Akce Kamenné Mosty 2021

Akce Kamenné Mosty patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2021-02-24.

:: Trasa :: Diskuze :: Foto :: Flyby

• Luke – Kamenné Mosty mezi vodou a ohněm
  
  

  Mallorkový týden je třeba využít. Odložených výletů je po mrazech dost, tak nadhazuji ten nejkratší. Kamenné Mosty. Výběr cíle v podstatě náhodný, chtěl jsem jen okouknout tuhle zvláštní krajinu. Rovina, která již není Polabím, Železné hory na straně jedné a Zbraslavická vrchovina na straně druhé a Vysočina na dosah...
  V úterý roztočit nohy s Profesorem a Kolíkáčem a při tom zjistit, že těch 15 stupňů je s mnoha podmínkama. Sleduju webkamery na plánované trase a obávám se mlhy. Snad za Kutnou horou to bude lepší. Nicméně Prófa s Kolíkáčem si i při návratu v 5-ti stupních malují, že zítra bude jasno.
  Středa ráno a jasný je jen to, že jsem pěkný pako a nechal jsem věci v pračce. Kalhoty se mi už usušit nepodaří, takže řeším dilema, jestli krátký+návleky, nebo zimní neprofuk. Kamery ale hlásí mlhu a letní variantu tak zavrhuji. Díky těmhle spekulacím, ale nabírám menší zpoždění. Tak ještě jednou omluva.
  Na T už všichni natěšeni. Pirát s Prófou na jednici a mlha houstne. A to jsem vyjížděl za svitu slunce... Míříme přes Úvaly na Vykáň vyzvednout Kapra. Málokdy má člověk odpor k jízdě z kopce, ale dnes to znamená jen víc a víc mlhy. Čím blíž Labi, tím hůř.
  Z Vykáně pak už v plné sestavě hustým mlíkem. Kolíkáčovi je trochu zima, takže na špici nikoho moc nepouští a docela se jede. Díky tomu to utíká, míjíme Poříčany, za chvíli se loučí Pirát a Profesor. Pečky a dál už to neznám. Tady už by se hodilo něco kolem vidět, ale mlha trvá. Vidíme tak jen pošťácká auta. Skoro to vypadá, že venku jsou jen pošťáci a my. Možná to je ale úplně jinak, protože za chvíli míjíme hnízdiště těhle aut, které spíš než sídlo, nebo sklad vypadá jako autobazar. Takže možná to tu prostě prodávaj a pošťákem může být každý
  Konečně přejíždíme silnici Praha - Kolín a stoupáme. Už je zas aspoň vidět zastřený sluneční kotouč. Pořád věřím, že Kutná Hora bude slunečná. Ale ještě ne, zase klesáme. Po úzké polní asfaltce, která se ztrácí v mlze. Úchvatné filmové záběry. Promotat se Kolínem a konstatovat, že sluníčko nemůže být daleko. Je tu o poznání tepleji. Zase stoupáme. Červené Pečky, snad červené podle místního pivovaru natřeného volskou krví. No aspoň se to neplete s Pečkama, kde už jsme byli. Cestou si Kolíkáč všiml, že jedna místní firma nabízí "aplikaci kejdy". Zajímavej reklamní poutač... Opět stoupáme a blíží se sjezd do Kutné Hory a opravdu, v dálce vykukují věže sv. Barbory a jsou zalité sluncem.
  Při klikání mapy.cz sami zvolili průjezd centrem a že je hezké, tak jsem to nechal. Odměnou jsou neskutečné kulisy středověkého města, ale středověká je také dlažba. Jeden úsek z kopce je opravdu luxus, takové ty ploché šutry na výšku. Ale jinak to byla nádhera. Pak ještě zkratka, kde se cesta mění v chodník o 20% sklonu, ale naštěstí jen kousek. Míříme dál na Čáslav a mlha z polí stále svádí souboj s paprsky slunce. Jako odvěký boj vody a ohně. To jsou chvíle, kdy mě mrzí, že s sebou nemám opravdový foťák. Navíc se před námi na silnici v mlze objevuje soustava traktorů, cisteren a... no jó, aplikace kejdy v praxy.
  Čáslav je až překvapivě pěkná, i když zrovna zde sluneční paprsky ještě tahají za kratší konec provazu. Stavíme na foto na náměstí. Pak ještě mineme Otakarovu gotickou věž a míříme dál. Silnice už oschly a mlha už svůj boj prohrála. Vidíme majestátní zámek Žleby, a to už vím, že cíl dnešního výletu nebude daleko. Za chvíli už je ukazatel s číslovkou jedna.
  Vesnice Kamenné Mosty je stejná jako všechny okolo, skromné domky a pár zemědělských stavení. Nějaká památka je tu až nečekaná, přitom možná nejstarší most v Čechách. Je krásně opraven a vede přes něj ten nejjemnější asfalt. Pro cyklisty ideál. Nabízí také možnost adrenalinové procházky v tretrách po římse nad vodou. Což samozřejmě Kapr nemůže odmítnout. Mě místní kluci nabízejí ještě stezku přes koryto k prostřednímu pilíři. Prý je tam jen málo vody, ale s díky odmítám. Geografickou zajímavostí pak je neoznačené, v poli ležící, trojmezí krajů (Středočeský, Pardubický, Vysočina).
  Cesta pokračuje podél Hostačovky romantickým údolím až do Hostačova, kde stoupáme podél hradeb místního zámku. Bunda už se veze v kapse a v dlouhém dresu to je prostě paráda. To už jsme oficiálně na Vysočině. Dál pak jen pěkné silničky až na hlavní silnici směr Jihlava. Pumpa před Golčovým Jeníkovem se stává místem oběda. Na sluníčku dnes vše chutná obzvláště dobře.
  Silnice na úplné periferii Středočeského kraje nejsou nic moc, a tak jsem zvolil krátký 3 km přesun po hlavní silnici. Naštěstí díky mírnému klesání už za chvíli odbočujeme směr Potěhy a Tupadly. Až do Močovic je to pořád mírně z kopce, a tak cesta rychle utíká. Projedeme Kluky i Pucheř. Z ukazatelů je vidět, že objíždíme Kutnou Horu. Ze špicí účastníků je zase vidět, že jsou všichni v pohodě. Dorostenec Kapr, který u Kolína počítal roky do důchodu, drtí špic přes Křesetice a Kolíkáč k tomu skládá oslavné ódy. To jsou stavy. V Malešově s Kolíkáčem vzpomínáme na podzimní výlet do Kutné Hory. Stoupáme podél přehrady až do vesnice Roztěž, kde jsme zase projížděli směr Košice. Ještě kousek podél přehrady a pak směr Solopysky. Tady se to mírně vlní, ale až do Zásmuk zase spíše klesáme. Prvotřídní kvalita asfaltu jen podtrhuje euforické zážitky z téhle části výletu.
  Zásmuky a do vany kousek. Skoro je mi to až líto, že se výlet chýlí ke konci. Dyť do Uhříněvsi už to bude tak hodinka. Nevím proč, ale tady to vždy nějak rychle ubíhá. Brdek v Doubravčanech, brdek ze Ždánic. Tady to už má pomalu marathónskou atmosféru, Kolíkáč oddechuje a křičí nahoře chčijem. Zastávka u Krymlova je svědkem poslední pauzy. Vana se blíží. V Kostelci se loučí Kapr, my kolem pily, poslední nádech a roztočit nohy po hlavní. Čas letí, tak přes Říčany, v Uhříněvsi 180 km. Domů se nechce, tak doprovodím Kolíkáče přes jížo. I tak to ale na dvoukilo nebude, nějaké dojíždění nejdřív zavrhuji, ale cestou z jíža ještě vedu rozhovor se zapadajícím sluncem, jestli mi dá ještě pár minut. Nohy se stále spolehlivě točí, a tak v Újezdě točím levou na Křeslice a dávám tak razítko na tenhle bájo den.
  Bál jsem se, že taková darda ve 3 bude hrozně bolet, ale byla to blbost. Skupina je prostě skupina a na počtu až zas tak nezáleží! Díky za krásnou únorovou dovču

  
  
  
• Kolíkáč – Srdce tlučou na poplach!
  
  

  Wobjížděcí srdce tlučou na poplach, když vidí tu předpověď. Kapr bere dovolenou a Luke vytahuje z historie na povrch svoji trasu Kamenné Mosty. Těším se na nová místa, třeba Čáslav na kole, tak tu tuhle rýhu na řídítkách ještě nemám. Ráno ale není slibované slunce, za to slibovaný Profesor s Pirátem jsou na kruháku. A na Téčku Luke, jižní větev v dnešní plné sestavě se jede spojit s polabskou. Profesor na jednici špačkuje, tenhle hegeš si nepředstavoval. Teplota u nuly a silnice oslizlé z padající mlhy. A do Polabí se to ještě zhoršuje. Neodhadl jsem vrstvení návleků na tretry a rukavice. Periferie nejsou v tepelné pohodě. Kapr ale s úsměvem na tváři, tak netřeba propadat chmurným myšlenkám. Tohle jsou pro mě chvíle, které se mohou zjevit v top momentech závodních bitev, kdy se člověk láme v hlavě, ale přeci se kvůli tomu nezlomí!
  Hegeš, mlha, blikačky, nahazující bahno a přísná lajna. Lezu na špic a chci si rozproudit krev, ať nevychladne a doteče teplá do konců prstů Profesor s Pirátem to točí na Kouřim. Naše trojka točí dál ve vzorné spolupráci. Vybavují se fragmenty Beskyda, jak jsme řvali blahem pod Kasárnami. Mlha nepovoluje, ale Luke hlásí, že Kutná Hora bude se sluncem. Moc tomu nevěřím, ale věže Barbory nás opravdu vítají v celé své kráse. Historická dlažba prověřuje upevnění blatníků, tohle má atmosféru! Promotali jsme se centrem a valíme na Čáslav. Tak tady na kole jsem ještě nebyl. A mlha si s námi zase hraje. Náměstí v Čáslavi vyžaduje foto a sdělení to na sociální sítě! Profesor s Pirátem tam již flákli foto ze sluncem zalité Bulánky. My se taky dočkáme, motto našeho výletu láká k opalování. Parádně opravený most, dokonce do zatáčky, ti naši předkové měli teda nápady Dostávám pravý objížděcí hlad, v bublině nad hlavou se rýsuje vyvoněná bageta z pumpy. A stává se to realitou u Golčova Jeníkova. Nádhera, vyvalit se na sluníčko jak někde v Alpách na solárku, cpát si břicho, zapíjet to americkou srajdou a kecat s kamarády, kteří v tom taky lítají až po uši. Tepelná pohoda se rozhostila po celém těle a spíše to teď bude o dobré ventilaci. Slunce totiž konečně zvítězilo.
  Letíme do vany a tyhle návraty s větrem do zad jsou epické. Zapadlé silničky s čistým asfaltem, žádné ukazovaní děr, jen na špici nechat potřebné watty pro kumpány za mnou a pak je zase zneužít v háku. Jak opojné, tohohle se nedá nabažit, tohle neumí žádný jiný týmový sport. Kapr s minimem kilometrů si to užívá jako junior, co ho vyrazili od maturity. Luke už nehledá hřbitovy jako před pár lety, ale dokáže jet tvrdé a dlouhé špice a ještě se přitom usmívat. Jak já mu závidím, ten jeho mladický progres, který ještě určitě nedosáhl vrcholu. Stop, potřebuji se vydýchat, ten brdek za Ždánicemi už jedeme v závodním tempu. Bus zastávka, kde jsem pohřbil přední Ksyrium a kde mě Iceman zachránil autem. Tyčinka s buráky a sladká břečka z termosky, to je palivo na závěrečné přistání k domovům. Luke nechce ze špice, Kapr pluje na Sojovice a já se rád nechám odtáhnout do vany pod bodovky. Safra tohle zase stálo za to!