Akce Pečecká 100 2010

Akce Pečecká 100 patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2010-06-05.

Nejdelší varianta má délku 102.00 km.

:: Propozice

• Bonzo – Pečecká 100 - stovka dřiny i euforie
  
  

  Pozdě ale přece sepisuji svůj první report ze závodu
  
  Pečecká 100 - stovka dřiny i euforie.
  
  Hned ráno vydatná snídaně, do bidonů nasypat malťák, gely, tyčinky a banán narovnat do kapec a můžeme vyrazit. Do Peček to máme cca 20km, takže volíme lehké tempo na vyšlapání a zahřátí. Počasí nám a hlavně pořadatelům přeje, mají to jak na objednávku. Předešlé dva dny propršely, ale v den závodu prostě ideální cyklistický stav. Ještě než dojedeme na prezentaci do Peček, tak brácha vytahuje z kapsy banán,
  že si dá doping, netuší ale, že nejspíše i s banánem vytahuje z kapsy i papírové peníze na startovné
  
  Chvilku hledáme místo prezentace, optáme se domorodců, kteří nás nasměrují správným směrem. Jdeme se zapsat, podepisuji se a platím startovné a najednou mi bratr povídá že nemá peníze na startovné, že je musel někde po cestě ztratit. No to je malér, co teď? Nastěstí jsem mezi účastníky viděl jednu známou tvář z ČB, která nás, teda bráchu, stejně jsem to potom zacvakal já, zachránila. Přesouváme se k místu startu - restaurace u Marka, kde bude i konec a občerstvení po dokončení závodu. Na startu může být odhadem 50 cyklistů. Pak už startér vypouští závodní koně vstříc porci 100 kilometrů.
  
  První kilometry se jedou v pohodovém tempu, trať je většinou rovinatá, místy mírně nahoru po nakloněné rovině. Jedu ukryt v balíku na místě kde
  vidím na špici oranž dres bratra, jak to malinko rozjíždí. Brácha vede celou smečku od Chotouně až k silnici I/12, kde musíme zastavit a počkat na
  projíždějící auta.Po přejetí I/12 už je tempo ostřejší. Do Kouřimi, za městem první větší kopec kde by se mohlo pole dělit, je to asi 6 kilometrů. Rychlost se konstantně pohybuje okolo 40km/h, ale pod kopec za Kouřimí dojíždíme všichni pohromadě. Ještě pod kopce skočím o pár míst dopředu abych měl přehled o situaci na prvních místech. Překvapivě se držím hned za předními závodníky, sakra, buď se tak šetří, nebo mi to prostě sedlo, ale na horizont vyjíždím jako druhý kontrolovám bráchou vzadu. Pak střídám prvního a táhnu celý balík - to je fakt bezva euforizující pocit - nechci nějak kazit tempo, tak se snažím a zdá se, že vzadu tempo vyhovuje - nikdo mě nestřídá - ještě tahám hrbek v Brníku a pak už dávám signál, aby to vzal někdo jiný. Od Brníku se jede ke Kostelci nad Černými lesy. Najíždíme na hlavní silnici I/2 na Říčany a svištíme k Jevanům. Ještě pořád se od kopce u Kouřimi držíme s bráchou na prvních pozicích, občas prostřídame. Teď už jedeme třetí a čtvrtý a před náme odbočka k Jevanům. Na hlavní v protisměru prázdno a ty dva před náma za to vzali a my s bratrem jako stíhači letíme za nima jak rakety. Ohlídnem se a zjišťujeme, že jsme balíku kousek poodjeli. V tom zběsilém tempo na bráchu hlesnu ať se za nima nežene, že se necháme sjet balíkem, ale po závodě mi brácha říká že v tom okomžiku slyšel ať jede, že je sjedem. Letíme za uprchlíky, ale pracující balík nás ještě před Jevany sjede. Nepouštíme tempo a ve sjezdu do Jevan máme pořád uprchlíky na dostřel. Z Jevan sjezdem do hradeckého údolí se fakt letí, všichni letí jako rakety a oranž dresy mezi nimi. U údolí směrem k Hradci si říkám bacha, tady je to pěkně rozbitý, tady jsem defektil o Sázaváku. Svůj pomyslný křížek ze Sázaváku míjím v pohodě. A opět se dostavuje euforizující stav a to ve chvílích, kdy jedu na čele stíhačů snažících se dojet odjeté uprchlíky. Jede se fakt kaše - o tréninku tímto údolím projíždím rychlostí kolem 30 s bratrem kolem 35km/h, ale teď vidím jak rychle se zde
  opravdu dá jet. Točíme rychle špice, pár metrů na špici a hned jde další, rychlost se pohybuje kolem 45km/h, fakt brutál. První stíhači včetně mě se dočkávají úspěchu, když těsně pod kopcem ve Hradci dostihnem uprchlíky. Ještě v údolí stačím loupnout jeden gel, protože za pár chvil na nás čeká další těžké stoupání - Střímelice od Hradce až na Ondřejov. V táhlém stoupání před Střímelicí se jede pohromadě, ale v první serpentině ve vesnici už nám nejlepší vrchaři ukazují záda. Jedu kolem desáté figury a zkouším na jejich únik reagovat, pozdě, už jsou moc daleko. Točím co to dá, ale skupinka cca 5 lidí se mi i nadále vzdaluje. Ohlížím se a balíku už také ujíždím, jeden borec se vydává za mnou. Na horintu jedeme spolu k Ondřejovu. Skupinku ještě náme na dostřel, občas je před sebou vidíme. V Ondřejově jsem nějak moc na kostkách šetřil kolo - brzdím před kostami a kolega mi bere roha, když to přes ty kostky žene jako blázen. Z Ondřejova se spouštíme sjezdem do Chocerad. Teď už mám mezeru, ve sjezdu točím 53x11 a stejně to nestačí. v Choceradech přede mnou nikdo, ohlídnu se, za mnou nikdo - to je dobrej hromaďák
  Sic mám zdejší kraj proježděný, ale stoupání od Chocerad na Vodslivy neznám. Brácha když tu jel Sázavák a říkal, že je mazec. Tak uvidíme jak se stim poperu. Najíždím první metry, snažím si držet nějaké své tempo co vyhovuje. Před sebou na delších usecích vidím červený dres, který mi ve sjezdu ulít. Je to motivace, peru to jak můžu, ale za chvíli už nemůžu. Z kapsy lovím další gel. Celý kopec jedu sólo, před sebou na obzoru dres a ke konci stoupání za mnou už vidím skupinu. Připadají mi jako hladové šelmy, musim jim ujet
  Po najetí na silnici II/110 k Sázavě jedu celkem rychle, točim jak můžu, za mnou nikdo - dobrá zpráva. Pak už sjezd do Sázavy, kde se motám mezi auty, které mě předjely. V Sázavě na mostě k mému překvapení, a to jsem ten sjezd jel co nejrychleji jak umím, mě skupina dojíždí. Koukám a bratr tady ... Jedu se skupinou přes Sázavu ke kopci na Nechybu. Na začátku kopce se ze skupinky utrhuje jeden závodník. Řadím těžší a ze sedla za ním. Předjíždím ho a v Nechybě jsem první. Se mnou tři žluté dresy SKC Pečky - pořadatelů. I přes kopec v Horních Krutech jedeme spolu pěknou řádku kilometrů. Skupinka se pak ještě dělí, dva ze tří žlutých dresů necháváme za sebou. Trať už je teď prakticky pořád z kopce až do Peček. V Kouřimi sjedeme červený dres, ten který mi ujel před Chocerady. z Kouřimi se opět jede rychle, rovina, žehlíme asfalt až k I/12, kde si opět musíme nuceně odpočinou. Točíme pravidelné špice, ale pod 3 hodiny jsme to nedali. Dojíždíme ve třech do Peček v čase 3:07.
  Odstavuju kolo u restaurace a hned zasyčí jedna desítka. Vychutnávám pivko a při dopití přijíždí i brácha
  Dáme za obdrženou poukázku oběd a pomalu plni dojmů směřujeme k ČB.
  ¨¨