Akce Pečecká 100 2017

Akce Pečecká 100 patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2017-06-03.

Nejdelší varianta má délku 100.00 km.

:: Propozice :: Celkové výsledky :: Diskuze :: Foto

Historie: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2016

• Honzis – Pečecká s LAWI stars aneb finito na Ondřejov
  
  

  Slunce peče od rána, znovuzrozená Madona vyhlíží konkurenci a hle - do Peček si našly cestu hvězdy z Topforex/Lawi ... Napřed Kapr s Bobkem v úniku před Tatcemi, pak se nic zvláštního neděje, jen špice s Vencou mě utvrzuje v tom, že on si vesele povídá v kompenzaci a já teda kompenzaci nejedu a radši si vystupuju ... Bulánka se jede v tempu, dole vidím nějakých 400W na displeji Kotrlíka, pak přes 350W před serpentínami kde se to teprve přitvrzuje " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Hulis v puntíkatém spurtuje na prémii, pak se svěsí a jede se v poklidu, čehož využije Bobek a odjíždí. Nakonec se tak brzdí až nás předjede týpek na trekáči V Jevanském se opět nikomu moc nechce, to na Ondřejov se zase chce každýmu \ Dole rozjedu tempo tak nějak "hrana" - myslím že jedu dobře. Jen do té doby než z rychlosti 20+ vystřelí Néža asi třicítkou do esíčka v Kostelních Střímelicích Ani se nezvedám, jedu na Románka Vepředu tři modro-červení, McHammer a přibližující se Camrďák! Ha, ještě není vše ztraceno! Tempem si ho na 52/23 dojedu a pak chudák není schopen vystřídat až na Ondřejov ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Ve vláčku je i Technik a Kolík, který hlásí něco o tom, že by eliťáci měli jezdit českej pohár V Ondřejově nás brzdí škodovka, že skoro stojíme kostky dolů. 70kou pak valíme do Chocerad a jelikož oranjes nějak parkují už dole, tak jedu svoje tempo - na velkou ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Vodslivy bolí, ale vidím odpadlého McHammera, což mi vlévá sil. Těch se ale stejně nedostává ve šlapavém úseku do Sázavy. Proti míjíme Bejka - bez helmy, jak jinak - profík. V Sázavě se sjíždíme do prošité skupiny - vyšitej Bobek z úniku, lehce zelenej McHammer odpáranej Lawi stars, já marnej, unavenej Camrda a unavenej Kolík ... Nechyba ve znamení cesty mrtvol To je furt samý Móc, zpomalte \ - tvl to je skoro jak cesta na zmrzlinu. Kolíkáč se už skoro vidí v cíli a ono je to přes 30km z Horních Krut, kde už jsme všichni okoralí. Sůl na dresech dokládá že se neflákáme, ale čekal bych, že pojedeme víc. To se změní až když vpadne na špic časovkář Camrda, i Bobek se zapojuje na svém křupajícím Canyonu, McHammer spíš s odlepem a Kolík naopak s přílepem za zadní plášť toho, kdo je zrovna před ním ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Kouřim, ještě 17km, už to moc nechutná, každý brdek lehce parkujeme, na větru to bolí, ale Camrda naštěstí má sil dost. Z Tatec to zase beru na sebe, u Peček se zvedne Camrda a jede si na dlouhýho 2,5km špurta pro bramborový flek. Za ním McHammer a já jedu s Bobkem a Kolíkem. Než teda Kolíkovi ulítne drát z jeho švýcarů " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Co naděláš, aspoň že před Pečkama. V cíli hlásí budík 2hod a 53minut, průměr 34,5km/h není marný na to, že se místama nejelo. Dle stravy si dali Topforexáci pár KOMů na Ondřejov i v dalších kopcích nám dávali na prdel, takže v cíli 6minut! Razím do hospody umýt ze sebe sůl a pochutnat si na řízku. Chutná náramně, do toho pár hlášek s Kolíkem a dalšími. Nakonec povedená akce - jsem spokojen, byť nohy z nebes jsem teda neměl, nicméně to stačilo aspoň na jízdu v oranžovém vláčku - díky kluci že jste dorazili! ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />

  
  
  
• Hulis – Možná jo, možná ne.
  
  

  Po příjezdu na start mi bylo hned jasný, že mezi prvníma nebudu, když jsem tam viděl, to co jsem tam viděl. Každopádně včera jsem si to 'po*ral' sám. První kiláčky klídek ve dvojičkách na kecačku a rozjetí. Na Bulánku se jelo celkem příjemný tempo, ze kterýho jsem si musel nastoupit a dojet si pro body pro puntíkatej dres! ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Pak zase celkem klid až do Hradce, kde jsem čekal, jak kdo pojede. Rozjel to Honzis, já s Michalem Somrem vedle sebe za Honzisem až do vsi. Pořád se mi jede pěkně, ale pak to přišlo. Michal nastupuje, Camrda jde za nim a já začínám taky plašit. Bohužel, tak dobrej nejsem a kdo ví jestli někdy budu, každopádně jsem se tam celkem vystřílel a pak pro mě byl problém zahákovat Honzise a Kolíka který si mě pravidelnym tempem dojeli. Nahoře mi na Kolíka, kterej si to docvaknul chybělo pár metrů No těžko říct, jestli bych tam s váma byl kdybych nechytal howada z lawi... ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Možná jo, možná ne. Naštěstí jsem to včera bral jako trénink, ne jako závod, takže mě to ani moc nes*alo, že jste mi odjeli. Na začátku Chocerad jsem si dojel Technika a ještě s jednim borcem jsme jeli ve třech. V kopcích jsem měl navrch, takže jsem v naší trojičce 'šetřil', abych pak mohl klukům pomoc na rovince. Nohy jely pěkně, tak na jednu stranu zamrzí, že jsem nejel o skupinku vepředějš s Kolíkem a spol., ale na druhou stranu jsem si aspoň pořádně potrénoval tempo na rovinkách, který jsem od Vodsliv až za Horní Kruty jel převážně ze špice. Za Krutama mi kluci už hodně pomáhali a celkem pravidelně jsme střídali. Jak jsme se tak blížili k Pečkám, tak jsem plánoval, jak na ty dva vyzrát, jestli jim nastoupit a ujet už před Pečkama a nebo to nechat až na spurt. Říkal jsem si, že ten nástup je docela risk, protože by si mohli vystřídat a ještě mě dojet a pak vospurtovat. Ale vzhledem k tomu v jakym byli stavu - aspoň mě to tak přišlo, že už toho maj dost, jsem vsadil na jistotku - spurt, ve kterym už by nemuseli mít tolik sil jako já... A taky že jo, Technik do toho šel pěkně, ale bohužel pro něj to nestačilo. Včerejšek mě fakt bavil, super trénink a parádní akce, díky všem co dorazili!

  
  
  
• McHamer – Mohlo to být i daleko lepší
  
  

  Plný očekávání jsem dnes vyrazil do Peček. Bohužel na místě se dozvím, že jedná pouze o vyjíždku a to bez jakéhokoliv zabezpečení.
  Což nejsem úplně nadšen, protože to mohlo být uvedeno na našich stránkách, třeba stejně jako u Sázaváku. No ale jsem tu tak uvidíme co nás vlastně čeká. Začátek se jede v klidu, což je ale dobře, protože po včerejších problémech se necejtím ještě úplně v pohodě. Přichází první kopec za Kouřimí ale jede se v klidu. Druhý kopec už se jede rychleji, jede se mi ale docela v pohodě a tak jedu v první skupince a zatím i s rezervou. Na kopec už tedy pouze
  3x Lawi a já, docela dobrej pocit. Tak si řikám, že se mi nejede nejhůř a asi to tak i vydrží, pač to vypadá, že ostatní teda kromě Nežerky nejedou zrovna lehce Pokračujeme do Chocerad, jenže v polovině sjezdu dojedeme autobus. Držím si tedy odstup asi 30m. Bohužel 2x Lawi jsou za autobusem nalepený a těsně před zatáčkou v Choceradech začnou předjíždět.Což moc nechápu a je velké štěstí, že se zde nestal nějaký průser, pač když by tam jelo nebo klidně i stálo auto tak to nedopadlo dobře. Vůbec se nedivím, že jsou závody u nás zakazovány, takovýhle chování rozhodně není OK.
  Každopádně pokračuji dál pouze s V. Nežerkou a na začátku kopce vidíme 2x Lawi tak na 300 m. Jede se docela rychle a asi tak po jednom km si radši vystupuju a pokračuju si už jen svoje tempo. Byla škoda, že to člověk nevydržel o trochu déle, protože odstup už byl pouze nějakých 50m ale hold tak rychlej zatim nejsem Pokračuju tedy asi 20 sekund za první skupinou a snažím se jet, co když náhodou zpomalej. Na nějakou dobu ztrácim ale oční kontakt a najednou nevím kam, zelené šipky zde odbočují po asfaltce doprava a to si teda nejsem jistej. Tak čekám a asi po minutě mě dojede další šlapka. Zde ale už pokračuju tak trochu bez motivace až do cíle. Šetřím gel a vše co mám pač to využiji jinde. Ke konci už vyhlížím pouze cíl. Nakonec ještě odjíždí raketák Camrdák a já jsem rád, že je to zamnou i když s divnou pachutí, že to mohlo být i daleko lepší a to minimálně dojet s první skupinkou.
  Tak a ted se vrátit ke svojim časovkám

  
  
  
• Pistachio – Pohodový malý závod do Posázaví
  
  

  Pečecká stovka, pohodový malý závod do Posázaví s elitní účastí Vency Nežerky a všech orange hvězd. Já si po čtyřiadvacetihodinovce trošku opatrně prásknul pouze dětskou trasu 68 km. Stoupání na Bulánku jsem si vyletěl s balíkem a následovalo dělení tratí. Z balíku jeli všichni vpravo, takže následovala časovka jednotlivců 47 km dle itineráře na řidítkách. Cíl dát to pod dvě hoďky byl splněn, v autě za hospodou v 11:26 hodin, na cílové ceduli asi o minutku dříve. Zdlábnout řízek, vyžahnout pivko a jet se podívat na dojezd eliťáků. U cedule docela narváno, fotilo se jak na dojezdu Tour. Gratulace Camrdovi, který vyhrál malé mistrovství Šlapek a vlastně všem Šlapkám, které dojeli. No a prezident, ten musí mít vždy něco extra. Prostě si stopnul motorku ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />

  
  
  
• Camrda – Řízek a dvě píva!
  
  

  S klukama z Lawi se hold nesvezu, to jsem pochopil ještě před horizontem Ondřejova . Za vděk jsem vzal Honzisovým zadním kolem, trochu se oklepal a rozhlídnul se, kdo tam všechno zůstal. Vypadalo to, že pojedeme s panem Jakoubkem, ale na začátku Vodsliv se nám na to vykašlal. Pak už jsme jen s Prezidentem honili legendu z Peček, což se nám před Sázavou povedlo. Nakonec jsme dojeli i McHamera, který si z Lawi vláčku také vystoupil a uniknuvšího hrdinu Bobka, který působil trocha prošitě. V tomto ďábelském složení jsme pak pokračovali Nechybou směr Pečky a užívali si krásného letního dne. Vejlet jak se patří! No nebyly by to šlapky, kdybychom si před cílem trochu nepošpásovali. Až z toho Kolíkáčovi zase rupnul drát. Snad mu bude příští oř sloužit líp. Řízek a dvě píva, byly nádhernou tečkou. Technikovi spešl díky za odvoz a všem ostatním za vše ostatní!

  
  
  
• Kolíkáč – Kááááárel Vaněček!!!
  
  

  Moje premiéra na Pečecké 100, trasa do Posázaví, to bylo hodně velké lákadlo. Ale před tím ještě bylo třeba vyřešit několik problémů týkajících se kola, zdravotního stavu i časového sobotního harmonogramu, aby to vše klaplo. Až se sám sobě divím, co jsem tomu ochoten vynaložit za úsilí, ale hold je to droga, je to náboženství! Navíc ta avizovaná orange účast, tomu se musí něco obětovat.
  Camrda se pro mě stal ústřední postavou, nejdříve mě zachránil materiálově v pátek, kdy jsem v jeho novém hnízdě, na zbrusu nové podlaze, začali dělat generálku mého oře. Nejdříve demontáž středu z jeho kozy, a pak montáž ke mně. Po střídavých výkřicích že už to máme a pak zase, že to nejde a prdíme na to, se nakonec dílo podařilo a já pomalu začínal věřit v sobotní hospodu U Marka v Pečkách.
  Technikovým luxusem jsme se nechali dovézt na prezenci, zaplatili si řízek a houpli na start. Šlapky početně dominovaly a začaly tvořit závod . Nejdříve odjel Kapr, pak za ním vystřelil Bobek, ale po chvíli se to sjelo a na kecačku se dojelo až za Kouřim pod Bulánku, pod první brdek. Najel jsem si dopředu, ať se mám kam cedit. Naštěstí trojka Lawi - Venca, Míša a Tom nás nechala vyniknout a přitopit tak mohl jen náš Hulis, který nahoře zaspurtil na ceduli. Před Kostelcem znovu odjíždí Bobek a docela rychle mizí. Po odbočce k pile to taky zkusím, když už tady lítá ta motorka s kamerou, tak ať taky ukáži dres. Nejdříve si myslím, že doletím Bobka, ale moc se k němu nepřibližuji a začíná mě to i bolet, takže raději stáhnout ocas mezi nohy a zpět do balíku.
  Přečkat jevanské údolí bez defektu a zakousnout se do Kostelních Střímělic. Tady už začíná úřadovat silná trojka, ale nechceme být jen do počtu a McHamer s Camrdou jdou po nich. Pěkný nástup, který bych osobně já okamžitě zaplatil, a tak raději svoje tempo, on ten kopec je ještě dlouhý. Technik mě ale začíná provokovat, pomalu se mi vzdaluje, a to je nedobré znamení. Zvedám zadek a nohy jedou, tak proč kuwa nejedeš? S Technikem míjíme Hulise a před námi vypečené duo Honzis-Camrda. Uááá musím s nimi! Horizont a 10 metrů díra, kouknu na okoralého Technika, ne, tomu se už vůbec nechce je sjíždět. Je to na mě, beru to na sebe a ono to jde! Letíme díra nedíra, skvělá chvíle! V Ondřejově si euforicky zařvat a po kostkách směr Chocerady se nechat vybrzdit starým MBéčkem. Ve sjezdu chytám odlep, ale za železničním přejezdem zase dopředu grupy, Vodslivy musím hned odspodu s nimi.
  Honzis se s tím nepáře a vsazuje tam hned svoje drtivé tempo na velkou, Technik už toto nehodlá akceptovat a loučí se a Camrda? Tak nějak mě připadá že váhá s kým má jet... A tady se z něj znovu stává pro mě ústřední postavou . On snad chce jet se mnou! Ten stejný dres dělá divy! A tak se za něj zavěsit a trpět a trpět. Honzise mít stále nadohled a navzájem se utvrzovat v tom, že do Sázavy si ho doletíme. Pro mě nezapomenutelné Vodslivy, v mém nejlepším čase, co si je měřím. Díky Karle! A jak se to narovná a odbočí se doleva, Camrda vleze na špic a naloží tam pořádnou časovkářskou nakládačku. Poslintanej jsem až za ušima, ale Honzis se přibližuje, a i dvě orange postavičky v dáli. Znovu parádní chvíle, dokonce jsem Camrdu asi na 5 sekund i vystřídal, aby si vorazil, a pak znovu za naší motorku z Hostivaře, co jede famózní řemeslo. Jak jsme si naplánovali, jak jsme si to přáli, tak se to také vyplnilo a z Dojetřic už to pomalu spojujeme, aby jsme na mostě v Sázavě jeli hezky srovnáni. 4 pomeranče, Camrda, Bobek, McHamer, Kolíkáč si mezi sebou vezou modrý bonbónek značky Honzis.
  Hurá na Nechybu, kde Honzis s McHamerem odjíždí, ale kabrňák Camrda zvolňuje a jede týmově na Bobka, který má po tom mega úniku nárok na setrvalejší tempo. Nahoře i odjetá dvojka zvolní, a tak závěr se nese ve skupinové parádě. Camrda nám ještě slušně protahuje úsměvy, já vím, že se furt opakuji, ale je fakt bomba, jak mu to lítá. Nic mě nezaplatil, ale musím ho vychválit až do nebes. Nejenom že vlastně díky němu jsem mohl jet do Peček, ale hlavně průběh závodu, kdy se o mě staral, to je fakt nezapomenutelný! Díky díky moc.
  Jediný kaňka pro mě přišla, prý tedy až v ochranné zóně, před cedulí Pečky, kdy mě znovu prdnul drát a já zůstal sedět v příkopě s nepojízdným kolem. Ale díky tomu jsem zažil premiéru na TV motorce, která mě hodila do cíle i s kolem! Díky letí do Brodu!
  Ale celkově to byla pecka, budu hodně dlouho vzpomínat na to, co mě přinesl 15. ročník sportovní turistické jízdy pro silniční kola!

  
  
  
• Bobek – V sobotním slunečném dni Štěstí
  
  

  Velký závod nezávodního charakteru aneb Pečecká 100, v sobotním slunečném dni Štěstí
  V ulici zesiluje ptačí zpěv. Škvírkami žaluzií, jako jehla do látky prostupují tenounké sluneční paprsky sobotního jitra páté hodiny ranní. Budík ještě nezvonil, ale vstát není těžké, stejně jako poznat pátou hodinu podle časem nakoukaného úhlu dopadu slunečních nitek na peřinu.
  Sejít z podkroví po schodech a jednou se k nim vrátit, abych si upřesnil venkovní teplotu, krásných 16°C. Oproti včerejšku (pátku) se jedná o krásné 4°+, teplotu, v níž lze vyjet i bez dlouhých rukávků. Ranní černý čaj a protažení rozehřívá tělo. Malinko ještě protáhnout pod dekou v obýváku na kanapi, v tom temném místě směrovaném na západ, v koutě, kam zvuky zvenčí téměř nedoletí a nechají Vás propadat do nekonečných hlubin tajemného světa snů, přivírám oko, až je z toho půl hodinka původně zamýšlená jako časová rezerva. O to čilejší příprava sacharidové ranní bomby pro nadcházející den. Dělím se s pejskem o mísu rýže, sobě přidávám jogurt a pohankové müsli. Občas na sebe koukneme. Boříme čumáky do misek, užíváme si ta bílá měkká oválná zrnka a plníme svou nádrž štěstí tímto energetickým pokrmem.
  100 km dlouhá to cesta, čeká se horký letní bouřkový den, nespočet táhlých stoupání. Bidony plním studenou vodou, jeden podělím jablko pomerančovým moštem. Na sebe házím dres. Tentokrát nový. Dres, jenž prý skvěle padne nejen na tělo, ale i na zem. Tak nějak se vypráví o smůle, která tuto sérii výroby provází. Starý putoval do vitrínky, je to dědeček, věkem, lidskými osudy a mýty opředený ,,pán“… Zůstávám v klidu a plním kapsy. Z leva Strava a strava-banán, uprostřed strava-houstička se salámem (nejosvědčenější zábava pro zdemolované tělo), vpravo 300kč na start a případné přežití.
  Nasadit tretry, podrbat pejska, zacvaknout, vyrážím. Pozvolna se vše dává do pohybu, je něco málo před osmou hodinou. Ranní rozkolíbaný chladný vzduch proudí skrze ochlupení na předloktí, jako by pronikal skrze pokožku, možná i hlouběji až ke kostem samotným, tím navozuje pocit jemného chladu, pocitu štěstí?
  V jedné z ranních ulici na Sadské, postává v letním oděvu starý muž. V rukou drží papírový promaštěný balíček, který jistě zakoupil v řeznictví na návsi. Pomalu vytahuje plátky anglické slaniny a vsunuje jich do úst, ze kterých mu skrze koutky do vousů vytéká jiskřivá tekutina, která do hloubi jeho těla přenáší pocit radosti a štěstí, štěstí zakoupené v řeznictví opodál.
  Na startu v Pečkách posedává pod pergolou restaurace U Marka pár lidí, probíhá prezentace, panuje veselá letní nálada. Do startu zbývá přibližně 30minut, pomalu se sjíždí hlavní účastníci, kupodivu i lepší, tedy přímo i top level. Malé pozdravení se všemi, co se známe, pomalý přesun k čáře, a vyrazit.
  Poklidným tempem vyráží peloton z města, v poklidném sobotním ránu. Jakoby někdy uprostřed parného léta; veselá nálada se přelévá z kouta do kouta jakoby satira?
  Tak celých cca 25 km ke Kostelci nad Černými Lesy se plníme štěstím, radostí, občas někdo satiricky poodjede v popředí třeba i já. Krájím pomalu a přikrajuji. Nožem s 53 břity, krájím hlouběji a hlouběji, unikajíc hromadnému pocitu štěstí. Míjím Jevany, městečko známé mezi pop hvězdami (jako bych tě Karle slyšel), s rybníkem, na kterém se snad v zimě běžkuje, míjím skupinku výletních cyklistů na hrázi toho rybníka, jak plní své sobotní ráno pocity štěstí a krájím dál.
  Občas se člověk otočí, kontroluje svůj řez, který sjíždí více a více, níž, hlouběji do ,,koláče“, dolů do údolí. Je tu prázdno a ticho, jako by ani nebyla sobota, jako by ani nebyl žádný ,,závod“... Trochu si pomyslím jak dlouho takové štěstí může trvat. To je ta přítomnost? Do budoucna zbývá asi ještě 60 km, minulost se žene neurputně za mnou, jsem zde doopravdy správně paní přítomnosti?
  To je ten Lukov, Rytířov? Ústí a kruháč ze kterého je všude kousek (Nový Bydžov)?
  Na konci údolí za odbočkou na dlouhé stoupání přes Kostelní Střímelice přichází informace o velkém náskoku. Uklidňuje mě to, asi jako že za 5 až 10 sekund budu předjet a zřejmě dokončím sám. Přejetý jako pes…
  Každičkou zatáčku kontroluji, ale stále se nikdo nepřibližuje. Přichází horizont ,,vzhlížím k bandě vobjížděčů jako bych byl na Křemešníku“, záblesk-Ondřejov. Náves vpravo je plná lidí, ani nevím jakého štěstí si užívají, tak rád bych to viděl... Míjím starší auta, veterány? víc nestíhám, stará dlážděná ulice jakoby před 25 lety, tam v Toušeni… odráží galusky příliš tvrdě. Horký ,,letní“ vzduch a ostré sluneční paprsky uzavírají celkovou atmosféru, staré doby.
  Letím do Chocerad, vzadu stále nikdo, na náves přiletím asi sedmdesátkou, je zde oproti ostatním obcím prázdno. Podle těch nejlepších matematických propočtů by skupinka měla být za mnou ale nikdo nepřijíždí, musím si dál užívat v nejnáročnějším stoupání osamoceného štěstí, radosti z toho, co se ostatním ,,děsného“ honí v hlavách… Asi někde v polovině kopce u Vodsliv přijíždí první top jezdci a snaží se mě rozesmát. Jedou krásně, uhlazeně. Stylově? Lehce jako pírko? Má to fakt náboj a chuť jet s nimi…
  Tedy tak po 40 minutách? přebírají otěže štěstí a já se po následujícím sjezdu do Sázavy spojuji u mostu s ,,hlavní“ skupinkou. Řveme štěstím... Bezpečně si pohromadě dojíždíme 40 km k cíli dokončit svůj hromadný pocit štěstí a radosti.
  Opět pod pergolou. Tentokrát v plně obsazeném prostoru si všichni vypráví své zážitky, pocity z cesty, pocity ze sportovního výkonu. Servírka přináší občerstvení znaveným sportovcům. Všichni v tom okamžiku začínají vkládat do úst nové pocity štěstí, nejednou znavenou tváří probleskne úsměv.
  Je horký, téměř letní den a jednou z Pečeckých ulic se line smíšený hlas, …