Akce Pečecká 100 2020

Akce Pečecká 100 patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2020-08-01.

Nejdelší varianta má délku 100.00 km.

:: Propozice :: Celkové výsledky :: Diskuze :: Foto

Historie: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019

• Luke – Pecka v Pečkách
  
  

  Pečecká stovka by se mohla zdát bezvýznamným závodem, kdyby se člověk nepodíval na plánovanou klubovou účast. Díky tomu už týden předem spřádáme taktické plány, kterým ale chybí zásadní detail. Kdo budou naši soupeři? To se postupně dozvídáme během prezence a na startovním roštu. Po startu to začíná jak výlet do Ústí, jede se ve dvojičkách a kecá se. Pak ale přijde pár brdků, do čela přijíždí lidí, co přišli závodit a tepy se poprvé podívají nad 17. První půl hodina tak je ideální na rozjetí a už vyjíždíme z Kouřimi a blíží se Bulánka. McHamer rozjíždí peklo hned odspodu a pár lidí se toho chytá. Vypadá to, že by z toho mohla být silná skupinka co pojede, tak se taky zvedám. Docela mi to asi jede, když míjím jednoho borce za druhým a na horizontu jsem s Rybou a Davidem Fandrlíkem v podstatě na čele, jen McHammer je odskočený. Nemá ale moc důvod jet, a tak ho v pohodě dojíždíme a nás zase zbytek borců, co se na Bulánce zvedli. Je nás 8 a od nás Ryba, Bobek, Pirát a já. Po chvíli je tu i Kolíkáč s Kaprem a pár dalších lidí a začíná se už docela jet. Před Jevany špatně odbočuje z čela Ryba +1 a tak zpomalujeme a čekáme až se vrátí. Díky tomu pak je Jevanské údolí pověstným klidem před bouří.
  Za hradcem se pak týmově rovnáme na čele a docela dlouho se jede rozumné tempo i když Bobek s Pirátem mi přijdou, jak kdyby se nemohli dočkat pořádného šrotu. Ten přichází vzápětí, když se McHammer zvedá a za ním všichni šrotu lační jedinci. Skáču si za Pirátovo zadní kolo a koukám, co z toho vznikne. Střimelice jsou tu příjemně rychle, ale pak se ještě zrychluje a mě to přestává úplně chutnat. Zatímco čelo stupňuje tempo, já visím za zkušenější částí tohohle úniku. Pirát si vystupuje a Bobek taky couvá. Jen Ryba je tu v klidu a pohodě. K vrcholu už není daleko, tak se mačkám co umím. Čekám, že se borci ještě zvednou a už je neuvidím, ale naštěstí jim to asi taky stačí, a tak za rudým dresem Pepy Vejvody frčím zpět na čelo závodu. Nakonec i Bobek to zvládl, jen Pirát tu chybí,. Škoda, nechybělo mnoho. Nájezd na hlavní se daří, přeletět kostky, brdek a hned zalehnout, protože do Chocerad to takhle vždycky letí. V rovnější pasáži zjistit, že mám docela náskok, tak přišlápnout a zas zalehnout v prudší pasáži. Přiřítí se ještě Bobek, který si chce taky udělat menší bezpečák. Trochu nám snad pomohli i popeláři, které jsme předjeli ještě na rovince a můžou zbytek trochu zbrzdit v Choceradech. To my letíme přes most a už zahýbáme směr Vodslivy. 15 vteřin tam může být, takže chvíle klidu a úlevy, ale asi to chtělo se nebát a jít na max hned odspodu. Za chvíli už nás totiž míjí McHamer a smečka pronásledovatelů za ním.
  Líba Janoušek, Pepa Vejvoda, David Fanderlík a Jaroslav Halík. Marně vyhlížím Rybu, ještě před sjezdem tu byl. Bobek po chvíli svěšuje a než mi dojde, že bych to měl ještě zkusit, tak díra už je 20 metrů. Jedu si svou labutí píseň, díru držím, ale nepřiblížím se ani o píď. Konečně je tu Ryba a vydává se na stíhačku, ještě se tak zvednout a jet s ním, ale nějak mi to přijde marný. Nechávám se dojet Bobkem, abych aspoň nejel sám, ani Ryba si čelo nedojel a otáčí se a čeká. Nahoře napít a zkusit to rozjet, jestli se na nás štěstí neusměje, ale nikoho už nevidíme. Až před Dojetřicema v dáli postava, Ryba nadšeně přitápí, já pak jdu na špici přes vesnici, přeci jen jsme tudy letěli v úterý i ve čtvrtek, tak potrénováno mám. Že to v Kolodějích nebylo od věci se projevuje a v Sázavě jsme odměněni. David Fanderlík je náš. Hned se jde na Nechybu a zkusit ho urvat, moc mu to asi nechutná, ale nám s Bobkem taky moc ne. Tak aspoň zkouším cuknout na horizontu, kdyby nedával pozor. Svezení v tomhle orange expressu prostě nemůže být zadarmo, i když chvílema přemýšlím, jestli si sám nekopu hrob. Brdek v Krutech zase ze všech zbylých sil, nájezd na hlavní v Barchovicích pro změnu zkouší Bobek 800W spurt za křižovatknou a já pomalu přemýšlím, že tohle bude konečná. Ale jsem tam a pokračujeme dál. Ryba tahá jako o život, já se snažím dopřát mu aspoň malé chvilky k odpočinku. Kolem Kouřimi pak přichází série čtyř brdků a Rybova hvězdná hodinka. Vlajeme mu s Bobkem v háku a už ani nelezeme na špic. Pořád jsme ale ve čtyřech a už se to asi nezmění. Na další špic se odhodlám až před Tatcema, ale držet rychlost vydržím jen chvilku a zase se pakuji. Odbočka na Pečky, chvíle po rozbitém asfaltu a konečně jsme jen ve 3. Páté místo bude dnes oranžové, stejně jako šesté a sedmé. Ještě se slavnostně otočit na špici a Rybu posíláme pro páté místo. Všechno to pak probrat v místní hospůdce a dát si i zasloužený řízek. Dnes to byl pro mě vyloženě závod za odměnu, i to vedro začalo až před koncem, a tak jsem si to mohl užít naplno.
  

  
  
  
• Kolíkáč – Sportovně turistická jízda
  
  

  18. ročník sportovní turistické jízdy pro silniční kola na 100 km se pro mě zvrhnul v závod hned u prvního vážnějšího kopce. Bulánka. Do půlky visím za nudli a pak se nudle přetrhne a já jen s hrůzou pozoruji, kdo tam visí i nadále. Na horizontu se zformovat a roztočit kolotoč. Kapr, Trungy a Igor. A zdá se, že čelo nejede anebo to naši zkušeně kotví. První propal plic, ale jsme zpět. Tak si to pod Střímelice užijeme snad pospolu. U Jevan křiknu bacha zprava, když najíždíme z vedlejší na hlavní, Ryba s Trungym to pochopí pravá a točí doprava, místo rovně. Tak svěsit a kolegiálně počkat, stejně ty ostré kamínky na silnici v údolí pěkně chrastí a defekt nechceme.
  Trochu se vzpamatovat, užít si té oranžové záplavy kolem sebe a soustředit se na další kopec. Ale scénář se opakuje. Do půlky jedu a pak parkuji. Zoufale se otáčím do toho prázdna za sebou. Přede mnou Trungy, který taky již vypadl. Mám s ním anebo počkat na bráchu? V hlavě letí plán. S Kaprem a Igorem uděláme sběrák odpadlíků z čela. Trungy a Pirát by se měli stát časem našimi společníky. Podaří se?
  Kapr řve, proč na něj čekám. Jo nemám na to, to objet s top vrchaři sportovně turistické jízdy Vodslivy tak, abychom se všichni připravili na rovinu, kde bychom měli nejvíce mazat ztráty. Trungy je už vidět a do Dojetřic je náš. Sjezd do Sázavy jedu prý jako magor, praví Kapr. Hmm nevím, asi ještě nezažil, když to jede Luke s Vokynem dolů. Nechyba, zakřičet na odjíždějícího Trungyho, ať pošetří na roviny. Na Horní Krůty párkrát protočit a valit do Barchovic. Oranžová tečka v dáli, to by mohl být Pirát. Začíná mě to neskutečně bavit a po dlouhé době se špicím nevyhýbám, ba naopak. Do Kouřimi vletíme tak, že tam necháme Kapra. Tak trochu zvolnit, ať se docvakne zpět. Oranžový bod se přibližuje, ale bude to jen tak tak, smazat ztrátu do cíle, kilometry letí jako splašené.
  Trungy tu není, ani nevím, kde jsme ho nechali. Klukům už špice také nechutnají, ale já Piráta chci sezobnout. 4 kilometry do cíle a máme ho. Jel statečně, ale síle skupiny neodolal. Ptám se Kapra, kde je cíl. Brdek přes železniční nadjezd zkusit Pirátovi odjet. Kdepak, přisál se za mé zadní kolo. Tak svěsit a nechat se předjet, je to krásná hra. Konečně cílová cedule Pečky, tak zvednout zadek a zaspurtovat.
  Řízek a pivo a dojmy. Nakonec to bylo parádní, užil jsem si to. Poklona před dělníkem Kaprem, v cíli vypadal hodně okorale, ale dal to s grácií. Poklona před Lukem, Rybou a Bobkem, pěkně jim to jezdí, škoda, že nezasáhli do boje v čelní čtyřce. Ale ono tam jeli dva mistři UAC a rozdováděný McHamer, Ti ten titul nemají jen tak …
  

  
  
  
• Bobek – Ukázková práce týmu
  
  

  Po malé odmlce trochu závodní víkend. Sobota Pečky, neděle JCL. Víkend před tedy ve volném duchu Vysočinou; i když pojem volně se v poslední době kamsi vytratil. V týdnu pocukrovat ještě pomalejšími 60ti a 30ti, potvrdit Vláďovi hojnou týmovou účast a ujasnit si trať.
  Sobota ráno tradičně trošku naspěch díky nejasnosti v čase; nečekaně Tomovi pro klíč a ještě se záložním plášťem na zádech který neznámo kde prošoupal. V Semicích se nečekaně připojuje Kapr, společně syčíme na mambách Hrabalovým Kerskem.
  Na lajně pěkná sestava, čistě za sebe s žádnou taktikou ani úmyslem. Je nádherně slunečno, teplo. S Kapříkem úderem startu ukrajujeme první km, Líba přidává brousek aby ostří neztratilo říz. Pravidelně doplňuji tekutinu, cesta k Molitorovu uteče nad očekávání snadno. Hlídáme pozice, zprava Líba, zleva Luk, tempo stabilní, netlačíme na pilu. Před poslední serpentínkou si nastupuje McHamer, nechává mě to klidným, až na Rybu a Luka kteří se jej pochvíli s Líbou snaží pronásledovat. Co naplat trošku přitlačit a doskočit něco stojí, včetně zpytování. Tohle někdo odskáče. Za Bulánkou kontroluji přeživší, evidentně to pravé porcování přijde pod hvězdárnou. Jdu na špic a ještě trochu brzdím, kdyby chyběl někdo o kom nevím. Přeci jen Šlapek přijelo 9 (o jednoho víc než jsem potvrdil). Před horizontkem u Brníku zvažuji nástup, ano, tady je to pravé místo, 50m před ním to pořádně rozporcovat využít rychlodráhu kolem Kostelce, Jevanské údolí a vytvořit si dostatečnou rezervu na Střímelice a Vodslivy. Nicméně zůstávám v klidu, brzdím balík, načež mě Kapr začne pucovat že místo brzdění nastupuji. Úplně tomu nerozumím a je mi jasné že si to nedá vysvětlit. Pod Jevany ujíždí Ryba, brzdím co to jde, ale Kapr nastupuje protože musí brzdit a sjíždí Rybu, tak si jedu na své třetí pozici a vychutnávám nový povrch v údolí.
  Po chvíli je nezbytné zpucovat Toma aby se uklidil s ohledem na 2x5km stoupání - srandy bude ještě dost Tome...
  Pod Střímelicemi pěkně zvolna, roztaženi 4 po celé šíři. Zprava se tlačí Líba, zleva vykukuje McHamer, kterého si Luk nechá svévolně bezohledně nastoupit. Vyvolá to nejistotu, pocit marnosti a utrpení. Před Ondřejovem malá dírka kterou nehodlám sjíždět. ,,Padák" do Chocerad poletí, využívám Líbu, Luka; nicméně síly ubývají a Luk se navíc projevuje jako zdatný rozjížděč sjezdů. Tedy tak nějak se držíme pohromadě až k návsi Chocerad kde máme s Lukem cca20sec náskok, který marně využíváme pod Vodslivy. Tempo předjíždějícího balíčku je stabilní, přidáváme se, ale jet 22 mi nechutná, 20, místy i 18 (nemysli jen na watty) je přirozenější, vystupuji a nechávám Lukovi ďourku. Nastupuje, dle očekávání odpadá. Kupodivu zůstal i Ryba. Na horizontu máme asi 30sec mezeru což je příliš i když Ryba před Dojetřicemi hlásí škodnou v dosahu. Na řece už je to minuta a nikdo není vidět. Přesto jedeme poměrně fest a sbíráme nějakého šmudlu, kterému činím za nástupy.
  Snažím se přežít Nechybu, dostavuje se charakteristické cukání nad koleny, setrvačnost udržuje již jen možný pocit zesměšnění vytrvalostním esem s tretrami velikostí lemující hranu přední a zadní galusky. Ryba jede slušné tempo, snažím se mu párkrát pomoct, jedná se o ukázkovou práci týmu Luk, Ryba, radost se svézt; přes Kouřim přežít zablokovanou nohu a domotat k cíli kde se necílí, jen symbolické pořadí.
  Posečkal či mohl odjet? Zůstane Rybím tajemstvím
  Závěrečné posezení a povídání dokresluje nádherné letní poledne. 100km v průměru 35; 1200m up, ne že by to bylo moc, ale v závěru to tam bylo. I Tom s Kolíkáčem a Kaprem tam byli a v celku 9 šlapek. Dobrá práce SKC Pečky