Akce L´Etape CZ by TdF 2026

Akce L´Etape CZ by TdF patří do kategorie Marathon cup. Datum: 2026-06-20.

:: Propozice :: Diskuze :: Mapa a profil :: Garmin dlouhá :: Celkové výsledky :: Foto :: Flyby

Historie: 2021 :: 2022 :: 2023 :: 2024 :: 2025

• Kolíkáč – Silniční cyklistika táhne!
  
  

  Vzpomínám, jak jsme někdy před 20 lety kecali o tom, že by byl hezký závod Točnou nahoru, Břežanským údolím dolů a takhle třeba 5x dokola. Při dnešním auto provozu hezký sci-fi sen. A hle, ono to jde! 10 km od bytu mi to startuje, nesmím váhat, pravda, Nemi to měl asi 10 metrů... Takže v pátek jsem hákl e-manželku, zajeli jsme na prezenci, prohlédli cílové kostky, pak se sklouzli k Vltavě, dali si ledovou koupačku v Bráníku a po stezce se vydrápali na Točnou. Parádní vlahý, ještě jarní poklidný podvečer, ale z toho kopce to už na mě dýchalo, to zítřejší, snad závodní poblouznění.
  Sobota ráno, HonzaB to kvůli zdravotním problémům vzdává, tak se šinu na samotku na Chodovec. Na Pankráci do sebe šlehnout energy drink, odlehčit si a zaplout do koridoru. Nemi někde vepředu, u mě Technik, Kapr, Ryba, Javi a Dreamer. Zaváděcí auta to zkušeně brzdí a průjezd Prahou je tak vcelku bezpečný. Jak jsem se bál kolejí, tak je vše v pohodě a v Komořanech se jde na to. Beru to vlevo po desítkách, nohy jedou, a to závodní poblouznění je tady. Točná je tak krásně jezdivá, nahoře pod vrcholem jsem s Pavlem P., tak takhle by to šlo. Ryba s Dreamerem jsou tu taky a valíme směr Zvole. Sjíždíme další grupu, tady o balíky nebude nouze, když člověk zaváhá, hned ho nabere další, což je na L´Etape tak přitahující. Navíc ty zavřené silnice a fandící diváci kolem silnic, které jsem nesčetněkrát již projel. Sjezdy jsem furt nějaký zabrzděný, raději na jistotu.
  Kamenná Vrata, další pěkné stoupání, a tady začínám pomalu zjišťovat, že je solidní teploučko. Ono my tedy bylo vedro už při cestě na start, ale v tom závodním poblouznění jsem na to nějak zapomněl. Teď ale zjišťuji, že jestli budu nadále pokračovat v tomto tempu, tak to prostě nemůžu dát! Vzpomínky na La Plagne 2025 jsou stále živé, a já nechci jet jako totální mrtvola, já chci mít nějakou důstojnost na cílových kostkách! Takže začnu hlídat čísla, ať to nezačíná moc 3. Grep svlečený do půl těla ukrytý ve stínu fandí jako o život. Pavel mi odjíždí a podle flyby si sjede Nemiho a jede pak s ním celou trasu.
  Jílové kostky a vynášející levé točka a borec přede mnou to bere mezi značkou a rohem domu. Uff, to nechceš vidět. Z Kameňáku do Neveklova ještě pěkně hrábnu do červených čísel, ale Pavel, ani Nemi se na obzoru nezjevují. Stále se dá jet ve velkých skupinách, ale já už se plně soustřeďuji jen na sebe, jelikož cítím velký průser. Leju do sebe flaštičku ze zadní kapsy a bidony, snažím se točit a nechodit do nástupů. Jsem na chvostu grupy a trpím. Dreamer obveseluje a nabízí zázračnou vodičku. Neváhám a s díky přijímám. Ryba kolem nás taky cestuje, začíná to být dobrý transport mrtvol. Sjeli jsme Čespu, který nechápe, že někdo v té výhni může závodit. Na budíku 60 km a vůbec si nevěřím, že to dojedu. Namazaná záda, ale stejně cítím, jak se mi tam vypalují ty čtverečky z Verana. A přitom je tu tak krásně, to je zahrádka! Křečovice a bufet tam, kde lejou chlapy pivo z oken. Já nezastavuji, nechci pustit skupinu. A to byla chyba, za chvíli nás ti, co zastavili sjeli a mají v košíkách nádherné zelené nové plné bidony! Mně už je všechno jedno a kolem krajnic žebrám o vodu. Hlava třeští a jestli nedostane vodní sprchu, tak končím!
  Konečně se někdo smiloval a blahodárná tekutina mi stéká z hlavy přes záda do rozkroku. Nohy taky dostaly sprchu a aero fusekle chycené lakem na vlasy povolují. Je mi to úplně šumák. Brdek za brdkem, trasy se spojují, k Vltavě letíme po trase Šlap okolo Slap. Kudla to jsou vzpomínky! Od Živohošťského mostu na Křeničnou je solidní stoupák, tady musím dnes zákonitě chcípnout přehřátím. Ale asi zafungoval Dreamerův lektvar a mně se jede překvapivě dobře. Znovu žebrám o vodu a je mi vyhověno. 40 km do cíle, safra to už musím dát! Ale nejsem schopen vůbec hákovat rychlejší kusy ze střední. Furt se to vlní a kopce jedu s tím strašákem jménem křeče. A stejně přišly! A nádherný!
  Takhle jsem si to přesně představoval. Ale jsou tu na tom někteří mnohem hůře, připomíná mi to Alpe d´Huez 2022. Apokalypsa, před Bojanovicemi na asfaltu rozjetá šavle a borec v příkopu rozhánějící křeče, kolo odhozené do pole. Do Davle na samotku, křeče mi nedovolují zrychlit a hákovat nějakou grupu. Tenhle sjezd bez aut v protisměru chceš, tohle bere za srdce! Štěchovická v celé své šířce osvobozená od aut! Tak to je silničářský sen, navíc když zezadu přilítne rychlovlak a já jsem schopen zase hákovat a procházet špicí. Míjíme borce z krátké, tohle je déjà vu z Krále Šumavy. To už jsem nevěřil, že ještě někdy zažiju A že mi odjede celá tahle rychlá rota na tom brdku od Zbraslavi, v to jsem zase věřil, že zažiju! Plně se soustřeďuji na kostky před cílem, na budíku ubíhají poslední metry dnešního velkofilmu a do tváře se žene pekelně horký vzduch velkoměsta. Kolem trati postávají cyklisti, kteří se přemlouvají, že to dotočí. Pití nemám, vodu už nikdo nepodává. Včera mi volala tchýně, ať v tom vedru nejezdím a teď na ní myslím. Pod Barranďákem asi 50 metrů stínu a úplné zimy! To osvěžilo Dvorce a Jeremenkovou nahoru. A pak levá a kostky!
  V dáli vlající nejkrásnější vlajka na světě a moje holky! Vyschlým hrdlem vyloudím poslední prosbu: vodůůůů. Přání splněno, moc děkuji! Leju na hlavu a do pusy. Cíl, zvedám ruku na oslavu, že jsem dojel a budou body do Šlapky roku . Po pár metrech borec se stříkající hadicí, vycvakávám a dlouho se nechám sprchovat, tohle bylo to nejlepší, co jsem dnes zažil! Holky se o mě starají, vedou kolo, přinesou pivo a špagety. Domů vytočit nohy a užít si Prahu plnou cyklistů. Byl to zase svátek, díky, že jsem to zase mohl zažít, zavřené silnice a plné krajnice fanatických diváků! A smekám před všemi, co dnes závodili, zejména před něžným pohlavím, které bylo hojně zastoupeno, silniční cyklistika táhne!
  

  
  
  
• Nemi – Domácí etapa
  
  

  Po pěti letech startů domácího závodu ze Strahova se zázemí LʼEtape Czech Republic přesouvá takřka ke mně do obýváku na Kavčí Hory. A tak při snídani sleduji, jak do sběrných autobusů nastupuje armáda regulovčíků, kteří budou strážit celou trasu. Přesto je to závod, ze kterého mám vždycky největší obavy. V tisícehlavém davu chce mít každý tu nejlepší pozici. Nemám tak ostré lokty, a tak se v nezávodních kilometrech pomalu prosévám dozadu. Největší obavy jsem měl z přejetí šikmých tramvajových kolejí na Přístavišti, naštěstí to dobře dopadlo.
  
  Odmáváno je v Komořanech. Za odbočkou ve stoupání na Točnou už je dost místa, abych se mohl vrátit více dopředu. Čelo je každopádně odjeté a jelikož i za Točnou má profil spíše stoupající tendenci, pole se trhá na malé skupinky. Nevadí, tady to znám jako své boty, stejně za chvilku narazíme do stěny v Záhořanech, kde si plácnu s povzbuzujícím Grepem. Tady už jedu opatrnější tempo, neztrácím, ale ani nezískávám. Ve sjezdu do Jílového se ke mně připojuje vítěz kategorie M5 Pavel Popiolek a spolu se povezeme až pod cílový kopec. Ve stoupání na Netvořice se tvoří slušný balík. Jeho kompaktnost však drasticky rozkládají občerstvovačky. Více než polovina končí v Neveklově a další staví v Křečovicích. Tady už začínám bojovat s nedostatkem tekutin, ale na zastavení není čas. Pavel to má ošéfované dobře. Bidony mu vozí domestik Kristian Hynek a jeden dostává dokonce i z auta. Kristian ale zároveň jede na týmové umístění, takže dokud má kolegu ve skupině, táhne jako lokomotiva.
  
  V kopci od Slap už máme všichni docela dost, naštěstí nám několik dobrých lidí podává kelímky nebo malé lahve s vodou. Můj poctivý „trénink“ ze sauny mi pomáhá dobře snášet průměrnou teplotou 36°C. V Bratřínově je občerstvovačka šikovně v kopci, takže poprvé zvládám zastavit, vyměnit bidon a dohnat svoji skupinku. Ještě vydržet menší kopečky nad Davli a je to v klidu. Valíme kolem výletníků z kratších tras. Za Zbraslaví je to trochu složitější, když máme k dispozici jen jeden pruh. Zleva! Kostky Pod Pekařkou a cíl. Závod dokončily bohužel jen tři Šlapky, takže k týmové trofeji z Prachatic zatím druhá nepřibyla. Až doma se z fotek dozvídám, že jsem jel v kombošce s černě záplatovaným ramenem, přitom mám novou a tahle měla být jen tréninková 🙃