Akce L´Etape CZ by TdF 2024

Akce L´Etape CZ by TdF patří do kategorie Marathon cup. Datum: 2024-06-15.

:: Propozice :: Diskuze :: Mapa a profil :: Celkové výsledky :: Foto :: Garmin dlouhá :: Flyby :: Roadcycling

Historie: 2021 :: 2022 :: 2023

• Dreamer – Zavodni tanec kolem Prahy
  
  

  Po dvou letech opet zavodni mod. Rano sraz s Kolikacem a HonzouB, prekvapive je teplo a mirime na Strahov. Prijde mi ze jsem jediny kdo neni moc vystresovany, to je tim ze jsem se opravdu nastavil do modu "spolecenska udalost" a vubec neresil zavodni ambice, to neskodne debatovani na tymovem chatu byla jen legrace. Ve ctvrtek/patek jsem si dal Rouvy zavody, k tomu vecerni party na parniku, i kdyz mam cely tyden rymicku a kasel. Ale tak nejak vnitrne se citim dobre a tesim se na zavod. Stojime nekde na 500. miste a za chvili je start. K memu prekvapeni se jede rozumne a mam kolem sebe vic prostoru, nez bych kdy cekal. Cespa odjel hned po startu a zacal se posouvat na celo, ja jedu za Kolikacem, ktery ma sice podobne ambice, protoze tam nekde je Kapr, HonzaB a Nemi, ale nastesti jede rozumne.
  
  Kdyz se zacne zavodit naostro, jsem stale za nim a uzivam si draftingu. Chvili trva nez si zvyknu na velkou rychlost na rovine, ale po chvili je to docela v pohode. Obavany sjezd do Podkozi jsme stale na konci prvniho baliku. Ztracim tu, ale v prvnim kopci to konecne muzu odpalit. Predjizdim hodne cyklistu a posouvam se dopredu. Odjizdim Kolikacovi, jsem ve skupine s Nemim / Honzou B. Pak je trochu mokry sjezd, protoze se mezitim ochladilo a trochu sprchlo, ale nic velkeho. Presto se po sjezdu propadam zpet ke Kolikacovi. To me ale nevyvadi z miry, protoze pry budou dalsi kopce, no tak si to doskocim? Prichazi Zdejcina a opakuje se scenar, do kopce predjizdim lidi a nahore jsem opet u HonzyB a Nemiho. Pokracuji v mensi skupince s Nemim. Pred nami jsou stale mensi skupinky a jedna vetsi o kus dal. Hecnu se v dalsim brdku a vyplaci se, nahore spojime a je nas cca sedm a tou vetsi skupinou vepredu. Tam uz se ale dostat zadarmo nebude, presto kdyz se v dalsim kopci naskytne prilezitost, jeste tam necham vsechno a skacu tam. Je tu Kamil Ackermann, tak to je uz je slusna grupa.
  
  Doted jsem vypil ani ne jeden bidon a nic nesnedl, tak se snazim snist aspon jednu tycku, kdyz se konecne chvili moc nejede. Hlidam si sjezdy, sice mi to stale odjizdi, ale uz jen tak ze chvili prislapnu a jsem tam. Byt ve vetsi skupine kolem 15 lidi se vyplaci, prichazi rovinate, klesave pasaze, kde bych sam nebo ve dvou jet nechtel. Sice se chvili opravdu moc nejede a kdybych jel zavod od zacatku naplno, respektive byl blizko cela, tak bych urcite mohl byt o skupinu dve vepredu, ale vubec mi to nevadi, jsem nadsen i takhle vic nez dost. Mirime k Praze, jeste par hupu nahoru dolu. Technicky prujezd Prahou mi opet uplne nesedne, zvlast ve sjezdech. Nastesti zaverecne km jsou vic do kopce, prvni z nich nasi velkou skupinu trochu rozdeli a druhy jeste vic. Tam sice uz na ty nejlepsi ze skupiny nestacim, ale jestli skoncim 50. nebo 60. je asi jedno. Takhle nakonec i dojizdim, chvili po me Kolikac, Honza B., Nemi a Kapr. Paradni zavod, nasleduje zaslouzene jidlo a pak nakonec jedeme domu o neco drive, protoze je na Strahove docela zima a fouka chladny vitr. Diky vsem, byla radost to zase jednou zazit a zjistit, ze me i zavodeni venku dokaze porad bavit!

  
  
  
• Nemi – Štybarova pomsta
  
  

  Na WhatsAppu to vře. Bobek válí na ultramaratonu za velkou louží a téhož dne půlka Šlapek odjíždí hájit oranž do Krkonoš, zatímco druhá si pouze odskočí na Strahov. Na tolika frontách najednou nebojuje ani Elkov Kasper! Konkurenční Grep se mě snaží zdeptat tlakem velkoklubu, který očekává výsledky. Já se však nejvíce bojím kolizí, vždyť loni jsem si do cíle přivezl prasklou zadní vzpěru rámu. Ačkoli jsem nebyl účastníkem pádu, jedno přede mnou letící kolo mě trefilo. Ale jet musím. Vždyť jsem tady doma. Trasu jsem si několikrát projel. Tedy alespoň jsem si to myslel. Organizátoři totiž připravili několik překvapení: stojku na konci Zdejciny a hlavně Štybarovu pomstu po kostkách v Roztokách, kterou zpestřilo poprchávající počasí.
  
  Ale nepředbíhejme. Na start se řadím do prvního bloku vedle HonzyB a Kapra, který čaroval kouzelnou fixou. V neutrální zóně se propadám, na Bílé Hoře nás přeletí Čespa. Nekonečný peloton se dle očekávání začíná trhat v prvním kopci v Podkozí. Ačkoli Dreamer avizoval výlet, kopce si dává jako na Rouvy. Je tu také HonzaB a Kolíkáč. Ujíždím ve sjezdu v Hýskově a pak plýtvám silami při sjíždění prvního balíku až do Nižboru. Na Zdejcině se peloton opět trhá a já už na sjíždění silnější skupiny nemám dost sil. Ve stojce v Hudlicích zažívám wattový deficit a Dreamer mě opouští. Ze skupiny bohužel nikdo nechce jet, tak dlouho větrám na špici. Díky tomu ale bezpečně vpředu zůstávám i ve sjezdu údolím z Karlovy Vsi, který se Grepovi a řadě dalších na mokru stane osudným, někteří se dokonce vykoupou v potoce. Po výjezdu kopce z Roztok skupina začíná pracovat pod taktovkou Kolíkáče, díky čemuž se jede a Kolíkáčovi ubude pár soupeřů z kategorie. Z Nižboru stoupáme klidně, zato Úhoničák dost bolí, ale nesmíme si to nechat odjet. Za ním tempo zvolní, tedy alespoň tak to cítíme my, co se už jen schováváme vzadu, zatímco fantastický HonzaB celou skupinu táhne až do Prahy. Ve stoupání kolem Motola už nemám vůli bojovat o nějakých patnáct míst před sebou a nechávám HonzuB s Kolíkáčem odjet. Jsem šťastný, že to mám za sebou. Jsem celý a kolo taky.
  
  Celkově 83. z (v kategorii 27.). Únava byla znát, přestože jsem ve středu zkusil vyjet jen jeden kopec. Velký respekt k orange skvadře, která přes týden najíždí objemy nebo rovnou závodí, aby si pak dala ještě jeden maraton v sobotu!
  

  
  
  
• Kolíkáč – V grupě s orange a El Pistolerem!
  
  

  Vůbec se nechce, dutiny ucpaný, hlava třeští, chce se mi jen spát. Ale Šlapky mě zase zachraňují... Když šlapu, tak žiju! Nikdy jsem netušil, jak si to budu často opakovat. Ranní sobotní Chodovec dýchá zvláštní atmosférou, průjezd spící Prahou, kdy silnice jakoby patřily jen našim létajícím strojům. Jedu snad jen pro tenhle pocit a výhledy na rodné město. S Dreamerem a Čespou startujeme málem z místa, kde stával vyhlášený stánek Johna Debila. Otáčím se a za námi liduprázdno. Z dáli slyšíme start... dlouho se nic neděje... konečně zacvaknout a posunovat se vpřed. Tragické předpovědi se nenaplnily a jede se hodně ohleduplně. Vybírám levou stranu a posunuji se dopředu za kumpány, hlava a tělo se přeplo a chce závodit, chci tady dnes nechat zase všechno. Za mnou po dlouhé době naživo Dreamer, se kterým si dodáváme odvahy. Koleje na kolmo a vidět v dáli odmávnutí startu ze zaváděcího auta, to je povzbudivé! Do Svárova ještě zkracovat vzdálenost k orange bodům před sebou.
  Podkozí, konečně kopec, Dreamer mi vystoupil z háku a mizí, Kapr za mnou řeší urvaný Garmin držák. V grupě na dohled HonzaB. Před sjezdem do Hýskova si nastoupit a zkusit HonzuB doskočit, jsem na kousek, ale nikdo mi zezadu nepomůže a už na to nemám. Pokropený sjezd do Hýskova a jsem u Dreamera. Rovinu do Nižbora ztrácíme z dohledu skupinu před sebou s Jendou, prý si ještě dojeli čelo závodu. Kapr vyřešil držák a spokojeně pluje s námi. Úzká cesta pod Zdejcinu, hecuji to na čele, ať se posuneme vpřed. Grep s tím plně souhlasí a gumujeme se spolu. Ve vzpomínkách Strada Zdejcina, když jsme tady hákovali Míru Kakače. Dnes mě přežehlí Dreamer, kterému přikazuji, ať přibrzdí HonzuB. Dávám si jako zvíře, jelikož HonzaB je o serpentinu výše, ale mám ještě síly na něj zařvat. Vrchařská show je zakončena prudkou nečekanou stojkou do vsi. Kotel místních fanoušků je dokonalý!
  Ale ještě se to nepříjemně houpe a tahá za nohy. Orange show zase nabírá na obrátkách, jelikož zezadu přiletěl Kapr, zase ztratil občanku Hudlice a brdek ve vsi je zase obložen diváky a já poprvé registruju Vencu Veselého, mého soupeře z kategorie. Nohy se chytly a úsek Hudlice-Broumy se splnil sen! Jedu v grupě s Kaprem, Nemim, HonzouB a El Pistolerem! Užívat si zadní kolo této španělské legendy a vidět jeho taneček. Slzy v očích! Na tohle nikdy nezapomenu. Míříme do Roztok klikatým a vlhkým sjezdem. Před Berounkou jedna ze zatáček vystavuje několika borcům stopku, někteří končí ve strži v potoce. Šlapky naštěstí bez ztráty. Kudla, co to tady je? Štybarova pomsta, o které jsem vůbec netušil. Kostková úzká ulička obsypána diváky. Ale tohle peklo jsem nikdy nezažil, to jsem viděl jenom v televizi. Není slyšet vlastního slova a diváci doslova tlačí závoďáky do kopce. No nádhera! Já trochu dole zaváhal a za zadních pozic se sunu dopředu.
  Je tu Venca, který mě v roce 2022 obral o bronz a chci mu to dnes oplatit. Po dlouhé době cítím sílu. Nohy z nebes! Nemi je o 100 metrů výše a já chci za každou cenu s ním. V tohle už jsem nevěřil, že zažiju, stav, když nic nebolí a vy letíte vstříc vrcholu. Jak opojné! Vršek Leontýna na Nemiho řvu, že potřebuji jet. Roztáčíme kolotoč a asi v 10 lidech mizíme. Otáčím se a za námi nikdo. Tak tohle se povedlo! Padáme do Nižboru a nějak jsem se moc uspokojil, myslel jsem, že je vše vyřešeno. Ale není!
  Kopec z Nižbora od kolejí, Vlčák povzbuzuje, Nemi dabuje svými výkřiky film pro dospělé. Nevěřícně koukám, že si nás Venca sjel a s ním i HonzaB. No ty wado! Neleze mi to vůbec do hlavy, přemýšlím, kde si to zkrátili. Nohy z nebes odletěly a jsem úplně mrtvej. Uklízím se dozadu a přemýšlím, jestli vůbec dojedu. Úhoničák trpím jako pes, okusují mě křečci. Díra na Vencu a HonzuB. Nemi povzbuzuje, nechci se teď kudla zlomit! Leju do sebe bidony a magnesium. Toho Vencu musím dát! HonzaB se proměnil v mašinu a stále operuje u špice.
  Motolský kopec, začátek znovu na hranici křečí. Nemi za mnou, HonzaB vedle mě hlásí, že je v háji. Venca odjíždí a já se slušně lámu. Ze sedla do sedla, protahuji odepsané nohy. Chci za Vencou, ale 3 borci přede mnou mi nedávají možnost. Konečně jsem se protáhl. HonzaB to svým výkonem znovu hecuje a nahoře si doskakuje v mini skupince Vencu. Já mám na ně asi 30 metrů. Tohle nemůžu dát, ale tělo překvapivě reaguje. Šrot! Točku na poslední brdek ke Spiritce na hranici smyku a zvedám zadek. Bohužel si za chvilku sedám znovu úplně ko. HonzaB najíždí před Vencu a mám pocit, že ho trochu kotví. To mi dodává sil. Ploužím se jako šnek, ale vzdálenost zůstává stejná. Motačka před cílovou rovinkou, jedu bez mozku, točky bez brzd. Cílová rovinka, hobluji Vencovi zadní kolo! 2 metry před páskou jdu přes! Kudla mám radost, i o 9.místo se dá zažít pravé zavodní poblouznění. Díky kucí oranžoví, bylo to velký a bude na co vzpomínat!