Akce Břežanská osma 2011

Akce Břežanská osma patří do kategorie CKKV Hobby Cup. Datum: 2011-04-30.

Nejdelší varianta má délku 37.00 km.

:: Propozice :: Mapka :: Profil :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto galerie :: Foto CKKV

Historie: 2003 :: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010

• Rainy – osma je fakt pojem
  
  

  No, jak začít. Je to můj první report ze závodu, a to přesto, že už ve šlapkách nějakou tu
  dobu jsem. Začnu tím, že jsem rád, že v tomto cyklistickém spolku si nemusejí jezdci nižší
  výkonnosti v hospodě sedat k jinému stolu. A o tom pocitu to celé asi v mém pojetí je, a
  jiné těžko kdy bude.
  Letošní sezonu se po loňské a předloňské operaci kolene cítím docela dobře, i když kde ty
  dávné sněhy jsou. Rozhodl jsem se letos objet pár závodů, a to bez ohledu na výsledek,
  hlavně chci být zase u toho. Loni se mi to nepodařilo ani jednou a tak jsem v listopadu při
  Šlapce roku zvažoval, že příjdu pozdě, později než se vyhlásí to moje 80. místo. Nakonec
  jsem si ho čestně převzal.
  Na jaře, po velmi společensky i sportovně vydařeném soustředění jsem se zabýval myšlenkou,
  kdo by jako se mnou mohl B8mu jet, samozřejmě Čmelda byla ve vysoké pravděpodobnosti (na
  Icemana s partnerkou bychom ale stejně neměli, jel asi famozně, holomek), ale vypadala, že
  ne, navíc si vzala velké sousto v podobě týmové účasti na PIM příští týden, takže šla ráno
  běhat. Oslovil mě už tak před čtrnácti dny Šemík. Říkal jsem si, co si s tím počnu, a hlavně
  co on si počne se mnou. Byl neoblomnej, furt hecoval, a to v průběhu celých dvou týdnů. A
  tak jsem řekl jo. Údajně nemá najeto, pěkný ho*no. Beztak si ty kilometry do Šlapky nepíše,
  aby mátl soupeře! :)
  Chtěl jsem zažít týmový příjezd na start, vždyť fotky z dřívějších ročníků signalizují, že
  to je taky společenská událost. Netušil jsem, že z toho bude týmová časovka. Ale to už je
  jedno. Jsme v Břežanech. Vidět tolik šlapek, to je dobrý. Přijeli nečekaní pretekári, a to
  zejm. Anděl s Bigmigem, Soused, Robin, tyto borce člověk už moc nevidí. A samozřejmě
  kompletní šlapkovská špička (snad krom Maliny). Ani je nebudu jmenovat, klikněte si na
  seznam účastníků, to jsou oni, to je ta špička.
  Vyrazili jsme s 13 na zadku. Rošt, start, všechno klapalo krásně. Pořád se mi hlavou honily
  problémy se ŠOSem a tak jsem ani neměl pocit, že je něco špatně. Vlastně jsem se tím
  hecováním Šemdy stal zcela klidným. Tepák jsem si ale nevzal. Start, jedem, najednou 40kmh
  na polaru. fíha. Jak dlouho to pude? No, šlo to dlouho. Trasa je zajímavá, ale rovinatou
  bych ji nenazval. Panenské Břežany, celkem drsný sjezd na časovku, ale jo, jde to. AVG okolo
  38, to nemám ani v autě, když jedu do práce. Pak rovinka, furt stejná rychlost, Šemda tahá,
  já jsem se snažil ho vystřídat, ale je to zbytečná činnost, asi jako čumět na debilní
  seriály. Prostě Šemda je Šemda, byl duševně i fyzicky připraven. Předboj, levá, díra,
  psssss. Ku*va, teprve asi 5 km, a defekt. No nic, klid, hlavně chladnou hlavu, a do toho.
  Vzpomněl jsem si na Mamuta 2007, jak jsem měl defekt, a jak mě Laco, starej maratonskej
  mazák, seřval, že jsem u výměny duše vzteklej. 5:40 a jedem. Nic moc, ale mohlo to být
  horší. Takže Veliká Ves (po pravé straně parkuje Šlapkovský autobus, kterým jsme jeli na
  Beskyda a pak na TdF), a kopec. A to je průser, to jsem věděl. A byl. Odolka, další průser.
  Jo, držím už silou vůle, bylo mi zle, tepy beztak někde kdoví kde, jiní by už asi měli
  konečná, kačerov, vystupovat. Jedeme dál, už ani nestřídám, jen se snažím držet průměr,
  který jsme si vytyčili. Je mi trochu hloupé, že Šemdovi nemůžu odstřídat, ale jemu to zdá se
  nevadí. Druhé kolo musí být lepší, dal jsem do toho všechno. Průběh stejný, vyjma defektu.
  Ale co, dojeli jsme, body do Šlapky budou, parta byla, atmoška byla, Šlapkovské bedny byly,
  takže co více si přát? Nakonec čas okolo 1:17, bez defektu 1:11, AVS okolo 31, to na mé
  poměry jde. Závěrem tedy nezbývá než poděkovat Šemdovi, že mi umožnil zažít B8mu, a že mu
  nevadilo, že jsem mu to defektem i (ne)kondicí tak poku*vil, a též organizátorům, za
  precizní (a asi i rutinní) práci. A Janiččce, že přijela. A Gambrinusu, že byl po závodě k
  dispozici. A teď jdu čumět na hokej. Rainy.

  
  
  
• Yetti – Tentokrát jsem nezávodil
  
  

  Vůbec mě nenapadlo psát report, hlavně proto, že nebylo o čem. Na Břežanskou Osmu jsem vůbec nedorazil. Pak mě napadlo, podělit se o nenaplněné pocity. Váhal jsem, zda se mám za vámi otočit na skok ku Praze.
  Kdyby „B8ička“ nebyla časovkou dvojic, skoro bych neváhal. Carlos vyvěsil bílý prapor a Mišutka zůstal na ocet, bylo rozhodnuto. Jedu!!!
  Cestou z práce jsem se stavil pro gely a potom v Bille pro proviant. Doma se synem domluvil venčení miláčka Cézara. Po večeři do sklepa namontovat nástavce a překontrolovat kolo. Po přípravě stroje jsem se připravoval já. Nachystat oblečení i rezervní, jídlo a pití. Ráno na nádraží pojedu za tmy, tak beru dvoje brýle, čiré a tmavé. Ještě si dávám kolo do předsíně, abych se ráno nezdržoval chozením do sklepa.
  Když mám vše sbaleno a přichystáno jde se podívat na mapu a naplánovat trasu, jak se dostat do Břežan. A pak honem do hajan, jak se říká malým dětem. Musím ráno vstávat ta okolo půl čtvrté.
  Ještě jsem nedolehnul a snad už spím…… Vyjímečně se mi zdá sen a snad i příjemný. Když z něj procitám, jímá mě zděšení z toho jaké je venku veliké světlo. Můj zrak se stáčí v špatném tušení k hodinám…..Je to tak, už deset minut jsem měl sedět v autobuse. Je to poprvé, kdy jsem ho nestihl. Cítím se blbě. Píši Mišutkovi SMSku, že nedojedu. Je mi nějaká zima a tak zalézám znovu pod peřinu. Znovu usínám a probouzím se až o půl deváté. Normálně tak dlouho nespávám, ale mé tělo to asi potřebovalo. Ani se mi nechce vstávat. Mrzí mě to převelice. O to víc, že se rýsuje krásný den, který mohl být prožit na pěkném závodě ve společnosti Šlapek.
  Nezbývá než posnídat, vybalit, odmontovat nástavce a vše uklidit. V blbé náladě k polednímu vyrážím na kolo. Ani nevím, kam pojedu. Vůbec nevím, kterým směrem zamířím. Nakonec to beru kolem přehrady, na Lažánky a pokračuji kolem Velké Bíteše na Křizanov. S přibývajícími kilometry se mi vrací i nálada. Pokračuji přes Strážek a Dolní Rožínku do Bystřice a dále na Vír. Podařílo se mi třikrát vyhnout dešti, ale dvakrát mi zadek zavlhl od mokré silnice. Ve Víru zatáčím ke hrázi přehrady a na Jimramov. Ve Veselí to otáčím zpět do Víru, neboť od severu se valí déšť. Po čtvrté se mi dnes daří se mu vyhnout. Teď už ve Víru zatáčím směrem na Brno. To netuším, že už takové stěstí nebudu mít. Do Borače dvakrát zmoknu. Naštěstí od Tišnova už svítí slunko a tak domů dojíždím vcelku suchém stavu.
  Z GPSky na mne kouká 160ka, kterou jsem dnes urazil. Bral jsem to tedy jako generálku na Mamutíka. Je to však slabá náplast za „B8ičku“.
  Snad příště.
  

  
  
  
• Kolíkáč – Řád oranžové lokomotivy
  
  

  Břežanskou osmu jsem ani letos moc neplánoval, Šemík už mě přestal mít rád, a s nikým jiným se mi ani moc jet nechtělo. Navíc měl být v neděli ŠOS, tak by to asi ani doma moc neklaplo. Před Velikonocemi je ale jasné, že moje holky jedou na čarodky, já zůstávám na ŠOS v Praze, no že bych se tedy v sobotu trošku rozjel? Ale s kým, Šemík už má Rainyho, zkusím Léňu, hmm tak neví, prý asi bude muset pracovat. Navíc chytil nějakou virózku, a tak vše nechávám na něm, jestli se bude chtít se mnou tahat jak se závažím a jestli mu to zdravotní stav dovolí, ať nás připísne do Kaprova roštu. A hele to se nám to krásně zaplňuje a hecuje, hlavním cílem se pro nás stává duo Bobek-Kajman, jestli je chceme zaříznout, budeme muset zároveň zajet i pod hodinu, to bych si udělal dva historické zářezy najednou. Léňa mě přemlouvá k namontování hrazdy, koupení kombošky, kozy, disku a kapky, ale odolávám, přeci kvůli jedné časovce za rok si nebudu dělat takové starosti. Jede i Bigmig a Anděl, ty brďo, návrat do starých časů, a to ještě ve čtvrtek šťouchám po ICQ do Vašíka, jo Kotě taky pojede, a Soused, Robin, Svorada, Fajglson a další … no prostě krásný retro, jak to trefně nazval Bigmig. Už cesta na start bere za srdce, setkání generací, prostě paráda.
  Iceman mě přidrží za sedlo, tradiční startér a kamarád z CKKV Pavel Trachta to odpálí a já nažhavený vypálím, že mě Léňa chvíli nemůže dojet, ale za viaduktem už poslušně kukám v háku a jen sleduji \"eska\" na patách treter, jak hezky kmitají. Sjezd jedeme opatrně, hop přes retardér a Léňa už zalehává na hrazdu a mastí to do Předboje. V háku je to příjemné svezení, hlavně moc nevystrkovat čumák a šetřit se, až bude chtít vystřídat. A hele Předboj a já furt v háku , ostrá zatáčka a jdu chvíli táhnout, vítr v zádech, tady to moc nebolí. Teď vydržet magnet, který je před námi, na malou se dnes shazovat nebude, to je mi jasné. A Léňa jede skvěle ohleduplně a dovoluje mi zažívat euforické pocity, že za ním visím, jsme před Odolenou Vodou, koukám na čas kolem 15 minut, to by mělo vyjít. Předjeli jsme již pár dvojic, což taky dodává sil, jen to duo Kapr-Radek se nemuselo okolo nás prohnat takovou rychlostí, to moc optimismu naopak nepřidalo . Fotograf Quit nás cvaká v Dolínku, hlavně netrefit nějakou jámu a správně zdolat retardéry a už nás regulovčík Vláďa Černohub žene k cílovému brdku. Řvu na Léňu skvělý, skvělý, bude to pod 30 minut, teď to ještě jednou přetrpět . Můj parťák ale neodpovídá, vůbec nemluví, jen soustředěně šlape a šlape. Druhá osma se podobala jako vejce vejci té první, na špici jsem se zase moc neukázal, čekal jsem větší krizi v magnetech, ale nohy docela jely, jedině ten cílový jsem už nějak vypustil, ukolébán, že cíl jsme splnili, bude to pod 60 minut, už se nějak nohám nechtělo. A to nás ještě vytruboval do rytmu Quit z auta, díky! Cílem jsme spurtovali a proti nám jedoucí Kajman hlásí, že jsme jim minutu dali, to se mi ani nechce věřit … ale prostě když máte skvělého tahouna, není asi nic nemožné … Léňo, kamaráde, máš to u mě, ty si nezasloužíš medaili, ale řád oranžové lokomotivy! Snad Ti to ještě někdy oplatím …
  

  
  
  
• Radim – Ve dvou se to lépe táhne
  
  

  V sobotu 30.4.2011 se za pěkného jarního počasí (bouřka přišla až teprve chvilku po vyhlášení výsledků) jela v Klíčanech časovka dvojic zařazená do poháru CKKV a nazvaná Břežanská osma. Trasa byla tradiční: z Klíčan (od dálnice) serpentinami dolů do Panenských Břežan, odtud dále do Předboje a přes Velikou Ves do Odolené Vody, pak přes Dolínek zpět do Panenských Břežan s vykroužením druhé části osmičky do Báště a zpět do Klíčan k dálnici. Jeden okruh měřil cca 18,5 km, jely se dva. Profil trati se dá asi nazvat jako lehce zvlněný s dvěma menšími stoupáními (tak do 5% a 100 výškových metrů), ale když to máte jet dvakrát a ještě na velkou pilu pěkně v tempu...
  
  Nastavené výzvy se nezaleklo celkem 5 sokolů, kteří se sešli na startu. Nejprve se startovním číslem 35 vyrazili na trať Michal s Martinem a a hned minutu po nich s číslem 36 Přemek s Rudou Kadlecem z týmu KPO. Ivar s Radimem startovali s číslem 50. Na trati se pak bojovalo ze všech sil, samozřejmě tedy mohu hovořit hlavně za sebe s Ivarem, ale myslím, že jsme si celkem vyhověli a drželi po celou dobu slušné tempo, při kterém jsme několik dvojic i předjeli. Nás předjela jen vítězná dvojice starší kategorie Vaňkát-Prager (startovní číslo 22), a pak ještě sedmá dvojice v naší kategorii Dubec-Kovařík (54). První kolo jsme stlačili dokonce těsně pod 30 minut (0:29:59h), ve druhém jsme jeli zhruba o půlminutku pomaleji, což ve výsledku znamenalo čas 1:00:30h a 18. místo z 25 a tedy zlepšení o více než tři minuty a pět míst oproti předminulému roku (1:03:46h, 23. místo z 28). Michal s Martinem při své premiéře na podobném typu závodu zajeli také dobře a skončili o pouhé jedno místečko za námi (19.). Přemek s Rudou bojovali dle předpokladů o příčky nejvyšší (o medaile) a nakonec skončili na výborném pátém místě.
  
  Co dodat, kromě Přemka bylo k vavřínům daleko, ale zadýchali jsme se pěkně všichni, navíc konkurence se rok od roku zvětšuje (před dvěma lety by námi dosažený čas stačil na 15. místo) a na normálním kole bez časovkářské hrazdy (neřku-li disků na zadním kole), kterou už disponuje většina jezdců z popředí výsledkové listiny, se nedají dělat zázraky. Na druhou stranu čas pod 1h je reálný i na klasickém kole, tak uvidíme za rok, zda se podaří vylepšit vlastní výkon, nebo alespoň materiál, či snad dokonce obojí...
  
  Kompletní výsledky zde:
  http://www.ckkv.cz/phprs/2011/vysledky/B8_vysledky.pdf