  Narvat se do první lajny, za přejezdem v TOP10 a pak se uvidí. Všechno to vím, ale nějak není sil a morálky. Vzpomínám na Šemíkovu okřídlenou hlášku: „Čím méně jezdím, tím více chci všechny porazit!“ Za poslední 3 týdny 3krát v sedle. Sobotní rozjezd za motorkou Camrdou na koze namlsal, ale stejně cítím průšvih. Ale chci to ještě letos zažít. Vůni skupiny, vůni hromaďáku!
  Silnice narvaná, nedá se předjíždět, závory jdou dolů. Tak to bych se mohl ještě protáhnout dopředu. Vlak projel a už letí nahoru nejenom závory. Watty, tepy, šrot po cyklostezce, jede se lajna, a to co jsem předpovídal Profesorovi v autě, že pojedeme spolu, se splňuje. Nejlepší odlítli a tvořím grupu. Pistachio je tu taky. 3 orange pospolu to vždy hřeje.
  Kovárna, kterou jsme si v klidu projeli před startem, se při závodě nezdá až tak jednoduchá. Přede mnou to pochoduje, taky neudržím balanc a jdu pěšky. Začalo to úplně skvěle! Pistachio se mi stává zaváděcí motorkou. Parádní práce bejku! Věřím, že si táhneme za sebou i Profesora. Doskočili jsme do pěkné grupy, kde tahá nejvíce nějaký sparťan. A před prvním terénním sektorem se nám naskýtá hezký pohled. Na dostřel grupa s Technikem!
  Kaluže a písečná cesta mě probere, nohy se zahřály, hlava se přepla, chci jet s Pavlem! Super, jsme spolu, napít se, odfrknout a schovávat se v tom bočáku. Michal Běhounek je tu taky. A před námi se zjevuje další pestrobarevný chumel. Před druhou Kovárnou spojeno. Moc jsem se na tom nepodílel a bohužel najíždím do té pekelné stojky na ocase s Pistachiem. A nahoře to znovu ujíždí. Néé, nesmí! Mobilizuji všechny síly, musím se vrátit.
  Vrchol Týnce a za mnou zhluboka oddechuje jen Michal Běhounek. Ale to mě potvrzuje, že musím zabrat, ta grupa před námi je přeci tak vypečená! Jedeme bomby. Je mi jedno, že za chvíli třeba chcípnu, teď se chci vrátit. Ani mi nevadí, že Michal nemá sílu střídat. Krásný stav, navíc, když to není marné, grupa se přibližuje a v Semčicích mě Michal plácá po zádech, podařilo se. Jeff, Standa Vohník, Robert Kleiner, Přemek Kuchař, Jarda Halík, Martin Šlégl, Petr Váňa, Láďa Šindelář ... no ty wado, v takovou společnost jsem dnes vůbec nevěřil! Teď už nesmím nikde zaváhat, s Technikem prohodit pár slov a užívat si jízdy v této exkluzivní grupě.
  Další sektor za námi, sjezd Lhotky je letos již po krásném asfaltu, tak až výjezd na Telib, bude zase trochu terénní. Seznamuji s tím Technika a už nechci nic ponechat náhodě, pěkně na špic grupy a udávat tempo. A vyplatilo se, po pískovém úseku se letí a pár lidí tam zůstalo. Cíl se začíná blížit, poslední Jabkenice přes pole jsou vynechány, tak jediným soupeřem je nám ostrý vítr z boku. Terezíny, škarpy, hlavně si nelíznout. Láďu Šindeláře jsme odpojili, ale i můj osud se začíná naplňovat. Přichází pan vrchní s EET a při pohledu na Dobrovický zámek mi vystavuje účtenku za to dnešní blbnutí.
  Vůbec se nejede, každý šetří na poslední rozhodující kopec, moje hlava ale chce ještě závodit, vzpomínám na Krakonoše s Technikem. Procpu se dopředu, protivítr jako kráva, chci nastoupit, ale musím si vystoupit Křeč do pravé nohy, za chvíli do levé. Nohy se proměnily v neživé kůly, grupa odjíždí a je s hrůzou čekám, kdo mě schlamstne zezadu...
  Cyklistiko, cyklistiko óó jak jsi spravedlivá! Ploužím se do cíle, stále se s hrůzou ohlížím. Ale tam naštěstí pusto a prázdno. Tak aspoň, že tak... Techniku jsi howaďák!
  Beny díky! Parádní trať, zabezpečení, špagety a pivo . Na tohle se nezapomíná, díky!