Akce Kamenné Mosty 2025

Akce Kamenné Mosty patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2025-02-08.

:: Trasa :: Garmin :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2021 :: 2022 :: 2023 :: 2024

• Luke – Days of Our Lives
  
  

  Týden se s týdnem sešel a je to tu další díl z naší nekonečné soap opery. Tak jde čas, nebo když šlapu tak žiju? Ono je to jedno, prezident hlásí návrat, tak to hned dostává epickou linku. Já jsem natěšen už od neděle, po minulých zkušenostech zas přebírám trasování, aby to nedopadlo jak minule. Týden se vleče, ale výlet neuteče.
  Ráno šup do Uhříněvsi, kde po chvíli už haleká nadšený Kolíkáč, jinak klasika Žába na špici, Nemi, HonzaB a Camrda, kterého ale tipuju max na Kolín. Nálada jen kvete, sluníčko sice nesvítí, ale zase není slibovaný mráz. V Kounicích Kapr a Ivča a po chvíli nabíráme i Vsida. Do kopce se jede zbytečné moc, ale jinak se daří držet grupu pohromadě, na čemž má zásluhu především Žába, protože ze špice nesleze a přijímá maximálně návštěvy. První větší brdek před Plaňany Žába ukáže Kaprovi něco jako "zůstaň" a odjíždí na svůj interval, Camrda s Nemim se kočkují. Nabízím skupině zbylých něco pod 4w/kg, ale prý furt moc. Tak já nevím, takových možností mají a furt se něco nelíbí.
  Pak dostanem možnost realizovat se na špici proti větru s Nemim, za to by aj pochvala od trenéra mohla přijít. Najednou je tu zas Křečhoř a pádáme do Kolína. Projíždíme městem jinak než před týdnem, ale stejně blbě. No co, na nádraží ještě stavíme a sháníme Grepa, ale prý je ještě ve vlaku a přidá se pak. Tady fakt hrozná zima a vítr ledovák. Vyrážíme dál, do Starého Kolína a pak konečně odbočujeme z trasy z minulého týdne. A po 10 km se Žába ptá, kdy přestaneme kopírovat trasu z minula... no vlastně je asi jedno kudy jedem. Ale ne, sluníčko se klube z mraků, v dálce už se rýsují Železné hory. Jen ten ksichťák dává na špici dost zabrat. Střídáme se s Nemim u Žáby, protože zbytek skupiny teď raději předstírá vlastní neexistenci. Konečně ukazatel Žleby, schovat se mezi stromy, do údolí. Dál už pomáhá členitost terénu. Žleby jsme minuly a já na mapách nenašel příhodný fotopoint, tak se fotíme v Ronově. Zdejší zámek už na fotkách nevypadal nic moc, ale realita předčila očekávání. Na druhou stranu tohle jsou autentické zážitky a ne poznávací zájezd, co stavý jen u naleštěných pamětihodností. Dál klikatou cestičkou na Kamenné Mosty, kde dáváme foto a bez vycvaknutí pokračujeme dál. Díky Žábo!
  Ivča odpočítává km na bufet, Kapr už 100 km visí za oči za Žábou, všichni toho mají vcelku dost a zjišťují stav ostatních: "Kapře a ty seš v pohodě?" "Ne, hrozně mě bolej oči." Navíc je to smolař dne, protože se mu před bufetem ještě rozsypali kuličky. Ale aspoň si pak od robota nechal na naložit pořádnej burgr, aby nemusel vybírat jen vlaky s jídelním vozem. Světová svíčková sice došla, ale sekana byla skoro tak dobrá, jak minule od koní. Navíc ten zážitek, co udělá pár robotu s 8mi dospělejma lidma, to taky stálo za to.
  Slunce už pěkně pálí a když nefouká, tak je i příjemně. A když se jede 40 po větru tak nefouká, takže je příjemně, jen teda místy není sranda držet formaci, takže s HonzouB občas trochu krotíme vášně. Vsida posedlo jaro, nebo co, tak občas poletuje kolem balíku, což možná pak Žába nazval méně poeticky, ale v danou chvíli jsem jen vůbec nechápal o co vlastně jde. Jinak jsme se krásně protáhli kolem Kutné Hory a v hrozném lese plném borčusu a písku žádný borčus a písek nebyl, jen luxusní asfalt. Stejně jako pomalu celý zbytek cesty. Jelo se vesele, poetika a vtípky se střídali. HonzaB držel prst na tepu doby, Kolíkáč si sháněl záplaty na džíny, Nemi kontroloval každý nástup a Žába - ten prostě furt jel. Vítr dozad většinou pomáhal, ale neškodil. Oproti minulým výletům byl asi nějaký nedostatek velešpicařů, protože mi přišlo, že se vyskytuju vepředu nějak víc často než bych chtěl. Horší bylo, že už to už taky moc nejelo, tak jsem jen čekal, kdy mě někdo ze špice vyhodí, připadně mi Žába nasraně odjede, ale ani to se nestalo.
  Na Vyžlovce se najednou stalo cosi divného a z poklidného rozjímání v háku na chvostu balíku se stal trhaný binární přesun, kde 0 byla 0 a jednička někde mezi 350-400W. Jelikož tyhle bajty taky pěkně kousali, tak jsem jen skupinu v Mukařově dolepil, abych to Žábovi za mnou neodpojoval, rozloučil se a jel si dál po svém. Svižným tempem k domovu jsem začal přemýšlet, co se tak stane, když ti kamarádi hodiny a hodiny táhnou špic kamsi na výlet, ty jim vracíš stejnou mincí a najedou se jede stylem jako "hajzlové já vám to tahat nebudu, nebo vás to bude aspoň bolet". K mému překvapení jsme za chvíli zpět, respektive skupinu rovnou svým vlažným tempem objíždím, tak abych nebrzdil. Když jsem pak zas vystřídán, tak se jede pěkně, špic pořád v tahu, tak aby se i v zádu plynule točilo. Na rovině před Uhříněvsí pak už nevím, jestli ještě jedem Mosty, nebo Jičín-Poděbrady-Jičín, no solidní závěr to byl. Pěkně pokecat a domotat to domu. Hezký to dneska bylo.

  
  
  
• Kolíkáč – Dvoj čento!
  
  

  Tohle se zase povedlo. Naposledy jsem na tom venku seděl na Cukráku. Pak už jen zima a mráz a rušení výletů. Virtuální cyklistiku ve zpocené ložnici jsem pak vyměnil za poznávaní krás světa bez kola. Návrat s rýmečkou a velký otazník před sobotním výletem. Ale kamarádi mě hecují, že jen kvůli tomu reportu musím jet. Respekt mi nařizuje jednici pod sebe a do kapsy aspoň litr, ať mám na vlak nazpět. Kupa zimních hadrů v předsíni, jo kolik vzpomínek je do nich vepsáno. Před barákem vůbec nevím, která bije, jak kdybych na tom v životě neseděl. Ty wado to bude sranda.
  Na kruháku Nemi, ze kterého se stal správný oranžový držák. Za chvíli Žába a HonzaB. Z kruháku z kopce vstříc dalšímu dobrodružství. Nohy se pomalu roztočily, oblečení funguje a já si to užívám. Cestou přistupuje Camrda a Luke a do Kounic se jede to správné objížděcí tempo. V zastávce u chátrajícího zámku se obejmout s bráchou a popřát si vše nej do nového roku, ó jak ten čas letí. Ivča na karbonech a za chvíli i VSid na jednici.
  Po 1,5 hodině jsem na odpis a vůbec nevěřím, že někam dojedu. Krutý vítr proti ale naštěstí rozráží neuvadající mašina Žába, u kterého se všichni střídají. Až na mě, jedu sobecky na těch nejluxusnějších místech ve skupině. Kolín jsme šťastně překodrcali a i chvíli přenesli, ty šikmé koleje jsou lahůdkové.
  Teď je tu tvrdá robota, vítr fouká snad ze všech stran. Ale v háku to jakž takž přežívám. Čáslav na dohled, Žleby, Ronov a Mosty na vlastní kůži. Krásné zapomenuté silničky. Letos jsou hitem hospody, tak si dát držkovku od robotické servírky. Vevnitř pravá wobjížděcí nálada, ale venku zjistit, že je slušná kosa. Naštěstí nás ale vítr konečně tlačí domů. Kapr bohužel tlačí svoji dvojku na vlak, vypadly mu totiž kuličky z předního kola, které má již 140 000 nalítáno.
  Začínám pomalu věřit, že to díky kamarádům zase dám. Je to sen, stehna pálí, ale hlava se vznáší. Obloha se rozjasnila a slunce únorově hřeje. Hryzely a Krymlov, většinou krásné hladké asfalty, tohle prostě chceš. Z Říčan roztočit závodní kolotoč a v dáli cítit přicházející sezónu s číslem na zadku. A já dnes chci dvoj čento, když je tak blízko. Nohy vytočím s Lukem ještě do Újezda, aby to začínalo 2. Doma klasika, vana, polívka, pizza, vločky, pivo, buráky...a těšit se na nutellu před spaním. Děkuji orange dream týmu, jste boží!