Akce Pečecká 100 2011

Akce Pečecká 100 patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2011-06-04.

Nejdelší varianta má délku 102.00 km.

:: Propozice :: Foto :: Celkové výsledky

Historie: 2010

• Hulis – Pečecká 100 trochu jinak...
  
  

  Po domluvě s bratrem a Kubajzem jsem se rozhodl, že z Pečecký 100 musím report napsat. To co se mi totiž povedlo se nezadaří každý den! ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />
  Pro mě už začal závod o den dřív než pro ostatní, když jsem se jel v pátek projet na Ondřejov,tak jsem cítil, že to moc nejede a na závodní stovečku to moc nebylo...
  V sobotu ráno po probrání se, vidím, jak bratr už lítá po bytě, připravuje věci, snídá atd., prostě závodní atmosféra. Vypakovali jsme se asi v půl 9 a na cíl prezentace a
  startu jsme jeli v klídku, počasí bylo nádherný. Chvilku po 9 hodině jsme dojeli na místo a odprezentovali jsme se (přihlásili jsme se do kategorie A = 100km). V půl 10, podle propozící, jsme odstartovali. Výjezd z Peček, byl díky kotkám pomalejší, hned po najetí na pěkný asfalt se o tempo na špici staral Kubajz. Dalších pár kilometrů jsme se vepředu s bratrem a Kubajze točili. Jelo se příjemný tempo a v těch \"boulích\" se daly docela pěkně rozehřát nohy. Na bulánce, kde byl balík celý (aspon myslím), došlo k prvnímu dělení. Bohužel peloton rakeťáků mi tam odjel. Nahoře jsem se sjel s dvěma kolínáky (jednou kolíňačkou). I když je bulánka krátká, dala mi dost zabrat, takže jsem se občerstvoval a vydejchával, takže jsem moc nekoukal na silnici po značení. Po nějakém kilometru se mě parták ve trojičce ptá jestli jedu stovku. Říkám mu, že jo, tak jsme se domluvili, že pojedeme spolu. Tak se ptal jestli za námi ještě někdo jede, řekl jsem že netušim a on, že si kdyžtak rozdelíme poslední a předposlední místo. Jen jsem kývl a dodal:\" o to ale spurtovat nebudeme\". Souhlasil se mnou se slovy:\"to mě ani nenapadlo\". O kousek dál na nás počkal další kolínák, který čekal za slečku, taktéž z kolína, která tvořila naší tojici, jeli jsme dál tedy ve čtyřech. Po nějakém čase mi bylo docela divný, že už jsem dlouho neviděl značení \"p100\" a že jsme ještě nedojeli do jevanského údolí, kde nás měla čekat Střímelice. Ve čtyřčlené skupince jsme jeli pěkné tempo a hodně jsme se zakecali... Když jsme viděli značení p68, slečna se svým kolegou točili levou, směr Kouřim. Já se svým partákem jsme valili rovně, v domění, že tam vede cesta stovky, ale já už věděl, že jedeme blbě. Asi po 1,5km jsme zastavili, koukli na mapu a zjistili jsme, že jsem měl pravdu a že opravdu nejedeme trasu pečecké 100. Tak jsme se ten 1,5km vrátili a taktéž jsme ztočili směr Kouřim. Takže nechtěně, ale přecijenou jsem jel kratší variantu (a to jsem si z bratra ještě ráno dělal srandu, že pojedu 68km) . Po tomto failu, jsme si řekli, že už nemá cenu se honit, tak jsme zvolili volnější tempo, ve kterém se lépe žvaní! Ve sjezdíku, kousek před Kouřimí jsme si podali ruce s vyřčením svých jmen. Po půlce závodu jsem věděl, že párový kolega je Pavel... V kouřimi, kde je kratký kopeček a má se Kouřim objíždět, byl Pavel dost rozjetej a valil rovně, tak na něj zezadu řvu \"levááá\". Háže brzdu, podřazuje se slovy \"doprdele, zase sem byl tak pěkně rozjetej, já tě tu dneska
  nemít tak do toho cíle asi nedojedu\". Tak jsme se leche zasmáli a pokračovali. Za Kouřimí jsme měli točit opět levou na Horní kruty. Pavel jel asi 10m předemnou. Najednou začal brzdit a nedůvěřivě se otočil. Povídám, jojo, levá je dobře. Pavel zas prohlásil \"no šipku jsem viděl, ale už jí nevěřim. Jsem fakt zmatenej\". V tu chvíli už nám zbývalo do cíle asi 15km více méně pořád po hlavní, takže už nebylo kde zabloudit. Za těch pár posledních kiláčků jsme oba vymetli pár děr, protože se někde vyhnout prostě nejde. Naštěstí vše vydrželo a dojeli jsme bez defektu. Po příjezdu do cíle jsme zjistili, že tam nikdo neni, kromě slečny a jejího partáka z aggro Kolín, takže na mě připadlo trošku haluzní 3. místo. V místní hospůdce jsme si dali pivečko a při sdělí ostatním, že jsme zabloudili, jsme se zase trošku posmáli... Co se dá dělat, i my jsme si z toho dělali srandu, že jsme jeli vlastní kategorii, ani 100km, ale ani 68km... Já s Pavlem jsme najeli 71... Po dopíjení druhýho pivka, asi po 3/4 hodiny prosvištěl bratr kolem hospody v první skupině a v cíli, který byl o pár metrů dál, prý vyspurtoval taky 3. místo. Když se pak vrátil k hospodě, tak mu povidám \"kde jsi takovou dobu, už tu dopíjim druhý\". No co si budeme povidat, byl docela překvapenej. Společně s ním a Kubajzem jsme si u stolu potom vyprávěli zážitky ze závodu. Sranda byla, a ne malá, s těma Kubajzovýma hláškama ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />, ale o tom už bude psát asi bratr ve svém reportu...